Eventide ModFactor - chorus s rodokmenem

Kousky od Eventide patří mezi top třídu. Jejich nabídka produktů je poměrně úzká a k obměnám dochází velmi pozvolna. Paletu nově rozšiřuje trojice podlahových efektů delay, harmonizér a modulátor.

Úvod

V předchozích číslech časopisu Muzikus jsme se podívali na červený harmonizér PitchFactor (09/2010) a modrý delay TimeFactor (10/2010). Dnešním testem uzavřeme kruh modulační krabičkou ModFactor. Všechny mají podobný vzhled, ovládání, rozložení konektorů i displej.

Eventide ModFactor nám nabízí deset modulačních efektů v jednom balení: chorus, phaser, flanger, kvákadlo, modulační filtr, rotary, tremolo, vibrato, undulátor a ring modulátor (leslie). Každá z nich má několik variant, takže výrobce hovoří o celkem dvaceti sedmi efektech.

Vzhled

Krabička je poměrně velká a těžká. Působí bytelně a vypadá, že něco vydrží. Horní panel je vyveden v decentní kombinací zelené a černé. Zespoda je velký kus gumy, který zabrání klouzání i při méně šetrném zacházení. Levý bok je prázdný, na pravém boku leží dvě “samice” MIDI In a MIDI Out. Zezadu jsou konektory vstupů a výstupů, mini USB samička, dva přepínače úrovní a zástrčka pro napájecí adaptér. Ten je součástí balení. Eventide jede na devět voltů stejnosměrných, ale vyžaduje dvanáct set miliampérů. To už je hodně, a proto je adaptér nezvykle veliký. Po jeho zapojení do zásuvky se toho kolem něj už moc nevejde.

Efekt nemá vypínač, zapíná se pouhým zasunutím konektoru zdroje. V souladu s Murphyho zákony i zde platí, že elektrické přístroje pracují mnohem lépe, jsou-li zapojeny do sítě.

Propojení

Efekt je plně stereofonní, nabízí tedy dva nezávislé vstupy a dva výstupy. Umí samozřejmě i zpracovat mono vstup do sterea nebo prosté mono. Úroveň vstupu a výstupu se nedá regulovat plynule, ale má pouze dvě hodnoty. Ty se mění přepínači vedle vstupu, respektive výstupu.

Dále je zde vstup pro expression pedál. Ten není součástí výbavy a je nutné jej dokoupit. Stejně jako u PitchFactoru i zde platí, že pomocí pedálu se výrazně rozšíří zvukové možnosti krabičky.

Další rozšíření nabízí stereofonní vstup až pro tři externí pedály. V menu můžeme nastavit jejich funkce, nabídka je bohatá.

Konektor USB slouží pouze pro aktualizaci firmware. Je velká škoda, že jej nelze využít pro editaci zvuků v počítači, zálohování programů apod.

ModFactor je true bypass stejně jako Time a Pitchfactor. Signál prochází, i když není zapojeno napájení. Uvnitř můžeme slabě slyšet cvakání relé, které překlenuje signálovou cestu, pokud je efekt v režimu bypass nebo je odpojen od zdroje.

Systém, system a MIDI

Eventide pracuje ve dvou režimech: Play Mode a Bank Mode. Je to stejné, jak jsme zvyklí u podobných “málotlačítkových” efektů. V prvním režimu ovládáme třemi nožními spínači tempo skladby, rychlost modulace a zapínání efektu. V tom druhém slouží dva pro výběr zvuku a třetí pro výběr banky. Zvuky jsou uloženy v jedné ze čtyřiceti pamětí. Ty jsou organizovány do dvaceti bank, tedy jedna banka rovná se dva zvuky. Přepínání zvuků je rychlé. Můžeme nastavit, jak se při něm bude ModFactor chovat: povolit či zakázat doznívání zvuku.

Přístroj má nezvykle bohaté systémové menu. Dá se nastavit značné množství parametrů, od chování přístroje v režimu Bypass po práci s externím pedálem.

MIDI implementace je opět velmi rozsáhlá, včetně funkce Learn.

Ovládání

Horní panel je rozdělen na tři části. Nahoře je jedenáct ovládacích potenciometrů. Některé pevně ovládají jeden parametr. U jiných se v závislosti na vybraném efektu mění jejich funkce. To je občas značně nepřehledné, takže manuál po ruce je nezbytností.

Na prostřední části vlevo je malý ukazatel aktuálně vybraného efektu. Napravo leží displej, který je nezvykle tvořen zeleně svítícími body (diodami). Zblízka je špatně čitelný. Ze střední a delší vzdálenosti je už čitelnost dobrá, a to jak za světla, tak po tmě. Takže při štelování krabičky ležící na kolenou se nesmím předklánět, tehdy je displej špatně čitelný. Naopak při hře vestoje je vše v nejlepším pořádku.

Dole jsou tři nožní tlačítka. Přepíná se s nimi zvuk (program), mění se rychlost modulace (pomalu/rychle) a naklepává se tempo písničky. Přijde mi, že mají až příliš tuhý chod. To je v pořádku pro normální funkce jako přepínání zvuků, ale pro naklepání tempa to už tak dobré není. U ModFactoru nejde o zásadní problém, ale musím zmínit TimeFactor (delay), kde chtělo správné naklepání trochu cviku. Je jasné, že jinak to člověk cítí v kanadách a jinak v ponožkách, doporučuji nejprve vyzkoušet, jak to sedne vám.

