DiMarzio Area T 615 - snímač určený ke kobylce kytary typu telecaster

  DiMarzio Area T 615

Když se vám nelíbí, že vaše tele bručí a píská...

„Hele tady holt máme za zdí trafostanici a támhle ty světla budu potřebovat zapojit do tý prodlužky, co v ní máš aparát. Ale když budeš hrát takhle natočenej, jakoby zády k lidem, tak to bručí trochu slaběji, no hele, už je i trochu slyšet, co hraješ!“

Co to melu?

Pokud, stejně jako já, patříte mezi příznivce tak trochu „vintage“ kytar s jednocívkovými snímači a s anglickým překladem slova „blatník“ na jejich krku, jistě jste už také zakusili, jak vysoká může být daň za ten krásný konkrétní a dynamický tón... Ano, mluvím o brumu a napískávání. Zvláště v klubových podmínkách jde někdy téměř o neřešitelný problém.

Zvlášť když svého jednocívkového miláčka chcete využívat i v situacích, kde je občas třeba trochu více otočit gainem nebo alespoň přidat na hlasitosti. Někdo se s tím smíří a holt si dává pozor a občas se trochu trápí, a někoho to časem přestane bavit a začne hledat řešení. A jedno poměrně nenásilné a případně i vratné řešení se nabízí - osadit nástroj nějakými bezbrumovými snímači. Snímači, které sice vypadají a tváří se jako singly, ale vlastně to singly nejsou.

V dnešním testu se podíváme na jeden z nich. Značku DiMarzio asi není třeba představovat, snímače z jejich dílny má ve svých kytarách osazen kdekdo a s produkcí humbuckerů velikosti singlu má dlouholeté zkušenosti.

DiMarzio Area T 615 je kobylkový snímač na kytary typu Telecaster. Výrobce na svých internetových stránkách  píše, že jde o snímač určený pro moderní country, které vyžaduje spojení klasického twangu s možností do toho pořádně „rockově“ hrábnout. Svou silou stojí někde na půli cesty mezi silným a steroidy nabušeným Area Hot T Bridge a „vintage“ modelem Area T.

K věci

Na test jsem použil dvě telata: redakcí zapůjčené lehoučké ESP Vintage plus T s olšovým tělem, celojavorovým krkem a klasickým „telecím“ singlem u krku a svého jasanového Fendera Telecastera 62RI s palisandrovým hmatníkem, u krku osazeného „vintage“ minihumbuckerem Seymour Duncan SM-1.

Jedná se o dvě zvukově poměrně odlišné kytary a z toho jsem usoudil, že by se celkem slušně dalo vypozorovat, co že se to stane s teletem po implantaci DiMarzia.

Oba nástroje jsem si vzal na zkoušky a jam sessiony několika stylově dosti odlišných stylů (keltský rock - country - blues - ska/reggae - jazz/funk) a zapojoval jsem je do celolampového aparátu Fender Supersonic a tranzistorového Orange CR35. Zkoušel jsem, jak fungují i ve spojení s kompresorem a několika různými typy zkreslovadel.

Případ první - uhlazený elegán

ESP Vintage plus T je pěkná kytara. Ve srovnání se starými originály by se asi dala označit za tele-metrosexuála, protože oproti vintage „pádlům“ z Kalifornie má poněkud tenčí krk, plošší rádius hmatníku a vůbec, prostě je udělaná tak, aby se na to dobře hrálo i těm prokletým japonským dětem z YouTube.

Testovaný snímač byl na kytaře nasazen už v továrně a do konceptu této kytary dost dobře zapadá. V mezipoloze se snímač skvěle pojí s krkovým singlem a samotný zní také velmi pěkně. Kytara nasucho zní vyrovnaně a na Telecastera docela uhlazeně a testovaný snímač tento rys podtrhne, ale nepřežene. Čisté zvuky v sobě mají slušnou dávku klasického telecího „twangu“, a ani po zapnutí zkreslení (jeden hudebně-akademicky vzdělaný kamadád říká „distorze“, haha) se tento charakter nevytratí a při zachování konkrétnosti a tloušťky prostě nezapře své svůj telecí původ. A dle očekávání, brum minimální a pískot žádný. Celkově se tedy kytara chová jako přesně seřízená mašina, která si poradí ve většině situací a na požádání umí i slušně zakřičet a prolézt skrz kapelu, zároveň však nemá problém se držet při zemi.

