Framus Hollywood Custom - luxusní nástroj tentokráte z neamerické produkce

Nikdy v minulosti jsem toho o značce Framus mnoho nezjišťoval a je fakt, že krom několika debat s kamarády u piva a u muzikantských časopisů na ni v podstatě ani mnohokrát nenarazil. Rád se tedy v tomto směru posunu o poznání dále a věřím, že tímto testem napomohu k utvoření vlastního názoru i těm z vás, kteří jste z jakéhokoli důvodu tento nástroj ještě v rukou nedrželi.

Popis

Konečně k samotnému nástroji. Při prvním uchopení mám okamžitě pocit, jako bych již na nástroj někdy hrál, což je dobré znamení, hned padl výborně do ruky. Připomíná tak trochu Firebirda, tím vším pohodlím a vyvážeností. Největší pozornost padla na celkové zpracování krku. Působí velice pevně a „živě“ na dotek. Je to jistě dáno použitým matným lakem a jeho přirozeným jemným propadáním v létech použitého mahagonu. Pocitově jako byste někomu podali ruku a cítili jemné čáry dlaně. Opravdu, velice příjemné. Krk přechází bezchybně v až skleněně vyleštěný hmatník vykládaný Mother of Pearl perleťovými značkami. Hmatník je z východoindického ebenu a můžeme na něm napočítat dvaadvacet jumbo pražců, opět naprosto bezchybně začištěných. Zcela jistě stojí za zmínku, že firma Framus používá na všech svých nástrojích při pražcování technologii Plek. Takže třeba i na levnějších modelech Renegade Pro nebo Diablo Pro. Plekování je technologie, kterou mimochodem jiné značky používají jen na svých nejdražších custom shop modelech. Díky použití technologie Plek je každá kytara Framus perfektně seřízena. Krk je strojem změřen ve 132 bodech, tedy ve všech herních polohách. Tento proces probíhá na pečlivě namáhaném krku, kdy řízené namáhání přesně simuluje tah strun. Do výpočtu je zahrnut stejný tvar krku, jako při napnutých strunách a eventuelní mírné odchylky, jako například tendence k vrtuli, typ tuhosti...Výsledný proces nastavení krku, na rozdíl od obvyklých technologií, spočívá v individuálním zpracování každého pražce přesně podle výsledků měření. Měřeni je zaznamenáno a krk očíslován, takže pokud by krk někdy přišel zpět do Framusu k přepražcováni, stroj si ho bude pamatovat. Profil pražce je tedy zachován i po dokončovacím procesu. Výsledkem je perfektně definovaný profil hmatníku, poloha pražců přesná na setinu milimetru, definované chování strun a skvělý komfort hry. K pražcům ještě toliko, že je zde použit grafitový nulák, který zajišťuje kluznost strun, tím i udržení ladění nástroje a samozřejmě prodlužuje výsledný sustain.

Na hlavě kytary najdeme krom zamykatelné mechaniky 3+3 Framus také elegantní krytku výztuhy, připevněnou jediným vrutem, což je velice praktické. Krk je k tělu připevněn dvěma šrouby. Tělo z honduraského mahagonu v provedení holow-body, vrchní deska z výběrového plaménkového javoru se dvěma „f“ houslovými výřezy. Místo lemu je zachován přirozený nemořený odstín vrchní desky, která je jinak provedena v pěkném třítónovém sunburstu. Snímače Seymour Duncan P-90 jsou vešroubovány přímo do mahagonového masivu spodní části těla a nebylo zde tedy zapotřebí použít rámečky. Každý kytarář jistě uzná, jaká je to piplačka vyhotovit takovéto usazení bezchybně. Do vrchní desky je vsazena kobylka Framus tune-o-matic s rolnami ve stylu kobylky bigsby. Někdy bývá mezi hráči důvodem k řešení, zda není pro zvuk lepší kobylka s „tenčím“ kontaktem struny a kamene, než je tomu u rolniček, ale to bude určitě u každého jinak. Není nic snazšího, než kobylky na čas prostřídat a vybrat si tu, která sedne lépe. Struník je trapézový, Framus.

Na vrchní desce dále najdeme třípolohový přepínač snímačů s nápadně kratší páčkou, což by mohlo čas, který hráč naměří od zakoupení nástroje k uražení páčky přepínače, spíše prodloužit :-) Potenciometr hlasitosti a tónové clony jsou společné pro oba snímače. Celuloidové krytky s perleťovým efektem v oblasti přepínače snímačů a prostorem pod snímači k ochraně laku těla, vyvedeného do vysokého lesku.

Zvuk

Už bez zapojení do aparátu se na kytaru moc pěkně hraje a zní velice vyrovnaně. Nemohu si pomoct, ale tak trošku zápasím s laděním, domnívám se, že struna g by měla být na nuláku trošku níž, případná kompenzace nuláku by asi nebyla ku škodě na žádném nástroji, v jakékoli cenové relaci. Nasucho se zvuk také „vyčistil“ při umístění houslových tlumítek na motané struny mezi kobylkou a struníkem, ale to na elektrické hraní nemá žádný vliv. Abych nezapomněl, struny jsou zde natažené devítky značky Framus.

Při zapojení do aparátu mě překvapilo hrozivé ticho. Po bližším ohledání jsem našel závadu v samici. Když jsem kabel napružil a protáhl za popruhem, signál se objevil. Příjemný zvuk těchto „pédevadesátek“. Samotné singly trochu bručí, jak už to u singlů bývá, v mezipoloze brum samozřejmě ustává. V některých situacích mi kytara zní telecasterovsky, jindy zase jako třistatřicetpětka, opravdu velice variabilní nástroj.

Závěr

Kytara patří řemeslným provedením, ale i cenově do ligy custom shop nástrojů. Kdo si může takovýto nástroj dovolit, neměl by zaváhat. Je to opravdu moc pěkný a luxusně vyrobený kousek, který dokáže jistě nadělat spoustu radosti. Kytaru si umím zvukově představit asi v jakémkoli stylu hudby, vyjma stylů vyžadujících hluboká podladění, na to by tento kus nejspíš vhodný nebyl :-).

Označení kytar hollow body (duté tělo) vzniklo prý až po sestrojení kytary solid body (plné tělo), do té doby totiž nikoho nenapadlo, že by jiná kytara než „dutá“ měla existovat. Kytary které nejsou lubové, ale přesto mají odfrézované dutiny v masivu, nesou označení semi-hollow body. Jsou tak svými vlastnostmi zvukovými, ale i hmotnostními posazeny někam mezi kategorie hollow a „solid, a to včetně neřestí.