Milý strýčku Yllasi,
jsem rozčilený na nejvyšší míru. Začal jsem hrát v kapele a kapelník přinesl partitury a jakoukoliv moji invenci něco hrát jinak naprosto odmítá a tvrdě vyžaduje svoje aranžmá. A to i když je to harmonický nesmysl. Co mám dělat?
Tvůj synovec Ralf
Milý synovče Ralfe,
jsme zas u stejné věci. Mám nejasný pocit, že toto téma jsme tu už jednou probírali. Asi z několika jiných stran. Otázka je, jestli si tě kapelník
najal, a jsi tedy námezdní muzikant, co hraje za peníze, nebo tě vzal do party, abys něco odehrál jako svou zábavu. V obou případech je prostě jeden šéf, a tím bývá kapelník. Pokud jsi placen, a je úplně jedno jak, jestli si myslíš, že to není ani na cigára a nestojí ti to za to, vzal jsi práci za odměnu, která ti vyhovovala. Nikdo tě nenutil přijmout nabídku. Stejně jako když nastupuješ do zaměstnání, nikdo tě nenutí přijmout práci za cenu, která se ti zdá malá. A argumentace, že tě donutila nouze nebo podmínky a žes neměl co do huby, je naprosto nesmyslná. Princip je, žes to dělat nemusel. Byla to tvoje svobodná vůle přijmout práci za tuto odměnu. Pak ji dělej. Odehraj, jak nejlépe můžeš, třeba i nesmysly, a pokud tě to štve, vydrž přesně jen to, cos slíbil, a jdi od toho. Nemá cenu hrát něco, co ti je proti srsti. Bylo to tvoje slovo a ze své osobní zkušenosti vím, že moje slovo je jedna z posledních ctí, která mi zbyla. A nehodlám ji ztratit. Spousta lidí, a nejen muzikantů, zcela kašle na to, co řeknou nebo slíbí. Povětšinou se snaží nedodržet ani podepsané smlouvy. V této kotlině to je skoro národní sport, ale věř mi, že většina krajů na světě to tak nemá. A někdy stačí jednou jedinkrát porušit slovo, a mohou se ti přihodit věci nevídané. Neradil bych nedodržet slovo ani v balkánských zemích, natož v Asii. A v době globálních informací stačí jednou selhat, a už se to s tebou veze.
Jiná věc je, pokud tě kapelník přizval jako společníka do party. I tam je sice nezastupitelný šéf, který vše zařizuj, nebo obstarává, a taky by měl za to mít patřičné ocenění. Což mnoho muzikantů také nedodržuje. Znám spousty kapel, kde se muzikanti pomlouvají a nasazují na kapelníka, že si bere víc než oni a nerozděluje všechno stejným dílem. Stejný díl a všichni jsme si rovni, to tu už několikrát bylo. Naposled socík, a fakt to je cesta do pekel. Pokud chceš, aby tě někdo ocenil, musíš být schopen ocenit i toho druhého. Včetně kapelníka, který povětšinou stojí za zrodem i běžným chodem kapely. Ale to jsem trochu odbočil. V tomto případě na tvém místě bych se snažil kapelníka přesvědčit, že by bylo ve prospěch všech zvážit, jestli zrovna tahle nástrojová linka nekazí danou věc, a tím pádem nezhorší pověst celé kapely. Tedy i kapelníka. Pak by ale tvůj názor musel mít i někdo další v kapele. Pokud ne, sice to neznamená, že nemáš pravdu, ale pak bych zvažoval účast v kapele, která cítí muziku jinak než ty. Také může být kapelník právě z kruhu těch malých zamindrákovaných, kteří každý návrh berou jako napadení svého vlastního ega. Pak utíkej, co ti nohy stačí. Taková kapela nikdy nic nedokáže, pokud se kapelník tedy nejmenuje třeba Sting. Ale pro tohohle chlapíka platí první případ. A čím bys měl vlastně začít, je, jestli mezi ty malý a zamindrákovaný nepatříš třeba sám. A to je, milý Ralfe, to nejtěžší. Ale když zjistíš, že třeba jo, pak nejvíc vyděláš tím, když to přiznáš. Moc jsem tě asi nepotěšil, co? No to se někdy stává, milý synovče.
Tvůjj strýc Yllas
