Další díl Vyšetřovny tentokrát (nejen) o tom, jaké to je hrát ve třiadvaceti s legendou českého bigbítu.
Nedá mi to hned za tepla to zmínit. Hraješ s Radimem Hladíkem v obnoveném Blue Effectu, což ti teda z celého srdce závidím. Jak se to stalo?
Asi před půl rokem jsem byl ve studiu s mojí kapelou Mindway, zazvonil mi telefon a - volal mi Radim Hladík, z čehož jsem byl upřímně zděšen. Ptal se mě, jestli bych si nechtěl zkusit zahrát nějaké věci od Blue Effectu. A je samozřejmé, že jsem chtěl, takže jsem na to kývnul. Lákalo mě zahrát si s takovými muzikanty, jako jsou Honza Křížek, Pavel Bohatý, tehdy také ještě Erno Šedivý na bicí, jehož později nahradil Vašek Zima, a samozřejmě Radim Hladík. Všichni jsme se více či méně znali, takže atmosféra byla už od začátku moc příjemná. Ta kapela v současné sestavě funguje perfektně a dost mě to baví.
Blue Effect má teď docela moderní sound, ty "starý fláky" zní hodně dobře. Nemíchal se vám Radim Hladík do toho, jak to hrát?
Právěže nám Radim nechal každému volnou ruku jako individualitě. Co se týká zvuku nebo aranží, je to zpracované na dané téma, ale nově. Nezůstali jsme u starých aranží - každý si svůj part udělal trošku jinak, každý hraje, jak to cítí. Je to, myslím, přínosné, celá kapela vlastně vytváří zase trochu jinou tvář než měl původní Blue Effect. Ale nechceme jen zůstávat u starých písniček, chystáme se skládat nové, takže uvidíme, co z toho vzejde...
Se svojí partou Mindway se ale věnuješ spíš hardcoru. Jak se ti teda hraje v rytmice Blue Effectu, která je přeci jenom jiná?
Rytmika je pořád rytmika - buď je, nebo není. Hraješ s bubeníkem tak, aby to bylo ono, a nezáleží na druhu muziky. Ať hraješ pop nebo hardcore, rytmus je jeden a musí sedět. Když to nehraje, nemá to význam. Blue Effect mě obohacuje něčím jiným, baví mě se toho účastnit - být při tom. Práce s Radimem i ostatními muzikanty je výborná.
Fajn, pověz nám něco o tom, jak jsi začínal na basu a tak.
Začal jsem asi v patnácti letech tím, že jsem se díval na Guns N'Roses a říkal si: "Jo, tohle chci dělat." Nevěděl jsem, jestli chci hrát na bicí, baskytaru nebo kytaru, protože do té doby jsem hrál jen na trombón. Chodil jsem do Voršilské k profesoru Růžkovi. Rodiče mě do toho nutili, což teď hodnotím jako přínos, ale tehdy mě to dost štvalo, každý týden hodinu, orchestr a nauku. Takže s trombónem jsem záhy skončil a nevěděl jsem, co dál, jen mi bylo jasné, že na něco hrát chci. Baskytara ke mně tak nějak přišla sama od sebe. Viděl jsem tehdy někoho, jak na ni hraje, a byl jsem z toho úplně vedle. Kytaristů byla v mém okolí spousta, ale dobrých basistů velice málo. Tak jsem si řekl, že to zkusím. Sehnal jsem si brigádu a všechny peníze, co jsem měl v plánu vydělat, jsem chtěl utratit za svou první baskytaru. S tou brigádou to ale nebyla žádná sláva, sbíral jsem totiž diviznu, kterou vykupovali ve sběrně asi za deset korun za kilo, a nasbírat kilogram divizny trvá nejmíň rok... Takže mi moji první baskytaru koupili rodiče. Byla to Jolana Proxima, starý fenderovský tvar. Začal jsem zase chodit do hudebky na klasickou kytaru, abych měl nějaký základ - kytara je s basou dost podobná. Potom jsem pět let chodil na hodiny baskytary. Mým prvním pořádným učitelem na basovou kytaru byl Václav Havlas. I teď za ním občas zajdu pro radu. Nějakou dobu jsem také navštěvoval hodiny profesora Hory na "Ježkárně". Vždycky si nechám poradit, podívám se, jak kdo co hraje, a rád se s ním sejdu, aby mě obohatil tím, co umí.
