Direct-drive pedály - žádný řetěz, žádná páska, pouze pevný převod

V letošním roce na výstavě hudebních nástrojů Namm Show 2009 s velkou slávou a reklamou uvedla firma Pearl na trh svůj nový pedál Demon Eliminátor s převodem direct drive. Proto není od věci se na tuto novinku blíže podívat a při té příležitosti porovnat podobné modely pedálů, které jsou dostupné na našem trhu.

Vzhledem ktomu, jaké informace byly dostupné o novince firmy Pearl, bylo velmi zajímavé mít ji pro test k dispozici. Samozřejmě, že by to nebylo úplně objektivní porovnání všech těchto testovaných modelů. Bude se tedy spíše jednat o informativní srovnání jednotlivých rozdílů, jelikož mezi nejdražším a nejlacinějším pedálem je rozdíl skoro dvacet tisíc korun. Ale dopředu musím upozornit, že při hře to až takový rozdíl nebyl. A přece jen na opravdu důkladný test tolika pedálů by bylo potřeba mnohem delší období.

Pearl Demon-Drive P-3002D - Pedál dvou tváří

Pro tento pedál je toto pojmenování naprosto vystihující, jelikož jako jediný pedál na trhu umožňuje jednoduchou změnu z klasického pedálu na longboard pedál. Je to umožněno odmontováním paty pedálu. Jejím otočením se pata stane součástí šlapky pedálu. Verze long board pedálů se stává velmi populární, vzhledem k možnostem nastavení a použití technik hry heel-toe, ale také ke skluzovým technikám, jako je swivel, slide atd. V neposlední řadě pro větší výhodu a kontrolu hry pouze kotníkem při zvednuté patě, která je nutná pro zvládnutí extrémních temp.

Nastavení beateru nabízí také dvě možnosti. Buď pro jemnější nebo razantnější hru. Zde se dá také jednoduše nastavit úhel beateru od blány. Podobné varianty nabízí i vlastní nastavení directdrivu. Zase dvě polohy. Zadní pozice pro silnější hru a přední pro jemnější. Nastavení úhlu vlastního pedálu je podobná jako u předchozích modelů Pearl. Velmi jsem zde ocenil indexování, které pomáhá nastavit úhel shodně i na druhé šlapce dvoupedálu. Další zajímavou a praktickou záležitostí je aretace pružiny pedálu.

Beatery jsou standardně dodávány filcové, ale zajímavostí je, že ve středu filcového beateru je umístěný eleastomer (umělohmotný kroužek). Ten má eliminovat nechtěné vibrace beateru. Na tyčce beateru je paměťová objímka, která ulehčí montáž a demontáž beateru. Dá se však použít také pro změnu těžiště beateru. Oba beatery dvoupedálu jsou konstrukčně umístěny tak, že jejich údery jdou mimo střed basového bubnu. Já osobně toto umístění beateru upřednostňuji, jelikož tóny úderů jsou totožnější než u jiných pedálů, kdy pravý beater jde na střed a levý mimo. Jsem na to zvyklý od své vlastní šlapky Giant Step a zvukový výsledek je totožný. Ale samozřejmě může být i jiný pohled na věc. Tím, že jde jeden beater mimo střed, je lépe rozumět basovému bubnu při rychlé hře dvoupedálu. Já však upřednostňuji první zmíněný způsob,  přijde mi přirozenější a hlavně lepší pro zvučení.

Převod mezi pedály dvojšlapky je pomocí kardanového hřídele. Avšak ne klasického, jak ho známe u předchozích modelů Pearl a jiných značek, ale tzv. Z kloubu. Ten poprvé použila u pedálů firma Trick a Pearl se nechal, jak se zdá, inspirovat. Použití tohoto kloubového spojení mi přijde velmi zajímavé a vhodné. Už laickým pohledem zjistíte, že zde dochází k úplně jinému zatížení kloubového spojení kardanu, a tím pádem je zde předpoklad, že nebude docházet časem k uvolnění kloubového spojení a k nechtěnému rozdílu mezi jednotlivými pedály dvoupedálu. Po zkušenostech se Z kloubem musím konstatovat, že nemá absolutně žádnou vůli a pocit ze hry je opravdu jiný než u klasického kardanu. Je zde předpoklad, že to i vydrží. Ale o tom až u pedálu Trick.

