V minulém čísle jsem vás v první části našeho mini seriálu o mikrofonech Dexon seznámil se sadou pro ozvučování bicích MS 700. Jak jsem slíbil, vrátím se ještě k hodnocení jejich zvukových kvalit, ale dnešní díl bude věnován kondenzátorovým mikrofonům MC 100, MC 200 a MC 500.
Popis
MC 100 je kondenzátorový mikrofon s kardioidní (ledvinovou) směrovou charakteristikou. Má průměr 28 mm a délku 204 mm a patří mezi klasické menší mikrofony tužkového tvaru. Jeho tělo je kovové a má černou barvu. Skládá se ze dvou částí. Ta spodní obsahuje vypínač, konektor XLR pro připojení a také kryt, který lze odšroubovat a z mikrofonu stáhnout. Tím se dostaneme k vestavěné tužkové baterii (přesněji velikost AA) sloužící jako zdroj pro napájení mikrofonu. Je tedy možné ho použít i v případě, že náš mix nemá phantomové napájení. Tím se také vysvětluje přítomnost vypínače. Pokud chceme, aby nám baterka vydržela slibovaných 1000 hodin provozu, musíme mikrofon po každém použití důsledně vypínat. Vypínač odpojuje pouze napájení z baterie, pokud je připojen na vnější phantomové napájení, dává signál i při vypnutém vypínači. Druhá, horní část těla obsahuje vlastní mikrofonní vložku a lze ji také odšroubovat. Ale pozor! Vložka je pevně přilepena k horní části tubusu, kterým od ní procházejí drátky, jež jsou přiletovány k trafu. To je součástí spodní části mikrofonu. Takže horní část těla i po odšroubování "visí" na drátkách a lze ji oddálit jen o pár centimetrů. Tento spoj, podle mě, nemá vůbec uživatel rozšroubovávat. Přesto, když jsem mikrofon chtěl rozebrat, abych vyměnil baterku, byl to právě tento spoj, který povolil jako první. Dokážu si představit, že pokud budeme baterku měnit v terénu nebo ve spěchu, může se snadno povolit nesprávný spoj a vložka vytrhnout. Mikrofon je dodáván v papírové krabičce a je k němu přibalen kabel a molitanový kryt proti větru. Kabel je také značky Dexon a je osazen těmi nejlevnějšími neznačkovými konektory. Ty ve mně nebudí velkou důvěru. Za ještě horší považuji fakt, že souprava neobsahuje mikrofonní držáček. S tím jsem se ještě nesetkal.
MC 200 je velmi podobný MC 100. Je osazen stejnou vložkou, stejně vypadá a má i stejné parametry. Liší se pouze tím, že nemá vnitřní baterku a potřebuje tedy phantomové napájení. Není také vybaven vypínačem a tím je celý mikrofon menší. Má stejný průměr a délku 176 mm. Jen pro zajímavost jsem i u MC 200 odšrouboval horní část těla a mikrofonu. Zde ovšem je již vše provedeno standardně. Vložka je pevně spojena se spodní částí těla a my sundáme jen její kryt. Nehrozí tedy nebezpečí překroucení a přetržení drátků vedoucích od vložky jako v případě MC 100. Také mikrofon MC 200 je dodáván v papírové krabičce se stejným příslušenstvím a také bez držáčku. Oba mikrofony mají i stejné použití. Jsou to univerzální mikrofony s malou membránou hodící se ke snímání dechových i strunných nástrojů, na činely atd.
MC 500 se od předcházejících dvou významně liší: spadá do kategorie úzce směrových mikrofonů zvaných pušky. Je černý, kovový, má průměr 28 mm a je dlouhý 275 mm. Má vestavěnou baterku (také AA 1,5 V) a pochopitelně i vypínač - přesněji třípolohový přepínač. Pokud jím mikrofon zapneme, jsme v kardioidní směrové charakteristice, pokud přepneme dál, máme hyperkardioidu (tedy ještě užší - směrovější charakteristiku). Mikrofon je vybaven konektorem XLR a je dodáván v pěkném transportním mini kufříku. K výbavě patří kabel, protivětrný molitanový kryt, nepromokavý obal mikrofonu na zip a opět chybí držáček na stojan. Mikrofon je určen pro nahrávání rozhovorů do reportážních magnetofonů nebo video kamer, uplatnění najde u filmu nebo při rozhlasovém vysílání. Lze ho využít při snímání nebo ozvučování pěveckých sborů a orchestrů.