Už jsem se tady kohosi ptal, jak vypadá studium na konzervatoři, ale docela mě zajímá, jak to vypadá na lidovce?
Vtip je v tom, že v lidové škole umění to vypadá úplně stejně jako na konzervatoři, jen se tam většinou nepotkáš s lidmi, kteří tu muziku dělají a mluvíš s nimi o ní. V hudebce jsem hrál ze stejné baskytarové školy jako na konzervatoři, protože jediná, která tady za něco stojí, je právě ta Horova. V hudebce Horu, u Hory Horu, takže jsem se z Hory vlastně nikdy nevyhrabal. Hrál jsem i některé americké a německé školy, přehrávám si třeba i noty na trombon.
Jakou muziku jsi poslouchal, když jsi začínal, respektive kteří basáci tě brali?
Nejvíc za všech mě bral a dodnes bere Flea. Ve Zlíně jsme nedávno viděli nějaký dokument o Red Hot Chili Peppers - to tě prostě chytne a neřešíš, jestli tenhle tón byl přesně nebo ne. O nikom jiném, kdo by mě takhle bral, nevím. On má svůj styl, hraje jinak než všichni ostatní, moc mě to baví. Z Čechů mám rád Veselého, má úplně odlišný způsob hry než ostatní. Mám prostě rád, když poznám, kdo hraje. A Veselého poznám.
Nestalo se ti teď, když hraješ s Blue Effectem, že by třeba přišel někdo z pamětníků a řekl ti, že původně se to hrálo jinak?
Ještě se to naštěstí nestalo. Lidem, kteří na Blue Effect přijdou, se líbí právě to, že to zní nově. Není důvod dělat to znovu úplně stejně, proč dělat revival něčeho, co bylo? Je lepší předělat nově staré písničky a skládat nové, než hrát věci urputně autenticky, to je nesmysl. Všechny písničky jsem se sice učil podle původních verzí, ale také jsem všechny přetvořil "k obrazu svému". Třeba písničku Ej padá, padá rosenka hrajeme úplně jinak - postavili jsem ji víc na groovu. Harmonie tam samozřejmě zůstala, ale je to daleko groovovější. Baskytara v původní verzi v podstatě kopírovala zpěvovou linku v jiném intervalu.
Díky Blue Effectu ses dostal celkem do povědomí, kdežto tvoje kmenová kapela Mindway je mně osobně zcela neznámá. Můžeš říct i něco o ní?
Tahle kapela zatím není moc známá, protože až dosud se vlastně nic velkého neudálo. Vzali jsme to za trochu jiný konec. Nejdřív jsme začali zkoušet, připravili jsme materiál, natočili promo CD a teprve nedávno jsme začali koncertovat. I tak je ale možné vidět Mindway na některých velkých letních festivalech. O prázdninách také vyjde v Anglii náš singl na kompilaci nejlepších alternativních kapel z celého světa. To, že si nás vybrali, je pro nás pocta. Na stejný singl už je také hotový videoklip. Mindway je kvalitní kapela a jsem přesvědčen, že časem o ní uslyšíme. Jsme sice teprve na začátku, ale všichni členové jsou zkušení muzikanti, takže zase tak úplně na začátku to není.
Máš u těch dvou kapel čas na cvičení? Cvičíš vůbec?
