DiGiCo SD11 - digitální mixpult do devatenáctipalcového racku s překvapujícími možnostmi

Anglická firma DiGiCo vynalezla malý zázrak. Digico SD11 („boxfish“) lze považovat za nejkompaktnější a nejšikovnější digitální konzoli v moři mixážních pultů montovatelných do devatenáctipalcových racků. Při svých malých rozměrech nabízí široké možnosti pro ozvučování a nahrávání, s jakými jsme se v této kategorii příliš nesetkali.

Na první pohled aneb ošacení

V koncepci pultu nejprve upoutá patnáctipalcový displej touch-screen. Není o nic ochuzen a najdete tam všechny - opravdu všechny - funkce, kterými disponují i dražší a větší verze SD.

Po pravé straně vedle obrazovky si všimněte sekcí ovladačů pro řízení EQ (HPF, LPF + čtyři parametrická pásma), kompresoru a gate. Vlevo je sloupec tlačítek, která přepínají přiřazení funkce otočných kontrolérů a tlačítek umístěných pod spodní hranou displeje (Gain, LPF, HPF, Comp, Gate, Aux, Pan...), pod nimi najdete tlačítka screen-scroll pro listování funkcemi ovladačů, přepínač Option-All a 2nd Function, nad obrazovkou ovládáte hlasitost sluchátek, úroveň „talkback“ mikrofonu, dvě sólo sběrnice (třeba odposlechovou bednu a in-ear nebo dva páry studiových monitorů). Dále máte možnost si volně naprogramovat osm makrotlačítek, vedle nich se nachází slot pro flash disk a v pravém rohu nechybí ani ovládání intenzity osvětlení a podsvícení displeje (intenzitu LED diod na pultu můžete ovládat z menu).

Ve spodní polovině pod obrazovkou je pod řadou kontrolérů řada LCD popisek, Solo a Mute tlačítek pro každý kanál a pod nimi dvanáct dlouhých „touch-sensitive“ faderů, jejichž součástí je „dlouhý“ digitální VU metr pro každý kanál. Vpravo vedle této sekce najdete sloupec čtyř tlačítek pro přepínání bank - opět s LCD popisky, nad ním volíte, které ze dvou hladin bank budete používat, tlačítko pro vyvolání Master Screen, nad tím sekci „touch ‘n turn“ a otočný kontrolér pro Master Fader, dvě tlačítka pro přepínání snapshotů (která je možno v menu zablokovat, abyste si během produkce nepřepnuli scénu), tlačítka pro horizontální listování kanály a „čudlík“ Undo/Redo.

Vlevo od fader sekce je umístěn konektor pro sluchátka, nad ním vedle LCD popisek tlačítko k přepínání funkce Solo tlačítek pod displeji (potřebujete-li například přiřadit fadery do jiných bank či „spojovat“ ovládání kanálů.)

V rackové verzi máte po stranách připevněny dvě řady LED diod pro osvětlení ovládacích prvků a popisků konzole. Tento způsob osvětlení považuji prozatím za nejdokonalejší. Po práci na pultech osvětlených lampičkami, málokdy pokrývajícími celou plochu, jsem poprvé v životě zažil případ, že všechny popisky jsou perfektně čitelné a na všechny funkce velice dobře vidíte, i když třeba v sále úplně zhasnou.

Zadek

Zadní panel pultu skýtá šestnáct vstupů a osm výstupů konektorů audio XLR, konektory pro AES/EBU, vstupy a výstupy MADI pomocí koaxu a ethernetového CAT5 formátu, připojení pro synchronizační formát wordclock, MIDI In/Out a dva porty pro GPI/O, připojení pro monitor VGA, ethernetové připojení k síti, dva USB porty, připojení myši a klávesnice, případně volný slot pro kartu Waves-Soungrid a malé zbytečné červené tlačítko Reset. Vzhledem k úspoře rozměrů je instalován pouze jeden zdroj s tlačítkem Power.

