Fender ’57 Heavy Relic Stratocaster LTD - padesát let starý stratocaster?

Tak "tohlecto" jsem mohl jen mlsně očumovat a ohmatávat na frankfurtském veletrhu. Rok co rok zdobila stánek Fenderu hradba převážně uměle zestárlých (tzv. relic) stratů a telat z Custom Shopu. Shůry mi bylo přikázáno otestovat těžce "ohraný" červený (Siesta Red) a k tomu mi pro srovnání shodili na dvorku i jednovaječný dvojče v černým kabátci (Black). Iluze starého nástroje dokonalá, houpající se cenovka též, tak se podíváme, jak dokonalé je to ostatní.

Předem chci upozornit, že obě kytary jsou (kromě barvy) téměř identické. Černá je speciálně postavená pro frankfurtský veletrh a od "standardního" strata Siesta Red se liší v pár detailech. Test jsem tedy psal na běžný, limitovaný (LTD) strat Siesta Red. Detaily, ve kterých se černý strat liší, samozřejmě zmíním.

Nebýt loga Custom Shopu na zadní straně hlavy, tak jsem si po vytažení nástroje z kufru myslel, že v rukách držím skutečně "těžce hraný" originál z roku 1957, po delším ohmatávání bych však našel i pár jiných drobností, které by prozradily skutečné stáří nástroje.

Začněme prvními dojmy a základním popisem

Strat je příjemně lehký a váží stejně jako originály z padesátých let kolem tří a půl kila. Bahenní, lehký jasan je dobrá volba, co se váhy týče, nicméně v roce 1957 již firma Fender přešla z jasanu na olši, a jasan si pak nechávala jen pro transparentní bílou povrchovou úpravu... Krásná kresba jasanu prokukuje pod vyšoupaným lakem vzadu a v místě v opírání pravé ruky. Oprýskaný červený lak je nitro, nanesený v tenké vrstvě, dřevo tudíž může zrát a "dýchat".

Kytara má klasické vintage tremolo připevněné k tělu šesti šroubky, které bylo seřízeno pro hru s pákou - pružiny byly povolené a kobylka se opírala břitem jen o šest šroubů. Sice se "pákovalo" jedna báseň, ale při větším záběru páky nastaly problémy s laděním.

Relic úpravu hodnotím jako velmi povedenou a realistickou, pustit kytaru ze schodů umí s prominutím každý nýmand, ale vzbudit dojem skutečného "ohraní" vyžaduje nemalé znalosti a zkušenosti. Hodiny ruční práce zde nikdo nezapře.

Nástroj je vybaven třemi netradičně zkombinovanými singly: Custom `69 Strat (u krku), Custom Fat `50`s (uprostřed) a Texas Special (u kobylky), jinak klasické "stratovské" zapojení: jednou Volume a dvakrát Tone s pětipolohovým přepínačem snímačů. Což mě trošku trklo, na skutečném `57 stratu bychom měli nalézt polohy pouze tři. Pět poloh je bezesporu výhoda, ovšem když se má jednat o identickou repliku... (třípolohový přepínač jsem nakonec našel v pytlíku v kufru, takže je na každém z vás...) Plasty jsou zažloutlé, rýhy u čudlíků decentně zanesené "sajrajtem" :-) Všechny šroubky a kovové části vřele doporučuji preventivně jemným smirkovým papírem přejet do hladka, jinak při případném poranění hrozí otrava krve :-) Třeba takový trčící "červík" na vintage kobyle v zápalu hry... Prostě co šlo, je buď "rezavé" nebo alespoň zašlé s patinou.

Krk má dvacet jedna pražců a podle údajů na webu výrobce by měl mít soft "V" profil. No, na webu je možná "soft", u nás v redakci to byla vcelku pořádná kláda :-) Pořádná, ale v ruce velmi příjemná, na mém stratu mám krčisko spíše titěrné, ale tady jsem po chvíli hraní neměl žádný problém. Nutno dodat, že zde se oba straty malinko lišily. Černý byl dělaný speciálně pro Musikmesse a měl spíš tvar U, byl ještě mohutnější a pro většinu kytaristů nejspíš méně pohodlný.

