Dnes je doba víceúčelových a kombinovaných řešení. V obchodech se to jen hemží lednicemi kombinovanými s mrazákem, vícefunkčními mixéry, pracími prášky s aviváží, šampóny s kondicionérem, vrtačky od jistých dob umějí i šroubovat a normální zesilovač bez tuneru už ani neseženete. Poslední dobou tento trend proniká i do sféry profesionální audiotechniky a přístroje, které vám dnes v recenzi představím, jsou toho důkazem.
Původně jsem sice chtěl na test Eventide Eclipse, ale složité cesty jednání na můj stůl přivály přístroje dbx 386 a dbx 376. Oba to jsou lampové mikrofonní předzesilovače s digitálním výstupem, vestavěné do racku 1U. Hned si vysvětlíme, jaký je v nich rozdíl.
Popis
Typ dbx 386 je čistě dvoukanálový lampový mikrofonní předzesilovač vybavený AD převodníky a výstupem do S/PDIF a AES/EBU. Nic víc, nic míň. Tomu také odpovídají ovládací prvky, umístěné na stříbřitém čelním panelu. Kromě mikrofonního a linkového vstupu je přístroj vybaven i vysokoimpedančním vstupem pro připojení nástrojů s pasivní elektronikou (kytara, basa, ale i třeba fender piano), přičemž potenciometr nastavující vstupní citlivost je pro všechny typy signálu společný. Z dalších ovládacích prvků (nebudu se rozepisovat o jejich funkci, neboť předpokládám, že nejste žádní greenhorni) jsou tu tlačítka pro phantomové napájení, 20dB útlum, otočení fáze a horní propust 12 dB/okt. laděná na 75 Hz.
Výstupní úroveň signálu se dá nastavit zvlášť pro analogový výstup a zvlášť pro "krmení" převodníku, ovšem sloupcový metr čítající dvanáct LED je nutné mezi těmito dvěma cestami přepínat. Horší je to s indikací vstupní úrovně předzesilovače, tu totiž u dbx 386 obstarává pouhopouhá jedna červená LED, označující -3 dB (Peak). Tento model není vybaven dynamikou, nicméně oba kanály disponují inzertními body, takže není problém vložit signálu do cesty jakékoliv další zařízení.
Neměl bych zapomenout se zmínit o tom, že všechny hmatníky přepínačů jsou prosvětlené, a tím pádem dávají svůj stav jasně najevo. Obdobně prosvětlená jsou i tlačítka ovládající funkci převodníku, a ta dokonce (právě proto, že jsou to opravdu pouze tlačítka) mají někdy i trojí funkci. Aktuální stav je pak indikován barvou prosvětlení, tedy žádná, červená, zelená a žlutá. Výstupní převodník sesterského přístroje dbx 376 je totožný, takže si alespoň ušetřím dvojí popis.
Podle technické dokumentace má převodník dynamický rozsah 107 dB a je schopen zpracovat signály až do frekvence 22 kHz. K navolení jsou tu vzorkovací kmitočty 44,1/48/88,2 a 96 kHz, bitová hloubka 16, 20 nebo 24 bitů, dva algoritmy ditheringu a dva typy šumu. To vše je v dnešní době v podstatě standard. Co však jinde než u dbx nenajdete, je patentovaný systém Type IV. Tento systém podle manuálu (mimochodem poměrně stručného) simuluje přebuditelnost a nasycení pásku u kotoučových magnetofonů, takže se uživatel nemusí strachovat, že přebudí vstup převodníku, a docílí tak nežádoucího zkreslení (zjednodušeně řečeno, pokud vás tato technologie zajímá blíž, pak doporučuji odkaz www.dbxpro.com/literature.htm). Už jsem se zmiňoval o tom, že oba přístroje mají digitální výstup ve formátech S/PDIF nebo AES/EBU (přepínatelné), ale ještě jsem se nezmínil o tom, že převodník se umí synchronizovat na WordClock a umí jej i generovat (potřebné dva BNC jsou na zadním panelu).
Tolik k samotnému převodníku a teď ještě k funkci přístroje. Funkce obou recenzovaných přístrojů je obdobná, takže vše, co se týká vstupní části a převodníků u dbx 376 (viz následující odstavce recenze), platí i pro 386. S přístrojem jsem ve studiu pracoval tři dny bez jediného problému. Musím říct, že jsem byl mile překvapen (ačkoliv u dbx se to dá čekat) jednak zvukem přístroje a jednak funkcí systému Type IV.