Reklama u Demon Drive pedálu hovoří o tom, že se jedná o nejrychlejší a nejjemnější pedál na trhu. K této pověsti mu má pomoci i použití Ninja ložisek, které se používají výhradně ve skateboardingu. Jedná se o speciálně vyrobená ložiska s dokonale mikro vyleštěným povrchem. Pedál má samozřejmě celistvou základnu, což už je dnes standard. V neposlední řadě i samotný design pedálu je působivý a moderní. Pedály se dají použít i samostatně po relativně jednoduché úpravě.

Trick Pro-1 V Detonator - Ten nejlepší?

Tento pedál je považován odbornou veřejností vůbec za nejlepší na trhu. O tom hovoří i výčet hráčů používajících tuto značku. V neposlední řadě napříkad Chris Adler. Pokud jsem u Perlu napsal, že design pedálu je působivý a moderní, zde musím napsat futuristický. Použití materiálů z leteckého průmyslu, jako jsou titan, hliník, nerez a tvrzená ocel, dokreslují výjimečnost tohoto pedálu, ale samozřejmě i cenu. Výroba tohoto pedálu probíhá na nejmodernějších CNC zařízeních. K testu jsem měl verzi longboard, ale firma Trick vyrábí i verzi shortboard, avšak bez možnosti kombinace jako u Pearlu. Zajímavou věcí je i využití tzv. tlakové pružiny. Tento způsob se objevil dnes už u legendárního pedálu firmy Ludwig Speed King. Sešlapováním šlapky pedálu tlačíte proti odporu pružiny, zatím co u ostatních výrobců jsou užity tažné pružiny. Odpor tlakové pružiny je plynulejší než u tažných pružin. Nastavení tlaku pružiny je velmi jednoduché a na ovládání pohodlné, velkým vroubkovaným kolečkem na levé horní části těla pedálu. Beatery, které Trick používá, jsou z titanu a jsou velmi lehké. Samozřejmostí je jednoduchá možnost výměny materiálu beateru. Shodné nastavení beateru na obou pedálech je díky indexaci jednoduché. Šlapka je vyrobena z masivního hliníku a testována na velkou váhu. Nastavitelnost chodu šlapky je ve třech polohách k ose pedálu. V nejvyšší poloze to je pro krátký chod atd. Vlastní nastavení úhlu šlapky se provádí jednoduše díky tzv. Cam systému a indexaci. Jsou to dvě volně otočné části na ose pedálu, kdy jednou nastavujete úhel šlapky a druhou beater. Ovládání je velmi jednoduché - na standardní bubenický klíček. Uchycení pedálu k bubnu je přes svírací páku s pružinou. Tímto mechanizmem můžete také jednoduše nastavit vzdálenost pedálu od blány. To považuji za dost užitečné. Teď již ke zmiňovanému kardanu. Ten, jak jsem již avizoval u Pearlu, využívá tzv. Z kloubovou hřídel. Je to vlastně prstenec obepínající vlastní kloub, do kterého jdou z každé části osy kardanu dva trny. Ty jsou do prstence uloženy přes ložisko. Na rozdíl od Pearlu jsou prstence mnohem robustnější. Vzhledem k tomu, že testovaný pedál nebyl nový a měl už dost odehráno si doufám tvrdit, že toto kloubní spojení je mnohem trvalejší než klasické. Na kardanu nebyla znát žádná vůle a oba pedály reagovaly shodně. I proto si myslím, že Pearl trefil do černého, když využil tohoto patentu. Neméně důležité je také to, že oba pedály dvojpedálu se dají využít samostatně, bez složitých úprav pedálů.

Axis X-L II - Rychlost především

Bubeníci jako Derek Roddy nebo George Kollias patří mezi nejuznávanější hráče double pedálů používajících právě tuto značku. Již toto samo o něčem hovoří, co se týká Axis pedálů. Ovšem pro upřesnění, George Kollias používá beatery Tama a Derek Roddy beatery Sonor.

K dispozici pro test jsem měl verzi longboard, což už samo označení napovídá. Firma vyrábí tento pedál také s v klasické podobě s pevnou patou. Designově mají Axis pedály futuristické rysy, avšak na rozdíl od pedálů Trick, kde se jedná spíše o oblé tvary, u Axisu jsou úhly ostré. Na začátku devadesátých let, kdy se objevily se svým abstraktním designem, až skoro šokovaly. Použitý design je však více než funkční pro pohyb pedálu. Ostré tvary mi však trochu vadily při manipulaci s pedály, kdy se mi několikrát podařilo si skřípnout dost bolestivě prsty do mechaniky pedálu. Nepříjemnosti také mohou nastat, pokud hrajete bosou nohou.

