Tahle německá firma se před časem pustila do signovaného zesilovače Ritchieho Blackmora. Kdo už něco o prchlivém legendárním kytaristovi zaslechl, musí uznat, že to byl vcelku odvážný počin. Máloplatné, slavný zvuk kytary z živého alba Deep Purple Made In Japan z rokou 1973 je asi přeci jen nedostižný, i když po dnešním testu mám lehce nostalgicky příjemný, skoro pohádkový pocit. Ať už retro bylo, či nebylo, vymyšleno bylo dobře, ale nepředbíhejme...
Popis
Tak nejdříve vizuálně - normální hlava s trochu více čudlama oproti „Maršálům“ :-) Celá černá, jen vínově červený přední čelní kryt s mřížovaným otvorem pro efektní pohled dovnitř strojovny. Tam zezadu tmavě rudě nasvícené koncové lampy. Malá odbočka - vínově červený kryt lze podle gusta nahradit žlutým, tedy takovým divně žlutým, pravděpodobně retro žlutým, jenž je dokonce přibalen na dně přepravní papírové krabice. Pro někoho úžasná vychytávka, myslím ale, že bych bez kdovíjak dlouhého přemýšlení přišel na užitečnější doplňky, třeba tenhleten... no jo, třeba footswitch, nožní ovládací pedál. A že je co ovládat, viz dále.
Otočné čudly k ovládání zesilovače mají, pro retro téměř povinný, tvar kuřecích hlaviček. Roztomilé. Jejich rozložení napovídá o dvou, téměř nezávislých, kanálech. Tedy s oddělenými korekcemi, gainy a dokonce hlasitostmi. Korekce se mi napohled zdají trochu ošizené, a... ano, chybí ovladač presence. Všade. Není ani vzadu. A tam je rozhodně zajímavý pohled. Pět výstupů na různé ohmické kombinace boxů, to je celkem normální. Serioparalelní efektová smyčka s plynulou regulací mixu syrového a efektovaného zvuku je běžná už méně, a umístění druhého ovladače Master B, (Master vpředu je tedy zřejmě ten A) a nastavitelný práh noise gate, čili šumové brány, je už příjemným překvapením. Uvidíme, co z toho všeho je možno ovládat na dálku, teď už evidentně chybějícím nožním pedálem.
Rozměrově je Engl Retro Tube 100 klasickou hlavou s poněkud hlubším vnitřním prostorem. Hmotnost (letmý pohled do specifikací) 22,5 kg je na celolampovou hlavu běžná, pro mě osobně sympatickým příslibem spolehlivosti a echtovní poctivosti.
Konstrukce
Jak už první pohled napovídá, jedná se o plně dvoukanálovou konstrukci plně lampového zesilovače. Elektronky jsou po čtyřech - 12AX7 v předzesilovači a EL34 v koncovém stupni. Tedy 100 W pro dva základní zvuky - čistý a zkreslený. Žádný pružinový či digitální dozvuk, zato další konstrukční lahůdky. K těm nápadným patří již zmíněný Master B na zadním panelu, funkční je ovšem, logicky, až s příslušným footswitchem. Podobně FX Loop a Noise Gate, a ačkoliv ty jsou funkční i bez footswitche, s ním se dají i vypínat. O nutnost dokoupení nožního pedálu si však dále říkají i další funkce. Především volba kanálu Channel, funkce Tone (rozšiřující frekvenční spektrum mezi 500Hz a 1KHz u zkresleného kanálu), a nakonec i funkce Gain Boost zvyšující gain obou kanálů. Tyto tři funkce jsou v podobě tlačítek na předním panelu ovladatelné ručně. Ze škály různě vybavených footswitchů Engl si pak stačí vybrat ten pravý. Trochu drtivá funkční logika, ale pokud se rozhodnete pro ten sofistikovanější, např. Engl Z-9 nebo MIDI ovladač Engl Z-11, můžete využít naplno kombinačních možností implantovaného procesoru logického kontrolního systému S.A.C. (Serial Amp Control).
Při posuzování zesilovačů se obrací naruby kde co. Množství středů, pumpování basů, zrnitost výšek, starobylý a moderní sound atd. A tyto vlastnosti se přičítají lecčemus. Od výrobců předzesilovacích lamp, přes trafa až třeba „rejtingu“ koncových lamp. Jen ty reproboxy jakoby zůstávaly trochu stranou. Tady je pár odkazů na porovnání různých typů reproduktorů a boxů navzájem ve STEJNÝCH podmínkách. V poslechu samotných reproduktorů, potom jen boxů a nakonec zvuku reproboxů v celkovém zvuku nahrávek. Třeba to pomůže napovědět, kde a do jaké míry se ještě může „lámat chleba“.
www.youtube.com/watch?v=jWK0sa7tlfI
Kdo jde starší ověřenou a jednoduchou cestou, může využít tří stereofonních zdířek, kdy každá z nich slouží k ovládání dvou funkcí dvoupedálovým přepínačem (např. Engl Z-4). Pak je možné si vybrat pro živé hraní ty nejfrekvantovanější funkce a spokojit se třeba jen s jedním, případně dodatečně dokoupit další.
Za rozhodně zajímavý konstrukční prvek lze označit použití pojistek pro každou koncovou elektronku. Vypálená pojistka může znamenat problém, jenž se pouhou výměnou pojistky nemusí vyřešit, výměna jedné lampy v celkově spárované čtveřici také asi není tím nejlepším řešením, ale jako určitá ochrana koncových lamp je to sympatická záležitost.
Použití vybíraných předzesilovacích elektronek, jejich přiřazení k důležitým propojovacím uzlům (efektový buffer) nebo slyšitelné mechanické cvakání přepínacích relátek, svědčí o pečlivé konstrukci s co možná nejčistší cestou lampového zvuku. Sympatické.
