Drahý strýčku, vysvětli mi, jak se může celosvětová finanční krize dotknout nás muzikantů a muziky vůbec. Myslím si, že víš všechno, tak se ptám i na tohle, jelikož se tímhle tématem nikdo nezabývá. Ale my musíme, protože hudba je náš chleba a náš život. Tak mi napiš, na co se mám připravit nebo co mám dělat. Doufám, že nebudu muset prodat svoje housle a kamarád úplně novou samohrajku, to by byl konec. Díky, Iveta
Milá Iveto, děkuji za důvěru, ale doufám, že není taková, abych ti řekl „skoč z okna“, a ty pak skočíš. Před takovým myšlením nás už kdysi varovala naše třídní učitelka. Jsou tu v zásadě dvě možnosti. Buď se krize přežene a vrátí se jako zmoklá slepice zase tam, odkud přišla, nebo se nepřežene a zabydlí se všude jako doma. Tedy jako nezvaný host, který nechce vypadnout a nedá pokoj, dokud nevyluxuje špajz, ledničku, mrazák i zásoby sucharů, schované dobrou hospodyňkou na horší časy. V prvním případě se nedá dělat nic jiného než se pokusit přežít klesající zájem o živé produkce v klubech, restauracích a barech, kterým časem mohou poklesnout tržby, nebo hledat jiné příležitosti k vystupování. Máme tu mraky rozhlasových a televizních stanic, které už dávno nemají co vysílat a za skvělou českou muziku, nové talenty a neotřelé tváře by určitě daly všechno na světě. V nejbližší budoucnosti bude jistě potřeba šířit dobrou náladu a hezky zvesela vyhrávat, aby se nám žilo ještě lépe. Housle v tomto případě mohou svým emotivním tónem přispět k všeobecnému optimismu, který dodá pracujícím i nepracujícím spoluobčanům novou chuť do dalšího budování pokrokového kapitalistického zřízení. A kdyby se tvoje umělecké snažení přesto nesetkalo se zájmem mediálních magnátů a magnátek, podívej se kolem, kolik krásných historických mostů a malebných podloubí mají naše města a městečka. Jistě se ti podaří najít to pravé místo, kde můžete s kamarádem provozovat živnost, sice s kloboukem na zemi, ale dokud bude nějaký cizinecký ruch, určitě si pár zlaťáků vyděláte. A když ne zrovna zlaťáků, tak aspoň stříbrňáků. A když ani to ne, ještě tu máme hodnotné barevné kovy, v neposlední řadě hliník, který můžeš zanést do nejbližší sběrny surovin. Do vzdálené sběrny bych takový poklad raději nenosil. Ale dosti škarohlídství. Když vyčerpáš výše uvedené možnosti a přesto se nikde nechytneš, můžeš ještě začít učit. Tedy pokud seženeš dostatek žáků. Pokud neseženeš, tak jsi lidově řečeno tam, kde jsi byla. Housle bych ale neprodával, na rozdíl od samohrajky nepotřebují ke svému provozu elektrický proud a jistě bys té unáhlenosti později litovala. Doporučuji ti důkladně si prostudovat historii, zvláště všechna fakta o velké hospodářské krizi z minulého století, a udělat si vlastní názor. V druhém případě nezbývá než doufat ve světlou budoucnost lidstva.
Tvůj strýc Yllas
