Clavia Nord Drum - virtuálně analogový syntezátor pro bicí pady a snímače

Clavia Nord Drum

Virtual Analog Drum Synthesizer

Dnes si povíme něco o opravdové specialitě. U tohoto nástroje je potřeba kroutit, hledat, objevovat, dostávat se do slepých uliček, nebo naopak k překvapivě zajímavým výsledkům. Prostě analog.

I když, jak už název napovídá, je to analogová syntéza pouze na virtuální bázi, tedy simulovaná digitálně. Ale ještě jsem nedopověděl, o jaký nástroj jde. Že to je instrument bubenický, je z názvu patrné. Dodám, že jde o takzvaný modul, což je, zjednodušeně řečeno, mozek elektronické bicí soupravy. Krabička, která produkuje zvuk spouštěný úderem na připojené pady nebo impulsem ze snímačů, připevněných k akustickému nástroji. A nebo do třetice, nástroj ovládaný povely MIDI dat ze sekvenceru. Modul je zároveň zařízení, ve kterém můžeme nastavovat zvukové kombinace a přiřazovat padům jednotlivé zvuky nebo úkony. Padem můžeme u moderních modulů nejen „hrát“ přiřazený zvuk, ale například i spouštět rytmickou smyčku a podobně. V drtivé většině se dnes u bicích modulů setkáváme s generováním zvuku na bázi samplů nebo PCM vzorků. Můžeme pak ještě zvuky přelaďovat do jiných výšek, prodlužovat, efektovat, vše ale na bázi úpravy původního vzorku. U staré analogové syntézy před námi stojí „tabula rasa“.

Zvuk máme za úkol vytvarovat jako sochaři z beztvaré hmoty hlíny (tedy univerzálního oscilátorového signálu) a uhníst si výsledný zvuk pomocí nastavení křivky, poměrů jednotlivých oscilátorů, vytvarování obálky zvuku, náběhu, sustainu, rychlosti doznění, frekvenčního ořezu a dalších příměsových ingrediencí. Někdy to pak náhodou i připomíná akustický nástroj, jindy ale spíše přistání mimozemského korábu...Určitě máte v živé paměti zvuky prvních elektronických sad a automatů, kterými byla prosycená pop music osmdesátých let. Zvuky zatracované i znovuobjevované, ale každopádně signifikantní. Zvuky automatických rytmerů a modulů elektronických souprav, které z hlediska reálných zvuků nejsou zvukově dokonalé, a už vůbec nepřipomínají akustické bicí, ale jsou pro tehdejší nahrávky typické a někdy i podmiňující. Nástroj Nord Drum poskytuje zvukovou estetiku přesně z těchto končin. Těžko byste v něm hledali důvěryhodně znějící činel nebo snare, zato na něm můžete pomocí ovládacích prvků „vykroutit“ krásně se ohýbající Mléčnou dráhu, prozářit ji přidáním šumového generátoru, odstartovat ji ostřejším či měkčím atakem. Prostě estetika elektroniky se vším, co k tomu patří.

Popis přístroje

Vše je vtěsnáno do překvapivě malých rozměrů. Design je na první pohled shodný se stylem a vizáží kláves Nord. Je postavený na výrazné červené barvě a ovladačích trochu jak ze stavebnice Lego. V dnešní unifikované době designů je to pro Clavii podle mě velká deviza, protože „Nordy“ na pódiu okamžitě poznáte. Na zadní straně najdeme hlavní vypínač, vstup pro AC adaptér, MIDI vstup a výstup, čtyři jackové vstupy pro pady a jeden mono výstup. Žádné stereo ven, žádný sluchátkový výstup, stroze, jasně, prostě jen mono ven jako u starých analogů.Horní plocha nabízí osm tlačítek s volbou parametrů. Souvisejícím tlačítkem s nimi je Shift/Exit, jímž jednak volíme z nabídky více parametrů u každého tlačítka, jednak slouží ke kroku zpátky do základního menu a stornování uložení editace daného programu.

Zatímco osm tlačítek pro volbu parametrů nastavení leží vedle sebe a jsou černá, dalších pět tlačítek je šedých a jsou na desce rozprostřena spíše ergonomicky než geometricky. Prvním z nich je již zmíněné Shift/Exit, další leží vlevo nad ním a nese označení Row Select/Solo Edit. Díky němu získáme možnost slyšet pouze jednu zvolenou složku nastavovaného zvuku. Vždy to bude ta, kterou právě pomocí editačních funkcí měníme. To usnadňuje detailnější nastavení například clicku pro atak, doznění šumové složky atd. Zcela vpravo pak máme další šedý knoflík Trig/Trig Level. Díky němu můžeme spouštět zvolený zvuk i bez toho, abychom měli k modulu připojené pady. To je užitečná funkce pro editaci zvuků, i když se zde musíme obejít bez dynamiky padů, která může ve zvuku mít také na starost určitý parametr.