Zvuk
Pro zvukový test jsem využil dvou různých boxů Marshall typu B. Jeden osazený reproduktory EVM12L (celkem 1200 W) a druhý Celestion G12H100 (400 W). Samozřejmě že účelem takto výkonných boxů není dostřelit zvuk až na měsíc, ale eliminovat vliv komprese méně výkonných reproduktorů k co možná nejobjektivnějšímu posouzení zesilovače.
Po zapnutí a rozsvícení efektně rudého lampového loga ještě nezbytných pár vteřin pro zahřátí koncových lamp. Zapojení kytary (Gibson s aktivními EMG snímači) a aktivace Standby. Jsme na prvním, čistém kanálu, Gain na polovině (12 h), korekce Bass, Middle a Treble taky. Volume čistého kanálu naplno. Master na nule (7 h), ale už na začátku dráhy (8 h) překvapivě silný a hutný, barevně vyrovnaný a hotový zvuk. Při ataku brutálnějšího úhozu na výškách lehce nakreslený, basy pevné a mohutné. Snížením Volume u čistého kanálu na polovinu (12 h) a zvýšením Master na polovinu (12 h) se dostavuje příjemná komprimace koncového stupně, zvukové špičky po trsátkovém úhozu jsou s decentním nakreslením potlačeny, doznívající tón se prodlužuje, a při dalším zesílení Master se dostavuje vazba na čistém kytarovém tónu.
Paráda. Při snížení hlasitosti na kytaře se výborný dynamický charakter zvuku nemění, jen se co do čistoty lehce prohloubí. Se stejně nastaveným Gainem je změna komprese při různě nastavených vzájemných poměrech Volume a Master ukázková. Korekce nepůsobí nějak výrazným posunem, zdůraznění frekvenčního pásma je přirozené a nenásilné. Dá se říci, že ve všech pozicích korekcí zesilovač hraje sám, stačí jen podpořit přirozený zvuk kytary, snímačů anebo reproboxu, viz dále. U čistého kanálu tlačítkem Bright (nachází se jen u čistého kanálu a jako jediná funkce není ovladatelná footswitchem), je možno posílit středovýškové frekvence. Toto posílení se však při zvyšování hotnoty Gain cíleně proporcionálně snižuje, aby se s narůstajícím zkreslením do zvukového crunche eliminovaly nakreslené, zrnitě skřípavé frekvence. Výborná vychytávka.
Podobně barevná paleta přirozeného zkreslení se, jen s větší mírou, objevuje i na zkresleném kanále. Gain v polovině dráhy (12 h) korekce taky a Volume zkresleného kanálu naplno a opět - při jen velmi lehkém zesílení Master ohromující výkon. Při tomto nastavení už si můžete dovolit úhozem dynamicky odlišná sóla, zvuk drží, je pevný a výborně reaguje. Doprovody v akordech jsou šťavnatě srozumitelné, dostatečně dravé a hrané melodické figury s napískavanými alikvótami jdou z nástroje lehce a přirozeně. Podobně jako u čistého zvuku, už základní zvuk s korekcemi v polovině je ukázkově hotový, kultivovaný, s potřebnou dravou agresivitou. S ubráním hlasitosti Volume na tomto kanálu a zesílením Master získají basy jistou prostorovost, akordový zvuk se více spojí do hutných středů. Snížením Gain asi na 10 h je možné dosáhnout základního dravého doprovodného zvuku à la AC/DC a jeho další variaci, například snížením hlasitosti na kytaře, opět podle kytary a použitého snímače. Za zmínku stojí téměř úplně potlačení hlasitosti na kytaře s ukázkovou dynamickou barevností takto dosaženého „čistého“ zvuku kytary. Naopak zvýšením Gainu se dostáváme k naprosto sólovým zpívajícím zvukům, které vzájemným poměrem Volume a Master dostávají další barevné dimenze. Funkce Gain Boost, aktivovatelná tlačítkem nebo jedním z nožních ovladačů, může při vhodně nastavených poměrech představovat přechod do sólového zvuku u obou kanálů, nebo jen barevnou variantu jednoho z nich.
Reakce kytary a zesilovače při zpětných vazbách nakloněním nástroje k boxu, nebo citlivou prací s hlasitostí na kytaře jsou lahůdkové. Posílení středově hutných frekvencí funkcí Tone u zkresleného kanálu pomůže průraznosti jednocívkových nebo signálově slabších snímačů. Naopak brutální podladěné zvuky jsou do velmi použitelné míry dosažitelné „vykucháním“ středových korekcí, a při výkonových rezervách zesilovače výsledné „maso“ spolehlivě roluje ponožky. Ale zdá se mi, že zde se zesilovač trochu násilně ohýbá do nečeho nepřirozeného. Tady samozřejmě ještě víc vynikne otázka použitého reproboxu. Je až neuvěřitelné, jak zásadní zvukové rozdíly jsou v použitých boxech přes jejich „papírově“ dostatečnou výkonovou rezervu. Proto nedejte moc na zvuk videorecenzí pořízený leckdy mobilním telefonem a zkuste si pokroutit knoflíky tohoto zesilovače u různých boxů na vlastní ucho.
Ať už vám retro je, či není blízké, vemte jed na to, že vymyšleno bylo čertovsky dobře.
Info:
Engl Retro Tube 100 je dvoukanálový celolampový zesilovač s nadstandardně kvalitní zvukovou škálou kytarových zvuků.
Plus:
zvuková kvalita
koncepce
zpracování
výkonová rezerva
Mínus:
chybí i ten nejjednodušší footswitch
pro někoho zřejmě hmotnost
