Už na Hudebním veletrhu jsem si ji ve stánku Praha Music Center všiml a byla z toho láska na první pohled. Není divu, už jenom pro ten příjemný pocit ze hry a neuvěřitelně dlouhý sustain. Ale začněme nejdříve objektivními údaji. Takže - co je to vlastně za kytaru?
Genealogie nástroje
Gibson ES137 Classic patří ke kytarám elektroakustickým (semiakustickým), k řadě nízkolubových polomasívů (tzv. pololubů). Ve své podstatě kombinuje vlastnosti nízkolubových řad typu ES335 a ES355 s nadupaným zvukem masívů a'la Les Paul Classic a (pokud kytarista chce) umí své luby hezky zvýraznit, takže zde najdeme i barvy elektroakustických kytar s klenutým víkem, jako jsou např. ES135 (s centrblokem) či nízkolubová verze lubovky ES175.
Korpus
Vrchní deska (víko), luby i spodní deska (dno) jsou zhotoveny ze sandwiche (shora dovnitř - fládrovaný javor/topol/javor). Středem těla prochází masivní blok z mahagonu, který tak výrazně eliminuje sklon ke zpětné vazbě. Tato konstrukce přímo napovídá, že nástroj je v podstatě určen elektrickým kytaristům, kteří by rádi hráli na pololub, ale raději než na tvar ES335 (s dvěma výřezy) by zkusili kytaru tvarovanou jako Les Paul. Masivní blok také podmiňuje další konstrukční prvek, který má blíže k pololubům a masivům, totiž stopbar struník s klasickou kobylkou tune-o-matic. Struník je na centrbloku přichycen, takže i tímto způsobem je o další stupínek zlepšeno potlačování zpětné vazby (narozdíl od trapezových struníků, které jsou u lubovek uchyceny na zadní části lubů). Víko je klenuté s dvěma f otvory.
Krk
Způsob připojení krku ke korpusu je přes lepený spoj, což je pro firmu typické. Krk je zhotoven ze tří kusů javoru, jeho profil odpovídá modelu 1959 Les Paul. Je velmi příjemný do ruky. K tělu je připojen u 16. pražce.
Hmatník
Hmatník je palisandrový s 22 pražci. Vykládání je trapezoidní (lichoběžníkové), na 12. políčku je vykládání ve tvaru C (označení řady Classic).
Hardware
Kytara je osazena dvěma humbuckery a to: 490R u krku a 498T u kobylky. První z nich, patřící k tzv. sérii Modern Classic, má charakteristiku zvuku podobnou modelům '57 Classic s tím, že k nim lehce přidává zvýrazněné vyšší středy, což je bližší současným požadavkům na zvuk snímačů u krku. Speciální magnety Alnico II navíc zabarvují celkový sound tak, že kytara přímo zpívá, a je tak potěšením zpracovávat výsledný zvuk.
Tentýž vysoce příjemný pocit platí i o snímači u kobylky, 498T. Tento model řady Hot Alnico svým speciálním vinutím a magnety Alnico V produkuje opravdu rockový, šťavnatý zvuk s důrazem na středy a výšky při plném zachování zřetelných nižších frekvencí. I zde má člověk pocit, že mu kytara vychází vstříc, že mu přímo ukazuje, jak kvalitní zvuk může být a jak dlouze a hlavně osobitě se s ním dá pracovat. Ba přímo ho vychutnávat. Ale to jsem se zase nechal unést, což, věřte mi, jde u tohoto nástroje velmi lehce.
Na vrchní desce jsou klasicky čtyři knoflíky k ovládání hlasitosti a tónové clony jednotlivých snímačů, kloubový třícestný přepínač je umístěn (stejně jako u Les Paulů) na horní části víka nad krkem.
