DV Mark Little 250 M - tranzistorová dvoukanálová kytarová hlava

No tak to je nářez! Konečně se mi do rukou dostala kytarová hlava, která se vejde v podstatě do kapsy. No dobře, tak do kufříku. Ale na to, jak je malá, umí toho dost.

Proč tak vyvádím? Už jenom z toho důvodu, že poslední dobou mají baskytaristé velkou výhodu v tom, že jejich hlavy na stacích nemusejí vážit půl tuny nebo být rozměrnými krabicemi. A já jsem si vždycky říkal, jak je to fajn, protože jsem se rozhlížel po hlavě, která by také byla takhle malá, měla aspoň dva kanály a smyčku a také i odpovídající výkon. A vida, našel jsem. A pozor - i když název aparátu má v sobě něžné slůvko Little, žádný drobeček to tedy ve výkonu rozhodně není!

V jednoduchosti je síla

V tomto případě to tedy platí stoprocentně. Na předním panelu jsou dvě řady knoflíků, v obou jsou Gain, Bass, Mid, High a Level, pouze horní řada má ještě vpravo potenciometr Reverb. Dále je zde vstup pro kytaru a pro switch (ten není součástí dodávky, což je škoda), přepínač kanálů (Clean/Lead) a vypínač.

Na zadní straně je napájení, vstup a výstup smyčky, výstup do bedny (buď jack nebo speakon) a hodně zajímavý výstup Pre Out, kdy hlavu můžete využit v kombinaci třeba s lampovým koncem, navíc s přepínačem 0 dB/-6 dB. Všechno.

Co to umí?

Takže tenhle „drobeček“ je hlava o výkonu 250 wattů (pro čtyřohmovou bednu) či 150 wattů (pro bednu s osmi ohmy). Přes tento výkon váží pouhých 2,6 kilogramů. Dolní, černá řada knoflíků ovládá čistý kanál Clean, horní, bílá řada knoflíků zase zkreslený kanál Lead. Vedle ní je ještě černý knoflík Reverb, což je funkce, která je společná pro oba kanály.

Hezké jsou i kontrolky. Modrá vpravo se rozsvítí, když aparát zapnete. Když je zapnutý čistý kanál, svítí zelená kontrolka, když zkreslený kanál, tak nad ní zase červená kontrolka. Přece jen se tak trochu oživuje spartánský vzhled aparátu. To je ovšem to nejméně podstatné. Ale, jak jsem řekl, hezké.

Takže zvuk

Tak za prvé. Je nutno k tomu přistupovat s tím vědomím, že se jedná o tranzistor. Já vím, lampa je lampa, ale příznivci tranzistoru dokážou také vypálit řadu výhod, které mají tyto zesilovače. Navíc o tomto vztahu bylo již tolik napsáno, že nemá cenu s tím ztrácet čas.

Prostřídal jsem na tomto aparátu jak Gibson Les Paul s humbuckery, tak i Fender se singly i PRS s aktivními EMG. Zapojil jsem tam dokonce i celolub Vorg ES-175. A musím říci, že jsem byl příjemně překvapen. Z hlediska celkového zvukového spektra bych zesilovač zařadil spíše k americké provenienci než k typickému britskému soundu.

Pojďme tedy nejdříve na čistý kanál. Podle předpokladu, aparát tady věrně a čistě přenáší všechny charakteristiky kytar a jejich osazení. Navíc ekvalizace zde pracuje od jedné extrémní polohy do druhé, takže uživatel, řečeno slovníkem informatiky, si opravdu může vybrat z velice široké zvukové nabídky. Najdeme zde mohutné basy, cinkavé výšky, průrazné, „dřevěné“ středy, prostě pohoda pro každého. I lubovka byla opravdu lubovkou, žádný kompromis se zde nekonal. Knoflík ovládání gainu reaguje od čistých poloh až do krutě nakřáplých zvuků s tím, že i když je zcela doleva, na nule, aparát produkuje zvuk (čili se neodmlčí). Ekvalizační knoflíky mají, jak jsem řekl, velice široký rozsah, zvláště pak Bass a High. Knoflík Level zcela vpravo pak určuje celkovou hlasitost, a to v závislosti na gainu. Výkon je zde ohromný a je nutno prohlásit, že jak při tichém, skromném nastavení, tak i při tzv. volume doprava zvuk neztrácí na dynamice a je velmi konkrétní. Zvláště při singlech či rozpínatelných humbuckerech.

