Možná, že tenhle pán je Manitou,
nebo jen to, co z něho zbylo,
připouštíme-li nerealitu,
zeptal se: tak jaký to bylo?
Těmito slovy začíná úvodní a současně singlová písnička Ganga aktuálního alba kapely Wohnout Polib si dědu. Alba které, jak je pro Wohnout charakteristické, opět doslova hýří muzikantskými nápady, vtipnou absurditou, nespoutanou pestrostí aranžmá a v neposlední řadě suverénní muzikantskou dovedností. A tak se stejně jako Manitou (a nebo to co z něho zbylo) pojďme zeptat, jaký to bylo? Pojďme se zblízka podívat, jak tahle deska přicházela na svět, přičemž našimi průvodci budou osoby nejzasvěcenější – bratrská páteř kapely, kytarový a vokální tandem – Jan a Matěj Homolovi. Tak jaký to teda bylo?
Vaši minulou desku jste točili částečně ve studiu Sono a především na chalupě za Prahou v Masečíně. Jak to bylo tentokrát?
Honza: Tentokrát jsme točili v Hostivaři, ale na větší část natáčení jsme hostivařské studio převezli kousek za Benešov, na statek Na Kačinách.
Matěj: Byl to stejný systém, jediná změna byla v tom, že tři desky jsem dělali ve studiu Sono a teď jsme se vrátili ke Zdeňku Šikýřovi do Hostivaře.
Proč došlo k výměně studia?
Matěj: V Sonu jsme byli nespokojeni s přístupem k práci. Jsou tam bezvadní kluci, bezvadní kamarádi, klidně s nimi pojedeme na dovolenou, ale už tam nechceme pracovat, protože prostě nechodí do práce. Druhá věc, která nás štvala, byl pocit, že máme písničky tvrdšího charakteru a v Sonu je vždycky tak vyšperkujou, že z toho vznikne taková „hezká nahrávka“, která nemá moc drive. Sono je vynikající pro poloakustické nahrávky.
Obecně vzato, když už ve studiu natočíte základy, tedy bicí, basu, proč se stěhujete s kytarami a zpěvy mimo Prahu a nedoděláte celou desku rovnou na místě? V čem je tento systém výhodnější?
Matěj:
Prostě proto, že je léto a pro nás je vždycky v létě příjemnější pracovat v přírodě, kde si můžeš vyjet na kole do lesa, zaběhat, jít se vykoupat... Na prostředí kde nahráváme dost záleží, protože tam strávíme hodně času i okolo, a chceme, aby to byla i tak trošku dovolená, nejen práce.
Jak dlouho trvala celkově příprava desky?
Honza: Desku samotnou jsme točili dva měsíce, což je úplně nejdelší natáčení v naší historii. Samotná příprava trvala asi půl roku. Zásadní změna byla i v tom, že jsme všechno točili do počítače, což mělo výhodu při míchání. Když mícháš normálně na pultu, musíš písničky udělat najednou, mícháš pořád dokola až do zblbnutí a nemáš už pak možnost něco předělat. Takhle jsme si s písničkou vždycky tak hodinu dvě hráli, pak ji poslali stranou, za dva dny ji znovu otevřeli a měli jsme odstup. Takže během těch dvou měsíců jsme měli možnost písničky pořád přearanžovávat, upravovat detaily a dodělávat.
Do jaké míry jste měli písničky hotové před tím, než jste vstoupili do studia?
Matěj: Po hudební stránce jsme měli všechny písničky kompletní, jen tu a tam jsme třeba pohnuli s aranží a byli jsme bez textů. Texty se dodělávaly ve studiu.
Honza: Obecně vzato, přinášíme písničky do studia v podobě, která je nazkoušená a zahratelná naživo.
Takže vás neláká možnost využít řady volných stop a nahrávku načančat...
Oba: No jo, čančáme, jasně, že čančáme...
Honza: Pak se stane, že ve zkušebně musíme pro takovou písničku hledat živou podobu, což je třeba v případech, kdy kytaru, která je pod zpěvem, nemůžeš naživo hrát, protože se na ni nemůžeš dívat, nebo, kdy je třeba v nahrávce přidaná třetí kytara pro zhutnění.
Matěj: A jsou taky písničky, při kterých se ve studiu staví spousta kamarádů a živě se pak dají zahrát jen jednou na křtu v Praze, kam tyhle kamarády taky pozveš. Tam mají svou premiéru a současně i derniéru. Ale to jsou spíš raritní písničky.
Vaše desky točíte zásadně bez externího producenta, jak tedy mezi vámi probíhá dohoda o výsledné podobě písniček?
Honza: Na desce jsou písničky od Matěje, ode mě, některé společné. Podstatná je vždycky představa toho, kdo písničku napsal. Ostatní ji můžou ovlivnit, dát svoje návrhy, ale v podstatě ten, kdo je autor, má právo veta, což se nám nejvíc osvědčilo. Krom toho je pro nás také důležitý názor zvukaře, který desky točí.
V tomhle případě to byl jak v Hostivaři tak potom mimo Prahu Zdeněk Šikýř?
Honza: Ano, sem tam přijel pomoct nabrat nějaké nástroje náš jmenovec Kuba Homola, ale jinak celá práce byla Zdeňkova.