Již při pohledu na zadní stranu oceníte variabilitu možností připojení. Můžete použít obyčejný „párák“ od starého pultu a nebo přikoupit D-rack, který umožňuje připojit například dvaatřicet mikrofonů/šestnáct linkových výstupů po kabelu CAT5, nebo si půjčit jakýkoli DiGiCo rack dodávaný s vyššími verzemi pultů této značky. K pultu můžete připojit MADI kartu a nahrát si koncert ve stopách do počítače, pult můžete přes MADI rozhraní propojit s jiným a sdílet audio kanály (například pro mix přímého přenosu), přes MIDI můžete „odpalovat“ světelné změny a pomocí GPI/O ovládat třeba červené světlo On Air či připojit pedál pro „tapování“ echa nebo spouštět CD přehrávač pomocí funkce Fader-Start.

Můžete si připojit obrazovku s přehledem všech vstupů a výstupů a můžete připojit počítač pro vzdálené ovládání DiGiCo a nebo ovládání efektů na samostatné obrazovce. Můžete ethernetovým kabelem propojit dva pulty mezi sebou pomocí funkce Mirror a zvětšit počet ovládacích prvků na dvojnásobek.

Střeva

Zařízení v záruce nelze bezdůvodně rozebírat, proto jsem raději pátral v oficiálních zdrojích. Můžeme spolehnout na to, že v SD11 bije Stadiusův proslavený koncept propojení hradlového pole FPGA a DSP procesorů Tiger-Sharc, jako třeba v SD8 či SD7, a ve výsledném poslechovém dojmu nepoznáte mezi jednotlivými modely SD rozdíl. Určitě bude uvnitř zašité ještě malé průmyslové PC, které se stará o tzv. „surface“ neboli ovládání kontrolérů, dotykové obrazovky a přístup k uloženým datům, chipsety obhospodařující ethernetová, koaxiální, MIDI a další rozhraní, soustava AD/DA převodníků a dva pevné disky, dnes již v SSD verzi, takže rychlé, bezhlučné a běžným „touringovým“ podmínkám odolné, a případně ještě pár úplně zbytečných součástek pro zmatení konkurence, jak už to u kvalitnějších produktů bývá.

V rámci své softwarové výbavy a uváděného výkonu umožňuje pult obsloužit třicet dva kanálů současně. Vzhledem k možnosti použití osmi flexi-channels, můžete pracovat s čtyřiceti fyzickými audio vstupy najednou, přičemž si neustále neuzavíráte možnost ovládat další případné vstupy v racku za účelem nahrávání, takže pokud máte plně vybavený rack, můžete skrz SD11 nahrávat až padesát šest stop, z čehož čtyřicet vstupů využít pro ozvučení. Pult může být taktéž součástí řetězce více konzolí a více V/V zařízení, v extrémním případě (2x MADI rack + využití krabiček Little Red Box, Blue Box) můžete mít z SD11 přístupných například až 128 audio vstupů (a z toho jich čtyřicet používat pro svůj mix).

Switch-On!

Po zapnutí se na obrazovce objeví logo a informace o startujícím software, pár zpráv o stavu jednotlivých komponent, fadery se proběhnou po svých drahách, LCD displeje zobrazí logo a otestují své barevné spektrum (zmizely oblíbené rybičky z SD9) a spustí se buď „default session“ v základním nastavení, nebo to poslední, co bylo v pultu. Na to pozor, u všech digitálních konzolí. Nastartovat mixpult připojený k zapnutému systému může také vést k nepředvídatelným důsledkům, třeba jen proto, že váš kolega zapomněl na konci předchozí akce „zamutovat kliky“. Proto je vhodné si před instalací nastartovat samotný pult, připravit si session, uložit a pak pozapínat celý systém v běžném pořadí.

