Fender Princeton ’65 Reverb - aneb na velikosti záleží

Firma Fender uvádí přepracovanou sérii Vintage Reissue Amps. Jedná se o „znovuvydání“ legendárních aparátů z šedesátých let. Kromě legend jako ’65 Twin Reverb nebo ’65 Super Reverb se do série dostaly i menší aparáty, jako ’65 Deluxe a ’65 Princeton, kterému se v tomto testu podíváme na zoubek.

Úvod

Pokud patříte k těm méně majetným a bedňák je pro vás nedosažitelným luxusem, tak tahání se s třicetikilovou kysnou vás dříve či později přivede k felčarovi :-) Navíc tranzit není nafukovací a věřte nevěřte, čím méně toho na kšeft potáhnete, tím více vás spoluhráči budou mít radši. Váha a skladnost není ale jediný argument, který mluví ve prospěch malých aparátů, jako je Princeton. Nejeden z vás mi dá jistě za pravdu, že lampový aparát je potřeba náležitě okouřit, nakrmit! Pokud to šimráte na jedničku, tak můžete mít pocit, že máte za zády laciný tranďáček. A teď zkuste dát stowattovýho Twina ve zkušebně nebo v klubu přes pětku, osobně jsem si to nedovolil ani velkých festivalech...

Popis, zvuk

Takže cože to Princeton vlastně je? Jednou větou: malé, lehké, přenosné patnáctiwattové kombíčko s desetipalcovým reproduktorem a dvěma lampami 6V6 na konci. Nebudu se zde rozepisovat o vzhledu a ovládacích prvcích, důvtipný čtenář se podívá na obrázky (ty detailní najde na CD) a dolů na tabulku technických parametrů...

Oproti modelu Princeton Recorder, který jsme měli na test v redakci nedávno, mi zvuk přišel při malé hlasitosti stejně tenký, i když přeci jenom o něco méně „jedovatý“, a ve výškách nebyl tak bodavě ostrý. Při nastavení volume přes hodnotu tři aparát začal nabývat na dynamice a na pětce už začal příjemně a hlavně měkce nakreslovat. S přibývající hodnotou již hlasitost zůstávala stejná a zvuk získával pouze na zkreslení, nutno dodat, že zkreslení je příjemné, měkké, skvěle reagující na snímače a na styl vaší hry. Při hlasitosti devět a deset se už zvuk nepříjemně zahlcoval. Patnáct wattů je dostačujících do většiny klubů, a kdyby byl problém, je tady PA. Ovladače Treble a Bass měly přirozený průběh a jejich jemná korekce se hodila vždy, když jsem šáhl po jiném nástroji. Ještě dodám, že kombo jsem testoval s kytarami Fender Stratocaster ’57 Reissue, Stratocaster 1977 a Telecaster 1977. Ještě dodám, že reverb i tremolo byl typický char2 la „fender sound“ a nemá se cenu v tomhle směru dále rozepisovat, prostě klasika.

Závěr

Co říct závěrem? Tenhle Princeton můžu s klidným svědomím doporučit všem těm, kteří mají rádi přirozený nakreslený elektronkový zvuk, nechtějí se tahat s metrákovou almarou a jejích doménou jsou styly jako blues, „old school“ rock, country, soul, root music... Milovníci křišťálově čistého zvuku by se měli poohlédnout po něčem jiném.

Co bych na kombu uvítal, jsou „výklopný nohy“ pro možnost natočení komba na hráče, ovšem původní model tuhle vychytávku rovněž postrádal, takže to nelze považovat za mínus.