Když jsem nedávno zpracovával rozhovor s Julií Slick, procházel jsem i její další rozhovory na internetu. Ke svému překvapení jsem se z jednoho z nich dozvěděl, že její spoluhráč z EchoTestu používá Funk Fingers, které má od společnosti Expanding Hands Music. Podíval jsem se na jejich stránky a bylo to tak, měli v nabídce Funk Fingers.
A protože jsem velký fanoušek Tonyho Levina, nemohl jsem jinak, než objednat hned dva páry vylepřeného modelu Red Type. Druhý pár byl pro Ondru Škocha (Chinaski), který je stejně nadšeným Levinovým fanouškem. Jeho postřehy najdete v samostatném boxu.
Historie vzniku
Na fanoušky Petera Gabriela působila skladba Big Time z alba So jako zjevení. Ostrý funkový rytmus a chytlavá popová melodie spolu fungovaly neskutečně dobře a patří k tomu nejlepšímu z Gabrielova katalogu. Na nahrávce si rovněž nešlo nevšimnout zvuku baskytary, který zněl natolik perkusivně, že si nad tím každý basista lámal hlavu.
Tajemství zvuku bylo v unikátní spolupráci basisty Tonyho Levina a bubeníka Jerryho Marotty. Tony Levin chtěl do skladby perkusivnější zvuk baskytary, než získá slapem. Požádal tedy Marottu, aby do strun vyťukával rytmus, zatímco Tony mačkal struny svého bezpražce.
Když pak s albem So vyjel Gabriel na turné, Tony Levin se snažil odehrát tuto skladbu s jednou paličkou. Byl to úporný boj, ve kterém měl Tony do vítězství daleko, až přišel s nápadem Peter Gabriel. Navrhl Tonymu, jestli si nechce paličky připevnit k prstům. Tony pověřil svého technika Andyho Moorea, aby je zkusil vyrobit. Po nějaké době experimentování přišli s verzí, kdy měly paličky vykrojení pro bříška prstů, byly opatřeny suchým zipem pro snadné připevnění k prstům, udělali jednu paličku delší (delší na ukazováček, kratší na prostředníček) a konce paliček namočili do gumy pro lepší zvuk. Po dvou letech používání pak Tony Levin přišel s názvem Funk Fingers.
Od jejich vzniku s nimi Tony hrál na různých albech a projektech. Za zmínku stojí skladby Steam a Secret World z desky Petera Gabriela Us. Použil to ve skladbě Fist of Fire na eponymním albu sestavy Anderson Bruford Wakeman Howe i na pokračování sestavy v rámci Yes Union ve skladbě Shock to the System. A hrál s nimi i v dalších projektech, jako třeba v King Crimson, Liquid Tension Experiment, Bozzio Levin Stevens, nebo na svých sólových deskách. Funk Fingers lze rovněž vidět na všech koncertních videích Petera Gabriela a King Crimson od druhé poloviny osmdesátých let.
Vzhledem k velké poptávce mezi svými fanoušky se Tony rozhodl Funk Fingers vyrábět a na konci devadesátých let nechal vyrobit několik tisíc kusů svou společností Papa Bear Records. Poslední kusy byly prodány v červnu 1999 a od té doby měli fanoušci smůlu a Funk Fingers bylo možno sehnat jen přes eBay. K obratu došlo až v roce 2013, kdy se na základě licence výroby ujal Kevin Andrews pod křídly své společnost Expanding Hands Music. Dva roky vyráběla Funk Fingers podle původního vzoru, ale v roce 2015 přišla s vlastním vylepšením, kdy na konec „prstů“ přidala pár gramů materiálu a rozdíl oproti původním v ovladatelnosti a hratelnosti byl natolik zásadní, že si je Tony Levin vzal a hraje právě s těmito novými.
