Po nezbytné poznámce o ošemetnosti testování kytarových snímačů bez možnosti jejich bezprostředního vzájemného porovnání za stejných podmínek, přejděme k dojmům nad projevem excelentních snímačů v „béčkové“ kytaře.
Tou béčkovou (v ESP odpustí) kytarou je v dnešním testu asi třísetdolarová LTD-LM100FM s javorovým krkem, lipovým tělem s žíhanou javorovou „šlupkou“ a zamykací mechanikou typu Floyd Rose.
Pozor, ten nástroj vůbec není tak mizerný, jak se z výše uvedeného možná zdá. Má slušný sustain (i když se slyšitelnou ozvěnou pružin tremola), moderně rychlý plošší krk, a nebýt náhodného souběhu s jiným testovaným nástrojem firmy ESP, úplně jiné kategorie, nebyl by rozdíl na první „suchý“ poslech zdaleka tak evidentní.
Dnes nás však nejvíce zajímají snímače. Jsou nenápadné. Běžné rozměry, běžný design, pro DiMarzio běžná konfigurace magnetických jader. Při pohledu na kytaru shora jsou šroubovatelná jádra na vnějších krajích snímačů, ta pevná na vnitřních. Na první pohled opravdu nic do očí bijícího, a tak rychle pojďme ke konstrukci.
John Petrucci o nahrávání posledního CD
„Při nahrávání jsme vždy nahrávali přímý výstup z kytary do záznamu. Nechci přijít o možnost dodatečně měnit kytarový aparát a hodně jsme experimentovali. Většina kytarových partů ale zněla nejlépe přes Mesa Boogie Mark V v módu Mark IV.“
Konstrukce
Oba snímače, vyvíjené podle receptury Johna Petrucciho, jsou osazeny keramickými magnety, oba mají čtyři vývody (drátěné) pro možné zapojení do singlových variací. Kobylkový DP257 má odpor cívky 10,56 kΩ s maximálním výstupním napětím 410 mV. Krkový však dává při srovnatelném odporu 10,50 kΩ maximální napětí o třetinu nižší, jen 295 mV. Zajímavé. V kytaře jsou oba snímače zapojeny pouze ve dvoucívkové konfiguraci, takže třípolohový nožový přepínač dovoluje pouze volbu jednoho, druhého nebo obou dohromady. Tedy bez variant rozepnutí jednoho či obou snímačů do singlových variant a jejich dalších kombinací, což by s pětipolohovým přepínačem bylo rozhodně možné a zajímavé.
Zvuk
Vliv dřevěného materiálu na zvuk snímačů se nedá v rámci objektivity ani odhadnout, natož ho zcela vyloučit. Takže první poznatky se týkají vlastností, na které samotný nástroj vliv nemá, brumu a případného nezpětnovazebního napískávání snímačů. Ani jedno, ani druhé se nekoná, „humbuckerový“ efekt odečtu brumu opačně polarizovaných magnetů funguje bez chyby a závity cívek jsou pravděpodobně kvalitně zality voskem, či čím se to provádí. Popravdě řečeno, u Petrucciho snímačů nic překvapivého.
Avšak dál už se bez hrábnutí do strun neobejdeme. Test byl prováděn na dvou zesilovačích Marshall 2203 s gainem předzesilovače na maximu.
Kobylkový snímač DP257 je u LTD-LM100 bezprostředním porovnáním se stejně umístěným snímačem na Gibsonu Les Paul Custom silnější, v porovnání s Gibsonem ES-335 dokonce mnohem silnější. Tedy jde snadněji do zkreslení. Barevně jsou podle mého názoru lehce potlačeny středy, zatímco basy jsou mohutné a výšky až skoro tence brilantní, jiskřivé. Právě tady může sehrát rozhodující úlohu při posouzení vliv nástroje, ale z prvního dojmu mám pocit, že oba konkurenční snímače na porovnávaných nástrojích lépe ctí své nositele. Při zatlumené hlasitosti je čistý zvuk u ES-335 dosažitelný ještě v polovině rozsahu potenciometru volume a je zřetelně obohacený o prostor dutého těla kytary. U Les Paulu Custom je čistý zvuk jen v první pětině a je vpředu, konkrétní a středový. U testovaného snímače je na kytaře LTD-LM100 čistý zvuk, pokud se tak dá nazvat, jen na začátku dráhy ovladače volume na kytaře. Opět dominují basy a zřetelné, ale ne nepříjemné výšky. Sustain je bohatý a barevně vyrovnaně doznívající při všech úrovních volume na kytaře. Atak trsátkem je příjemně neagresivní, spíše nenápadný.
Krkový snímač DP256 je svým projevem univerzálnější. Je poměrně překvapivě srozumitelný a transparentní nejen v sólech, ale i ve zkresleně hutných doprovodech. Není zahuhlaný, při ztlumení hlasitosti na kytaře je k „vyčištění“ zvuku daleko vstřícnější než jeho „kobylkový“ kolega. Při vzájemném porovnání je, co se náchylnosti do zkreslení týká, přibližně mezi oběma Gibsony, přičemž barevně se i v čistším zvuku více blíží čitelnosti ES-335 než Les Paulu Custom. Na tomto místě znovu připomínám neodhadnutelný vliv kytary, do které jsou oba Petrucciho „illuminátory“ (vyvinuté pro nahrávání loňského alba Dream Theater) pro tento test osazeny. Kdo o nich uvažuje, by rozhodně neměl vynechat jejich charakteristiky, včetně tónové škály v tabulce níže. Rozhodně se dá ale říci, že snímače DP256 a DP257 představují významný kvalitativní upgrade i pro „béčkový“ nástroj.
Info:
DiMarzio DP256 a DP257 jsou favority při výběru čitelných, avšak plnokrevných kytarových snímačů. Cena je pro obě varianty stejná 3219 Kč.
Plus:
čitelný, přehledný zvuk ve všech nastaveních
nešumí, nebručí, nepíská...
Mínus:
do jisté míry omezená barevná variabilita krkového snímače
TECHNICKÁ SPECIFIKACE:
| Typ | DP256 | DP257 |
| Umístění | krk | kobylka |
| Zapojení | čtyři vodiče | čtyři vodiče |
| Magnet | keramický | keramický |
| Stejnosměrný odpor | 10,50 kΩ | 10,56 kΩ |
| Výstup | 295 mV | 410 mV |
| Basy/středy/výšky | 6 / 7 / 5 | 5,5 / 5,5 / 5 |
www:
www.dimarzio.com/pickups/humbuckers/high-power/illuminator-bridge
