Focusrite Scarlett 6i6, 18i8 a 18i20 - Barvy nachové externí karty zvukové

Testovaná trojice se liší počtem vstupů a výstupů. Mají společný design, podobné ovládací prvky a unifikované softwarové ovládání.

Slovy klasika

Všechny tři kousky jsou si velmi podobné. První dvě, 6i6 a 18i8, jsou externí karty na stůl, lišící se množstvím vstupů a výstupů. Největší, 18i20, se liší jak rackovým provedením, tak samozřejmě konektivitou. Ale protože jsou si i přes uvedené rozdíly velmi podobné, bude platit, že - klasickými slovy - níže uvedený text se vztahuje ke všem společně, nebude-li uvedeno jinak.

Balení

Kromě karty a kabelů zde najdeme kartičku s unikátním kódem a žádostí o registraci produktu. Neobsahuje CD se softwarem, ale pomocí kódu se zaregistrujeme na webu a potřebný software stáhneme. Jde o dobrý nápad, který myslí na ekologii a uspoří nepraktická CD. Řadiče a MixControl lze stáhnout i bez registrace.

Obě menší karty mají přiložený adaptér s nástavci na naši i americkou zásuvku. Třetí karta má euro konektor a připojuje se přímo do zásuvky. Všechny jedou na 110-230 V, takže je lze využít i při cestách za oceán. Ani ta nejmenší 6i6 není mobilní, aby si vystačila s napájením z USB. Pro práci vyžaduje externí zdroj.

Pobaví, že na krabici i na stránkách výrobce je u jediného MIDI pětikolíku načítáno 16 vstupů resp. výstupů: plně v souladu s tradičním marketingovým heslem, že obal prodává.

Provedení

Hliníkové šasi působí velmi bytelně, je vyvedeno krásně červenou barvou, typickou pro Focusrite, s logem na horní části. Hrany u 6i6 a 18i8 vystupují o pár milimetrů kolem předního panelu, což lahodí oku. Má to však bohužel i nepříznivý vliv na ergonomii; kvůli zapuštění ovládacích potenciometrů to zmenšuje jejich využitelnou délku.

Váha je poctivá, dojem „neklouzavosti“ podtrhují čtyři gumové nožičky. Jako všechny podobně konstruované karty, i tyto samozřejmě po stole maličko kloužou. Ale po čase se dá navyknout, jakou silou lze ještě působit a co už ne, a je po problému.

Racková 18i20 má stejně bytelnou konstrukci, nenajdeme však zde přečnívající šasi. Bohužel, racková ucha nejsou odnímatelná, jinak užitečná to věc při transportu mimo rack.

Zadní panel

Obsahuje plastové samice Line In a symetrické Line Out. Dále tu máme MIDI In a Out, vstup USB, S/PDIF, optické vstupy/výstupy (u větších bratříčků) a vstup napájení s vypínačem; racková karta jej má vepředu.

Příjemné je, že čím dál více zařízení je osazeno zámkem Kensington. Užitečná drobnost, která je k nezaplacení při předváděčce v obchodě, ale i ve studiu.

Přední panel

Zde leží přepínatelné vstupy Mic/Instrument, v provedení kombinovaných konektorů Neutrik XLR/TRS. U rackové verze tyto konektory najdeme i vzadu. To je vítané řešení, se kterým se setkáváme spíše u dražších karet.

Potenciometry gainu jsou lehce pogumované. I přes menší průměr se příjemně drží, mají tuhý chod a jsou stavěné na jednorázové jemnější korekce. Provést na jeden zátah celou otočku bez proklouznutí je docela kumšt. Nejvyšší 18i20 je osazena ovladači pro všechny vstupy, menší bratříčci je mají pro první dva resp. čtyři.

Zapínání fantomu je společné vždy pro vstupní dvojice, signalizaci obstarává LED dioda. Dále máme signalizaci Instrument a Pad, nastavitelné pomocí softwarových ovladačů.

U obou menších karet je dominantní velký potenciometr Monitor, řídící výstupní úroveň (mono, stereo, více výstupů najednou atd.). Co přesně ovládá, nastavíme softwarově. Stejně jako u ostatních potenciometrů, je škoda jeho malé délky, vyčnívá pouze o cca centimetr. Při jeho otáčení občas narážíme do hlavičky ovladače sluchátek a občas i do vystupujících hran hliníkového šasi. Není pogumovaný, a nebýt jeho velkého průměru, tak by práce s ním byla mnohem obtížnější. I tak z něj občas nečekaně sklouznou prsty.

Nakonec zde leží dva samostatné sluchátkové výstupy, což je velmi užitečný luxus, který ocení nejeden muzikant, zvlášť při práci v domácích podmínkách. Co se nepovedlo, jsou jejich potenciometry. Jsou malé bez pogumování, prokluzují a navíc leží těsně u sebe. Zvyknout se dá na všechno a po chvíli se s nimi naučíme vycházet po dobrém. Ale práce s nimi není úplnou radostí.

U nejmenší 6i6 navíc prsty občas zavadí o přečnívající hranu šasi. Racková 18i20 má hlavičky potenciometrů z trošku odlišného plastu, je ještě klouzavější, ale nepřekáží tu horní hrana.

Oba menší modely mají signalizaci úrovně signálu řešenou zeleným nebo červeným osvětlením prstence příslušného potenciometru. Racková 18i20 je osazená přehlednější a praktičtější maticí led diod, ukazující sílu signálu v pěti úrovních.

Low Latency Monitoring

Karty umožňují nasměrovat si do výstupů a do sluchátek vstupní signál přímo, bez průchodu DAW. Ač v takovém případě slyšíme zvuk bez efektování v počítači, je to pro nahrávání jediná možná cesta, jak se vyhnout jinak nezbyté latenci.

