Epiphone Firebird Studio - korejská variace na klasické téma

Vlastnit tvarově nestandardní kytaru má a mělo svá pro i proti. Asi i proto se prodeje různých výstředních modelů vždy tak trochu řídily tím, nakolik bylo žánrově a společensky žádoucí nebo nežádoucí se odlišovat od svého okolí. V posledních letech je například možné být po vizuální stránce rebelem, aniž by to někoho v okolí zajímalo či uráželo, nebo aby to nedejbože odráželo nějaké skutečné vnitřní rebelství. Když nad tím tak uvažuji, je dnes malůvek a extravagantního vykládání prostý Firebird ještě docela konzervativní variantou :o)

Design a zpracování

U této kytary je nezpochybnitelným faktem její vizuální přitažlivost. Charakteristické "opačné" zkosení těla je pro oko natolik nestandardní, že o kytaru co chvíli zavadíte pohledem, abyste se ujistili, že jste si na to ještě nezvykli. Na první pohled upoutá i masivnost těla (jako by ho někdo vyřízl z pořádné desky od stolu), podepřená kresbou dřeva, která je v této povrchové úpravě (worn cherry, v neortodoxním překladu něco jako "jetá třešeň") hezky patrná. Po technické stránce je recenzovaný nástroj takovým hybridem, kdy něco z originálu bylo převzato, něco vypuštěno a navrch autoři nanesli několik drobných novinek a úprav. Z hlediska koncepce je asi nejvýznamnějším prohřeškem vůči vzoru fakt, že tento nástroj nemá průchozí krk, ale klasický lepený. Samotné tělo nástroje je slepeno ze tří kusů mahagonu, na které je z vrchní i spodní strany ještě nalepena tenoučká deska z esteticky přívětivějšího kusu stejného materiálu. Krk a hlavice jsou prakticky celé z jednoho kusu mahagonu (což není v této cenové kategorii zrovna obvyklé), kdy výjimku tvoří jen přidaná patka u spoje těla s krkem a dolepená "ploutvička" na horní straně hlavy. Palisandrový hmatník má klasických dvacet dva pražců. Kobylka je osvědčená tune-o-matic, specialitou jsou ovšem ladicí mechaniky - jedná se o takzvané gearless tuners z dílny firmy Steinberger, u kterých místo rondelí najdeme na zadní straně hlavice jakési "potenciometry". Mechaniky nabízejí velmi přesný převod 40:1 a při výměně struny není třeba nic navíjet - pouze se odšroubuje klobouček na vrchu a struna se jen prostrčí. Za zmínku stojí, že přibalený minimanuál Epiphone pokrývá většinu výrobního arzenálu, ale o tomto modelu (tím méně o mechanikách a postupu výměny strun) bohužel ani zmínka. Snímače se honosí nálepkou "USA designed", mělo by se jednat o klasické AlNiCo humbuckery, kdy každý má jednu řadu stavitelných magnetů. Mně osobně lehce kazí dojem obrovitý bílý plastový pickguard s nakresleným fénixem (působí trošku lacině), naopak u zadního krytu "elektroinstalace" musím zmínit precizní zapuštění do těla. Drobnou perličkou na závěr je fakt, že jack kabelu se zastrkává kolmo do desky - to také není úplně běžné. Kromě už zmíněného manuálu je mezi příslušenstvím dvojice inbusů a plastový jack - jack pro první týden hraní.

Jak (se na ni) hraje

Hned na první uchopení člověk sezná, že povrchová úprava je krom své pohlednosti i velmi příjemná na omak - krk kytary v důsledku není ani moc "klouzavý", ani příliš "drhnoucí" - tak to má být. Když připočteme jeho nikterak ze zdravého průměru nevyčnívající profil, máme docela dobrý základ pro příjemné hraní. Rychle také přijdeme na to, že na kytaru se dá v pohodě hrát v sedě (což žel neplatí o všech exoticky tvarovaných nástrojích) - je jen potřeba přivyknout opření pravé ruky o vyčnívající roh. Radius hmatníku je spíše větší (je tedy placatější) a pražce se řadí k těm drobnějším - opět klasika. Dostupnost nejvyšších poloh není díky lepenému spoji krku úplně bez problémů, ale lze si na to zvyknout i v případě, že máte spíše drobné ruce (jako moje maličkost). K samotné hře - snímače dávají hodně odlišné zvukové barvy (jsou poměrně daleko od sebe) - krkový má velmi hutný medový tón, kobylkový je pochopitelně ostřejší (a subjektivně i o něco tišší), ale ani jemu nechybí velmi sympatický spodek. Mezipoloha má blíže ke krkovému snímači, ale díky zdvojeným potenciometrům skýtá šanci namíchat si ten správný kompromis podle gusta. Celkově je kytara velmi příjemná pro crunch a zkreslené zvuky - dává konkrétní a jakoby ohraničený tón. Mně osobně (asi kvůli těm rozměrům) nástroj svádí k tomu pořádně silou "sázet" beglajty - takový kus dřeva to přece musí snadno vydržet :o) Po zvukové stránce tedy pochvala. Do té se vejdou i už zmiňované mechaniky - jsou přesné, mají lehounký chod a dobře drží ladění.

Suma sumárum

I když jsem se nikdy neřadil mezi příznivce méně obvyklých modelů kytar, Firebird se mi poměrně dost zalíbil, hlavně díky sympatickému zvukovému projevu. Případný zájemce se musí pouze smířit s nutností nákupu atypického pouzdra - alespoň nějaké základní by mohl Epiphone nabídnout s kytarou. Když pomineme tento nedostatek, skýtá Epiphone Firebird šanci získat za příznivou cenu vzhledově osobitý a zvukově velmi příjemný nástroj.