Pokud jste se již prakticky setkali s modely SD8 či SD9, nemusíte číst dál. Princip ovládání je identický a během několika minut si zvyknete na stísněnější umístění ovladačů či nutnost častějšího stránkování. Ta je eliminována schopností přizpůsobit všechny banky libovolné konfiguraci faderů, takže na „základní“ stránku můžete přiřadit Master Fader, VCA pro efekty, bicí, basu, kytary a klávesy, stereo kanál pro playback z CD, přímý přístup ke čtyřem hlavním zpěvům a sólovému nástroji a celkem pohodlně „umíchat“ i poměrně velké těleso s větším počtem vstupů. Na další stránce máte na pitvání třeba rytmiku, na té další zpěvy, sóla a efekty, a čtvrtá vám může sloužit pro přístup k Master Aux a podskupinám (Groups).

Pokud musíte obsluhovat při koncertě i odposlechy (či sluchátka hráčů), nejlepší cestou je naprogramování až osmi makrotlačítek pro přímý přístup k jednotlivým aux výstupům. Tak jednoduše přiřadíte faderům funkci Aux Send a odměnou vám budou úsměvy muzikantů za vaši pohotovost a přesnost při monitorovém mixu. Stojí za zmínku, že v maximální konfiguraci SD11 obsloužíte například až dvanáct stereo in/ear mixů a ještě zvládnete udělat pěkný zvuk do sálu.

Každou aux cestu můžete ošetřit parametrickým EQ a dynamickými procesory a grafickým třetinooktávovým EQ, který ovládáte samozřejmě fadery a jejichž součástí v tomto režimu jsou magnetické zarážky v „nulových“ polohách. Pokud máte potřebu větší ekvalizační kapacity, vždy můžete ještě použít parametrické EQ, které jsou součástí každého V/V kanálu, stejně jako ovládání dynamiky (Compressor/Gate).

Příjemným překvapením pro znalce bude určitě uspořádání obrazovky Audio I/O v menu Setup. U všech SD modelů je příjemná možnost zobrazení jednotlivých vstupních a výstupních „racků“ na obrazovce, které vizuálně napodobují uspořádání vstupů a výstupů na připojených zařízeních. Vidíte na nich „metry“, aktivaci napájení fantomu, číslo kanálu a dokonce popisku, k jakému kanálu je v pultu vstup přiřazen (ano, na obrázku se vstupy jsou nápisy Gt... Snare... atd.). Konzole nabízí automatickou detekci všech připojených zařízení.

I ve zmenšené verzi zůstala oblíbená funkce Listen to Copied Audio, která vám umožňuje provést „virtuální zvukovou zkoušku“. Přepnutím tohoto tlačítka volíte mezi vstupy z multitrackového rekordéru a fyzickými vstupy na jevišti. Bez účasti hráčů si na šňůře nastavíte systém pomocí záznamu z předchozího koncertu a zkrátíte tím trápení již tak unaveným hvězdám.

Pro distribuci signálů do větších a komplikovanějších ozvučovacích systémů (ano, třeba si vezmete SD11 s vaší kapelou do O2 Arény nebo na velký festival) či instalacích v divadlech je k dispozici osm matrix sběrnic opět s možnostmi plné ekvalizace, dynamických úprav či nastavení zpoždění. SD11 nabízí i možnost LCR routingu pro případné využití „center cluster“ na širokých jevištích nebo při muzikálové produkci.

Vstupní kanály na obrazovce jsou zobrazeny pomocí „stripů“, tedy přesně tak jako na analogovém pultu. Pokud u mixu stojíte poprvé, zkuste jednoduchý trik: Zabořte prst do obrazovky na místo ovladače, se kterým potřebujete manipulovat, a otočte logicky nejbližším kontrolérem. Pokud se trefíte do EQ, tak se vám aktivuje sekce EQ na daném kanálu, při ukázání na kompresor vám vyskočí ovládání Compressor/Gate na displej a můžete doladit parametry typu attack nebo využít side-chain filtry pro citlivější nastavení gate na bicích. Výhodou je, že najednou přehledně vidíte indikaci signálu včetně práce kompresorů a gate, nastavení EQ a nastavení Aux/Sends nad každým faderem. Ve spodní části jste informování o přiřazení CG (Control Groups neboli VCA) a výstupním routingu a potom už velice rychle yjistíte, k čemu slouží jaký čudlík na pultu a že je vhodné si občas funkce přepnout tlačítky na levé straně, neb je to nakonec pohodlnější než neustále „klofat“ na obrazovku.

