Blade California Custom - takovej neobyčejnej strat

V době globalizace trhu s hudebními nástroji a hegemonického šílenství, které vidíme na zdech, kde visí za krky stále jedno a to samé, na nás jako obrázek občas pohlédne něco výjimečně krásného. To se stalo i mě, když jsem dostal na otestování tuhle neobvyklou kytaru. Ne, že by byla tak neobvyklá, co se tvaru týče. Stratocastera už asi viděl každý, ale když dva dělají totéž, není to totéž. Na háku zářila a ani jsem se nemusel dívat na cenu, abych poznal, že z Čínského moře nepřiplula.

Historie

Přiznám se, že značku Blade znám asi tak rok. Do té doby jsem o ní nikdy neslyšel. Přitom loni slavila dvacet let. Založil ji doktor přírodních věd a opravář kytar Gary Levinson, který využil svého vzdělání v oboru materiálů, hlavně tedy dřeva a fyzikálních jevů. Ale také nenahraditelné zkušenosti, když se dlouhé roky vrtal na ponku v kytarách. Trochu mi to připomíná Petera Jurkoviče z Jílového u Prahy, a kdo hraje na jeho kytary, tak mi asi dá za pravdu, že o těch věcech taky něco ví... Ale Gary žije ve Švýcarsku, a jak sám říká, firma vznikla v jeho dílně, kde od roku 1964 opravoval kytary. První kytaru značky Blade ukázal světu v roce 1987 na výstavě v Tokiu a o rok později ve Frankfurtu. Kvalita zpracování a dotek moderní technologie tehdy zařadila tuto značku mezi nejlepší výrobce v Evropě a od roku 1990 je vysoce hodnocena mezi předními custom shopy. V rukách nejznámějších umělců ji asi neuvidíme, ale víme, jak je to s šoubyznysem... :-) Takže, Žiletko, jdeme na to!!

Popis

Tak jako housle už tři sta padesát let zachovávají barokní podobu a konstrukci, a jak do nich "moderní" výrobce hrábne, přestanou hrát, tak co bylo jednou dobře stvořeno u elektrické kytary, mělo by to tak už zůstat. Mohlo by se to vymstít... Prostě Leo Fender to jednou vymyslel a vymyslel to sakra dobře. Takže se v custom shopech a rozličných dílnách zaměřují více na materiály a dokonalejší zpracování. Blade je prostým potvrzením.

Tělo je tvořeno osvědčeným bahenním jasanem, který je lehký, ale poskytuje úžasnou rezonanci, a je slepeno zrcadlově ze dvou kusů. Vrchní deska je z figurálního javoru, který tvoří tygří pruhy. Kresba je opravdu nádherná. V místě pod pravou rukou je typicky pro strata sešikmena pro pohodlnější držení. Také pro vystouplé bříško má na zadní straně vybrání po vzoru fendera. V dokumentaci jsem se dočetl, že je nástroj broušen ručně. Ostatně firma se chlubí, že se je zde maximální podíl ruční práce. Rohy těla jsou o něco špičatější než u fendera a dodává mu to zdání subtilnosti. Krk je z jednoho kusu tvrdého (rock) kanadského javoru a je osazen ebenovým hmatníkem prvotřídní kvality. Tvar hlavy je zřejmě licencován a od stratocastera se opět liší. Je poněkud menší a špička má sraženou hranu. Obsahuje modrý nápis s logem firmy a označení modelu. Zamykací mechanika Sperzel Trimlocks funguje naprosto bezchybně. Zajímavý je srážeč dvou nejvyšších strun, který má prošroubování s protikusem na spodní straně hlavy. Lze jím regulovat výšku, a tím i napětí strun.

Dokonale vsazené široké pražce poskytují fantastickou hratelnost a celý krk je propracován do nejmenších detailů. Na tom se opravdu pozná výjimečnost těch nejlepších firem. Nikde struny nedrnčí, dohmat byl seřízen na minimální možnou výšku. Orientační značky jsou malých rozměrů a tvoří je perleťové puntíky.

Další zajímavostí je nultý pražec ze samomazného materiálu. Krk je přišroubován klasicky čtyřmi šrouby k tělu přes kovovou placku s nápisem Levinson a s vyraženým výrobním číslem. Tvar krku je upraven do C a hmatník má příjemný rádius. Napínací šroub je na straně těla a kryje ho plíšek na konci hmatníku, opět se jménem Levinson.