Popis
Funk Fingers jsou v zásadě dvě „bubenické“ paličky o různých délkách (155 mm a 143 mm), které jsou na jednom konci vykrojené. V tomto výkroji je pak umístěna stahovací látka se suchým zipem, kterou se Funk Fingers připevňují na prsty. Na opačném konci je do dřeva zavrtán šroub a celý konec je obalen gumovým potahem. Tato verze má mít o pár gramů na konci víc a tím vylepšit hratelnost a zvuk - můj osobní názor je, že to má co do činění s oním zavrtaným šroubem. Nicméně to je jen má domněnka, originální Funk Fingers jsem nikdy neměl v ruce (nebo spíš na prstech).
Technika hry a hratelnost
Připevňovat si něco na prsty a pokoušet se s tím hrát, to je samozřejmě těžký nezvyk. Nejprve jsem si vůbec nevšiml, že mají paličky různou délku, a tu delší jsem si samozřejmě nasazoval na prostředníček. Až po několika pokusech mi to došlo a začal jsem si je nasazovat na správné prsty.
Druhou chybou bylo, že jsem si obě paličky připevňoval až ke kořenům prstů na jejich třetí článek. Dalo se s tím hrát docela slušně, ale pořád to tak nějak nebylo ono a kontrola nad paličkami i celkový zvuk byly takové nijaké.
Po dalších několika pokusech jsem si řekl, že bude nejlépe učit se od mistra, a našel jsem si na YouTube videa, kde Tony Levin předvádí, jak s Funk Fingers hrát. V zásadě jednoduchá věc, protože si paličky připevníte ke druhému článku prstu a v tu chvíli do sebe všechno zapadne (doslova i obrazně).
Přestože se vám pak s Funk Fingers hraje pohodlněji a snadněji, přeci jen se nelze vyvarovat začátečnických chyb a k určitému umění je nutno se dopracovat. Například zjistíte, že si musíte najít nějaký způsob, jak střídat struny. To není tak jednoduché jako při normální hře, kdy se palcem pravé ruky opíráte o snímač nebo strunu. Tony Levin to vyřešil tak, že má dlaň opřenou o hranu baskytary a tenhle způsob mohu jen doporučit. Pokud potom máte dostatečně nacvičeno, není třeba střídání strun kontrolovat zrakem (zpočátku se tomu ale nevyhnete).
Dalším poznatkem je to, že hrát se musí opravdu údery. Tedy udeřit paličkou o strunu a hned zvednout. Pokud ji nezvednete, buď strunu utlumíte, nebo, a to častěji, dostanete nepříjemný drnčivý zvuk. Tady do velké míry pomáhá gumový konec paliček, který pomůže s odrazem.
Je také potřeba se naučit hrát citlivě. Za prvé je zvuk samozřejmě hlasitější oproti normálnímu hraní, takže je dobré se naučit trochu ovládat sílu úderů. A za druhé, pokud chcete hrát u hmatníku, znovu se setkáte s problémem drnčení, který lze do značné míry eliminovat právě citlivou hrou. Doporučuji ale hrát spíše u kobylky, tón je konkrétnější a čistější.
Postřeh Ondry Škocha
Zvuk Funk Fingers jsem poprvé slyšel ve skladbě Steam od Petera Gabriela. Díky této skladbě jsem v podstatě objevil samotného Gabriela a s ním i jeho dvorního baskytaristu Tonyho Levina. V té době jsem hrál výhradně na kytaru a můj zájem o zvuk Tonyho basy byla veskrze fascinace tím, jak mohl něčeho takového dosáhnout. Odpověď jsem dostal v roce 1998 v Irsku, kde jsme si s klukama z tehdejší kapely Manon 15 půjčili DVD Secret World Tour. Popravdě jsem nechápal, jak to ten střihoruký Edward Levin dělá, že se do strun trefí, ale znělo to dokonale.
Po mnoha letech jsem začal hrát s Chinaski na baskytaru a samozřejmě jsem to zkoušel s paličkou, ale to fakt nešlo. Zní to prostě jinak než slap. Zvuk je plnější, perkusivnější.