Trefíte-li se prstem pod horní hranu monitoru, otevřete na kanálu vstupní routing a funkce s ním související, pokud ukážete kousek nad spodní hranu, otevře se routing výstupní.

Kliknutím na jmenovku kanálu vyvoláte dotykovou klávesnici s pojmenováním a možností přeskočit přímo na jméno dalšího kanálu. Pokud si připojíte klávesnici externí, můžete popisovat z ní a budete mít pak možnost využít třeba funkce „zamknutí pultu“, který lze odemknout pouze pomocí hesla z klávesnice (a nebo resetu).

Funkci Reset - malé, skryté, zbytečné červené tlačítko zezadu, o kterém jsem se zatím pro jistotu příliš nezmínil, nedoporučuje výrobce používat. Jeho využití je vhodné, pokud chcete demonstrovat podnapilým kamarádům funkci, že zmáčknete Reset a „vono to furt hraje“, případně chcete během zvukové zkoušky vystrašit nějakého zoufalce, který u SD11 stojí poprvé. Pravda je, že když zmáčknete Reset, audio engine pořád hraje a v okamžiku dalšího startu naběhne do session tak jako byl před resetem a umožní vám nadále ovládat pult. Před tím je ovšem nutné si zkontrolovat všechny parametry v menu Options - Session, zda není zvolen jiný režim spouštění!

Po výkonnějších předchůdcích zdědila SD11 taktéž možnost použití vícepásmových kompresorů a dynamických ekvalizérů (v libovolných kanálech). Jejich počet je omezen na čtyři mono či stereo kanály pro každý dynamický algoritmus (tedy 4 DEQ + 4 MCOMP). Pro náročnější uživatele posouvají tyto funkce sérii SD konzolí o kategorii výš. Při správném užití vám ušetří drahý objemný „outboard“ a umožní pracovat s opravdovými detaily zvuku. Díky tomu takto vybavené konzole nacházejí opodstatněné využití v muzikálové praxi nebo třeba na operní scéně.

Za zmínku u SD11 též stojí práce se snapshoty a makry. Snapshoty (neboli scény) používáte například v divadle pro různé nastavení parametrů či efektů v různých obrazech, můžete je použít pro spouštění externích zařízení (playback, zvukové efekty, ale i světelné změny nebo ovládání projekce). Tato funkce umožňuje pracovat i s velmi sofistikovanou MIDI komunikací, jejíž popis přesahuje rozsah této recenze. Snapshoty využijete i při koncertní produkci, ať již je to vytváření designových efektů například na bázi routingu, nastavení monitorového poslechu pro každou skladbu zvlášť či střídání kapel na jevišti.

Použití maker se vzhledem k úsporným rozměrům, a tím omezeným možnostem umístění potřebných „čudlíků“, stává pro rychlou práci prakticky nutné. K jejich obsluze slouží nejen osm makrotlačítek, ale makro můžete přiřadit i tlačítkům pro přepínání snapshotů a nebo oběma GPI vstupům (viz například pedál pro tapování delaye...). V editaci maker máte přístupné všechny funkce ovládání konzole.

SD11 nabízí širokou sadu interních efektů, od dozvukových, zpožďovacích až po harmonické a fázové procesory. Svoje externí zařízení si můžete případně připojit přes audio vstupy a výstupy pultu, případně digitální AES/EBU rozhraní a nebo přiobjednat Waves - Soungrid a využít široké škály plug-inů Waves s ovládáním integrovaným přímo do SD11.

Závěrem

SD11 je v mnoha ohledech originál a otevírá cestu konceptu „personal console“. Nabízí možnosti a zvuk konkurující velice rozměrným kvalitním systémům, a přesto je rychle a jednoduše instalovatelná. Vzhledem k velikosti SD11 tedy zaručeně funguje rčení, že i s tak malým kašpárkem se dá udělat opravdu „velkej zvuk“, třeba i v divadle.

Tabulka srovnání parametrů série SD11