A to už to jednu dobu vypadalo, že je s krabičkami Electro-Harmonix naprostý amen. Tedy až na nezdolnou vytrvalost některých skalních fandů, se potupně povalovaly po zkušebnách či garážích, nebo se dokonce za mrzký obolus nabízely s nevelkým úspěchem porůznu v inzercích. Ale současná doba, vedená heslem - co je staré, to je dobré - těmto výrobkům přeje, takže nic nebrání v jejich reedici.
Jelikož jsem dostal za domácí úkol sepsat recenzi s nanejvýš lidským přístupem basisty, nebudu vás tentokráte zbytečně hltit zbytečnými detaily jednotlivých parametrů a vůbec všech těch technických blábolů. Mám-li nějak popsat samotný zvuk efektu, tak si zkuste představit takový koktejlík, připravený z ingrediencí phaseru, vokodéru, autowahu a špetky kratičkého "koupelkového" delaye navrch (protože mám moc bujnou fantazii, oslovil jsem i některé náhodně přihlížející tohoto testu a musím říci, že tato náhodně vybraná přirovnání, jakožto například - jelen v říji, golos kosmonauta nebo dokonce zmutovaná kosmická žába - mi tedy přijdou mnohem dál...).
Co jsem se dozvěděl, efekt si můžete v zásadě pořídit ve třech podobách, a to v barvě černé - ruské výroby, v klasickém krabicovém vintage provedení "made in USA" a nebo naší zkoumanou nano - verzi velikosti "mýdla s jelenem" (určitě by stálo za to všechny tři modely vzájemně porovnat, tak doufejme, že se někdy naskytne příležitost). Tvarem i svou masivní konstrukcí trochu připomíná pedály EBS. Něco málo výhrad bych měl k logu a popisu ovladačů, které jsou spíše jakési polepky a dlouhé trvání, ve srovnání s nezničitelným kovovým odlitkem, jim nedávám. Co je nanejvýš sympatické, je fakt, že máme možnost operovat pouze s jedním poťákem Response a přepínačem čistého i zkresleného režimu. Hned zkraje musím říci, že jelikož se jedná o opravdu dynamický wah, nanejvýše záleží na typu vašeho nástroje a především na způsobu hry. Postupným otáčením knobu sice nařídíme délku vlnové odezvy, ale její hloubka záleží jen a jen na nás a naší dynamické dispozici. Pěkného a zajímavého zvuku docílíme i v pozici úplného zavření a nepatrného úhozu pravé ruky. V pozici Dist se dostáváme k mírně agresivnímu "synth" zvuku, kdy při úplném vytavení zůstává po zatlumení strun jakýsi "meluzínoidní" dozvuk. Trochu negativně vnímám skutečnost, že v režimu Dist pracuje otočný ovladač souběžně i jako volume, tudíž trochu vylučuje možnost rychlého přednastavení během hry nebo docílení stejné vlnové délky a hlasitosti. Přiznám se, že termínu thru bypass až tak úplně přesně nerozumím a jen vím, že se o tomto způsobu zapojení vedou sáhodlouhé odborné diskuze, ale troufnu si tvrdit, že tato věcička nějak průchozí bude. Přinejmenším tedy máte jistotu, že dojde-li vám baterie nebo nějakým neopatrným způsobem zamezíte přístupu el. napětí, nezkolabuje vám celý pedalboard, a po její deaktivaci můžete vesele preludovat dál. Navíc, jak jsem si zjistil, Baseball má pravděpodobně "příšerně" mizivý odběr, jelikož, ač ho už trápím nějaký ten týden, příslovečné "rudé oko" ne a ne zhasnout. Kdo má fóbii z nešvaru nejčastějšího, tedy ořezávání nám tolik potřebných hlubokých frekvencí, můžu se ho pokusit uklidnit stejně jako milovníky akordické či flažoletové hry.
Možná, že podobně jako v mém případě vám při prvním kontaktu s ním přijde trochu nevýrazný a nicdělající, ale opravdu doporučuji pořádně se zaposlouchat, a hlavně vyzkoušet v kontextu s kapelou. Tam se tedy dějí jiné věci, a což teprve v kombinaci s efekty jinými! Ale o těch zase až příště.
Info:
Electro-Harmonix Nano Bassball je duální envelope filtr, s odkazem na léta sedmdesátá. Doporučená maloobchodní cena je 2590 Kč.
Plus:
design
cena
zvuk
Mínus:
ovladač Response v režimu Dist
provedení loga a ovladačů
Technická specifikace:
bypass: ano
rozměry: 72 x 110 x 50 mm
výstup na sluchátka: ne
konstrukce: kov/plast
ovládání: manual
váha: 240 g
manuál/návod k obsluze: anglicky
další příslušenství: není
napájení: nutno dokoupit