Nastavení pedálů umožňuje velkou variabilitu, ale za značně ztížených podmínek. Nejhorší je mechanizmus nastavování pružin křídlovými matkami, které bylo až bolestivé pro prsty a velmi těžko přístupné. Je samozřejmé, že toto martýrium čeká hráče pouze jednou, než dosáhne pro sebe ideálního nastavení. Při testu, kdy jsem se snažil vyzkoušet všechna možná nastavení a kombinace (a je jich nesčetně), to však bylo vysloveně utrpení. Další nepohodlnou záležitostí je použití inbusových klíčů pro jakékoliv další nastavení, ať už beateru, jeho úhlu, nastavení šlapky pedálu, kardanu atd. Je to celá souprava klíčů a pro každý mechanizmus pedálu je jiný. To velmi komplikuje nastavování celého pedálu, na rozdíl od pedálů dalších firem, které využívají na nejfrekventovanější mechanizmy pedálů standardní bubenickou kličku. Pravda ovšem je, že vše funguje naprosto bezchybně a bez problémů. To je to nejdůležitější a problémy při nastavení jsou zapomenuty.

Použití materiálů je podobné jako u pedálů Trick. Jsou to slitiny hliníku a ocel používané v leteckém průmyslu. Pedál je díky tomu velmi lehký. Všechny pohyblivé části pedálu jsou spojeny přes ložiska. Testovaný model X-L II vychází z vlajkové lodi firmy Axis AL-2, jen s tím rozdílem, že nemá možnost posunu direct drivu ve vodorovné ose a balení obsahuje pouze klasické plastové beatery. U AL-2 jsou speciální Sonic-Hammer beatery umožňující nastavení dopadu beateru na blánu nezávisle na jakémkoli nastavení pedálu. Jinak se dá říci, že konstrukce je naprosto shodná s vlajkovou lodí firmy Axis. Praktická je také možnost nastavení sklonu pedálu k ose pedálu, podobně jako u Tricku. Další je možnost doplnit pedál o EKit. Umožňuje triggrování zvuku basového bubnu přímo na pedálu a vlastní nastavení, kdy má zvuk spouštět. To je velkou výhodou, jelikož se tím můžete zbavit prodlevy mezi reálným a triggrovaným zvukem.

Co se kardanu týká, firma Axis používá standardní kloubové spojení, ale poněkud masivnější, než jsme zvyklí u ostatních výrobců. Oba pedály se dají použít i samostatně po odmontování mechanizmu levého beateru na pravém pedálu a přemontováním pružiny.

Gibraltar Intruder 9611DC-DB - Za málo peněz hodně muziky

Předchozí tři pedály jsem rozebral poněkud důkladněji, než jak se budu věnovat následujícím. Nebude to však proto, že by byly horší, ale musel bych se v mnoha ohledech opakovat. Soustředím se proto pouze na to nejdůležitější. O to více zde však platí nadpis, za málo peněz hodně muziky.

Gibraltar má klasickou šlapku (shortboard). Pedál celkově působí velmi masivním dojmem a vlastní šlapka je toho důkazem. Zde bych podotkl to samé jako u Axisu. Problém při hře bosou nohou, tentokrát pro členitost šlapky. Nastavení sklonu šlapky pedálu je nezávislé na nastavení sklonu beateru. Nedá se zde však nastavit nezávisle direkt drive jako u předchozích modelů. Nemohu ale říci, že by mi to nějak vadilo. Spíše bylo jednodušší pedál nastavit do polohy, která mi vyhovovala, a nenutilo mě to tolik experimentovat. Relativně brzo jsem našel nastavení, které mi sedělo. Zde zase platí, méně je více.

Beatery SC-DSAB dodávané s pedálem jsou s paměťovou objímkou. Více mi však pro hru vyhovovaly beatery SC-LBDB, které mi byly doporučeny distributorem. Jsou lehčí a výsledný zvuk bubnu je mnohem barevnější. Na rozdíl od předchozích testovaných typů pedálů je pružina poněkud slabší a určitě by nebylo od věci použít pružinu s větším tahem. Ta by mohla reakci pedálu ještě zlepšit. Záleží samozřejmě na potřebě každého hráče. Někomu vyhovuje jemnější tah.

