Zdravím. Zcela nečekaně jsem se octnul v country kapele, která má dle mého mínění celkem solidní mix a nikdo s tím neumí. Z manuálu v angličtině jsem něco pochopil, ale všechno ne. Že baskytara mix téměř neprobudí, mi nevadí, mám Marshall kombo „embéčko“, takže basová linka jde samostatně. Ale Shure SM58 s dobrým kabelem a XLR vstupem potřebuje gain skoro 50 dB, aby ledky ožily. A to jsou šavle na hodnotě 0. Co dělám špatně? Já vím, že to strýček Yllas v jednom kratičkém článečku nestihne odpovědět celé, ale když už ten mix máme... Hotový signál z mixu do „koncáku“ dostávám bez problému a stejně tak dál do beden. Položím otázku i jinak: Jak se stát rozumným interním zvukařem takovéto kapely co nejrychleji? Zdraví ryze amatérský zvukař Jirka.
Milý Jirko, když jsi majitelem tak zvučného jména, jistě se staneš rozumným interním zvukařem v rekordně krátké době! Stačí si zapamatovat několik poznatků, které ti podstatně ulehčí práci. Tak například, snaž se vyhnout neznačkovým komponentům. Tedy výrobkům s podivnými názvy, které jsou mimořádně levné. Ale když už máš nějaký přístroj z kategorie low end, třeba mixpult, můžeš zvuk vylepšit externím mikrofonním předzesilovačem. Aby mikrofonní vstupy skutečně dobře hrály, musí výrobce použít mnohem dražší součástky, které zpracovávají signál. Stejně tak je to s výstupní kontrolou při výrobě. Z toho vyplývá, že když chceš mít kvalitní zvuk, musíš si něco připlatit. Předzesilovač (světáci říkají pre-amp) dodá kvalitnější signál s vyšší úrovní, takže se vyhneš nutnosti přidávat gain na vstupech, což obvykle znamená zhoršení frekvenčního rozsahu a odstupu signálu od šumu. Pokud tě však z principu trápí gain na 50 dB, tak to je u dynamického mikrofonu normální. Baskytaru, pokud zní sama o sobě dobře, můžeš natáhnout linkou z komba. Naproti tomu zvuky kytar jsou v country kapele nejdůležitější, takže je dobré se jim věnovat se zvýšenou péčí. Záleží zase na kvalitě nástrojů. Některé kytary mají svůj pre-amp s korekcemi zvuku. Čistě akustický nástroj bez modifikace musíš snímat mikrofonem, nejlépe kondenzátorovým. Rozhodně ho nikdy nesměruj do ozvučného otvoru kytary, ale raději na horní nebo dolní část desky, kde je zvuk vyrovnanější. U bicích nástrojů a perkusí je zásadní výběr mikrofonů, které by měly mít dobrou odezvu na výškách i hloubkách a schopnost přenést transienty neboli přechodové jevy v co nejlepší kvalitě. Na kopák dáš samozřejmě osvědčený typ, jako je AKG D112, u virblu můžeš použít Shure SM57 nebo podobný (volba SM58 na zpěv je samozřejmě bez chyby). Overheady by měly být kondenzátorové nebo elektretové. Každý asi nemá na pár studiových Neumannů, ale snaž se vyhnout otřískaným AKG C1000, které ti zvuk nevylepší. Dobrý hall a delay je pro zpěv nezbytností. Během průvodního slova ho můžeš vypínat, ale neusekávej doznění na konci písniček. Při ozvučování akcí ti ještě pomůže kompresor a limitér nebo noise gate. Zapojuje se za výstup z mixpultu, pokud nemá žádné skupiny. Poslední jmenovaný efekt můžeš nastavit tak, aby se otevřel při nejnižší úrovni signálu, ale zavřel všechny šumy a brumy, které by se mohly v pauzách objevit na výstupu. A nakonec, při produkci je nejdůležitější pravidlo... Neusnout! Jednou náš zvukař prospal asi nejlepší vystoupení, kdy publikum bouřilo jako na stadiónu. Nemohl tedy vyměnit v magnetofonu kazetu, která už dojela do konce. Zdálky to však vypadalo, že pozorně sleduje indikátory úrovně, zatímco se kapela vzepjala k životnímu výkonu, aby se pak zvukař (shodou okolností také Jirka) probudil a zjistil, že už je po koncertu. Tak to by se ti nemělo stát ani při těch nejutahanějších country baladách o jedné hodině po půlnoci! Hodně úspěchů ve zvukařské práci přeje Yllas