Zbývající dva šedé knoflíky, které najdeme v horní části, jsou Chanel Select/Sound Init a Program/Store. Prvním z nich zvolíme to, který pad (kanál) budeme editovat. Funkce Sound Init je pak záchrannou brzdou, pokud ve zvuku nevíme kudy kam. Sound Init nás vrátí ve zvoleném kanálu na původní nastavení všech parametrů. Poslední šedý knoflík z předchozího výčtu je Program/Store. Na výběr máme 99 úložných míst pro jednotlivé programy, neboli uložené kombinace a nastavení zvuků jednotlivých padů, chcete-li kanálů. V trochu únavném výčtu ovládacích prvků na horní ploše máme to nejhorší za sebou, zbývá jen otočný potenciometr pro výstupní úroveň signálu (Master Level) a největší z manuálních prvků na přístroji - „nekonečné“ dial kolečko. Pomocí něj můžeme rychle a pohodlně listovat v jednotlivých programech, měnit úrovně nastavení parametrů atd. To ale nejspíš není potřeba představovat.

Editace zvuku

Základní editace zvuků jednotlivých kanálů spočívá v kombinaci tří generátorů: šumového, tónového a perkusního. Poměrem těchto tří složek pak vytváříme hlavní charakter zvuku. Jednotlivé zvukové složky k sobě můžeme vzájemně smíchat v určitých poměrech a ovlivnit tak vliv jednotlivých charakteristik na celkový zvuk vytvářeného úderu. Každý z generátorů má další vlastní ovládací parametry. U šumového generátoru, který má na starost projasnění, nebo naopak zatemnění vytvářeného zvuku, je to nastavení základní barvy vysokých frekvencí, šumový filtr a rezonance a dále nastavení citlivosti otevření šumové brány. Ta pak probíhá v závislosti na dynamice úderu a silnější hrou můžeme zvuk projasňovat, jemnějšími údery získáme temnější barvy. Nastavit zde můžeme také délku doznění šumové složky a charakteristiku, s jakou bude šum ze zvuku postupně ubývat. Parametry tónového generátoru, který vytváří pomyslné tělo a plnost hraného zvuku, jsou různé typy vlnových křivek, které nám určí nasměrování barvy do kovovějších, perkusivnějších nebo vyloženě syntezátorových barev průběhu signálu. Následuje ovladač pásmového filtru a jeho závislosti na dynamice úderu. Můžeme si nastavit temnější barvu pro jemnou hru a světlejší barvu pro akcentované údery. Dále se nabízí možnost nastavení délky dozvuku a výška ladění zvoleného zvuku. U něj také můžeme nastavit postupné ohýbání tónu, tedy změnu jeho ladění v průběhu doznění.

Následuje nastavení generátoru ataku rány neboli click. Zvolit můžeme charakter ataku, ať už více perkusního, šumového nebo na bázi konkrétnějšího tónu. Dále můžeme zvolit délku (tloušťku) úvodního ataku a jeho uzavření pomocí gate. Další editace přístroje se týká možností uložení nastaveného zvuku do jednotlivých bank a také MIDI, kterým je Nord Drum pochopitelně vybaven. Popis těchto oblastí ale vzhledem k poměrně standardním možnostem, které poskytují, nepovažuji za tak nevyhnutelný, na rozdíl od předcházejícího představení editačních parametrů samotných zvuků. Na jejich základě totiž stojí princip a výlučnost práce se zvuky, které nástroj nabízí. Jak bylo řečeno, nástroj umožňuje připojení čtyř padů nebo triggerů ke čtyřem nezávislým kanálům. Jak jsem už zmínil, zvuk každého kanálu můžeme spustit i bez úderu na pad pomocí tlačítka Trig. To je praktická věc a ušetří při nastavení zvuků zbytečné propojování a kabelování, na druhou stranu dynamiku a citlivost musíme v kanále nastavovat samozřejmě až s konkrétním padem.

