...říká Michael Kocáb na vrub jména svého zbrusu nového alba Za kyslík. "Je to název, který funguje dvojím směrem. Proto ho píšu s mezerou. Archetypem zakyslíka bez mezery je kdokoliv z našich občanů, kteří nejsou spokojeni s nynější situací, která v sobě má spoustu pozitivních atributů, a my jsme přesto nevrlí, nespokojení, zakyslí. Cítíme to všichni i když každý trochu jinak. Já to nesu s určitou nelibostí a rozhodl jsem se přímo to pojmenovat a potom se potýkat s takovýmihle otázkami. Já sám jsem zakyslý spíše z toho, že jsou jiní zakyslí, proto jsem se rozhodl pro tu mezeru a tvrdím, že všichni potřebujeme nějaké okysličení. Je to proces dlouhodobější, ale musí k němu dojít. Tahle deska by k němu měla například přispět tím, že věc bude pojmenovávat a třeba i přehánět a vyslouží si kontra reakci v tom, že lidi si řeknou: 'ono to není zas až tak hrozné, jak to na téhle desce líčí'..." Dlouho očekávané album spatřilo světlo světa na sklonku roku. Tradiční příznivce hudby Michaela Kocába a potažmo Výběru překvapilo svou výraznou orientací na soudobé taneční a elektronické trendy.
"Je to tím," vysvětluje Michael Kocáb, "že jsem tuhle desku nedělal s Michalem Pavlíčkem. My se společně s ním a s Vilémem vždycky srazíme do nekompromisního rocku, přesněji řečeno rocku s punkovými názvuky, ale teď, najednou, jsem měl volné pole působnosti. Rozhodl jsem se pro moderní pojetí, protože k moderně nesmírně inklinuji a baví mě všechno, co je vpředu a co bude. Chtěl jsem, aby deska byla moderní, syntetická, taneční a aby se dotýkala moderních trendů. To není nic, co bych si uložil, mně se to opravdu líbí. Měl jsem ale ještě druhý důvod, proč je tahle deska taková, jaká je, a přiznám se k němu. Já totiž miluji tanec a taneční muziku. Prozradím, že si chodím sám zatancovat do sálu u sebe ve studiu. Musím být absolutně sám, protože bych neunesl, kdyby na mě někdo koukal. Ale většinou dokážu protancovat celý koncert Earth, Wind & Fire. Tak proto taneční deska."
Album Za kyslík je sólovém projektem Michaela Kocába, což ale neznamená, že by do studia postupně nezavítala řada hostí. Dívčích vokálů se ujaly vedle dcery Natálie ještě Zlata Kinská a Michaela Zemánková. Duet Tak to přeci nejde říct si přišel zazpívat Dan Bárta. Zavítali i staří parťáci Vilém Čok a Michal Pavlíček, který se o kytary podělil s Josefem Štěpánkem. Písně pro album vznikaly původně "na papíře" za oceánem a po návratu do vlasti při jejich zrodu aranžérsky pomáhal Tomáš Kympl. Definitivní podobu jim pak ve svém studiu udal Michael Kocáb. Kam a k jakému posluchači nové album míří?
"Já si absolutně nedovolím ten přepych nebo tu hloupost, abych řekl, že tahle deska není pro naše dlouhodobé fanoušky. Pro ně to je vždycky zaprvé. Jsou to lidi, kteří se nějakým způsobem naladili na naší strunu. Lidi, kterých si nesmírně vážím, a ať už jsou jakéhokoli věku, je deska určená především pro ně. Právě o nich si totiž myslím, že jí pochopí, protože když pochopili klauniádu Pražského výběru, pochopí i tuto polohu. Je tu leccos podobného první desce Straka v hrsti, objevují se tu hudební simplifikace a jednoduché úderné rytmy. Pražský výběr připomíná i leckterý motiv v textech a leccos ve způsobu zpěvu. Ale taky je tu i jakýsi posun dopředu. A já se domnívám, že ho prožívají i naši posluchači a fanoušci, protože taky nežijí ve vzduchoprázdnu, a že jim bude příjemný. Zároveň se snažím také trochu oslovit mladou generaci, ale to je předsevzetí, se kterým se musí zacházet velmi opatrně. Mají totiž svoje specifické nároky, generační problémy, vidí věci po svém - je to takový generační šovinismus. Samozřejmě by mě bavilo k nim proniknout a uvidíme, jestli se to podaří. Já osobně s jejich generací nemám problém, opačně už je to složitější."
Po albové verzi svých nových písniček nevylučuje Michael Kocáb ani verzi pódiovou. Prozatím by se jednalo zřejmě o blok hostování s některým z projektů Romana Holého.
"Zřejmě Monkey Business - to by mě docela bavilo."
