S potěšením jsem pozoroval uznalé pohledy svých spoluhráčů obdivujících křivky kytary, kterou jsem vytáhl z krabice, abych ji mohl po chvilce obdivování pohladit (poplácat) po jejím nádherném těle...
Tuhletu "bísíričku" (jméno jsem trochu mírněji přeložil oproti originálu) její mateřská firma uvozuje sloganem "Bich is back". Nese také přídomky 25th Aniversary Model a Limited Edition. Svým provedením spadá do série kytar Body Art Collection (což je levnější řada uvedená v roce 2003), které spojuje především zajímavá grafika. V sérii najdeme dvanáct kytar, uváděných po jednotlivých měsících..., třináctou je právě výroční Bitch's Back
Vzhled
Ve skutečnosti kytara vypadá ještě lépe než na obrázcích. Samotná grafika je vytvořena technologií vpalovaných etiket, což v reálu vypadá, jako byste na kytaru přilepili fotografii a tu schovali pod několik vrstev laku. Nejspíš pro snadnější nanesení etikety na korpus byla provedena drobná úprava - kytara nemá vykrojení na hranách přední strany těla oproti modelům v ostatních řadách, jinak se jedná o "klasický" tvar, který firma již několik let vyrábí.
Po stránce zpracování musím Bich hodnotit na jedničku, nenašel jsem totiž ani náznak nějaké nepřesnosti.
Konstrukce
Javorový krk, jehož hmotnost se přibližně shoduje s hmotností korpusu z chesswoodu a je lehčí než agathisový korpus (tato dřeva používá B. C. Rich v NJ a Bronze sérii), je přišroubován ke korpusu z "čínské lípy". Hlavice, která si zachovala oproti ostatním kytarám ze stejné stáje decentní tvar, je přiklížena pod druhým pražcem. Najdeme na ní šest neznačkových příjemně chodících mechanik a samozřejmě táhlo zamaskované krytkou. Na rubu hlavice je kromě názvu série vytištěno ještě sériové číslo a jméno návrháře grafiky. Krk má profil písmena D, není to žádné poleno, i když u některých superstratů narazíte na ještě o něco málo plošší krky. Hmatník je z palisandru, středně velké pražce jsou precizně zabroušeny, polohy jsou na dvou oktávách značeny pomocí vykládání z perleti ve tvaru diamantů. Struny jsou uchyceny skrz tělo přes výškově nastavitelnou kobylku se zobáčky pro naladění. Dva humbuckery nesou firemní logo a ovládají se třípolohovým páčkovým přepínačem a potenciometry Volume a Tone. Hardware je chromovaný.
Pocit ze hry
Kytaru jsem dostal do rukou naladěnou a seřízenou, takže jsem si mohl rovnou zahrát. Zde jsem narazil na jednu nepříjemnou vlastnost - kytara napadá na hlavu (a to ještě markantněji než Warlock, který je tímto pověstný). Stačí připažit a kytara okamžitě sjíždí do vodorovné polohy.
Jinak je hraní pohodlné, potenciometry nijak nezavází. Dohmat byl seřízen příjemně nízko, přesto se moje ruce musely namáhat, protože na kytaře byly nataženy tvrdší struny (minimálně desítky). Hlavně při vytahovaní jsem dostal zabrat.
Zvuk
Samozřejmě jsem byl hodně zvědavý na zvuk, a protože se u mě v té době sešly tři nástroje B. C. Rich (vlastní Warlock Bronze série, Bich - NJ série a Bich Body Art), měl jsem tedy i slušnou možnost srovnání. Všechny tři modely měly pevný tvrdý tón s převažujícími basy a výškami. Takový tón jde cítit pěkně odspodu, zní vyrovnaně, v rytmických sekaných pasážích nekompromisně drží linii. V kapele s kytarou znějící více středověji se trošku ztrácí v momentu, kdy přijdou na řadu akordy a kila, ale ve chvíli, kdy druhá kytara začne sólovat, projeví se o to důrazněji.
Mnou testovaná Bich měla malinko odlišný charakter, slyšel jsem ve zvuku více výšek, což mělo za následek o něco průraznější charakter a u nezkresleného signálu větší zvonivost. Zvuk byl velmi konkrétní a jasně rozeznatelný i při vysokém zkreslení, nijak se nesléval. Pro rytmiku mi samozřejmě vyhovoval kobylkový snímač s vyšším zkreslením, u sól se mi však zdál zvuk až příliš ukřičený, a proto jsem jej upravoval pomocí tónové clony, ubíral zkreslení na zesilovači nebo přepínal na krkový snímač, na němž měla sóla teplý, kulatější nádech. Ačkoli pro rytmické pasáže využívám tohoto snímače zřídka, tentokráte mě jeho zvuk celkem zaujal a pustil jsem se do experimentování, abych nakonec zjistil, že i pro některé rytmické pasáže je využitelný. Jeho zvuk byl samozřejmě rozbředlejší a tupější, ale při dostatečném zkreslení aparátu zněl hutně. Překvapením pro mě bylo použití nezkresleného kanálu. Sotva jsem hrábnul do strun, ozvaly se lahodné velmi čisté tóny s pěkným zvonivým nádechem - a to v případě obou snímačů. Volume potenciometr pracoval plynule po celé délce své dráhy, takže kdo jej při hře využívá, bude spokojen.
Rovněž mě zajímal sustain kytary, právě kvůli použitému uchycení strun skrz tělo. Ačkoli se mi subjektivně zdálo, že je opravdu o malinko delší a vyrovnanější, přece jen jsem to nebyl schopen nijak objektivně změřit, i když jsem kvůli tomu střídavě hrál na tři kytary.
Závěr
Na této originální, dílensky velmi dobře zpracované, kytaře se opravdu těžce hledaly chyby. Výborný zvuk, pěkné zpracování..., snad jen to napadání na hlavu, jenže to je daň za image. Ještě mě napadá, že motiv grafiky bude pro mnohé až moc extravagantní, na druhé straně je to dobře, protože tím pádem budou mít kytaristi, kteří se odhodlají ke koupi, něco opravdu originálního.
Info:
B. C. Rich Bich Body Art patří do série levnějších kytar zmíněné firmy, svoji konstrukcí (snad kromě uchycení strun) nijak nevybočuje z ostatních sérií a její originálnost spočívá v grafickém provedení. Cena je příznivá: 9990 Kč.
Plus:
zpracování
zvuk
Mínus:
napadání na hlavu