Tube channel strip dbx 376
"Jak již sám název napovídá" se v poslední době stává čím dál tím populárnější úvodní větou, takže se jí raději vyhnu. To ovšem nic nezmění na tom, že sesterský typ dbx 386 se jmenuje dbx 376 a že je to lampový jednokanálový mikrofonní předzesilovač s ekvalizérem, kompresorem, de-esserem a samozřejmě také firemním typem AD převodníku. Tomu všemu se ve světě (a nejen tam) říká Channel strip, a protože je podle mého zajímavější než kolega z předchozího odstavce, podíváme se mu na zoubek trochu důkladněji.
Stejně jako každému z kanálů u dbx 386, i tady čelnímu panelu vévodí mřížka prosvětlená mihotavým svitem žhavení lampy Jan-Philips 6189W (nebo chcete-li po americku 12AU7WA, případně po evropsku ECC82). Je až neuvěřitelné, o kolik má tato dvojitá trioda (podle mého) lepší zvuk než mnohem častěji používaná ECC83 (12AX7), a to pravděpodobně díky lepšímu přenosu dynamiky, nižšímu šumu, lepší odolnosti proti mikrofonnímu efektu a hlavně vyšší strmosti. Počkejme ale s dalšími superlativy na sekci o praktických zkušenostech a pojďme pokračovat v zevrubném popisu.
Vstupní jednotka tohoto přístroje je až na jednu maličkost úplně stejná jako u dbx 386. Tou zmiňovanou maličkostí je, že prostou červenou LEDku pro indikaci vstupní úrovně zde nahradily alespoň LEDky čtyři (-20, -10, 0 dB a Clip), což už pro základní orientaci stačí.
Naopak novinkou oproti předchozímu přístroji je klasický ekvalizér (dolní shelving na 80 Hz, parametr 100 Hz-8 kHz při Q=1,5 a horní shelving na 12 kHz, to vše +/- 15dB), kompresor a de-esser. Kompresor je vybaven plynule nastavitelnými parametry Threshold a Ratio, kdežto Attack a Release je jen přepínatelný mezi Fast/Slow. Další specialita firmy dbx, vyskytující se právě u kompresorů této značky, je funkce OverEasy, což ale, jak víme, není nic jiného než obdoba funkce SoftKnee (mimochodem, v manuálu o tom není ani slovo). Kromě klasického metru pro Gain reduction je tu opět pro dbxe typická trojice LED (zelená, žlutá a červená) indikující stav kompresoru - nezabírá, začíná zabírat (koleno), limituje. Zjednodušenou indikaci Gain reduction najdeme i u De-esseru, záběr tu indikují pouze dvě červené LED. Střední frekvence De-esseru je plynule laditelná v rozsahu od 800 Hz do 10 kHz (což je interval víc než dostatečný) a stejně tak parametr Amount. Výstupní jednotka, metry a převodníky jsou takřka totožné s typem dbx 386 až na to, že 376ka nemá oddělené nastavení pro buzení převodníku a pro analogový výstup. Tolik k popisu a přistupme nyní k praktickému testu.
Pocity, postřehy a získané dojmy
Nejprve o tom nejdůležitějším, a sice o zvuku. Zatímco dbx 386 jsem měl ve studiu pouhopouhé tři dny, s jeho kolegou jsem si hrál podstatně déle. Porovnával jsem s kdečím, s výrobky firem renomovaných, renovovaných i zchátralých a to za použití mnoha rozličných záznamů, mikrofonů, prostorů i muzikantů. Po tom všem vám musím říct, že oba dbxy mají zvuk prostě teplý a brilantní. Snad je to použitím lampy ECC82 namísto v této třídě obvyklé ECC83 (jak mi vysvětlil můj kamarád Dan Hofrichter), snad je to prostě jen šikovností konstruktéra, ale pro mě je to prostě fakt. Ale zanechme nyní chvalozpěvu a pojďme se podívat také na nectnosti, kterých jsem na druhou stranu našel víc, než bych u výrobku tak věhlasné firmy čekal.
Za naprosto zásadní dětskou nemoc (podobně jako kolega Lejčko) považuji absenci zálohové baterie. Totiž pokud si ve studiu přístroj nastavíte k obrazu svému (tj. hlavně formát digitálního výstupu) a pak jej vypnete, přístroj si toto nastavení nezapamatuje a příště můžete (či vlastně musíte) nastavovat znova. Tato nectnost se dá řešit buď právě použitím zálohové baterie, anebo tlačítkem pro přechod do pohotovostního (standby) režimu (jak je tomu například u výrobků T. C. Electronic).