Tremolo je typu Falcon a nese stopy velmi kvalitního opracování - odlitek uvnitř pískovaný a připevněný šesti šrouby. Osobně mám tento typ uchycení radši a na starých stratocasterech asi věděli, proč to dělají. Má lepší kontakt s tělem, a tím i snadnější přenos rezonance strun. Páka tremola se upevňuje přišroubováním, ale trochu se viklá. Pro uchycení řemenu jsou zde dvě kovové rolny. Kryt pro snímače je z průhledného plastu a nechává více vyniknout kresbě javoru na desce. Celý hardware je ve zlatě a na tmavě oranžovém vintage laku působí luxusně. Struny desítky neznámého původu.

Elektronika

Kytara je osazena třemi snímači, dva bezbrumové singly V-3 a jeden humbucker LH-55 u kobylky. Nesou jméno majitele firmy, tedy Levinson. Gary je totiž tvůrcem celé elektroniky, která je aktivní. Klasický pětipolohový přepínač s kombinací snímačů jako u všech stratů. Je zde ale možnost rozepínání cívek humbuckeru při stlačení mikrospínače na tónové cloně. Tím vzniká větší zvuková variabilita a roste využití nástroje. Celkovou hlasitost a tónovou clonu regulujeme dvojicí potenciometrů. Mezi nimi vykukuje malá páčka přepínače, kterým se aktivují dvě polohy - Treble/Bass Boost a Mid boost obvody elektroniky, jež je umístěna na spodní straně těla pod krytem pro napájecí baterii. Ale musí se odšroubovat čtyřmi šrouby. A jak dlouho baterie vydrží, to nevím. To je tak trochu mínus pro aktivní elektroniku. Na koncertě pak nevydá kytara ani "hlásku", když dojde šťáva z baterie.

Zvuk

Aktivní elektronika přidává do signálu upravené korekce směrem do výšek, takže je zvuk brilantní. Zkoušel jsem přepínat všechny kombinace mezi snímači, rozpínat cívky na humbuckeru a aktivovat oba obvody boost. Možností je opravdu velice mnoho, a když si ještě pohrajeme s potenciometry volume-tone, je paleta zvuků obrovská. Osvědčilo se mi trochu stáhnout volume a na čistý zvuk hraje kytara výborně. Při plném vybuzení již obvody zkreslují a aktivku bych viděl v použití právě zkreslených zvuků. Předzesilovač v kytaře tón nakopne. V čistých zvucích kytaře chybí přirozená široká barva dřevěné rezonance. Porovnával jsem s vintage Fenderem Stratocasterem a ten vyšel zvukově mnohem líp.

Závěr

Jedná se o dokonale propracovaný nástroj, ručně stavěný, s vynikající kvalitou všech použitých materiálů a součástek. Směle může konkurovat nejvyšším modelům Fendera, ovšem za podstatně nižší cenu. Neměl jsem však možnost zkoušet kytary z Fender Custom Shopu, takže srovnání s těmito modely se zdržuji. Kytara spadá samozřejmě do vyšší cenové třídy, ale fakt, že Švýcarsko je pověstné svou kvalitou asi takřka ve všech oborech, zájemce o tenhle nástroj svou koupí určitě neprohloupí. Vypadá nádherně, skvěle hraje, a až se z ní stane za dvacet třicet let vintage relikvie, stoupne na ceně tolik, že vám ji bude leckdo závidět. Ale musíte s ní pořádně mlátit a nebo třeba ji i opalovat cigaretou... :-)

Víte, že firma Gillette vynaložila čtvrt miliardy dolarů na vývoj ženské žiletky, aby se nepodobala žiletce pánské? Zajímavé je, že všechny dosavadní dámské žiletky měly růžovou nebo fialovou tyčku. Firma přišla se zelenobílou plackou a ta se stala nejprodávanější ženskou žiletkou v historii. Ale i ta se okoukala. Tak nastoupila růžová se třpytkami a firma správně kalkulovala, že třpytkám ženy nedokážou odolat. Co myslíte, že se stalo? A u pánů má slovo Turbo stejný účinek, jako u žen třpytky...