Kečup, kildraj, tempo a další funkce

Jak uvádím výše, ModFactor nabízí skutečně obrovské množství nastavení a funkcí. Co mě nejvíc oslovilo?

Výrobce počítá s možností zapojení efektu do efektové smyčky. V takových případech hráč ocení možnost míchání poměru mezi efektovaným a čistým signálem. A to je právě poslání Killdry. Po zapnutí této funkce neměníme celkovou hlasitost signálu, ale pouze poměr mezi efektovaným a původním (dry). Speciálně u modulačních efektů bývá obecně lepší stoprocentní úroveň efektování (serial loop), na rozdíl třeba od delaye, kde je možnost míchání poměrů výhodná (parallel loop). Díky Killdry lze tedy nastavit to, co našemu uchu a aparátu sedne nejlépe.

K čemu je Catchup? Otočné potenciometry na Eventide se chovají jako nekonečné, přístroj je digitální. Po přepnutí zvuku se hodnoty jednotlivých parametrů přenastaví dle uloženého nastavení. Jakmile otočíme potenciometrem, hodnota většinou náhle ustřelí. Zapnutí funkce Catchup nabízí jiné chování: Pokud začneme točit potenciometrem, se zvukem se nic neděje, pouze displej ukazuje hodnotu, kde se právě s “kroutítkem” pohybuji. To trvá až do doby, než najedeme na hodnotu nastavenou v paměti. Od této chvíle se “zachytíme” a parametr se otáčením potenciometru mění.

Co se týče tempa, zde nám Eventide nabízí to co většina novějších přístrojů. Lze tedy nastavit, zda má být naklepané tempo písničky globální (platí pro všechny zvuky), nebo zda je lokální - po přepnutí na jiný program se Tempo změní dle hodnoty v paměti. A konečně další možností je nastavení tempa pomocí MIDI.

Zvuk

Nebudeme chodit kolem horké kaše: Krabička má skutečně špičkový a hlavně osobitý zvuk. Co bych chtěl vyzdvihnout, je chorus. Za ta léta už člověk přeci jen něco vyzkoušel a obecně mi přijdou novější modely od věhlasných výrobců tak nějak studené, neosobní, bez vlastního výrazu. Ale když se budeme bavit o chorusu, tak zde mě Eventide dostal. Má vlastní tvář, vlastní charakter. Má prostě svůj výraz. Má v sobě navíc něco ze starých krabiček. Zní krystalicky čistě, ale přitom nezní uměle.

Moc pěkný je též phaser, tady už trochu chybí punc starších efektů, ale i tak je zvuk hezky teplý a príma se vlní. Flanger není na první poslech ničím originální, ale po chvilce hraní se zase ukázalo, že to zní trošku jinak, než na co je člověk zvyklý. Hraje to prostě tak nějak líp, a to jak s čistou, tak se zkreslenou kytarou. To samé platí i o zbylých modulačních efektech. Snad jen s Q-Wah jsem si úplně nesednul, i když s externím pedálem se toho z něj dá vyždímat hodně.

Závěr

ModFactor je nevšední krabička. Určitě se dá využít nejen ke kytaře, ale i ke klávesám či base. Můžeme jí využívat jako podlahový stompbox, neztratí se ani v racku. Umí MIDI, zvládá práci s externími spínači i nožním pedálem. Nabízí velké množství modulačních efektů. Zvuková kvalita patří bez diskusí mezi to nejlepší, co si můžeme přát.

Má složité a komplikované ovládání, kvůli velkému množství měnitelných parametrů a systémovému nastavení. Chceme-li krabičku využít naplno, manuál po ruce bude po dlouho dobu nezbytností. Druhou možností je efekt rovnou zapojit, hrát a spokojit se s tím, co intuitivně nalezneme. I tak toho dostaneme víc než dost. V tomto případě ponecháme různé možnosti nastavení šťouralům, kteří sami sebe označují “hledači zvuků”.

Test rackového Eventide Eclipse najdete zde.

Firma Eventide má tři divize: Audio (tu známe), Communication (software pro komunikace) a Avionics (zobrazovače leteckých map).

Už hodně firem, které se pohybovaly v luxusní třídě (jak kvalitativně tak cenově), se nečekaně začaly objevovat i v nižších patrech potravinového řetězce. U aut mám na mysli například “chrajzlera”, který byl symbolem “pravý americký káry”, a teď si od něj můžeme koupit levné pidiautíčko. U aparátů je to třeba rozpačitý pocit z Bognera a jeho nového černého komba.

Takový krok je možná z pohledu marketingových mágů dobrým nápadem (“víc toho prodáme”), ale mám pocit, že prostý selský rozum musí vnímat takovouto penetraci přinejmenším rozpačitě: Je to pořád ještě luxusní věc, nebo je to prostě jen obyčejný kousek s pěknou jmenovkou? Jinými slovy, zda kapitalista nechtěl jenom popřát nižším vrstvám pocit, že koupili luxusní zboží.

Takže teď tu máme tyhle mašinky ModFactor, PitchFactor a TimeFactor...