Pokud navštívíme mezinárodní hudební veletrhy, prestižní studia nebo se zajímáme, co používají ke své práci špičkoví muzikanti, přesvědčíme se, že počítače Apple stále ještě kralují v říši zpracování hudby. Zkusme se tedy podívat na hardware i software od Apple a především na MacOS X, na výhody a nevýhody používání Maců pro tvorbu, nahrávání a zpracování hudby. Článek není určen jen uživatelům MacOS X, ale také ostatním by měl přinést srovnání s MacOS 9 a Windows.
Pod pokličkou je UNIX
Nejprve si řekneme, jak je OS X pro zpracování audia a MIDI dat zařízen. Každý, kdo nějaký ten zvuk na desítce nahrál, dobře ví, že zde audio nemá vůbec nic společného s předchozími verzemi systému. Audio a MIDI v OS X je napsáno úplně nově a může těžit maximum z unixového základu systému.
Zpracování zvuku na všech počítačích probíhá asi takto: Digitální signál ze zvukové karty je kopírován do paměti počítače, kde čeká na to, až si jej přečte nějaká aplikace. To se děje po určitých úsecích, jejichž velikost si uživatel může zvolit (u MacOS X dokonce v každé aplikaci jinak). Celý problém zpracování je v tom, že počítač musí stihnout tyto buffery zpracovat do té doby, než budou naplněny další porcí signálu. K tomu nestačí jen výkon, ale systém musí mít nějaký mechanismus, jak ve správný čas pracovat na správném místě. A právě na to je MacOS X vybaven asi nejlépe ze všech běžných operačních systémů, má totiž možnost vracet se k plnění a zpracování audio bufferů v pevně daný čas, ač je počítač libovolně zatížený ostatními úlohami. Dokonce existuje jakýsi způsob předvídání doby, za kterou budou data zpracována.
To vše se prakticky projevuje tak, že při úplně přetíženém procesoru přestane počítač hýbat okny, vykreslovat grafiku, ale audio pořád ještě funguje.
Navíc je nový systém audia v OS X celý postavený na 32bitovém formátu v plovoucí desetinné čárce, to umožňuje pracovat s dynamikou ve zcela jiných dimenzích než při 16 nebo 24 bitech. Převod na fyzický formát karty se děje v driveru stejně jako automatické omezení signálu přesahujícího 0 dB. Na rozdíl např. od ASIO se aplikace nemusí starat o to, jestli má počítač šestnácti, dvaceti nebo čtyřiadvacetibitovou zvukovku. OS X také nemá problém s tím, aby jednu zvukovou kartu používalo několik aplikací, výjimkou je jen naprosto zvrácený driver od Digidesignu, který tuto vlastnost umí zrušit.
Podpora MIDI rozhraní je nyní nedílnou součástí systému, žádné instalace OMS nebo FreeMIDI nejsou potřeba. Narozdíl od audia je zde jakási příbuznost s předchozími systémy vidět. Autorem MIDI pro desítku je tentýž člověk, který kdysi napsal OMS. V systému běží MIDI Server, služba, která se stará o rozesílání dat mezi porty a aplikacemi. Aplikace se k tomuto serveru přihlásí a mohou si vybrat, ze kterých fyzických nebo logických MIDI zřízení dostávají data.
Nastavení systému
Audio
Pokud nainstalujeme do MacOS X zvukovou kartu, většinou se ve složce aplikací objeví nějaký prográmek na její konfiguraci, někdy je nastavení přímo modul v systémových preferencích. Přístup k základním parametrům je možný i z profesionálních aplikací.
Princip nastavení karty je takový: Každé audio zařízení pracuje s jedním nebo více streamy, tedy proudy audio dat. Více streamů nabízí vícekanálové karty, aby nemusely být do aplikace předávány nepoužívané kanály.
Každý stream má svůj formát, to je počet bitů, vzorkovací frekvenci a počet kanálů. Pokud používá zvukovou kartu víc aplikací, mají všechny k dispozici stejný formát streamu. Naopak velikost bufferu audio dat, na níž závisí latence, si nastavuje každá aplikace zvlášť. Ve složce Utilities je k dispozici ovládací program AudioMIDI Setup. V něm můžeme nastavit zařízení, které je používáno aplikacemi bez vlastního výběru hardwaru, a dále formát pro kterékoliv instalované zařízení. Některé karty mají nastavitelné další parametry jako úrovně, ty můžeme také ovládat tímto prográmkem. Novinkou OS X 10.3 je možnost nastavení vícekanálového výstupu, je k dispozici 5.1, 6.1, 7.1, kvadro atd. V systémových preferencích můžeme také nastavit preferované zařízení a vybrat zařízení pro systémové zvuky nebo je raději vypnout.
