Framus Idolmaker Burgundy Blackburst Transparent High Polish - elektrická kytara originálního tvaru

Když se britský hudebník William Perks rozhodl se profesionalizovat, změnil si jméno na Billa Wymana, dno reproboxu vylil betonem a... koupil si, podle svých slov, první skutečný hudební nástroj - baskytaru Framus. Tak byly nástroje této značky chápány. Zejména v šedesátých letech zažívala firma zlatý věk. Její nástroje používal nejen baskytarista Rolling Stones, ale třeba chlapci z Beatles nebo Elvis... Co je víc?

Firma, založená v roce 1946 v podhůří Krušných Hor - ano - v Lubech u Chebu, bohužel v roce 1975 ale i přesto zkrachovala. Naštěstí v roce 1995 vstal Framus z popela jako součást Warwick GmbH & Co Music Equipmentu. Tuhle omáčku bych si asi klidně mohl odpustit, kdybych ovšem nepovažoval pro náš dnešní test za důležité si uvědomit, že - za prvé - nemáme co do činění s nějakou rychlokvaškou a - za druhé - právě uvědomění si propojení s Warwickem, jejich filosofií a výrobními postupy nám pomůže lépe pochopit dnes testovaný nástroj.

Já jsem ve Warwicku byl. Viděl jsem sklady vzácných exotických dřev. Viděl jsem nejmodernější stroje, které byly vyměněny za ještě modernější, jak s maximální detailností opracovávají jednotlivé díly. Viděl jsem robota, který osazoval hmatníky pražci a zaměřoval je laserem...

Naprostá preciznost - to je to slovo, které by se prolínalo celým testem, a proto se budu snažit si ho zakázat a ještě jedinkrát použít. Na rovinu totiž - ono v té hudbě, když je něco hodně precizní, může to taky smrdět určitou sterilností, a to určitě nemáme rádi...

Konečně ke kytaře. Je nádherná. Je originální. Tvar si Framus pojmenoval jako Idolmaker. Jméno je všeříkající a odpovídající. Věřím, že i veskrze konzervativní kytaristé, mezi které se řadím i já, uznají, že se jedná o naprosto nádherný nástroj.

Tělo a lepený krk jsou mahagonové, tělo navíc s vloženým kusem vlnkovaného javoru v klenuté vrchní části. Pouze javorová část je vyvedena ve vysoce lesklé povrchové úpravě. Mahagon je v černém saténu, vynikají póry mahagonu, a to i v zadní části krku. Hmatník je ebenový, navíc se jedná o tigerstripe ebony. Osazen je dvaadvaceti pražci o velikosti jumbo. Poziční značky ve tmě svítí (!) Menzura je gibsonovská - 24,75”. Hardware je chromovaný, v případě kobylky se jedná o kvalitní výrobek TonePross, mechaniky jsou uzamykatelné Graphtech Ratio Locking, nultý pražec je Graphtech z materiálu TusQ a už sériově je Idolmaker opatřen zámky na řemen, protože když vám spadne kytara na zem, neuděláte ze sebe idola, ale idiota.

Příslušenstvím je luxusní Rockbag nejvyšší řady Starline. Skoro bych řekl, že kytaru této cenové relace bychom bezesporu raději nosili v kufru, ale tento gig bag je zcela jistě praktičtější i tu ochranu poskytne dostatečnou.

Pokud jde o snímače, u krku najdeme pod chromovanými krytem SH1 a u kobylky SH4 - provařenou, ověřenou a funkční dvojici od Seymour Duncanu, přepínané normálně třípolohovým přepínačem a ovládané potenciometry hlasitosti a tónové clony. Ta je push-pull, a můžeme tak snímačům rozepnout cívky. Praktickou fajnovkou je přístup k potenciometrům ze zadní části těla, kdy je použita plastová šachta s jednoduše výklopným víkem pro pohodlnou a rychlou výměnu baterie aktivní elektroniky, známá z baskytar sesterské značky. Takže až jednou za dvacet let budeme potřebovat vyměnit potenciometr, dobře se tam poleze. Kytara je továrně osazena strunami Cleartone. Ačkoli jsem k nim měl historicky nějaké výhrady, v tomto případě, ve spojení s tímto nástrojem, fungují výborně. Opět dotažené do konce.