Na hlavě, která lemována není a nese vedle loga Gibson i typové označení modelu, je ladící mechanika Grover (jemný, měkký chod). Celý hardware je ve zlaté barvě (může být i v chromu)
Osobní dojem
Všeobecná data máme tedy za sebou, a teď už se mohu rozepsat. Mám takový zvyk, že mě kytara musí oslovit ještě před tím, než ji vezmu do rukou - a v tomto případě šlo přímo o blesk z čistého nebe. Na veletrhu jsem se v podstatě od ní nehnul a než jsem ji zapojil do aparátu, zahrál jsem si na ni unplugged. Už v tomto případě mě nadchl brilantní tón, dlouhý sustain a příjemný dohmat. Což teprve, když jsem ji zapojil. Kytara začala až zpívat, vytahované tóny si přímo říkaly o vibrato, člověk pociťoval snad až fyzickou radost ze způsobu vydolování plných, silných, hutných zvuků způsobem nabízeným právě tímto nástrojem. Výsledné tóny zněly po celé délce hmatníku dlouze, nástroj čítankově reagoval na jednotlivé styly hry.
Při testu jsem měl natažené struny D'Addario o síle .011. Výrobce doporučuje spíše sady .010-.046. Ale i při "jedenáctkách" se hrálo příjemně, prsty běhaly bez omezení, ani action (výška strun) se nemuselo nijak upravovat. Nakonec mi ale zvídavost přece jenom nedala a celý potah jsem vyměnil za svou oblíbenou a lety prověřenou hybridní sadu D'Addario EXL125 (.009-.046). A výsledek? Na jedničku. Možná se vám, přátelé, zdá, že zde o tomto modelu básním snad až nekriticky, ale v tomto případě nelze jinak. K nástrojům bývám obvykle dosti kritický, jsem možná až puntičkářský na kvalitu tónu, ale tady to byla jedním slovem prostě radost. Koneckonců - stačí si ji vyzkoušet, to řekne daleko víc než všechna slova chvály.
Kytaru jsem při testu protáhl co největším počtem různých aparátů. Zapojil jsem ji jak do malých tranzistorových komb (Marshall Valvestate 8010, Fender Hot Rod), tak i do větších zařízení (full-clean solid state Fane Combo 160) včetně hybridů (Marshall AVT100) a samozřejmě i do komb Bluesbreakera a DSL401 včetně mého stowattového tříkanálového stacku (Marshall JCM2000 TSL100 s bednou 1960AX, osazenou Greenbacky). Prohnal jsem ji i digitálním kombem Johnson JT50 Mirage, nahrával jsem s ní přes modeler J-Station. Ve všech případech (samozřejmě s přihlédnutím k možnostem jednotlivých aparátů a zařízení) nástroj produkoval příjemný, velmi konkrétní tón.
Samozřejmě, že i když kytaru vedle jazzmanů a bluesmanů či bluesrockerů ocení i rockoví kytaristé (a to stejnou měrou), je třeba mít na paměti, že se jedná o pololub, nikoli o masiv. Takže - i když jsem na svém Marshallu a pedalboardu nechal nastavení stejné, jaké používám pro svého hodně letitého Les Paula, musel jsem si ohlídat vzdálenost od aparátu. Při menší vzdálenosti je pak potřeba pohrát s gainem a hlasitostí, ale to už není problém.
Info:
Gibson ES137 Classic je elektroakustická nízkolubová polomasivní kytara s dvěma HB širokého uplatnění, ušlechtilého tónu a dlouhého sustainu. Dokonale podtrhuje osobnost kytaristy. Cena je i s luxusním pouzdrem 48 900 Kč.
Plus:
sustain
barva a kvalita tónu, jeho vyváženost
komfort hry
Mínus:
u testovaného nástroje přerušená pravidelná kresba dřeva za kobylkou (horní i spodní deska)
nestejné dosednutí (mezera 0,5 mm) horní opěrné plochy kobylky na víko
nepřesné lícování ochranného krytu s rámečky snímačů (zjevné zejména u snímače u kobylky)