MIDI
MIDI zařízení se jednoduše vyberou v každé aplikaci, zde většinou nemusíme nic nastavovat. MacOS X má navíc vestavěno několik vlastností, které známe z OMS (Open MIDI System, rozšíření základních MIDI funkcí dostupné pro Windows i pro MacOS 9, rozšířené a nutné jen pro Mac). V programu Audio MIDI Setup je možné si jednotlivá zařízení včetně externích graficky propojit, pojmenovat a výslednou konfiguraci uložit. Navíc si můžeme vytvořit virtuální MIDI zařízení s libovolným počtem vstupů a výstupů, pomocí nichž je pak možné vzájemně propojit MIDI ve více aplikacích.
Jaké programy jsou k dispozici
Aplikace
Obecně se dá říct, že programů pro Mac je méně než pro PC, ale naprosto ne v poměru počtu uživatelů obou platforem. Je to do jisté míry způsobeno i tím, že podle informací z mnoha firem je na jednu prodanou kopii pro Windows podstatně více nelegálních uživatelů než u Mac.
Protože škála hudebních programů je obrovská od profesionálních všeumělů až po freewarové utilitky, vypíšu jen pár webových stránek, které by měl každý muzikant, používající Mac, znát:
www.apple.com/downloads/MacOS X/audio
www.macupdate.com a další
Některé užitečné vlastnosti má samotný systém MacOS X:
- Náhledy na všechny rozšířené typy audio a video souborů - přímo můžete přehrát MID, WAV, AIFF, MP3, AVI, MOV...
- Přímo v systému je několik většinou slušně provedených plug-in ve formátu AU (Audio Unit): Grafický ekvalizér, delay, reverb, HPF, LPF, virtuální instrument DLS má sice jednoduchoučké rozhraní, ale umožňuje použít vzorky z knihoven SF2, které se pohybují po internetu někdy i ve vynikající kvalitě.
- Od verze 10.3.3 má MacOS X vestavěnou plnou podporu technologie M-Lan, problémy jsou ale na straně Yamahy.
Plug-in moduly
Většina výrobců podporuje MacOS X paralelně s Windows a případně i s MacOS 9. Protože zmatení formátů je nejhorším trestem, který jakoukoliv oblast techniky může potkat, pokusím se udělat v tom alespoň trochu jasno malým přehledem:
Audio Units (AU): Nový formát, pocházející přímo od Apple, je nejlépe propojen s ostatním systémem, podporován programy od Apple/Emagicu, dále Metro, Spark, Digital Performer, RAX atd. Existuje pouze na MacOS X, i když v poslední době se diskutuje o jeho rozšíření na Windows a Linux.
VST: Dnes asi nejrozšířenější formát efektů a virtuálních nástrojů. Podporováno programy Steinberg/Pinnacle, dále Spark, Peak, RT Player atd. Pozor! I samotný formát VST je na OS X dostupný ve dvou variantách. Jednak novější formát, který poznáte podle koncovky .vst a dále starší formát, který koncovku nemá. I když většina hostů v nejnovějších verzích otvírá oba formáty, přináší to často problémy mnoha uživatelům. Existuje pro MacOS X a OS 9, Windows a teoreticky i pro BeOS a UNIX.
MAS: Původní formát MOTU, který existuje hlavně pro udržení kontinuity pluginů napsaných pro OS 9, existuje také v desítce. Nový Digital Performer kromě MAS podporuje také AU, proto je pro vývojáře nových pluginů výhodnější podporovat přímo tento nový formát a MAS se snad pomalu vytratí z trhu. Pouze pro MacOS X.
RTAS a TDM: Nativní i hardwarový formát Digidesignu, na rozdíl od VST a AU, které se snaží být maximálně otevřené, jde vlastně jen o formáty pro jednu aplikaci. Jejich cena je někdy mnohonásobná za totéž, co nabízí VST nebo AU. Existují pro MacOS 9, MacOS X a postupně jsou portovány na Windows.
Záchrana?
Pro použití určitého formátu pluginů v aplikacích podporujících jiný formát, existují tazvané wrappery, např. od firem FXpansion nebo AudioEase.
Jaký hardware je k dispozici
Podpora OS X a Mac vůbec je na poli audio hardwaru celkem dobrá, radostné je především to, že původně čistě PC podporující výrobci začínají přidávat podporu pro OS X, mezi takové patří např. Terratec, EgoSys a další. Úplně první firmou, která se pustila do podpory OS X a velmi tím Apple pomohla, je M-Audio (dříve Midiman). Naprosto opačný postoj a naprostou neschopnost změny naopak ukázal Digidesign, jejich dlouhé odkládání uvedení Pro Tools pro OS X a naprosto neuvěřitelně nepodařený ovladač pro M-Box a další hardware rozhodně neprospěly ani Apple, ani samotnému Digidesignu.
Většina kvalitního hudebního hardwaru podporuje MacOS X, v Česku to ale někteří prodejci nebo testeři v časopisech vůbec neuvedou, dokonce jsem se s tím setkal i u samotného výrobce.
Výkon
Apple už od svých začátků neklade takový důraz na taktovací frekvenci procesorů (dodávaných Motorolou a IBM) jako třeba Intel, ale zdůrazňuje, že rychlost počítače závisí i na dalších faktorech. V oblasti audia si rovnou řekněme, že to je pravda, ale ne úplná.
Pokud budeme výkon počítače měřit počtem efektů, které současně mohou zpracovávat zvuk, pak je na tom přibližně stejně Mac s procesory PowerPC a PC s Pentiem běžícím na stejné frekvenci. Tedy celkem nepříznivá situace pro Apple, když si uvědomíme, na jaké frekvenci je dnes běžně Pentium a na jaké PowerPC. Situace se ale zcela obrátí, pokud jsou efekty přepsány pro Velocity Engine nebo také AltiVec, technologii, která umožňuje zpracovávat data po 128 bitech současně. Stejně tak je megahertzový handicap překonán, pokud aplikace využívá některé nové možnosti čtyřiašedesátibitového procesoru G5. Dva ze tří nabízených modelů G5 jsou dvouprocesorové, zde je nárůst proti jednoprocesorovému systému zcela závislý na aplikaci: DAW mohou svůj výkon opravdu téměř zdvojnásobit, zatímco některé jednoduché, ale výkonově náročné aplikace mají výkon stejný jako s jedním procesorem. I zde ale urychlení poznáte, pokud budou běžet na takovém duálním stroji další aplikace nebo se něčím zatíží systém.
Dalším měřítkem výkonu je propustnost sběrnice, rychlost zápisu na disk a rychlost periferií. Vzhledem k tomu, že dnešní Mac má disky, PCI sběrnici, USB, PCMCIA a FireWire stejné jako PC, je výkon těchto zařízení závislý na generaci a vybavení Mac, jehož používáte. Na stránkách firmy Steinberg je srovnání počtu stop a efektů, které je možné maximálně provozovat na vybraných počítačích. Dvouprocesorový Mac G5 je zde sice na špičce, ale až za nejrychlejším Athlonem a Pentiem, zde si každý uživatel Mac přeje, aby IBM splnil své sliby a uvedlo třígigahertzový procesor PPC 970 (G5) co nejdříve. V rámci objektivity je potřeba dodat, že Cubase a Nuendo, na nichž je výkon porovnáván, jsou mnohem lépe napsány pro Windows než pro OS X. Tím mám na mysli to, že v těchto aplikacích v Mac verzi je mnoho zastaralého kódu a systém je nucen používat nadbytečné postupy pro přístup k systémovým funkcím. Zdaleka se to netýká jen produktů Steinberg, i u jiných aplikací zachovávají programátoři mnoho devítkových pozůstatků, proto jsou ve spolehlivosti a rychlosti programů ještě rezervy.
Celkově je MacOS X pomalejší při spouštění aplikací, otevírání plugin a souborů ve srovnání s Windows i OS 9. To je způsobeno jednak tím, že nad unixovým jádrem a hardwarem je několik vrstev, především si ale musíme uvědomit, že systém je relativně nový a je v tomto směru při každé aktualizaci vylepšován, na vině jsou i samotné aplikace, jak jsem se už zmínil.
Na závěr tohoto odstavce mne napadá, že když se řekne výkon, člověk okamžitě začne srovnávat. Když zjistí, že jeden počítač má o sedm procent větší výkon než jiný, považuje to za převratné, platí o zastáncích Pentií i G5. Někteří lidé se v tomto takzvaném flamewaru opravdu vyžívají. Ale je potřeba si uvědomit, že za tři roky se budeme smát těm pár procentům, a hlavně to, že na tom rychlejším nemusím ještě nutně odvést lepší práci. Osobně si myslím, že software i hardware od Apple, a to včetně mp3 přehrávače iPod a dalších doplňků, má v sobě cosi nadčasového, decentní eleganci a krásu, kterou se konkurence marně snaží napodobit. Proto si Mac ke své práci vybírají především kreativní lidé, pro něž jsou tyto hodnoty cennější než dvacet procent megahertzů nebo megabitů nahoru či dolů. Konkurenční firmy se kdysi smály nápadu zakladatelů Apple umožnit provozování počítačů nejen ve výpočetních střediscích a kancelářích, ale i v domácnostech; a nejen počítačovým odborníkům, ale všem. Nejprve se firmě dařilo tuto myšlenku užít k růstu firmy, dnes její ovoce sklízejí jiní. Pro nás je důležité, že se Apple nevzdává a hledá nové vize, řekl bych, že s koupí Emagic, GarageBandem a iTunes je dnes nejvíc sil soustředěno právě na hudební oblast, a to je pro muzikanty jistě nadějné.