Jak to hraje

Při samotném hledání a nastavování zvuku je díky přímému ovládání prostřednictvím panelu vše rychlé a intuitivní, odpadá tu zdlouhavé listování v menu a vyhledávání příslušných vrstev pro parametr. To mně často na modulech a syntezátorech vadí. Člověk musí neustále proklikávat jednotlivými položkami menu a než najde příslušný parametr, ztrácí motivaci k tomu vůbec něco hledat. Tady je vše jak na dlani, díky velkému a vysokému dial kolečku se nastavování provádí pohodlně (aspoň mně, na rozdíl od většiny plochých dial koleček s důlkem pro prst). Změny parametrů probíhají výrazně a přitom plynule. Jednotlivé funkce skutečně dělají se zvukem, co mají, velmi rychle jde přejít v nastavování zvuku na intuitivní způsob, kdy můžete předem odhadnout, jak se bude signál chovat v poměru nastavení těch a těch parametrů. Z hlediska základních zvuků je potřeba říct, že část z nich známe i z komerčních modulů jiných výrobců. Téměř každý standardní bicí modul dnes obsahuje kromě simulací akustických nástrojů také banku tradičních elektronických zvuků, ať už z legendárních rytmerů Roland TR nebo ze sad Simmons či Lynn Drum. Zvuková banka modulů vždy obsahuje i zvuky vyloženě „úletové“ a efektové.

Pokud bych měl srovnávat zvuky typu TR a podobné z Nord Drumu se zvuky jiných modulů, přijde mi, že Nord Drum poskytuje „tlustší“ signál a „opravdovější“ zvuk elektronických klasik. Vzpomínám si, jak jsem porovnával zvuk ze starého Rolandu TR 505 s jeho simulací na novém modulu z elektronické sady. Původní TR měl zvuky „obyčejnější“, syrovější, obnaženější. Ve výsledku ale „pravdivější“. Asi jako když si píchnete kytaru přímo do komba a zkreslíte ji gainem, místo abyste použili krabičku. I když... Nakonec člověk podobné zvuky stejně zkoušel reverbovat, ekvalizovat, zkrátka dělat je „hezčí“...

Ta pravá zábava se zvuky Nord Drumu ale začíná být v okamžiku, kdy je zkusíme dále editovat. Postupným přidáváním jednotlivých složek šumu, těla zvuku a ataku úderu, změny základní průběhové křivky, změny ohýbání tónu a zavírání průběhu vzorku, můžeme docílit fascinujících, ryze elektronických, ale přitom maximálně hudebních zvuků. Hudebních ve smyslu hudebně použitelných. Jsme tu samozřejmě před zákonitou otázkou, pro koho hudebně použitelných. Pro standardní vnímání úlohy bicích to může být „úletová“ divočina. Pro experimentátory a hledače zase nástroj plný inspirace. Navíc způsobem editace zvuků je to nástroj velmi intuitivní a snadný. Dodám, že je to nástroj podivuhodně „živý“. S jedním nastaveným zvukem, který mi v závislosti na dynamice otevíral šumovou bránu a zvyšoval ohýbání tónu, jsem si vyhrál čtvrt hodiny a pořád mě to bavilo. Určitě znáte ten pocit při hře na elektronické bicí, že se přestanete „těšit“ na příští úder. Prostě víte přesně, jaký zvuk přijde. Spouštíte nějaký chladný a stále totožný vzorek. U Nord Drumu jsem ten pocit neměl. Ačkoli jsem mohl mít nastavený zvuk jak ze sci-fi filmu šedesátých let, pořád jsem měl dojem živého a živě reagujícího nástroje pod paličkami.

Resumé

Má tedy Nord Drum vůbec nějaké mouchy? Nabízela by se možná výčitka, proč výrobce neopatřil modul standardním sluchátkovým výstupem, proč je audio výstup pouze monofonní, proč modul neobsahuje efektovou jednotku a možnost panoramatizace zvuků... Ale to by jen znamenalo, že uživatel nepochopil princip a charakter nástroje. Zde se opravdu, stejně jako u starých analogových syntezátorů, nabízí pouze čistý zvuk z nástroje. Co si s ním počneš dál, je jen na tobě. Proto také na druhou stranu můžeme mít ten zmiňovaný „pravý“ zvuk bez líčidel. Takže jediný postesk z mé strany by se týkal většího počtu kanálů. Určitě by se hodilo mít možnost připojení aspoň šesti padů. Jinak ale klobouk dolů. Je to svěží krok stranou od osvědčeného pojetí. Jako kdyby najednou nějaký výrobce aut začal vyrábět místo unifikovaných „kapkoidních“ tvarů karosérií něco na způsob Fordu Mustang ’70. A že by to bylo svezeníčko...

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.nordkeyboards.com/main.asp?tm=Products&clpm=Nord_Drum