Ahoj milý strýčku! Koupil jsem si 100W lampovou hlavu a sháním k ní slušný kytarový reprobox 4 x 12". Myslel jsem si, že nejlepší tedy bude zase 100W box. Proč se tedy běžně k 100W hlavám dodává box, který má třeba 300 W. Hraji grunge, ale líbí se mi i zvuk HC kytar. Není lepší mít trochu rezervy? Objevil jsem box Peavey 412J, 4 x 12" s reproduktory Jensen za slušný peníz. Nemáš zkušenost nebo tip (kompromis mezi kvalitou a cenou)? Rád bych zvolil to nejlepší. Prosím o radu. Zdeněk
Začnu, milý synovče, od konce a obecnou pravdou, která zavání frází. Co je nejlepší pro tebe, nemusí být nejlepší pro ostatní. Takže moje osobní zkušenosti ti mohou být k ničemu. Jestlipak víš, že já k vyjadřování své hudby zásadně nepoužívám reproduktory v jakékoliv formě a skupenství.
Tip bych pro tebe měl. Jestlipak pozorně čteš Muzikus? Například je tu rubrika 5P kytarové bedny a hlavy v číslech 3 a 4/2000. Já vím, už je to trochu dávno, ale tady se toho - až na ceny - zase tak moc nemění. Uděláš si obrázek o tom, co vlastně existuje na našem trhu. Když budeš vědět co hledat, samotné hledání a výběr už ti půjde lépe.
A jak to vidím s připojováním beden k zesilovačům? Podíváme se na to ze dvou stran. Myslím, že je opravdu jasné, že box musí mít (když sečteme výkony všech reproduktorů) stejný nebo větší výkon, než je výkon zesilovače. Je potřeba si dát pozor, aby byly porovnávány stejné údaje. Mnohdy si výrobci i prodejci rádi hrají s údajem pro výkon ve špičkách, který zatíží reproduktor jen na malinkou chvilinku (anglicky se používá v této spojitosti výraz peak) a udáním výkonu, kterým může být reproduktor zatížen trvale (opět zde nejčastěji najdeš označení RMS). Stejnou situaci lze objevit u zesilovačů. Nepoplést tedy hrušky s jablky, protože špičkové výkony mohou být někdy až několikanásobně vyšší než ty trvalé. Kytara, kterou popisuješ jako HC či grunge, je typická tím, že produkuje trvalé zatížení a všechny špičky jsou nekompromisně ořezávány, speciálně v případě lampových zesilovačů. Už víš, jaký výkon musí mít bedna?
Než se ale rozhodneš, dostáváme se k druhému pohledu na věc. A tou je ona magická barva zvuku kytary, na kterou má reproduktor i s bednou zásadní vliv. Konstrukční kuchařka reproduktorů obsahuje tisíce receptů. Jsou zde rozdíly v tuhosti membrány (s tou velice souvisí její rozměr), v hmotnosti kmitací cívky, počtu závitů, materiálu magnetu, jeho velikosti, tvaru a velikosti vzduchové mezery, způsob pružného uložení membrány na obvodě... Na všechno jsou vzorečky, ale stejně nikdo dopředu neví, jestli se to povede.
A co myslíš bedna? Představ si, že bude mít tendenci hučet na nějaké frekvenci, tak pokud do ní budeš pumpovat kytaru přes reproduktory, které budou mít frekvenční charakteristiku jako pravítko, tak bude hučet stejně. Aby se to vyrovnalo, tak by musel mít reproduktor právě na této frekvenci díru. Chceš ještě pokračovat, jak se na tom podílí zesilovač? Asi ne. Ale mělo by ti dojít, že i když to Frantovi hraje super, tobě s novým zesilovačem to už takový zázrak udělat nemusí.
A teď zpět k výkonu reproduktorů. Už víš, že menší, než dodává zesilovač, být nemůže. Pak nastává situace, že reproduktory pracují v různých zatíženích a i různě se budou chovat. Jsou-li reproduktory poddimenzované, budou se pohybovat ve sféře, kde bude zkreslení odpovídat parametrům nebo bude i menší, ale naopak budou míň citlivější, protože na rozkmitání celého systému (který něco váží) nebude dodávána patřičná síla a jeho pohyb bude velmi malý. Naopak při stejných výkonech a plně vykouřeném zesilovači bude membrána bojovat o holý život a kroutit se jak žížala. Celý systém půjde od dorazu k dorazu... Pro hráče, kteří chtějí rychlý, konkrétní, tvrdý a čistý zvuk (nemyslím tím čistou kytaru) budou správnou volbou reproduktory s velkým výkonem a s kvalitním kmitacím systémem, tuhou membránou, což pro mne reprezentují například značky ElectroVoice a JBL. Naopak pro bluesmany a staré rockery to budou reproduktory s výkonem odpovídajícím výkonu zesilovače, měkkou membránou a kmitacím systémem, což pro mne představuje hlavně značku Celestion v provedení vintage. Máme tedy pro zkoušení beden a reproduktorů pár informací, které ti určitě pomohou nasměrovat své myšlenky a tím i peněženku. Ale pokud jsi ten správný blázen do muziky, tak až padneš na bednu, která ti padne do oka (na pódiu se bude skvěle vyjímat), do ucha (hrát bude jak z praku) a do ruky (bude mít dvě ucha), bude ti jedno, jak ti provětrá peněženku. A neříkej mi, že jsi to ještě nikdy nezažil. Jojo, ty kompromisy.
Tvůj Yllas
