O firmě Gibson jsme již měli možnost hovořit vcelku rozsáhle, a tak se můžeme rovnou zaměřit na samotné sady. Obě mají některé věci společné, a jiné naopak rozdílné, vše za stejnou cenu, a tak se spíš zaměřím na popis rozdílu, neb myslím, to bude pro čtenáře zajímavější. Jak již bylo řečeno minule, i tyto sady nám k testování laskavě poskytla firma Praha Music Center. Obě stojí stejných 229 Kč a u obou najdeme struny o tloušťce .010, .013, .017, .026, .036 a .046. Stejně tak je to s vinutím u strun D, A a E a s označením "měkosti" - jakožto Light. Konečně - obě sady mají na první pohled takřka totožné obaly. To, co je od sebe odlišuje, je především použitý materiál u tří basových strun. Zatímco Gibson Brite Wireles mají vinutí ocelové a poniklované, u Gibson Les Paul je použit čistý nikl. A to by mělo určitě mít - a také že má - významný vliv na zvuk.
Co můžete očekávat?
Vcelku je jisté, že firma s tak dlouhou zkušeností a stejně úctyhodným renomé je schopna (a možná i konkurencí nucena) udržovat u všech svých výrobků stejnou (či řekněme standardní) kvalitu v té výši, pro kterou se na počátku rozhodla. Zmíněné dvě sady nejsou z tohoto pohledu výjimkou, a obecně mohu říct, že kvalitu spatřuji v tradici a úrovni značky Gibson. Nicméně tyto struny potřebují ke své ideální použitelnosti drobně delší čas, než tomu je např. u strun John Lennon téže značky. Jsou velmi dobře hratelné, bez vedlejších negativních známek (jako je ladění či drnčení basových strun tak cca za osm hodin po napnutí, pokud je řádně rozehrajete). Na oplátku se vám odmění vcelku neproměnlivou úrovní jak kvality tónu, tak ladění. Na některých výrobcích Gibson uvádí tabulku možnosti délky užití v hodnotách: 3-4 hod/denně - měnit struny jedenkrát týdně. 1 hod/denně - měnit jednou za dva týdny. 1 hod/týdně - výměna jednou měsíčně a "seldom" - čili "zřídka" - měnit jednou za 3 měsíce. Což tak (dle mého názoru) odpovídá i sadám Brite Wire a Les Paul. Pokud je budete používat pro intenzivní studiovou práci, pak myslím, že by bylo lépe měnit po kratší době, než-li je týden, neboť při extrémní zátěži se jejich brilance vytrácejí rychleji. Především pocítíte určitý rozdíl v tahu, což pro pocit ze hry může být nepříjemné. Budeme-li hovořit z tohoto pohledu o "problematické" struně g, zde je určitý pokles kvality drobně znatelnější, nicméně v naprosto únosné míře a tak, jako je tomu u strun této cenové kategorie obvyklé.
To, že jsou struny označeny jako light, dává možnost užití i hráčům, kteří mají rádi "tah devítek" či hybridních sad, ale rádi by přeci jenom k mírně silnějšímu a pevnějšímu zvuku. Řečeno jinými slovy - obě sady jsou velmi příjemné do ruky a dobře se tahají. Stejně tak je to s délkou použitelnosti.
Zvuk a jeho rozdílnost
Upřímně se musím přiznat, že mám-li hovořit o rozdílnosti zvuku u strun e, h, g, pak jsem skutečně žádný nezaznamenal. Nemám stoprocentní jistotu, zda je použit stejný či rozdílný materiál či poměr materiálů, ani výrobce to nikterak nespecifikuje, ale myslím, že tomu tak bude. Pokud se mýlím, omlaťte mi to o hlavu řádně pořádně . Tyhle tři struny mají příjemně brilantní charakter, pěkně zpívají ve výškách s dobrým sustainem. Zvuk je vyrovnaný, určitě použitelný do všech žánrů a ve spojení s jakýmkoliv typem nástroje. Z mého pohledu nemají melodické struny nějaký výrazný styl určující charakter. Dobře čitelný attack je u strun Gibson standardem a ladění, jak bylo řečeno výše, stejně tak. U basových strun D, A, E je rozdíl samozřejmě slyšitelný na první poslech, čímž se dostáváme k hlavnímu rozdílu. U Brite Wires dává poniklovaná ocel výrazněji brilantní (nebo - chcete-li, ostřejší) zvuk s jasnějším attackem a mírně hlasitějším průběhem tónu. Vedle toho Les Paul - či jak výrobce uvádí Classic Series - má zvuk určitě roven svému označení. Je kulatější, teplejší, mírně zataženější, což dává jasnou představu o užití. Je jisté, že tímto rozlišením udělal Gibson velmi vstřícný krok k uživatelům, kteří by rádi občas klasiku, ale občas něco odlišného (avšak na stejném principu) s podobným pocitem ze hry. A to se firmě bezesporu podařilo. Pokud rádi používáte značku Gibson a chcete využívat obě zvukové domény, aniž by jste si museli příliš zvykat v jiných aspektech na úplně rozličné struny, je tohle určitě řešení k zamyšlení.
Závěrem
Jak Brite Wires, tak Les Paul mají velmi příjemný zvuk, dobře vyrovnaný s výše popsanými rozdíly. Obecně je kvalita všeho, co tvoří či dotváří zvuk a co obecně požadujeme, na nejvyšší úrovni a cena ve střední kategorii určuje pozitivní pohled na poměr cena/kvalita. A ten je mimořádně dobrý. Žijte blaze a opatrujte se, toliko k problematice.
Hodnocení Gibson Brite Wires
poměr cena/kvalita
mírně rychlejší pokles brilancí ve výškách
Hodnocení Gibson Les Paul - Classic Series
poměr cena/kvalita
mírně rychlejší pokles brilancí ve výškách