Jak hraje?

Teď se budu chvíli rozplývat. Hraje totiž opravdu skvěle. I humbuckerové čisté zvuky jsou excelentní. Evokovaly ve mě takový ten pocit lubovky, jak jen kytara s plným tělem dokáže. Obzvlášť v prostřední pozici přepínače, při spojení obou snímačů. Zvuk je plný, sametový a ušlechtilý stejně tak ve zkreslených rejstřících. Krémový a středový díky mahagonu s dostatkem výšek díky javorovému topu. Ten tvoří díky originálnímu tvaru těla takový výsek, proto se zvuk prostě nedá porovnávat s Les Paulem, kde by býval byl javor tvořil celistvou plochu na celé vrchní části. Čisté i zkreslené zvuky jsou velice kultivované, přesné, se zvukem se velmi snadno pracuje, Idolmaker zahraje přesně to, co po něm chcete. Má vynikající sustain. Výborně ladí. A to úplně všude. To oceníte i proto, že díky originálnímu tvaru těla máte kytaru posunutou tak jako doleva - lze hrát ve vysokých polohách krku, aniž byste se u toho museli nějak kroutit. Rozepnutím humbuckeru jako... no prostě z Framuse Fendera neuděláme, ale to asi nikdo nečeká. Rozepnutí cívek zvukové možnosti samozřejmě rozšiřuje a docela jistě zvyšuje univerzálnost nástroje. Plně chápu výrobce, že když snímače tuto možnost nabízejí, zákazníků ji už v základu nabídne.

Testoval jsem na kombu Fender Princeton a na hlavách, na svém Englu Ritchie Blackmore a novém Hughes & Kettner Grandmeister Deluxe 40. Toto spojení dvou perfektních výrobků mě osobně oslovilo asi nejvíc.

Průšvih by asi mohl být, že kytara celkem dost padá na hlavu. Mám jenom kytary, které mají vrchní roh, proto je to pro mě nezvyk. Můžete to trochu eliminovat popruhem, který nebude po rameni klouzat. Ovšem kdyby tak už výrobce obšlehl místo, kde má přední zámek na popruh navrtaný Explorer. Na patce krku! Posunulo by se tím těžiště a věřím, že ku prospěchu věci.

Idolmakera ocení určitě nemálo kytaristů. Řada muzikantů jsou perfekcionisti. Mají rádi, když je všechno tip ťop. Tráví hodiny v kytarových obchodech s klipovou ladičkou, ladí s ní oktávy a zkoumají odchylky v centech na jednotlivých pražcích. Mají radost z toho, když výrobce dotáhne vše do posledního detailu. Řada muzikantů, kteří chtějí být originální, s takovýmto nástrojem zcela jistě bude. Druhou skupinou by byli ti, kteří nástroj krotí, zvuk z něho trochu dolují, vítězí nad špínou a intonací nástrojů, které jsou byť ne dokonalé, ale mají o to větší duši... U těch si tento nástroj své místo nenajde.

Na Idolmakeru je krásné také to, že hraje tak, jak vypadá. Snad si i dokážeme představit charakter zvuku, už když se na něj podíváme. Zvuk, skvělá hratelnost a možnosti jsou také to, co ocení právě typ kytaristy, kterého tento nástroj osloví už vizuálně. To se taky povedlo.

Na různé elektrické Framuse už jsem hrál. Ať to bylo to či ono, vždy je spojoval stejný rukopis, který jsem se snažil vysvětlit výše. Věhlas značky ve světovém měřítku bude jistě vzkvétat i díky firemním hráčům, kterým Framus vyvinul signature modely - v poslední době by to byl například Bon Joviho kytarista Phill X.

A abychom se na závěr vrátili k testovanému Idolmakeru, i když si kytaru kupovat zrovna já nebudu, rád bych smekl klobouk a uklonil se těm, kteří tento nástroj navrhnuli, vyvinuli a vyrobili. Jedná se totiž mistrovské dílo.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.warwickbass.com/en/Framus-.html