B.C. Rich Virgin VG-1 - kytara pro začínající tvrdé metalisty

Firma B.C. Rich produkuje cenově dostupné kvalitní nástroje pro metalisty všech kategorií, takže s jejich výrobky spatříte slavného Kerry Kinga ze Slayer, a oproti tomu řadu začínajících kytarobijců, kteří nemají zrovna velké finanční možnosti. Ti druzí si tak mohou smlsnout i na B.C. Rich Virgin VG-1.

Tento model patří k dalším tvarovým vynálezům téhle kytarové filiálky a je nepřirovnatelný k čemukoli jinému. Praktičnost je opět odsunuta do pozadí a nahrazena velkou devizou, které se říká image. Tahle firma ví, kdo je její cílová skupina, a za tím si tvrdě jde, takže je nejen vzhledově, ale i zvukově zaměřená velmi úzce.

Konstrukce, materiál a hardware

Tělo je vyrobeno z agathisu (damaroň) s přední rovnou deskou a zkosenými hranami. Je z větší části symetrické, až na „rohy“, kde ten horní výrazně přesahuje. U něj bych se skutečně obával, protože je z velké části poměrně tenký a při neopatrné manipulaci by se mohl ulomit. Celý korpus je pak natřen barvou, která se jmenuje „onyx black“ a vše je finišováno vysoce leštěným povrchem.

Palisandrový krk je k tělu přišroubován pod osmnáctým pražcem, takže vyšší polohy jsou lehce přístupné. Hmatník je pak také z palisandru a je dvouoktávový, tudíž osazený čtyřiadvaceti jumbo pražci. Vykládání je pak provedeno perleťovými tečkami. Hlavice je ke krku přilepená zhruba pod druhým pražcem. Jedná se o klasickou „bísíričovskou“ „rohatou“ hlavici, která ve firemním katalogu nese podle vykrojení do W označení „Widow“. Mechaniky jsou tovární B.C. Rich v osazení 3 + 3. Mají trošku tužší chod, takže je potřeba trochu zabrat, ale odměnou je pak to, že se prakticky nerozlaďují. Testovaný model držel ladění velice spolehlivě a po několika dnech zahálení stačilo jen dotáhnout pár centů.

Na druhém konci strun pak nalezneme kobylku, která je jednodílným vzdáleným příbuzným tune o matic kobylek gibsonovských. Tento systém je poněkud podobný řešení z Les Paul Juniora, a na rovinu říkám, že je nešťastný, protože pokud vám praskne struna, tak vás čeká velmi dlouhá a složitá výměna. Struna je vedena skrz celou kobylku a na manipulaci máte necelý centimetr, pak začíná rámeček snímače. Inu, je to operace pro jemnou chirurgickou ruku.

Snímače, elektronika a zapojení

Jako správná metalová kráska musí i tato kytara dýchat pomocí dvou humbuckerů, které jsou opět tovární záležitostí firmy. Nejsou „krytované“ a jejich rámečky jsou připevněny pomocí černých šroubů, takže působí velmi efektně. Trošku pak zamrzí, že snímač je na šroubu stříbrném.

Ovládání pak obstarávají dva potenciometry, obligátní hlasitost a tónová clona, které jsou, celkem logicky, společné pro oba snímače. Kloboučky jsou pak kovové ve stříbrné barvě, přesně takové jako na telecasterech. Přepínání je pak řešeno klasickým třípolohovým páčkovým přepínačem, který je mezi potenciometry a je s nimi v jedné ose, takže nehrozí nechtěné přepnutí při hraní. Zde není co řešit, vše je jednoduché, spolehlivé a účelné.

Zvuk

Kytara hraje nasucho poměrně potichu a sustain také není nijak slavný, ale to tady není nějakým závažným problémem. Je určená hlavně ke zkreslené hře, a to hodně zkreslené. Kytara se cítí jako doma v hodně tvrdých nakreslených riffech. Je hodně nastředovaná, ale to se v metalu sluší a kytara si rozhodně ostudu nedělá. Nějaká akordová hra jí sice nic neříká, poměrně se v ní ztrácí a tóny se slévají, ale na riffování a tahání kvinty po hmatníku slouží velice dobře. Tam je konkrétní, průrazná a silná. Dokonce i podladění jí nedělá problém, což úplnou samozřejmostí rozhodně není. Dvouoktávový krk pak nabízí ke hraní mnoho prostoru, ale především svádí k sólování. Pro kytaristy, kteří začínají, jde o velmi příjemnou variantu, která je pro začátky vhodná a zároveň nepoškodí „drsňáckou image“. Pokročilejší si pak jistě přišetří na nějaký vyšší model.