Režim stand-alone

Karta může fungovat samostatně jako mixpult bez nutnosti připojení počítače. Pomocí MixControl nastavíme žádané poměry, včetně routování signálů. Nastavení uložíme do karty příkazem Save to Hardware a můžeme vyrazit do terénu. Osobně mám podobná řešení rád, zvyšuje to užitnou hodnotu karty na stupeň „dva v jednom“. U mé starší zvukovky (od konkurence) jsem tuto funkci využíval poměrně často, ačkoliv její přítomnost byla v zapojení znát. I necvičené ucho postřehlo úbytek výšek a určitou degradaci signálu. U téhle rodinky Scarlett je zapojení bez vážnějších výhrad. Je znát, že doba pokročila a s ní i kvalita převodníků.

Nastavení MixControl

Základní software, ve kterém nastavujeme vše potřebné, je společný všem kartám a jmenuje se MixControl. Instalace je jednoduchá, ani restart nebyl nutný (mluvíme o Windows :-)).

Stále zobrazuje všech osmnáct vstupů, kvůli nejvyššímu modelu 18i20. V závislosti na hardwarových možnostech připojené karty - kterou systém sám rozpozná - jsou pak příslušné vstupy aktivní. Takže stačí jednou nainstalovat, a pak můžeme připojovat různé „Scarlettové“ zvukovky. SW už se postará o zbytek.

Nastavujeme zde routování signálů a jejich úrovně. Nastavení úrovní nemá vliv na DAW, jsou vzájemně nezávislé. Ani se zde nekoná „animace“, tedy viditelné propojení ovládacích prvků na kartě s těmi v softwaru (když točím ovladači na kartě, nic se v počítači „nehýbe“). Kromě vstupů z  karty je zde možnost užít signál z DAW jako další „připravený k routování“.

Určujeme zde ostatní parametry, jako umístění do stereobáze, útlum vstupů 1 & 2 (Pad), vzorkovací frekvence, citlivost vstupů atd. Chybí nastavení bitové hloubky.

Kompletní nastavení si můžeme uložit do paměti jako tzv. Mix. Počet pamětí na Mixy je omezen na čtyři stereofonní a na osm monofonních. Továrně jsou označené Mix 1, Mix 2 atd., lze je přejmenovat. Tyto Mixy pak můžeme kombinovat pro routování signálů.

To se hodí třeba v situaci, kdy chceme poskytnout odlišné odposlechy, například muzikantovi a producentovi. Pro každého z nich si připravíme odlišný Mix. Tomu prvnímu nastavíme úrovně tak, aby jeho nástroj byl primární a kapela v pozadí. Druhému namícháme celou kapelu. V sekci Routing preset pak určíme směřování signálů: například klávesákův mix do prvních a producentův do druhých sluchátek.

Nedomyšlenou drobností je nastavení latence, resp. ASIO bufferu. Skrývá se pod tlačítkem Settings, kde se po kliknutí objeví menu ASIO Buffer Size, a teprve po dalším kliknutí se zobrazí nabídka Latency s hodnotami od 1 do 20 ms. Z manuálu není přesně patrné, co je těmito hodnotami míněno. Vybraná hodnota se na panelu MixControl nikde nezobrazuje.

Pro zjištění reálné latence musíme do DAW. Nastavená latence zcela neodpovídala skutečnosti (jak jinak :-)). Škoda, že tuto myšlenku výrobce nedotáhl; zřejmě je to míněno jako usnadnění nastavení latence pro muzikanty, kteří se nechtějí zabývat pojmy jako velikost bufferu apod. Je to užitečný přístup, ale v takovém případě by neškodilo dát si více práce s podrobnějším popisem v manuálu.

Nastavení routování se provádí prostřednictvím rozbalovacích seznamů v sekci Routing Preset. Osobně bych raději maticové zobrazení, které dává na první pohled ucelenější přehled. Ale platí, že stačí chvilka cviku, a máme to v kapse.

Suma sumárum je znát, že u Focusrite mají zkušenosti. MixControl možná ze začátku působí poněkud složitě -ostatně asi všechny softwarové mixy. Ale má svojí logiku a po chvíli s ním jde práce hezky od ruky. Systém Mixů je šikovně vymyšlený a poskytuje dobrou variabilitu. Škoda, že jejich množství je omezeno; zřejmě kvůli přehlednosti. Přehlednosti MixControlu by prospěl větší font. Asi z důvodu maximální využitelnosti plochy je užito mrňavé písmo.

V posteli i ve studiu

Už z pohledu na technickou specifikaci lze usuzovat, že karty mají uvnitř stejná střívka. Dobrá je variabilita mezi jednotlivými typy. Podle potřeb můžeme zvolit 6i6 se čtyřmi výstupy a vstupy nebo 18i6 s osmi vstupy a dvěma výstupy, případně královskou variantu představuje 18i20 s osmi, resp. deseti vstupy a výstupy. Ale nabídka řady Scarlett je širší, mrkněte na web.

Využití karet směřuje k domácímu nahrávání či do zkušebny, na pořízení nějakého toho live demáčku. Díky variabilitě vstupů a výstupů lze nahrát více stop najednou nebo dodatečně dohrávat.

Z pohledu muzikanta je výhodou možnost využití režimu stand-alone (ušetříme za mixpultík), přítomnost MIDI a S/PDIF, u vyšších modelů pak i optický vstup/výstup. S ohledem na šum je pozitivní, že jde o externí karty.

Shrnuto, jedná se o zajímavě vybavené kousky. Teď už jde jen o to, jak zajímavě vybavené budou naše peněženka a hudební fantazie.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.focusrite.com