I na krku se "relicator" pořádně vyřádil. Celá zadní část je "ošoupaná" až na dřevo a jemně "zašpiněná". Tahle úprava jistě není jen z estetických důvodů, myslím že to uvítá nejeden upocený kytarista. Hmatník je hezky "vyhmataný" a dřevo zašpiněné. Strojky jsou typu Kluson (jak jinak než s patinou) a logo na hlavě je jako u klasické padesátky. Neměl bych zapomenout ani na kostěný nultý pražec, vzácný to jev u sériově vyráběných kytar. Z druhé strany hlavy nás pak znak Custom Shopu vyvede z omylu, že se jedná o skutečný "origoš" z padesátých let.

Zvuk a hratelnost

Tlustého krku se netřeba bát, tak nažhavme lampy a jedem. Tedy hrajem, a hrát na stratocastera je vždy komfort. Dokonalé tvarování, díky kterému kytara k tělu přímo sroste, netřeba komentovat - tady to není jinak. Nějaký vlky a jinou "divou zvěř" bychom zde hledali marně, tak se přesuňme k tomu, jakže to hraje.

Nutno říct, že jak černý, tak červený strat zněly téměř stejně. Hodně jasně, s dlouhým sustainem, vytažený tón zněl rozhodně a nechcípal tak rychle jako u modelu American Standard, se kterým jsem kytary porovnával. Celkově mi zvuk přišel hodně "hi-fi", až moc hezký, na někoho možná až příliš dokonalý a "moderní", ale rozhodně ne hodný, dravý byl až až, a tak to má být. Na sucho velmi otevřený zvuk, snad i díky tenké vrstvě laku.

Obě kytary jsou hodně zvonivé, výškové až perkusivní, basové struny krásně ostré, javorový krk pěkně střílí, ve výškách jsou v porovnání s mým 1975 hard-tail Stratocasterem tenčí, jakoby méně dřevité, zemní. Můj hard-tail má však struny skrz tělo a palisandrový hmatník. Trošku zemitosti by kytarám slušelo, určitě se ještě vyhrají.

V kapele se prosadí skvěle, v mixu taky. Při nahrávání ukázek na CD zvukový mistr komentoval nahrávku slovy: "Tak takový sound se mi už dlouho nepodařilo tady nabrat."

Pop, měkčí odnože rocku, country, soul, funk... Pro blues a zemitější hudbu bych se zkusil poohlédnout třeba po nějakém "šedesátkovém" Custom Shopu nebo po letitém originále, pakliže chcete to nejlepší.

Závěr

Kromě kytary získáte ještě vintage kufr (u černého tweed, karkulka - černý tolex), rodný list - certifikát autenticity, pytlíček plný věciček (hadýrek, páka k tremolu, třípolohový přepínač, kabel Fender, nálepka s logem Custom Shopu a manuál ke stratu - že by učebnice, jak hrát na elektriku?), no a kvalitní kožený popruh Fender.

Otázka je, zda kytary, plus to výše jmenované opravdu za ten peníz stojí. Sběratelská hodnota rozhodně bude jen stoupat - skvělá investice. V každém případě to jsou však především nástroje, a to opravdu vynikající nástroje. Podle mého patří k tomu nejlepšímu, co Fender v současné době nabízí. Avšak nemůžu se zbavit dojmu, že i když pocitově i vizuálně je to starý strat a zní úžasně, tak bych mu padesát let rozhodně netipoval... Že by dřevo chtělo svůj čas? Za dalšího půl století si kytaru schválně půjčím k testu znovu, a udělám historický test. Hyn sa hukáže! Uvidíme, co zmůže čas, a to co je v každým z nás... (Jirku Křivku do té doby jistě nekonečná válka s muzikusím šotkem přestane bavit, tak mi snad nevyčiní, že mu lezu do zelí).