Díky Milanovi Janečkovi jsem teď šťastným majitelem Funk Fingers, ale cesta k tomu, abych je mohl využít na pódiu, bude trnitá. Není to zrovna jednoduché. Při prvních pokusech jsem si připadal jako absolutní nemotora, ale když jsem trefil strunu správně, ten zvuk tam byl! Při práci na svých studiových projektech jsem je už použil a natočil. Je potřeba cvičit, ale za ten zvuk to stojí.
Výborně se s Funk Fingers hraje právě funk a vůbec nepravidelné rytmické patterny. Osobně jsem při hře zjistil, že se mi prsty samy od sebe střídají novým, pro mě naprosto nezvyklým způsobem. Ve chvíli, kdy najedete na rovný rockový rytmus, například rovné osminy, je velmi těžké hrát tak, aby to šlapalo, a je nutno začít opravdu cvičit, aby se do krve a do prstů dostala schopnost takto hrát.
Podobné je to rovněž s pomalejší hrou. Nicméně pokud cvičíte pomalu, dostane se vám do prstů technika lépe. Což ostatně platí o jakémkoli cvičení. Na tomto místě bych ještě poznamenal, že není dobré mít Funk Fingers nasazeny delší dobu. Stahovací látka částečně omezuje přívod krve do prstů, a proto je lepší si po cca deseti patnácti minutách hry dát pauzu.
Společnost Expanding Hands Music vyrábí hned několik unikátních vychytávek pro muzikanty. Vedle Funk Fingers vyrábí další Levinův vynález, miniaturní kontrabasový smyčec, který se stejně jako Funk Fingers připevňuje pomocí suchého zipu na prst. Dále mají v nabídce smyčec pro bubeníky, který používá třeba Pat Mastelotto nebo Terry Bozzio. Tímto smyčcem se hraje na činely! A pak vyrábějí ještě třeba speciální paličky na bicí.
Zvuk
Zvukově se s Funk Fingers dostanete někam, kam se normálně s prsty nedostanete. Zvuk je perkusivnější než hra palcem, ale méně ostrý než vytrhávání. Díky gumovému konci paliček získává zvuk i trochu jinou kvalitu, než by měl pouze s dřevěnými konci. Těžko se to popisuje, ale rozhodně je v něm více sustainu a i jakési ztlumení úderu.
Stejně jako normálně s prsty je zvuk u kobylky konkrétnější a kratší a u krku kulatější a delší. Ve chvíli, kdy se u krku naučíte hrát, dostanete nádherný perkusivní tón s dlouhým sustainem, což rozhodně stojí za to.
Skvěle funguje ve spojení s kompresorem a tady bych doporučil nastavení nejen výraznějšího ataku, ale i kratšího průběhu komprese a středního prahu účinnosti. Zvuk je tak nejen vyrovnanější, ale získá i údernější a v průběhu komprese kulatější charakter.
Závěr
Jako fanoušek Tonyho Levina nemohu být objektivní a Funk Fingers mě prostě nadchly. Je to další zvuková možnost v arzenálu a je už pak na každém uživateli, kdy a kde tuto možnost využije. Cvičením a hraním s Funk Fingers jsem strávil nějakou tu hodinu, než jsem se dopracoval k omezené schopnosti tahle udělátka využít. Nicméně pro zvukové experimentátory je to ideální možnost vyzkoušet něco nového a díky basové legendě máme i rámcovou představu toho, čeho se s Funk Fingers dá dosáhnout.
Info:
Funk Fingers jsou paličky na baskytaru, které se připevňují k prstům a s nimiž lze dosáhnout originálního perkusivního zvuku. Cena jednoho páru včetně poštovného do ČR činí 44 dolarů.
Plus:
výrazný perkusivní zvuk
Mínus:
vhodné jen na jeden zvuk
TECHNICKÁ SPECIFIKACE:
| Materiál: | dřevo, guma, velcro |
| Rozměry (délka x průměr): | 155 x 13 mm a 143 x 13 mm |
| Hmotnost: | 46 g (24 a 22 g) |
www:
