Blackstar HT-5 - kytarový mini full stack

Určitě už jste u kytarové aparatury narazili na pojmy „nadupaný, tlakový, vzduchem hýbající“ zvuk. Což u stowattové hlavy sice asi málokoho překvapí, ale u pětiwattového zesilovače přeci jen budí jisté rozpaky. Možná jste ale při sjíždění „jůtjůbu“ také narazili na videa s ukázkami zajímavých aparátů, kdy hutný zvuk, naplňující jakoby celou místnost, byl jaksi nečekaně přehlušen nijak hlasitým komentářem předvádějícího.

Uvidíme tedy, zda jsou podobné charakteristiky, zmíněné v manuálu Blackstar HT-5, skutečně na místě.

Popis

Blackstar HT-5 existuje ve verzi kytarového komba nebo, jako v našem případě, v tzv. verzi „full stack“. Tedy kompletní sestava dvou samostatných boxů a jednoho zesilovače. Nejlépe toto označení asi definovala nejslavnější plná sestava firmy Marshall. V případě HT-5 se však jedná o minisestavu, svou celkovou výškou dosahující přibližně pouze úrovně plnokrevného „half-stacku“, tedy jedna bedna a zesilovač klasických rozměrů.

Zesilovač je navržen jako dvoukanálový (čistý a zkreslený) se společnými korekcemi - běžnými Bass, Middle, Treble a jedním neobvyklým ISF ovladačem, o němž si povíme dále. Čistý kanál má jen Volume, zkreslený Volume a Gain. Na předním panelu najdete jedinou vstupní zdířku (jack), jedinou výstupní sluchátkovou (jack) se zajímavou volbou simulace zvuku reporobedny 4 x 12” nebo 2 x 12”, efektní páčkové spínače Power a Standby a nenápadný přepínač dvou zmíněných kanálů. Zadní panel má jackových konektorů více, dva pro připojení 16char1 a jeden pro 8char1 reproboxy Speaker Outputs, jeden pro Footswitch a další dva pro efektovou smyčku Effect Loop Send a Return. Pak už jen přepínač citlivosti efektové smyčky (+4 dBV/-10 dBV) a zdířku síťového napájení.

Celá skříň zesilovače je potažena jemně strukturovanou černou koženkou, rohy jsou opatřeny černými plechovými rohy, vrchní strana bytelným koženým madlem. Panel s chromovanými ovládacími prvky nedosahuje celé délky přední stěny, celá čelní maska je vkusně zlatě lemovaná s jednoduchým bílým jménem firmy, podobně jako staré modely Marshall. Zadní stěna nepostrádá mřížku pro odvod tepla a opět nezapře „maršálskou“ inspiraci.

Reproboxy jsou uzavřeného typu s gumovými nožkami, s černou průzvučnou tkaninou na čelní straně a jednou vstupní jackovou zdířkou na straně zadní. Lemovka, nápis i koženka jsou identické s těmi na zesilovači.

Konstrukce

Celý stack je navržen jako kompletní sestava pro domácí nebo studiové využití. Záměrem bylo dostat kvalitní, plný lampový zvuk do nízkých hlasitostních úrovní.

Zesilovač je vybaven pouhými dvěma elektronkami. Známou předzesilovací ECC83 a pak neobvyklou, avšak také dvojitou, triodou 12BH7, která v koncovém stupni pracuje v režimu push-pull (dvojčinný koncový zesilovač). V případě jednolampového koncového stupně je běžnější režim jednočinný, v čisté A třídě. Avšak konstrukce dvojité triody umožňuje výkonnější režim, ve kterém pracuje kolem devadesáti procent celolampových zesilovačů. Řešení pětiwattového koncového stupně je úplně novou variantou zvukového designu pánů Keira a Robinsona, kteří v použití elektronky 12BH7, s jejími vlastnostmi lampové komprese a sycení harmonickými, spatřují nízkovýkonný zvukový ekvivalent vybuzeného stowattového zesilovače s klasickými elektronkami. Ostatně elektronka 12BH7 není zas takovou neznámou, je možno ji zaznamenat v prvních basových zesilovačích Ampeg (pochopitelně ne v pozici koncové lampy) nebo v hi-fi odvětví. Dalším, možná důležitějším, novátorským konceptem se ale jeví patentované zapojení okruhu ISF. Tímto, jedním potenciometrem ovládaným, prvkem se rozšiřují nebo spíše doplňují klasické korekce o napodobení prvků „amerického“ či „britského“ zvuku s možností plynulého přechodu z jednoho do druhého.

Vnitřní uspořádání sice není ve stylu ručního propájení součástek do oček jako v případě řady Artisan této firmy, ale Blackstar i tady sází na precizní a spolehlivé zpracování. Docela četná a složitá střeva zesilovače jsou rozmístěna na dvou deskách tištěných spojů. Ta větší obsahuje většinu vnitřních součástek s potenciometry čelního panelu, včetně soklu předzesilovací lampy, ta menší má „na palubě“ připojovací komponenty zadní strany zesilovače. Patice koncové elektronky je naopak pro větší robustnost uchycena spolu s trafy přímo do šasi přístroje.