Jasně, že cvičím. Ráno vstanu, nasnídám se a jdu cvičit. Když vezmu baskytaru do ruky, ale ten den to třeba zrovna není ono, radši toho nechám a jdu dělat něco jiného. A když to naopak jde, vydržím u toho klidně celý den. Mám vlastní fígle na rozehrání, cvičím chromatiky, hodně palec, protože tam je pořád co zlepšovat. A taky prsty, protože nepoužívám trsátko. Ale někdy si říkám, že bych se to už konečně měl naučit. Přehrávám si "Cornette", noty na trombón. Jsou to vlastně etudy v barokním duchu. Není to tak těžké a jsou tam perfektní harmonie, prostě barokní muzika. Na té je skvělé, že si harmonie rovnáš v hlavě úplně jinak, než jsi zvyklý v bigbítu. Ale ani rocková muzika není jednoduchá, je to práce jako každá jiná a nikdy to nelze odfláknout. Vždy musíš být připravený a myslet na to, co hraješ. Basa má v hudbě plnit určité funkce. Pokud zrovna nejde o nějaký sólový projekt, basa musí držet nástroje nad sebou, musí podporovat buben, dávat funkční tóny. Zahrát jediný tón v pravou chvíli je víc než nějaké běhy přes všechny pražce. Je dobré, mít zvládnutou techniku a zahrát to, co se po tobě chce, ale méně někdy znamená více.
"Pořešíme" vděčné a věčné téma: nástroje. Jak vypadá tvůj arzenál?
Hrál jsem na Jolanu Proxima, pak na Ibanez TR a pak jsem si koupil baskytaru, kterou mám dodnes - Musicman Sabre, starý kousek, v Čechách jich je jen pár a je to opravdu nástroj s velkým N. Skvělý zvuk, který má výšky i basy, výborná elektrika, dva humbuckery. Je to opravdu to nejlepší, co jsem kdy držel v ruce. Zkoušel jsem hodně baskytar, ale nikdy žádná nehrála takhle dobře. Samozřejmě, že si každý chválí to svoje, někomu se třeba hraje dobře na Warwick. Tahle basa má frekvenčně široký zvuk, je hodně agresivní, ale dá se zabalit tak, že tě jen tak zespoda zlehka tlačí. Mám ještě bezpražcovou baskytaru Fokus. Je to kopie musicmana, ve své cenové kategorii hraje celkem dobře.
Na jaké struny hraješ?
Hraju na Warwicky, protože jsou levné. Struny měním tak jednou za čtrnáct dní, takže i tak je to docela investice. V postatě dáš každý týden čtyři sta za jednu sadu. Používám pětatřicítky, červené čtyřkové sady.
A co aparát?
Dříve jsem hrál hodně na Laneye. Nebyl jsem s tím sice moc spokojený, ale bylo to v mých finančních možnostech. Nejdřív jsem měl Richter bass stopadesátku, monitor a ještě i dnes mám DB 300 C dvoudvanáctku s devítipásmovým ekvalizérem, ale bohužel to prostě není ono. Takže teď používám dvoudesítkový box SWR Workingsman, Hartke XL čtyři desítky a hlavu používám buď Hartke 2x 350 wattů, anebo SWR Workingsman. Víc používám hlavu Hartke, asi je to pro mě ideální kombinace. Má to pěkný zvuk, ale ještě bych k tomu chtěl patnáctku bednu. Uvažoval jsem o Gallien Krueger RBH, má sice trochu jinou konstrukci, ale ten tlak je opravdu neskutečný. Tak uvidíme.
Na koncertech si na zesilovači nastavím jen lehoulinké účko a zbytek si už Musicman udělá sám. Občas, když hraji na bezpražec, používám kompresor, který je v Hartke zesilovači docela dobrý. Jen ho zapnu a nechám na nule - aby tomu trochu pomohl jen když to hodně vylítne nebo spadne. Přemýšlím ještě o Octabassu od EBS, prý je to skvělý oktáver, ale jinak efekty nepoužívám žádné.
Vážení přátelé, toliko tedy dnes z povídání s Wojttechem. Ne, že by audio záznam z našeho povídání nebyl delší, ale debata se vlivem pokročilosti času přehoupla do staré známé úrovně kdo, kdy, kde, co, jak, s kým a za kolik. Další zveřejnitelné informace o Wojttechovi najdete na www.mindway.cz a www.blueeffect.cz