Technické údaje
Jak jsem se již zmínil, MC 100 a MC 200 mají zcela totožné technické parametry. Kmitočtový rozsah je od 50 do 18 000 Hz. Na 100 Hz začíná pokles, který na 50 Hz dosáhne -5 dB a naopak od 6 do 12 kHz je kmitočtová charakteristika mírně zvednuta asi o 4 dB. Citlivost je - 45 dB (0 dB = 1V/1Pa na 1 kHz). Impedance je 200 ohmů a maximální akustický tlak 136 dB (platí jen pro phantomové napájení 48 V a na 1 kHz při zkreslení 1 %). Odstup signál/šum je lepší než 60 dB.
MC 500 má kmitočtový rozsah od 60 do 14 000 Hz. Pokud je navolena kardioida, začíná pokles od 90 Hz a na 50 Hz dosahuje -5 dB a na výškách se naopak kmitočtová charakteristika zvedá (od 6 kHz) až do + 4 dB na 10 kHz a pak klesá až k - 6 dB na 20 kHz. Kmitočtová charakteristika hyperkardioidy vypadá jinak. Jednak je celá opticky posazena výš, protože citlivost je zde -30 dB na 1 kHz (oproti - 45 dB/l kHz u kardioidy), jednak pokles začíná už od 200 Hz a na 50 Hz je to už -14 dB. Chybí i zdvih na výškách: od 6 kHz začíná pokles, na 9 kHz dosáhne - 3 dB a na 20 kHz už - 10 kHz. Výstupní impedance je 500/1600 ohmů a maximální akustický tlak stejný pro obě charakteristiky dosahuje 136 dB na 1 kHz a i zde platí pro phantomové napájení. Při napájení z baterie bude nižší, protože menší napájecí napětí nedovoluje tak velký rozkmit výstupního napětí mikrofonu, a tak dochází dřív k limitaci.
Zvuk
Jak jsem slíbil, vrátím se ještě ke zvuku sady na ozvučování bicích. Mikrofony jsem zkoušel ve studiu. Model MB 400 na kopák jsem porovnával s D 112 a se Sennheiserem z řady Evolution e 602. Zvuk je na výškách hodně zabarvený a dost ostrý, ale chybí ta razance, kterou dosahuje D 112 (ta má také mírně zvednuté výšky). Basů je pocitově hodně málo, a i když je přidám korekcemi, není to ono. Nepodařilo se mi dosáhnout měkkého basu ani hutného zvuku. Na virbl jsem porovnával MB 100 se Shure 57, Betou 57 a Sennheiserem e 604. Opět je poměrně výrazně znát zabarvení zvuku na výškách nebo přesněji vyšších středech. Podle grafu by mělo jít o mírný zdvih mezi 5-10 kHz, ale poslechově se zdá, jako by bylo zvednuto úzké pásmo a zvuk byl hodně "předkorigován". Basy jsou v pořádku, ale celkově v porovnání s konkurencí působí trochu hodně uměle. Jde pochopitelně o srovnání velmi přibližné, protože jsme měli k dispozici jen jednu bicí soupravu, mikrofony jsme umisťovali na stejné místo a porovnávali, jak zní z tohoto místa na různé mikrofony. Je pravděpodobné, že by pro každý typ mikrofonu bylo možné najít místo, kde by snímaný nástroj zněl lépe. Takto jsme se pokusili dobrat k maximálně objektivním výsledkům. Přiznám se, že mě výsledek testu nepřekvapil a bylo by divné, kdyby hrály lépe než mnohonásobně dražší modely. Na druhou stranu jsem s nimi byl při živém ozvučení spokojen, a tak jsem čekal přece jen trochu víc. Rozhodně se s nimi bicí dají sejmout a mohu je doporučit na živé produkce nebo do levných studií. Ostatně pokud bychom uvažovali poměr cena/výkon, těžko by hledaly konkurenta.
Tak a teď by měl následovat test kondenzátorových mikrofonů MC 100, MC 200 a MC 500. Bude v příštím čísle ! Příště totiž přinesu test studiového velkomembránového mikrofonu MC 1000 a přišlo mi zajímavé testovat tyto mikrofony najednou a porovnat je mezi sebou a samozřejmě i s "konkurencí".
Info:
Dexon MC 100 je kondenzátorový mikrofon s kardioidní směrovou charakteristikou a širokým rozsahem využití. Je vybaven vnitřním napájením (baterkou) a stojí 2490 Kč. MC 200 je mikrofonem stejného typu, ale nemá vnitřní napájení a stojí 2990 Kč. Model MC 500 má užší přepínatelnou směrovou charakteristiku, je vybaven vnitřním napájením a určen zejména na snímání rozhovorů. Stojí 4450 Kč.
Plus:
nízká cena
obal (jen MC 500)
Mínus:
chybí mikrofonní držáčky
jen papírový obal (MC 100 a 200)
nevhodná mechanická konstrukce (jen MC 100)