Spolehlivost
OS X sedí pevně na svých unixových základech a jeho stabilita je sama o sobě vynikající. Ale každý počítač musí spolupracovat s aplikacemi a s ovladači zařízení, a to už tak růžově nevypadá.
Výrobci mají možnost napsat ovladače jako rozšíření jádra systému nebo jako aplikaci nebo knihovnu, většinou ve formátu tzv. bundle. Podle mne naprostá většina ovladačů běží v jádru systému, mají příponu .kext a najdete je ve složce System/Library/Extensions. Pokud je v takovémto ovladači chyba, může systém spadnout do takové té nesympatické šedé obrazovky, odborně se to jmenuje Kernel Panic, ale panika nastane spíš ve vašem studiu, pokud jste zrovna udělali něco, oč tímto definitivně přicházíte. Pokud někdo patří ke zkušeným uživatelům, doporučuji vyčistit občas přebytečné soubory ve složce Extensions. Je potřeba si předtím změnit přístupová práva v panelu Show Info...
Další nestabilitou, která nesouvisí přímo s OS X, je nestabilita aplikací. Zde je největší výhoda MacOS X. Nastavení aplikací se neukládá do registrů jako u Windows, ale do samostatných souborů, v naprosté většině případů do složky Uživatel/Library/Preferences. Smazáním příslušného souboru, který by se měl správně jmenovat podle domény výrobce (com.jmenovyrobce.jmenoprogramu.plist), se dostanete do stavu, jako by byl program právě nainstalován.
Takto je možné mazat i nastavení ovladačů zařízení a částí systému. Pokud je nějaké nastavení závislé na tom, na jakém počítači běží, je potřeba se podívat do podsložky ByHost, to je například MIDI konfigurace. U Mac platí, že přeinstalace programu stejnou verzí buďto problém nenapraví, a pokud ho napraví, dalo by se to udělat i jinak a lépe. Nejvíc užitečných rad pro řešení problémů najdete na serveru www.MacOSXhints.com a na www.mujmac .cz.
Pokud bychom chtěli srovnávat, myslím, že uživatelé OS X se potýkají s problémy stejně jako uživatelé Windows XP. Mnozí musí překonat převod svého softwarového vybavení z OS 9 na OS X. Přístup k řešení problémů je ale naprosto rozdílný: Zatímco u Windows se restartuje, přeinstalovává, a dokonce ani zkušený uživatel nezjistí, co bylo pravou příčinou problému, u Mac je hledání chyb a jejich odstraňování rychlejší a jednodušší. Pokud se někomu zdá toto tvrzení subjektivní, stačí se podívat na strukturu složek a souborů systému. Mac zde má a vždy měl pořádek, Windows mají naprostý zmatek a chaos, totéž platí o registrech ve srovnání s Macovskými preferencemi.
A na závěr...
Rovnou si řekněme, že MacOS X není zázračný lék na všechny neduhy počítačových systémů, ale jedna z alternativ. Rozhodnutí, zda používat právě MacOS X, je svázáno s tím, jestli chceme používat také hardware od Apple, nezávisle se (zatím?) rozhodnout nemůžeme. To zužuje (zvláště v našich podmínkách) problém na záležitost čistě finanční, což je opravdu škoda. Ale o cenách, designu a příslušenství až zase někdy příště...
Pár drobností...
... které pomohou uživatelům PC udělat si představu o konkurenčních strojích, nesouvisí přímo se zvukem, ale při práci se zvukem se s nimi člověk setká:
-Mac má dynamicky mapovanou sběrnici PCI, neexistují žádné konflikty přerušení a podobně.
-OS X umožňuje zapisovat a číst na PC disky ve formátu FAT32, NTFS zatím jen čte.
-Disky naformátované nativně na OS X není třeba defragmentovat.
-OS X se může připojit do Windows sítí, správně funguje i čeština v názvech souborů na síti a podobně.
-OS X nepotřebuje grabovací programy na CD, tracky jsou k dispozici přímo jako soubory.
-Na OS X není potřeba instalovat a už vůbec ne přeinstalovávat programy, program je možno přesouvat z místa na místo, spouštět z CD a podobně. Neplatí to o driverech a o aplikacích, které si umisťují do určitých adresářů své doplňky, např. pluginy.
-K Mac se dodává vynikající klávesnice, ale naprosto nepoužitelná myš. MacOS X naprosto důsledně podporuje kolečko a pravé tlačítko, ale takovou myš si musíte koupit, nejlépe optickou Logitech.