Reprobox - obsahuje jeden desetipalcový čtyřicetiwattový custom reproduktor Celestion G10N-40. Kabely vedoucí od jackové zdířky k reproduktoru jsou bytelné, leckterá renomovaná firma by mohla závidět. Nevypolstrovaná skříň boxu je pravděpodobně z 18mm překližky s 12mm dřevotřískovou zadní deskou.

Zvuk

Celý set dvou beden a zesilovače je uložen v rozměrné papírové škatuli, po rozbalení je možno okamžitě přistoupit k akci, vše potřebné - dva kabely pro repoboxy, jeden síťový a dokonce footswitch s kabelem - jsou přiloženy. Po sestavení aparatura přes svůj minirozměr působí dospělým a bytelným dojmem. Po zapnutí spínačem Power se rozsvítí červená ledka, je třeba třicet vteřin počkat a Standby pak uvede celý komplet do chodu. Pro test jsem použil kytaru Gibson Les Paul s aktivními snímači EMG, kabely Monster, efekty Boss Super Overdrive a Superchorus a pedál Dunlop Wah.

Čistý kanál: Aktivní snímače jsou poměrně silné, přesto není problém ubráním hlasitosti na kytaře zvuk vyčistit. Ovladač Volume u čistého kanálu začíná asi od 11 hodiny své dráhy příjemně kreslit, zvuk je překvapivě hlasitý a lehce za polovinou dráhy Volume se hlasitost už výrazně nemění. Zato barva přechází velmi plynule od komprimace špiček až k celkovému crunch zvuku při maximální hodnotě. Korekce jsou příjemné, upřednostněním některé z nich se lampový vliv uplatní právě na ní nejdříve. Vybírat ze škály takových lehce komprimovaných až nakřáplých zvuků je příjemnou záležitostí - každý takový zvuk má svůj půvab, reakce na úhoz do strun je však rychlá a dynamická ve všech nastaveních. Jasným dalším plusem je možnost plynulého přechodu od tzv. „britského“ k „americkému“ zvuku ovladačem ISF. Jde o jakousi simulaci porovnání brzkého nástupu koncového zkreslení (jako například u elektronek EL84, případně EL34) k tomu pozdějšímu (například 6L6, 6550). Je to trochu zjednodušené, každý typ má kromě náchylnosti k saturaci i jiné frekvenční odezvy, ale pro rychlou představu takového rozdílu ISF slouží fantasticky. Při nulovém nastavení korekcí je rozdíl téměř nepostřehnutelný, avšak při zvyšujících se úrovních Bass, Middle a Treble jsou rozdíly významné. Podstatnou skutečností je ale fakt, že ve všech polohách ISF je zvuk velmi použitelný, záleží jen na vkusu hráče. Při maximální úrovni Volume u čistého kanálu s hodnotami Bass - 16, Middle - 12 a Treble - 11 hodin dostanete velmi pěkný crunch nebo citlivý polozkreslený sólový zvuk, a stačí pak jen definitivně doladit ISF pro právě hranou pasáž. Snad jediným nedostatkem se při této hlasitosti zdá být lehký nedostatek masážních basů, ale pohled na údaj výkonu aparátu v manuálu vás vrátí na zem a jen nevěřícně hledíte: Ano opravdu je to tam - pět wattů!

Zkreslený kanál: To, co čistý kanál zpočátku významně naznačil, se u zkresleného kanálu projevilo naplno. Barevnou variabilitu dále umocňují dva ovladače Volume a Gain. Jejich vzájemnou polohou dosáhnete škály v této kvalitě jinde těžko dosažitelných bez pomoci dynamických efektových krabiček. Například naplno nastavená hlasitost Volume - 17, s jen lehce přikrmeným Gainem - 9, při korekcích Bass - 17, Middle - 11 a Treble - 10 hodin dává pěkný vřelý, táhlý bluesový zvuk, v sólech jakoby barvou navazující na ten s maximální hodnotou Volume u čistého kanálu. Při Gainu a Volume na polovině dráhy (12 hodin) je možno dosáhnout kultivovaně zkresleného zvuku typu AC/DC, při zvyšování Gainu je zvuk vhodnější i na sólové party s bezproblémovým chytáním řízené zpětné vazby. Moje oblíbené nastavení je ISF - 9 (USA typ), Bass - 17, Middle - 12, Treble - 9, Volume - 13 a Gain - 14 hodin, kdy je možno dosáhnout poměrně masivních basů a dobré srozumitelnosti plných akordů i drobných sólových vyhrávek. Těžko se hledají nějaké nedostatky, zvuk je opět skoro ve všech nastaveních velmi dobře použitelný, záleží jen na vkusu hráče, jaký zvuk pro jakou kytaru (snímače) a do jaké hudby použije. Ve snaze najít nějakou mouchu jsem trochu úchylně tuto pětiwattovou hlavu zapojil do svého boxu Marshall se čtyřmi EVM 12L, tedy celkem do dvanáctisetwattové bedny! Potom pět lampových wattů Blackstar HT-5 hrálo téměř neuvěřitelně hlasitě se spoustou basů a pěkných středů, které se mi při opětovném přepojení na dva čtyřicetiwattové boxy Blackstar zdály najednou být trochu křehké s nádechem vyšších, jakoby papírových, frekvencí.