Boss Power Stack ST-2 - pedál modelující zvuk lampových zesilovačů

V setupu jen málokterého kytaristy byste někdy neobjevili efektovou krabičku s dnes už legendárními, designově funkčními prvky firmy Boss. Respekt vzbuzuje tato značka na jedné straně téměř nerozbitně spolehlivými výrobky, na druhé neustálou inovací a novými nápady, jaký další možný efekt napěchovat do pověstného rozměru.

Některé z nich se neosvědčily a časem z produkční nabídky tiše zmizely, jiné se úspěšně zdokonalují už po mnoho generací, vzpomeňme například legendární řadu digitálních delayů, nebo overdrivů. Právě zkreslení a dosažení zvuku velké sestavy kytarového zesilovače s jednou nebo dvěma reprobednami (tzv.half, resp. full stack) je cílem nové krabičky Boss Power Stack ST-2.

Rozměrově stará dobrá klasika, barva tentokrát matně černá s chromovaným panelem pod čtyřmi ovládacími prvky, tradičně vstup vpravo - výstup vlevo, snadno přístupná šachta pro výměnnou devítivoltovou baterii, čelní konektor pro externí napájení, klasika je holt klasika. Z té nevybočují ani popisky ovládaných funkcí. Zleva výsledná hlasitost, basy, výšky a vpravo volba typu zkreslení, jež je plynulá, neskoková, v „hodinových“ polohách od Crunch na sedm hodin (min) přes Drive na dvanáct hodin (střed) až k Ultra na sedmnáct hodin (max).

Po zapojení jsem nezaznamenal při vypnutém efektu nějaké zásadní změny procházejícího signálu, samotné zaktivování sešlápnutím pedálu se děje opět typicky neslyšně a okamžitě. Zvukově je rozsah zkreslení velmi široký, od nakřáplých overdrivových crunch zvuků se už lehkým pootočením dostáváte k hutným distortion projevům, ale vlastní přechod je nerušivě a celkem přirozeně postupný. Přestože je efekt doporučen pro použití s kombem nebo stackem (hlava plus reprobedna), zkusil jsem ho zapojit přímo do mixpultu zpěvové aparatury, kde se na zvuku neprojevuje frekvenční omezení kytarových reproduktorů, a překvapivě i tady byl ST-2 docela dobře použitelný. Bez nějakého rušivého bzučení na výškách především v první polovině svého rozsahu zkreslení se za pomoci svých korekčních prvků projevoval zdravě agresivně.

Zaznamenal jsem, že se vzrůstajícím zkreslením nedochází k nárůstu výsledné hlasitosti, což sice znamená jednoduché a jednoznačné nastavení výsledné hlasitosti bez ohledu na pozdější volbu zkreslení, avšak představuje i do jisté míry omezení dynamiky hry a napovídá o možné vnitřní elektronické konstrukci efektu. Po zapojení do kytarové aparatury (hlava a reprobox Marshall) je zvuk efektu velmi dobře použitelný jak na zcela čistém zvuku, tak i jako „nakopávač“ zvuku zkresleného. Na čistém zvuku může úspěšně fungovat jako lehce nakreslená varianta pro sóla nebo jako varianta hutného rockového zvuku, u již zkresleného zvuku může docela dobře plnit funkci nekonečného zvuku pro sólo. V tomto případě může jeho omezená dynamika působit vyloženě kladně v případech nevyrovnaného úhozu do strun (hammering apod.) nebo nevyrovnané energie basových a výškových sólových partů (například u některých pasivních nebo jednocívkových snímačů). Na rozdíl od doporučených nastavení v návodu jsem zaznamenal potřebu dorovnat basy a výšky ST-2 v aktivním stavu při použití s již „nakrmeným“ half stackem, kdy se jejich nastavením asi na patnáct hodin podařilo barevně navázat na základní zkreslený zvuk. S narůstajícím zkreslením se frekvenční rozsah poněkud zužuje, a korekce basů a výšek tak mohou být významně užitečné. Jinak vyloženě sólové zvuky krabička drží, s přehledem reaguje na napískávané alikvoty a přirozeně přechází do zpětných vazeb. Vhodně se proto, myslím, uplatní především tam, kde je kvůli omezené hlasitosti nebo výkonu obtížně dosažitelné kvalitní a zpěvné zkreslení v nejrůznějších polohách.

Ať jsem hledal, jak jsem hledal, přímého předchůdce v podobě power stack nebo ST-1 jsem nenašel, hmmm.