Poznatek číslo 1: Snímač umí i uhlazené a celkem plaše znějící tele nechat projevit svůj charakter a zbytečně ho nehází pod deku.

Případ druhý - zkrocení zlé ženy

Můj japonský Fender Telecaster 62RI z půlky osmdesátých let s vintage minihumbuckerem u krku je sprostá a drzá bestie. Hmatník má kulatý rádius, takže se docela blbě vytahují tóny, kytara je těžká a každý tón je s ní potřeba myslet vážně, jinak to zní jako drátěnka. No prostě je to úplný opak první zmíněné kytary. Dlouho jsem měl u kobylky nainstalovaný klasický AlNiCo singl a opravdu se mi nechtělo to měnit, protože to prostě fungovalo. Problémy s brumem a napískáváním ale bohužel zvítězily. K pokusné instalaci DiMarzia jsem ze začátku koukal se značnou nedůvěrou. Nechtěl jsem, aby kytara přišla o svou dravost a „sprostotu“ . Také jsem se bál, jak si bude nový snímač rozumět s krkovým minihumbuckerem. Nakonec ale musím uznat, že i v tomto případě se kolega DiMarzio vyznamenal. Ano, oproti klasickému singlu je tam trošičku míň dynamiky, zvuk se přeci jen lehoučce posunul do středů a něco ubral z krystalických výšek a celkově kytara začala být trochu hodnější, ale nakonec jsem zjistil, že ta změna není až tak drastická, a snímač jsem tam nechal. Ten klid, ta pohoda. Navíc, v porovnání s původním snímačem, mi připadá, že kytara získala větší „šťávu“ ve zkreslenému zvuku a i mezipoloha s krkovou SM-1 zní trochu plněji. A kapelou kytara prolézá pořád stejně, tedy bez problému..

Poznatek číslo 2: Nelze si myslet, že klasický singl už nemá na světě své místo. Ale testovaný snímač se mu dost přibližuje a v mnoha situacích ve finále vlastně funguje líp.

Shrnutí

Pokud nejste vyloženě „vintejdž“ purista, který neuznává nic, co bylo vyrobeno po roce 1965, možná by vás vyzkoušení tohoto snímače mohlo zajímat. Stále asi bude platit, že s klasickými jednocívkovými snímači bude znít vaše tele „opravdověji“, ale na druhou stranu, nešvary spojené s běžným koncertním provozem v našich povětšinou klubových podmínkách, kde prostě není vždy tak úplně na růžích ustláno, zůstanou také opravdové. Další věc je, že nekvalitní singl bude vždycky znít „ještě hůř“. Ale nechci, aby to vyznělo, že je to nějaký velký kompromis. Je to prostě opravdu kvalitní snímač a rozhodně vám nebude bránit vytvořit skvělý kytarový tón. Líbí se mi zdaleka nejvíc ze všech náhražek singlů, které jsem kdy kde potkal. Jo, já vím, jsem na nejlepší cestě ke starým moudrům typu „a stejně je to hlavně v rukou“. Ale něco na tom je. Když nebudete muset řešit, že každou zahranou frázi budete muset ukončit ztlumením volume, aby to náhodou nepísklo, možná se to projeví na větším klidu a budete se moct klidněji oddat hloubce vašeho skvělého uměleckého projevu.  A vintejdžisté ať si kamenují - vsadil bych se, že velká část z nich by při slepém poslechovém srovnání stejně nic nepoznala.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.dimarzio.com/pickups/tele/hum-canceling/area-t-615