ESP Eclipse E-II - elektrická kytara

„Šifroidní“ značení modelů zavání u některých firem až jistou škodolibostí. Alespoň u ESP se mi to tak jeví. Ani po hustém prodírání se internetovou houštinou není zcela jasné, zda Eclipse E-II spadá pod větev QM, FM či DB, když má čtyři čudly místo tří, a navíc je její původ „upřesněn“ značením EC-I CTM FT...

Po otevření luxusně a bytelně působícího kufru na vás vykoukne Les Paul Custom Black. Tedy jeho klon, tu a tam se od vzoru povinně lišící, avšak zdroj inspirace je zřejmý. Podobné tělo, podobné uspořádání ovládacích prvků, podobně „zlatá“ mechanika, jen trochu jiné knoflíky potenciometrů. Jiný, divně „zlatý“ je jen „čumprdlík“ na páčce třípolohového přepínače volby snímačů. A snímače? Tady jsou EMG. U krku by podle stříbrného nápisu mohl být „osmdesátpětka“, ten u kobylky, podle zlatého nápisu „osmdesátjednička“. Oba jsou na svých pozicích už legendárními veterány. Barevné značení nápisů snímačů EMG ale může být zavádějící, což se v katalogu ESP (po prokousávání se džunglí všech možných modelů Eclipse s EMG snímači) nejspíše potvrzuje tvrdošíjným narážením na EMG 60 u krku namísto „pětaosmdesátky“.

Naprosto stejný model, tedy se čtyřmi ovládacími knoflíky (stejně jako Les Paul), jsem v současném katalogu neobjevil, ale shoda na krkovém snímači je u podobných modelů totální. Hm, takže asi přeci jen „šedesátka“.

Klavírově lesklý černý lak, luxusní pětivrstvé lemování hlavy a spodní hrany těla, superluxusní sedmivrstvé vrchní hrany těla. Moc pěkný pohled. Po vyproštění z futrálu je kytara přiměřeně sympaticky těžká, na spodní straně krku, v místě napojení hlavy, je neméně sympatický „límec“, zpevňující toto kritické místo na vintage nástrojích. Středně silné, ale poměrně vysoké pražce spolu s tenčími strunami zřejmě mají vliv na možná poněkud jiskřivý charakter jinak středového zvuku. Hmatník je ebenový, určení dalších dřev jsem se škrábáním laku neodvážil určit, dle vzoru by to však měla být mahagonová deska s javorovým topem u těla. U krku trochu váhání, zda mahagon či javor, ale všechny podobné modely ESP uvádějí krk mahagonový. Šířka těla, ani menzura se od vzoru neliší. Provedení je senzační, první dojem skvělý.

Konstrukce

Tady není moc co řešit, mustr je daný. V porovnání s originálem je shodný i úhel krku a těla. Zatímco úhel krku a hlavy je u ESP lehce tupější. Profil krku je lespaulovsky příjemný, připomíná spíše tučnější průřezy vintage nástrojů a nijak nevybočuje z běžných rozdílů gibsonovských krků. Kobylka je zde poněkud jiné konstrukce (hlavy šroubů pro nastavení oktáv ze strany snímačů), bez předpokladu nějakého významnějšího posunutí zvuku jinam. Tento konkrétní typ je vyráběn v Japonsku, kde se v ESP klade více důraz na výběr dřeva a kvalitu zpracování v nemasové produkci.

Zvuk

Že zvuk snímačů EMG ozvučí i vrata od stodoly, je sice hláška hezká, ale jen tetřev z dělostřelecké střelnice by nezaznamenal zvukový rozdíl mezi pěti kytarami se  snímači EMG. Mé pískající uši však mezi čtyřmi identicky osazenými konkurentkami přeci jen zaznamenaly, že je Eclipse E-II svou brilantností na špici, aniž by jí však chyběly basy a čitelná průraznost středů. Reaguje rychlou, konkrétní odezvou, atak po úhozu trsátkem je jasný, zřetelný i v rychlých sekvencích na nižších strunách. „Osmdesátjednička“ u kobylky je na vyšším gainu zesilovače (Marshall 2203) dravou štikou (kolega promine), která se však dá zkrotit hlasitostí na kytaře až do příjemného, nakřáple čistého zvuku. V takovém nastavení se šťavnatý atak silného snímače projeví lampovou komprimací, zatímco decentně hraný akordový doprovod je vyrovnaný s přirozeně prostornými basy. Překvapením je „šedesátka“ v pozici u krku, která oproti „osmdesátpětce“ není tak predátorsky ostrá na výškách, disponuje o odstín nižším zkreslením, ale zato při plné hlasitosti představuje okamžitě použitelnou variantu k říznému zvuku „osmdesátjedničky“.

Sólový zvuk i tak pak drží v sustainu, není sice tak jedovatý, ale díky menšímu zkreslení je dynamičtější a lépe „vyslovuje“. V nižších polohách se navíc nezahlcuje přemírou basů a barevně se pohybuje v oblasti příjemných středů. Po ztlumení hlasitosti na kytaře v polozkreslených a čistých barvách velmi, velmi příjemné hraní. ESP Eclipse E-II je zvukově vhodná pro kytaristy tvrdších směrů a třeba i pro nižší ladění (i zde jsou oproti pasivním snímačům EMG výhodou). A vůbec pro všechny, kteří nevystačí s jedním masitým soundem, vyžadují vícebarevné škály zkreslení a umějí je dostat z ruky. Pocit z hraní, kontakt s nástrojem i přístup k vyšším polohám jsou komfortní. Moc lepších kytar podobného druhu neobjevíte.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE: