Akai Analog Custom Shop II. - Tohle nejsou parfémy, slečno. Tohle dělá rámus!

Nejsou to žádné navoněné efektíky. Overdrivy a distortiony z pochromované řady kytarových efektů Analog Custom Shop od firmy Akai si pohrávají s čistým zvukem kytary i s okenními tabulkami. V dalším a posledním díle testů stompboxů Akai si přečtěte, jak zkreslení a přebuzení způsobuje probuzení.

Analog Custom Shop Blues Overdrive

Na slavném Blues Driveru od Bosse obdivuji to, že dává aparátu krásný a (nelze to říci jinak než) bluesový sound, a to při nastavení parametru drive už milimetr dva nad minimum. Aparát v té chvíli neztratí kouzlo čistého zvuku a přitom se k němu přidá teplé kulaté zkreslení. Když se mi dostala do ruky krabička Blues Overdrive od Akaie, byla tahle vlastnost tím prvním, co jsem u ní hledal.

„Tak se ukaž, asijský příteli s podezřelým jménem!“

„Nejsem plagiátor, arogantní Evropane,“ odpověděla mi chromovaná krabička po chvíli. Popsanou vlastnost jsem totiž nenašel, ale nebylo to zklamání. Blues Overdrive mi ukázal něco jiného.

O použitelném zvuku se dá mluvit, až když otočíme knob Drive přibližně na ciferníkovou pozici osmi hodin. Je to osm hodin v pátek večer, párty totiž začíná. Objeví se parádní, ještě ne nakřáplý ale už jemně chraptivý zvuk: zní jako malý lampový aparát, který právě začíná kreslit. Při otáčení knobu výš a výš se zvuk náležitě rozehřívá, chlupatí a zubatí a my máme chuť otáčet Drive víc a víc. Je to zvuk suchý, mrazivý, drnčivý, roztřepený, ale stále ne tak nadrobno roztříštěný, jaký vyrábějí silnější kreslítka.

Kromě parametru Drive, který nastavuje míru zkreslení, poskytuje krabička už jen knob Level pro hlasitost a nožní spínač. Trochu postrádám parametr Tone jako u Bosse, ale na druhou stranu zas opravdu nepotřebuji upravovat zvuk do výšek nebo basů. Kouzlo efektu se dvěma knoflíky je také v jeho jednoduchosti. I tak je totiž těžké si vybrat, jestli chci, aby kytara drnčela ve spodních nastaveních Drive, nebo aby teple prskala v horních polohách.

Na co Blues Overdrive použít nejde, je čistý booster. Při minimálním zkreslení trochu ubírá hluboké spektrum kytary. Otočíme-li knoflík zkreslení výše, basy se vrátí, ale už se zkreslením.

Test jsem provedl nejprve na mexickém Fenderovi a pak jsem přes Blues Ovedrive zapojil starou pololubovku Jolana Studio s původními snímači. A měl jsem pocit, že k ní Blues Overdrive prostě patří. Tím stejně starým a neagresivním charakterem zkreslení. Tohle je rokenrol, nenavoněné zkreslení.

Analog Custom Shop Overdrive

Před námi je zkreslení pro kytaristy, kteří rádi se zvukem laborují. Na krabičce, oproti té předchozí, bluesovému zkreslení přibylo několik ovládacích prvků. Ale to není všechno. V balení navíc najdeme malý sáček, ve kterém jsou do pěnové hmoty zapíchnutí podivní hranatí pavouci. Bystřejší hlavy po krátkém prohlížení efektu zjistí, že krabička má na spodní straně kromě vstupu pro výměnu baterie ještě jedna stejná dvířka. A tenhle elektronický hmyz patří právě tam. Jsou to dva různé zkreslující čipy, které můžete vyměnit za ten, který za dvířka usadili už technici v Číně. Podle manuálu se dozvíme, že původní čip je JRC4558. Pan Smrčka a několik dalších kytaristů, kteří rádi pájí, asi budou vědět. Firma Akai nám v manuálu píše, že tihle „tone masters“ prý za takovým čipem blouzní. Další dva čipy jsou jeho blíže nepojmenovaní příbuzní.

Vraťme se zpět na lícovou stranu efektu. Máme tady ovladače Level pro hlasitost, Tone pro úpravu basů, středů a výšek, Drive pro určení míry zkreslení a pak ještě jeden nezvyklý přepínač Drive 3 Switch. S ním budeme ve třech polohách Scream, Boost a Warm ještě dále upravovat charakter zkreslení.

Napíšu přímo, že tahle výbava není jen kamufláž a Overdrive Akai nabízí bohaté variace zvuku. V parlamentu by řekli, že zkresluje napříč politickým spektrem.

I tento efekt dokáže udělat mírnější, avšak správně dřevní bluesové zkreslení, užijeme si jej zejména při sólech a power akordech, když nastavíme knob Drive na devět hodin. A jak otáčíme zkreslením výše a výše, dostáváme se blízko zvuku, který nám sebevědomě slibují výrobci v manuálu: totiž že naše kytara bude přes chromovanou krabičku znít podobně jako přes vyšťavený full stack aparát.

Manuál nám dává několik příkladů nastavení. Dobře použitelný zvuk je to, čemu u Akaie říkají Dark and Vintage - Tone je nejníže, zkreslení nejvýše a na přepínači je vybraná poloha Warm. Úplně jiný pohled zase nabídne nastavení nazvané Sustained Lead, kdy je Tone na dvou hodinách, Drive je na maximum a přepínač překlopíme do Boost.

Jak přepínač pracuje? Funkce Boost trochu odlehčí zkreslení, přičemž ale přidá, jak píše manuál, průměrně šest decibelů. Zvuk se víc zchlupatí, efekt nakopne aparát. Když při výše uvedeném nastavení knobů přepneme na Scream, je jasné, jaký aparát napodobujeme: zvuk je britsky nabroušený. Poloha Warm je, jak už název napovídá, pocitově rozehřátější.

Na Akai Overdrive mne hodně bavila funkce Boost, která aparát hezky nakopávala. V kombinaci se zkreslením udělala pěknou práci na roztřesení okenních tabulek. Kombo přitom bručelo krásně drnčivým zkreslením.

Kytaristé s věží za zády se sice zasmějí slibům, že při nejvyšší úrovni bude Overdrive znít jako full stack vytočený na desítku, ale jeho zvuk je opravu živý a velký.

Tak, a teď si představte, že výše popsané třikrát variují ony čipy, které se jako brouci ze zoologovy sbírky schovávají v balení. Jak? To je debata, která přesahuje práh zkušeny. Buď do restaurace anebo do učeben elektrotechnické univerzity.

Analog Custom Shop Drive 3 Distorition

Leccos z předchozího popisu Akai Overdrive můžeme použít i pro krabičku Drive 3 Distortion. Ona trojka v názvu odkazuje na podobný přepínač, kterým disponuje i Overdrive. Protože ale charakteristika jím určovaného zvuku je trochu jiná, polohy se také jinak jmenují: Fat, Boost a Warm. Hlavními ovládacími prvky jsou knoby Level pro hlasitost, Dist pro míru zkreslení a Tone pro tónovou úpravu výšek a hloubek zvuku.

Rozdíl od Overdrive je evidentní: tohle je Distorition, nejen napodobení vybuzeného aparátu, ale distorze zvuku využitelná pro sóla nebo pořádný randál.

Stejně jako u předchozího efektu je chytlavá hlavně funkce Boost, která trochu odlehčí zkreslenému zvuku a více nakřápne aparát.

Zajímavé je už první nastavení, které doporučuje obrázek v manuálu. Všechny knoflíky jsou na deseti hodinách, přepínač na Fat. Zní efekt hodně marshallovsky. Když přepínač překlopíme na Warm dostaneme se k trochu tradičnějšímu zvuku, efekt zní více bluesově, při vyšším nastavení zkreslení více grungeově.

Nezklame ani manuálem navržené nastavení s Fat, Tone na dvou hodinách a knobem Drive naplno: temné bzučení s pořádným sustainem, které u Akaie pojmenovali jako Deep Metal. Když pak překlopíme páčku na Boost a Tone ubereme zhruba na deset hodin, dostaneme se do nastavení, které manuál pojmenoval jako Classic Alternative Rock. Ukáže se opět, že funkce Boost tady vždy potěší, rozehrává aparát do odpíchnutého energického rocku.

Distortion tedy nabízí mnoho variací zkresleného zvuku, většinou pro hlučnější žánry rockové muziky.

Analog Custom Shop Deluxe Distortion

Ještě větší randál. Tedy přesněji randál ještě více variabilní, než v případě předchozího efektu umožňuje Deluxe Distortion. Největší z řady deseti analogových chromovaných efektů od Akaie, jako jediný vybočuje z řady tvarem i cenou. Stojí 2190 korun.