Protože nejvíce hraji na Les Paul, tak osobně mi na tomto kanálu nejvíce vyhovovalo nastavení Bass na dvanácté hodině a Mid a High naplno.

No a nyní kanál Lead. Tady většinou bývá ve srovnávání lamp a tranzistorů, popřípadě hybridů a digitálních modelací, kámen úrazu. Není divu. Jenže i když DV Mark Little 250 M není lampa, přesto se na to, že je plnokrevným tranzistorem, dokáže v některých nastaveních lampovému vyznění přiblížit. Tady se musí hodně vyzkoušet jednotlivá nastavení jednotlivých knoflíků. Levý knoflík Gain umožňuje hodně rozprostřený rozsah zkreslení, od hrubě nakřáplého až po tzv. písek. Zde závisí (a to vám říkám zcela jistě novinu, že) na knoflících Bass, Mid a High, protože zvláště ten poslední dokáže „zapískovat“ zvuk při větším otočení Gainu docela solidně. Ovšem při přidání basů najednou dostáváme zvuk jak při nejsoučasnějších nahrávkách ultrahi-gainových souborů.

Při střízlivějších nastaveních gainu (už na deváté hodině je pěkný, klasický hardrockový sound) mně osobně nevyhovovala přílišná síla basů (na rozdíl od Marshallu, kde mám basy naplno), takže ten jsem měl tak mezi 10. a 11. hodinou. Taktéž jsem si nastavil i High a středy, Mid jsem dal naplno. Tím pádem při větším gainu (vytočil jsem knoflík až na třetí hodinu) zvuk nebyl „pískový“, ale pořád byl dynamický a konkrétní. To platilo u pasivních humbuckerů. U aktivních snímašů EMG jsem musel gain trochu stáhnout a přidat výšky, ale to už v podstatě opět jen potvrzuje moje slova - i když tranzistor, tak reakce na jednotlivé nástroje a způsoby snímání zvuku naprosto odpovídající.

Knoflík Reverb, jehož nastavení je platné pro oba kanály, má opět široký rozsah a spíše mi připomíná charakteristiku pružinových zařízení než suchých digitálů. Zněl krásně krystalicky jak na čistém kanálu, tak i na kanálu Lead a i při větších zkreslení se výsledný zvuk nerozpliznul.

A co když do hlavy zapojíme pedalboard? Odpověď: Není problém. Opět očekávaná reakce na všechny možné krabice. A to jak při zapojení přímo do vstupu, tak i přes smyčku. Musíme také uznat, že hlava velmi dobře reagovala na kreslítka, která jsem poslal do vstupu, a nerozmělňovala jejich zvuk. Nebylo špatné zkombinovat například to, že (mám na pedalboardu více drivů) se dalo hrát na čistý kanál, dál na čistý kanál s nějakým drivem (chovala se dobře jak lampová, tak i standardní kreslítka), poté jen na kanál Lead a pak na kanál Lead s ještě dalším drivem (výborný zvuk byl třeba se zapojeným Electro-Harmonixem Soul či Marshallem Drive Masterem).

Použití?

Jasně, mohl bych zde napsat, že primárně mi z toho vychází hard rock, heavy metal a všechny jeho další odvozeniny. Původní záměr zde takový i byl. Jenže tady se dá nakroutit tolik zvuků, že ten aparát je hodně variabilní.

A co třeba otázka, jak se aparát prosadí v kapele? Tak tady jsem si ho vyzkoušel jak v jedné folkrockové a bluesrockové formaci, tak i ve své hardrockové kapele. Je jasné, že si nejdříve musíte pohrát se zvukem a jeho přizpůsobení svým představám, ale to je potřeba u každého aparátu. A musím poznamenat, že aparát se prosadil naprosto suverénně. U té první formace jsem se ani nedivil, zvláště pak dvanáctistrunná EDS1275 zněla jak víno, ale u té druhé také nebyl žádný problém.

Resumé?

Zvukově vysoce variabilní aparát, přes prvotní určení do hard & heavy arén se dá použít i pro jiné, dokonce až i odlišné styly.

Výko, vycházející ze záměrně primární stylové orientace je naprosto dostačující, aparát bez problémů reaguje jak na různé typy kytar a jejich osazení, tak i na efektová zařízení, jak do smyčky, tak i přímo do vstupu.

Technická specifikace

Web

www.dvmark.it/product-detail/dv-little-250-m/