Blackstar HT-Drive OD-1 - ... lampa v srdci, sound v hlavě...

... je motto firmy Blackstar Amplification, nedávno založené zkušeným britským vývojářem - původně ze stáje nejslavnějšího výrobce kytarových aparátů na světě.

Tedy britská je myšlenka, neboť jak se v UK "vyvíjí a dyzajnuje", tak se v Koreji "vyrábí a montuje". Ale to je v dnešní době věc zcela běžná a již dávno není automatickým synonymem pro nižší kvalitu.

Popis

Krabička je vyrobena z masivní "dvojky" plechu a působí skutečně velmi robustním dojmem. Na první pohled okamžitě upoutá lesklá půlkulatá mřížka uprostřed horní strany, pod kterou číhá lampa 12AX7 (ECC83) ruské výroby značky Sovtek. Jak už to u lampových věciček chodívá, je vkusně podsvícená malou LED diodou, k čemuž se ovšem výrobce ochotně "přiznává" v technické specifikaci.

Ovládací prvky jsou až puritánsky klasické a jednoduché: zleva Gain řídí úroveň zkreslení, Tone je tónová clona pro výškové spektrum a Level nastavuje výstupní hlasitost zapnutého efektu.

Na předním okraji se nachází nožní spínač, nad ním pak červená ledka signalizující zapnutí. Zespodu je HT-Drive po celé ploše opatřen tvrdou gumou se zapuštěným firemním štítkem. Nežádoucí posouvání po podlaze v kombinaci s jeho váhou tedy nehrozí. Blackstar potřebuje pro svůj provoz 16 V AC (střídavých), napájet jej můžeme tedy pouze adaptérem, který je naštěstí součástí balení.

Jak to hraje...

Nejdříve jsem "černou hvězdu" zapojil - jak jinak - do čistého kanálu celolampového zesilovače Dord od Dušana Zemana s boxem osazeným reproduktory Celestion Vintage 30 a Classic Lead 80. Testovací kytarou byl Fender Stratocaster s rozpínatelným humbuckerem u kobylky. Nutno podotknout, že s "celoflaškou" si overdrive rozumí opravdu velmi dobře, zvuk byl frekvenčně nadupaný, s dobrou reakcí na dynamiku hry. Ovladačem Gain bylo možné nastavit rozsah od bluesového rejstříku až po husté a silné zkreslení. Vyzkoušel jsem i režim bypass, který výrobce nazývá High Integrity. Zmiňuje zde tiché přepínání a "spolupráci" s dlouhými kabely. Můžu jen souhlasit, při porovnání - průchod vypnutou krabičkou s kabelem přímo z kytary do zesilovače - není slyšet žádný slyšitelný rozdíl.

Další role, do které byl HT-Drive obsazen, byla role "nakopávače či dokrmovadla" při nižším zkreslení aparátu. I tady obstál na výbornou. S nastavením Gain před čtvrtkou a Level za půlkou hlavně sólový zvuk krásně "táhl". S příjemným a dlouhým sustainem, tóny se dobře pojily, ale neslévaly, stále byly dostatečně konkrétní.

Do třetice následovalo zapojení přímo do mixu z výstupu Emulated Output. Ze studiových beden vycházel kultivovaný zvuk - se simulací odřezaným vrchním frekvenčním pásmem (které kytarové reproduktory normálně nepřenesou). Úroveň emulovaného výstupu byla o něco nižší než přímého, a bylo nutno ji na mixu dorovnat. Režim bypass Emulated Output měl slyšitelně pozměněný frekvenční průběh, zvuk se jakoby zvláštně naostřil a ztratil část spodního spektra, což bych označil za nedostatek, ovšem nejsem si jistý, zda to není záměr výrobce.

Co dodat?

Blackstar HT-Drive OD-1 jistě ocení kytaristé toužící mít větší zkreslení, pokud jim ho neposkytuje jejich aparát sám o sobě. Nebo hrají na čistý kanál a používají víc zkreslovačů. Svými vlastnostmi si mě okamžitě získal a po jemné korekční úpravě na zesilovači jsem získal zvuk téměř podle svých představ. a potřebujete-li rychle natočit nějakou kytaru a nechce se vám zrovna stavět hradbu beden, reprobox simulující výstup poskytuje rychlé a pohodové řešení. Takže ještě nějakou dobrou kytaru, slušné ruce a už to hraje!

Při mé nedávné mailové korespondenci s Vladimírem Švandou (šéfredaktor, pozn. autora), jejímž předmětem byl signovaný Stratocaster Yngwie J. Malmsteena, padl název jeho skladby Black Star. Možná právě tím jsem si vysloužil otestovat lampový overdrive Blackstar HT-Drive OD-1. Jedna z kapel, ve které působím, je pak Black (ale Rose).