Praktickou záležitostí je umístění ovládacích klíčků na základně pedálu (tak jako u Pearlu), která je standardně celokovová. Kardanová hřídel je naprostým standardem, tak jak ho známe od jiných značek (Tama, DW, Yamaha...). Pedály se však nedají, jako u všech předchozích modelů, použít samostatně.

Yamaha DFP 9500D - Následník klasiky

Tento pedál je vlastně přímým následníkem pedálu DFP 9410 Flying Dragon, který byl představen na NAMM Show 2007. Po dvou letech prošel několika kosmetickými úpravami a zrodil se typ DFP 9500.

Mechanické zpracování je precizní a potvrzují se zde zkušenosti využité při výrobě motocyklů. Pedál je typově shodný s předchozím (Gibraltar). Je to klasický shortboard, i když šlapka je o něco delší, než bývá zvykem. Pro změnu je hladká, až na logo. Vroubkování je přítomné pouze na pevné patě pedálu. To je docela příjemné při hře heel-down. Zase zde platí nezávislé nastavení sklonu beateru a šlapky. Beatery jsou kombinované plastovo-filcové. Samozřejmostí jsou aretace pružin. Také zde není možnénezávislé nastavení direct-drivu. Yamaha se s touto modelovou řadou vrátila zpět k uchycení pedálu pomocí čelisti s utahovacím šroubem, na rozdíl od páky použité u DFP 9410. Nevýhodou je však konstrukce a umístění čelistí. Nastává totiž problém u těch typů basových bubnů, které nemají zapuštěné ladicí šrouby. Nepodaří se vám přimontovat pedál v rovině k podlaze. Pomůže pouze výměna ladicích šroubů za zapuštěné. Dalším drobným nedostatkem byla nepřítomnost ladicího klíčku v balení, kterým ovládáte veškeré základní nastavení pedálu.

Kardan je typickým představitelem klasiky shodně jako u Gibraltaru. Pedály se také nedají použít samostatně kvůli nemožnosti instalace beateru na levý pedál. Ten samý důvod je i u Gibraltaru.

Závěrem

Co k dodat na závěr? Asi to nejdůležitější: Pedál je jen prostředek, co není v nohách, nezahrajete, ani kdybyste měli ten nejdražší pedál na světě. Dobrý pedál vám však pomůže rychleji ovládnout hru a techniku hry. Pokud se podívám na testované pedály souhrnně, poslední dva, Yamaha a Gibraltar, jsou nejpodobnější pocitem hry řetězové klasice. Přece jen však jsou citlivější než řetěz. Ale žádná velká změna techniky hry nebyla nutná. Pearl už je na tom o stupínek lépe, ale záleží na nastavení. Trick je už ale zcela jiná kategorie a Axis je úplně jiný svět. Hlavně na poslední dva si musí člověk zvyknout, jelikož jdou velmi rychle za nohou a jsou opravdu vhodné spíše pro rychlejší hru, kdy využíváte pouze hru kotníky. Markantní je to právě u Axisu. Při hře pouze jednotlivých úderů je pocit ze hry naprosto odlišný, než na jaký jsme zvyklý u řetězu nebo pásky. Zkoušel jsem každý pedál s dodanými beatery a pak na všech beatery stejné, na které jsem zvyklý. Celkově lze říci, že pedály direkt drive jsou jemnější v reakci na pohyb nohy, a pokud někdo uvažuje o extrémní hře dvou basových bubnů pomocí double pedálu, mohu jen doporučit. Ještě na konec jednu poznámku: Pokud nejste příznivci direkt drivu, určitě doporučuji kardan od Pearlu Demon Drive se Z kloubem, který se dá koupit samostatně a sedí na většinu pedálů na našem trhu. Rozdíl proti klasickému kardanu je opravdu při hře znát. Za cenu okolo čtyř tisíc korun se tato investice vyplatí.

Ať reklama i renomovaní bubenící říkají cokoli o svých pedálech, pravda je, že na pedálech Axis se trhají světové rekordy v počtu úderů za minutu. Jen pro představu: Mike Mallais zahrál za minutu 1034 úderů, za 5 minut 4595 a za 15 minut 13309 úderů. Toto už samozřejmě není o hudbě, ale o sportu. Přece jen to však o něčem, co se pedálů Axis týká, vypovídá. Alespoň v současnosti.