Ovládacích prvků na něm najdeme skoro tolik jako na nějakém multiefektu. Level pro hlasitost, Low pro ovládání hlubokých frekvencí, Mid Freq pro výběr středové frekvence, kterou pak vybudíme nebo naopak zatlumíme následným ovladačem Mid (stejný systém jako na některých aparátech), High pro ovládání výšek, Dist pro míru zkreslení. Krabice dále nabízí čtyři přepínače: Překvapí vás funkce Dir Rec, umožňuje simulaci aparátu a díky tomu můžeme z efektu hrát přímo do linky nebo třeba do počítače. Použít se dá i při hře do aparátu, a sice pro další možné zabarvení signálu. Přepínač EQ Mode nabízí tři různé tvary středové frekvence, kterou jsme vybrali knobem Mid Freq: polohy jsou Modern, Normal a Classic. Přepínač High Cut s polohami zapnuto a vypnuto umožňuje uříznutí výšek nad 3 kHz i 15 decibelů. Drive 3 Switch známe z předchozího efektu, jeho polohy jsou Fat, Boost a Warm.

Manuál efektu přichází s velmi užitečnými příklady. Hodně mne bavilo nastavení AM Radio neboli šestipalcový aparát. Vyluzuje velmi zajímavý lo-fi sound. Přitom je zvuk strun pod rukou velmi živý a velmi citlivě reaguje na dotek strun. Jak začneme knoflíky hýbat, dostáváme se z tohoto útlého zvuku do dunivých a plných tónů. Doporučené nastavení Big and Fat je reprezentantem moderního nu-metalového zkreslení. I další variace, které vykroutíme, napodobují zvuk full stacku, jsou výborné pro kila, zvěstují metalovou hrozbu při zatlumení strun anebo dávají průrazný zvuk s dlouhým susstainem vhodným pro sóla.

Pedál je šikovný v tom, že když si najdeme svůj zvuk, můžeme ho pak rychlým překlopením ekvalizačního modu přeměnit do tří charakteristik Modern, Normal a Classic. Podobně rychle a účinně jej měníme přepínači High Cut a nám známým 3 Drive Switch.

Výborně se dá se zvukem laborovat díky kombinaci knobů Mid Freq a Mid. Najdeme tak třeba temné vrčení, marshallovské vypalovačky nebo třeba lo-fi zvuk jako z lahve. V kombinaci s knoby Low a High pak dojdeme třeba ke zvuku grunge kytaristů. Zvolit tento systém korekce středů dvěma knoby pro distortion pedál se ukazuje jako skvělý nápad.

Analog Custom Shop Drive 3 Fuzz

A teď to bude bzučet. Před sebou máme docela silný fuzz, připravte se na to, že pokud s ním chcete vyrobit slabší zkreslení, budete muset ubrat potenciometry. Ale je to zkrátka fuzz, ten bude bzzzzzučet vžžžžždycky.

Krabička ve stylu Akai Overdrive nebo Distortion nabízí tři knoby a jeden přepínač. Kroutit můžeme s Level pro úpravu hlasitosti, s Fuzz pro míru zkreslení a s Tone pro tónovou úpravu. Přepínat můžeme třípolohovou páčkou Drive 3 Switch mezi polohami Muffy, Boost a Warm.

Fuzz zkresluje už od nejnižšího nastavení knobem Fuzz. Jemnějšího zkreslení jsem dosáhl tedy pouze zeslabením kytary nebo při použití kytary se slabšími snímači. Kombo pak vydávalo jemnější hezký drnčivý zvuk, to zejména při využití prostřední polohy přepínače nazvané Boost. Ta navíc, jak už to bylo u efektů předchozích, přidává zvuku průměrně o šest decibelů víc. Warm je o něco světlejší, řekněme lead sound. Muff je zase zvuk zastřený se silnými spodky.

Fuzz už při malých nastaveních zkreslení dával pěkný zvuk pro vyhrávky a sóla, měl silný atak a kulatý zvuk. Otáčíme-li potenciometr výš a výš, stává se nástroj živějším, v druhé půlce rozsahu parametru Fuzz už pod prsty kvílí skoro nekonečný sustain.

Fuzz Akai se ukázal parádním pro hluboké tóny. Proto přes něj také dobře hrála baskytara, která tak řvavě rozvibrovala zkušebnu.

www:

http://www.akaipro.com/analogcustomshop