Další věc, která mi na 376ce vadí, je, že jednotlivé sekce zpracování signálu nejdou jednoduše povypínat. Totiž jak kompresor, tak De-esser se vypínají prostě stažením Ratio na 1 : 1 a ekvalizér dokonce nastavením knoflíků na sever (0 dB). Při rychlosti, s jakou se dnes pracuje, je to trošku koledování si o nepříjemnost. Jinak ekvalizér fungoval bez nejmenších problémů a i jeho rozvržení se mi zdá pro účely předzesilovače naprosto postačující. Na tomto místě bych si opět postýsknul po možnosti ekvalizér jednoduše vypnout, protože, jak jistě sami víte, ucho si na upravený signál velice rychle zvyká a možnost porovnat signál před úpravou a po úpravě je nedocenitelná. S de-esserem jsem byl spokojen, podařilo se mi vychytat všechny problematické sykavky, které jsem potřeboval.
U kompresoru bych se rád na chvilku zastavil. Stejně jako ekvalizér i kompresor a jeho ovládání jsou přizpůsobeny použití v předzesilovači. Dvoupolohové nastavení Attacku a Release by pravděpodobně nevyhovělo všem aplikacím při mixu, ale pro úpravu signálu před záznamem jsou naprosto postačující. Schválně jsem zkoušel, kolik si toho k tomuto kompresoru můžu dovolit, než začne být slyšet, a dospěl jsem k závěru, že poměrně dost. Ještě při poměru 6 : 1 a záběru o 10 dB na zpěvu se kompresor ještě nijak negativně neprojevil a musel jsem se hodně snažit, abych z něj vyloudil typické kompresorové "dýchání" (GR 20 dB při 10 : 1).
Další věc, kterou jsem si chtěl otestovat, je funkce anoncovaného systému Type IV. Nejprve jsem zkoušel přebudit převodník za pomocí signálu 1 kHz sinus a věřte nebo ne, slyšitelné a měřitelné zkreslení se projevilo, když výstupní analogový metr ukazoval hodnotu +6 dBu. Zkusil jsem totéž s hudebním signálem a na něm se slyšitelné zkreslení projevilo při +12 dBu, přičemž metry záznamového zařízení při změně od 0 dBu do +12 dBu pohnuly pouze o 5 dB (tedy ostrý limiter zabral). Ať jsem dělal, co chtěl, nepodařilo se mi dostat metry záznamového zařízení (simulovaného T. C. Finalizerem po AES/EBU) přes -2 dB. Z toho plyne poučení, že Type IV skutečně funguje, a že ale ani on nečiní přístroj (v případě brutálního nastavení) absolutně "blbuvzdorným".
Ještě před závěrem se vraťme k nectnostem. Společnou vlastností, která bude vadit pravděpodobně víc u dbx 386, je, že otáčení fáze funguje jenom na mikrofonní a už ne na linkový a vysokoimpedanční vstup. Věc, kterou bych postrádal naopak hlavně u dbx 376, je absence klíčovacího vstupu, takže například pokud budete snímat akustickou kytaru dvěma mikrofony, nemáte šanci zapnout dvě 376ky v módu Stereo (u dbxů zvaném Couple). O stručně pojatém manuálu jsem už psal. Podobně jako kolega z AudioReview, ani já jsem v něm nenašel například popis typů ditheringu (TPDF a SNR2) ani bližší vysvětlení funkce OverEasy (tady naštěstí pomohl manuál k našemu dbx 160S, který je podrobnější).
To by bylo asi tak vše. Nic na světě není jen černé nebo jenom bílé, a zaplať příroda za to. Stejně tak i dbx 376 a 386 mají své světlé a stinné stránky, a dělají tak náš svět opět o něco barevnější a zajímavější. Jak o tom tak přemýšlím, je to stejné jako s lidmi. Každý má své přednosti i chyby a je jen na nás, zda nám stojí za to chyby kvůli přednostem tolerovat nebo přednosti kvůli chybám nadobro zatratit.
Info:
dbx 376 a 386 jsou lampové předzesilovače s digitálním výstupem. Jejich cena u Praha Music Center je 26 990 Kč za každý z modelů.
Plus:
zvuk, zvuk, zvuk
výtečný kompresor
Mínus:
těžko přebuditelné převodníky
nuluje se
nemá vypínání sekcí, zejména EQ
velice stručný manuál
