V minulém čísle jsme si ukázali něco z historie rozhlasové techniky a dnes se ještě jednou podíváme do časopisu Okno do světa (číslo 67, ročník 1941).
Leckoho asi vyděsí, jak vypadalo první živé vysílání hudby v našich krajích. Ano, jedná se o legendární rozhlasový stan ve Kbelích, odkud poprvé vysílal Radiojournal ve dvacátých letech minulého století. Mikrofon byl uhlíkový, standardně používaný v telefonech, a poměr nástrojů byl nastaven vzdáleností od zdrojů zvuku. A to měli muzikanti štěstí, že v nejvypjatější chvíli do stanu nevběhl pes, aby se svým hlasem přidal. Na dalším obrázku sedí vedle vysílací aparatury samotný Marconi, považovaný za otce rádia a muže, který se nejvíc angažoval za rozšíření rozhlasu. Jak vypadala moderní studia v USA, ukazuje záběr vlevo nahoře. Opravdu se nejedná o velín jedné z newyorských elektráren, ale o místnost zvukové režie. Nostalgické oko potěší velký rackový stojan a opravdový mixážní stůl s velkými a dnes už naprosto neobvyklými ovládacími kohouty, tedy fadery neboli tlumiči. Kontrolní reproduktory jsou schované po stranách stolu. Jak je vidět, pro vysvětlení pojmů ze studiové techniky je někdy potřeba zahrabat v hodně starých dokumentech. Obrovským pokrokem byl ve čtyřicátých letech hojně využívaný magnetický záznam. Cívky s ocelovým pásem ale nebyly žádné peříčko. Německý vynález klasického studiového pásku s polevou z kysličníku železa byl pro rozhlasové techniky vysvobozením z dřiny. Zásluhou arogance a hlouposti vítězů byly na konci války zničeny drahocenné archivy stereofonních záznamů natáčené německými inženýry na kondenzátorové mikrofony Neumann. Do USA byly odvezeny vzorky magnetofonů, které pak zaplavily svět, ovšem už pod značkami výrobců jako byl Ampex. Generace, která ještě pracovala s magnetofony (také jsem prožil romantiku střihu velkými nůžkami), už jenom se slzou v oku přijala téměř výhradní primární záznam a střih v počítači. Ale jako dřív, i dnes platí to nepěkné rčení, že kdo umí, ten umí, a kdo neumí, čumí... Hodně úspěchů v novém roce 2007 přeje čtenářům autor a Yllas :-)
