ESI UGM192 - USB externí zvuková karta

USB zvukové karty se zabydlely téměř u každého muzikanta, který si chce sám doma nahrávat nějakou muziku. V dnešním testu se podíváme na jednu poněkud neobvyklou věcičku, a tou je minizvukovka UGM192 od firmy ESI.

Po otevření relativně velké krabice jsem chvíli nevěřícně zíral... Tohle je ono? Ten prcek? Opravdu je to malinké, mnohem menší, než jsem si představoval a než to vypadá na fotkách. Je to menší než krabička cigaret, menší než většina mobilů. Pohodlně se to vejde např. do náprsní kapsy u džínové bundy.

Krabička je pro mě technicky celkem neuvěřitelná, tělo je vytvořeno z jednoho kusu kovu (asi hliník) popsal bych to jako placatou černou trubku. :-) Na čelním panelu jsou dva velké jacky, pět malých LED diod a tři mikrospínače. Zadní panel je osazen dvojicí USB konektorů (USB C a miniUSB), LED diodou a jedním velkým jackem. A ještě jsou na tom nějaké minipopisky, které opravdu nedokážu přečíst... asi budu potřebovat lupu.

S brýlemi vidím... Na předním panelu je u LED diod napsáno Mono, Stereo, +20 dB, +30 dB a On. Mono a Stereo patří k mikrospínači pro kytarový vstup, nad tím mikrospínačem je ještě nápis Monitor. Takže tímhle mikrospínačem přepínáme, jestli chceme signál (co pouštíme do vstupů) slyšet hned, a nebo až po průchodu počítačem.

Když nesvítí žádná ze zelených diod (Mono, Stereo), tak signál prochází přímo do PC, tam ho proženeme nějakým softwareem (např. simulací lampového zesilovače), a „pak“ teprve PC posílá zvuk zpátky do zvukovky pro naše uši. To „pak“ je důležitá věc, viz Díle.

K ovládání UGM192 jsou od firmy ESI připraveny optimalizované ovladače ASIO, takže abyste z PC dostali maximum, musíte si nejdřív ty ovladače nainstalovat. Potom vybrat v ovládání zvuku audiodriver UGM192. K detailnímu nastavení zvukovky dodává ESI svůj ovládací program. V něm se dá nastavit samplovací frekvence, USB buffer, latence, hlasitost (levá a pravá nezávisle) a DirectWire.

Samplovací frekvence může být 44,1/48/88,2/96/176,4/192 kHz. Počet USB bufferů může být od 2 do 7.

Latence se dá ovlivnit počtem samplů, a to: 32, 64, 128, 512, 1024 nebo 2048.

DirectWire je routování jednotlivých zvukových vstupů a výstupů mezi různým software a hardware, to by ale bylo na samostatný článek.

A teď se dostáváme k tomu „pak“

Optimální nastavení výše uvedených parametrů je velmi důležité. Schválně píšu optimální, protože to, co může dobře fungovat na jednom PC, nemusí dobře fungovat na jiném...

Problém je tady latence, tedy délka zpoždění zvuku mezi úhozem do strun kytary a zvukem, co uslyšíme (po zpracování v nějakém softwaru). Podařilo se mi to dostat na krásné dvě milisekundy. To je velmi dobré, nepostřehnutelné zpoždění. Počet USB bufferů jsem měl na 3, samplovací frekvenci na 96 kHz, a latenci na 32 samplů. Na lepší hodnoty jsem se sice dostal, ale ve zvuku již byly slyšet drop-outy. Tohle nastavování je trochu alchymie, stačí totiž nastavit jeden parametr nevhodně, zvuk je pak moc zpožděný (což není příjemné), a nebo je to dokonce s ošklivým digitálním zkreslením a s drop-outy (s výpadky zvuku).

Ty dvě milisekundy, to je velmi slušná hodnota latence. Obecně se uvádí, že aby to lidskému uchu nevadilo, je potřeba se dostat pod pět milisekund, ale dá se vydržet i jedenáct milisekund, vyšší latence je pak pro monitoring přes PC už moc.

Jak docílit nízké latence a na čem to závisí? Především na tom, jak máte výkonný počítač, protože interní zpracování audio signálu, například budu chtít použít nějaký moderní plug-in simulující drahé lampové zesilovače a nějaké ty krabičky k tomu a hrát přímo přes to. A když to budu chtít použít rovnou v rámci nahrávání v DAW, tak to ukrojí z procesorového výkonu velký kus Já jsem testoval UGM192 na notebooku střední třídy (Windows 10, procesor Intel Core i5-9300H čtyřjádro na 2,4 GHz a 8 GB RAM). Pak je potřeba experimentovat, a hlavně si ujasnit, co od celého systému očekávám a jak to chci používat. Pokud někdo chce nahrávat již hotový zvuk (např. z multiefektu), stačí mu monitoring přímo ze zvukovky, nebude potřebovat nijak dramatické nastavení a bude mu stačit latence klidně 22 milisekund. A PC může mít i slabší. Ale pokud bude někdo chtít mít zapnutý plug-in (a nebo víc plug-inů), takzvaně „live“ napřímo (a okamžitý monitoring přes PC), budete potřebovat výkonný počítač, protože zvuk pak nevyrábí zvukovka, ale program pomocí procesoru v PC, a zvuk se pak vrací zpátky do zvukovky, která ho už jenom přehraje (a tím vlastně vzniká ta „zlá“ latence).

Tak zpátky k naší UGM192. Jeden vstup je tedy pro kytaru (umí to mono i stereo - pro stereo je potřeba kabel se stereo jackem) a druhý vstup je pro mikrofon. U mikrofonního vstupu lze nastavit vstupní citlivost pouze skokově. Tedy jsou tam dvě hodnoty zvýšení citlivosti, a to +20 a +30 dB. Možné je i fantomové napájení 48 V. Na těch 48 V musíte mít také stereo jack / redukci canon, kterou si musíte pořídit extra, není součástí balení. Výstupní hlasitost se ovládá pouze pomocí programu od ESI, na zvukovce vzhledem k její velikosti není žádný potenciometr. Vstupní hlasitost se dá ovládat (skokově) jen u mikrofonního vstupu. U kytarového vysokoimpedančního vstupu ji musíte nastavit na kytaře nebo na nějakém předzesilovači, efektu atd. Radši bych měl na zvukovce nějaký min trimr... No naštěstí lze vstupní citlivost se pak upravit softwarově v různých programech.

Závěr

UGM192 je překvapivě malinká USB zvuková kartička. Ovladače ASIO, které jsou součástí softwaru od ESI, fungují velmi dobře. Malinké mikrospínače na předním panelu se musejí pořádně mačkat, což mně u tak miniaturního zařízení přijde poněkud hrubé. Co mi na UGM zvukovce asi nejvíc chybělo, je ovládání citlivosti kytarového vstupu, tady bych ocenil, kdyby to bylo řešeno nějakým malým trimrem, klidně na šroubováček. Velké plus dávám za doplňkový software ampLion, který je zdarma a který kytarový zesilovač emuluje docela dobře.

Technická specifikace

https://www.esi-audio.com/products/ugm192/