Točíte po nástrojích?
Matěj: Jasně, před studiem projíždíme písničky natolik, že jsme v podstatě všichni schopní nahrát je jen s klikem. Občas to tak u kytar i děláme, a když takovou kytaru pak zapustíš do muziky, zjistíš, že je možná dalece nejčistší.
Basu jste snímali mikrofonem, nebo linkou?
Honza:
Obojí, ale zásadní podíl na zvuku basy měl basový simulátor v počítači. Použili jsme ho v podstatě všude, někde míň, někde víc, dodává zvuku barvu. Vlastně si v počítači hraješ s tím, kde je pomyslně mikrofon u bedny, posouváš ho, zesiluješ a tak podobně. Basa je u nás všeobecně velmi diskutovaný nástroj, když si pak písničku pouštíš, zní na každém aparátu jinak. Takže stejně jako každá kapela jdeme s nahrávkou ze studia, pouštíme si ji v autě, na malém kazeťáku, na velké aparatuře, aby bylo srovnání a abychom našli kompromis, který bude všude znít dobře.
A pokud se týká nabírání kytar?
Honza: Tentokrát jsme poprvé začali používat kondenzátorový mikrofon, který dělá zvuk ještě razantnější, něco jsme dělali z linek a použili pár počítačových efektů. Na statku, kde se točilo, jsme si udělali režii z takové vinárny, kde jsme měli všechny aparáty, kytarové bedny byly ve stodole zaházené hadrama, takže jsme je mohli tavit úplně, jak jsme chtěli.
Točili jste zásadně do digitálu. Znamená to, že nepatříte k těm muzikantům, kteří tvrdí, že pás je zvukově přirozenější, lepší?
Matěj: Jsou lidi, co tvrdí, že pevná linka je lepší než mobil... Ale ne, ta doba už je pryč. Mně už to teď přijde fakt úplně směšné, když lidi chtějí točit do pásu. Jiná situace byla možná tak před pěti lety, ale vývoj digitálních technologií jde rok co rok tak strašně rychle kupředu, že teď už mi to přijde jako nesmysl. Je to obdobný spor jako mezi digitální a klasickou fotografií.
Kolik stop jste celkem používali?
Honza: Třeba u bicích to bylo hodně. U virblu jsme používali dva mikrofony, jeden bral seshora blánu, druhý zespodu struník, to samé kopák, kde jsme zvučili vnitřek kopáku a kopák zvenku. Kytary děláme normálně levá – pravá, ale hodně často je dublujeme. Zpěvy ve většině případů dublujeme také dva přes sebe. Jsou sice úplně identické, ale chytí tím takovou chorusovou barvu. Navíc jsme měli jednu stopu, které jsme říkali cimra, což byl prostorový mikrofon, jenž jsme vždycky přimíchávali k nahrávce. Vezme všechny nejrůznější ruchy, co se odrážejí v místnosti, a dává nahrávce atmosféru.
Takže suma sumárum bylo stop kolik?
Matěj: To se pohybovalo písničku od písničky. Minimálně tak dvacet, ale bylo i čtyřicet, což byly třeba věci, kde jsme potřebovali velké sbory. Když nazpíváš deset hlasů, a každý přitom dvakrát, je to hned dvacet stop. Takže bych řekl mezi dvaceti a čtyřiceti.
O míchání jsme se už zmiňovali, že probíhalo současně s nahráváním, ale jak to bylo s masteringem?
Matěj: Masterovali jsme také průběžně se Zdeňkem Šikýřem.
Pojďme se teď ještě zastavit u hostů, které jste na nahrávání desky Polib si dědu pozvali. Vedle několika dechařů a vašeho už tradičního hosta, zpěvačky Lenky Dusilové, zavítali tentokrát do studia i Kärtsy a Janne Immonen ze skupiny Waltari. Jak k téhle spolupráci došlo?
Honza: Došlo k tomu velice hladce. Setkali jsme se v hospodě a řekli si, že si spontánně vyměníme po internetu pár nápadů. Tak jsme si po e-mailu házeli sem a tam nějaké věci, až z toho vznikly dvě písničky, z nichž jedna byla určena pro naši desku. No a pak jsme se sešli ve studiu a tam to všechno zpečetili.
Tolik tedy zevrubný pohled do studia i mimo něj, jak vznikalo aktuální album kapely Wohnout Polib si dědu, které spatřilo světlo světa v září letošního roku. Už tedy zbývá jen dodat z již citované písně Ganga:
Tak hele, vole, milej Manitou, nebo jen to co z tebe zbylo, zajímal jsi se o realitu, tak takový to teda bylo.
Při nahrávání alba Polib si dědu bylo použito těchto nástrojů a aparatur:
Kytary
Godin LGXT – snímače Seymour Duncan + piezo LR Baggs
+ MIDI převodník
Gibson Flying V´67
Gibson SG – Tommi Iommi (signature model)
Jaroslav Janecký – snímače JJ
Jolana Superstar 1978
Red Pornstar – snímače Seymor Duncan a Amstrong
Dvanáctistrunná akustická kytara od Ondry Holoubka
Cuatro de Venezuela
Struny D´Addario 10 a 11
Aparát
Line 6 Flextone, Tube MIDI preamp Marshall JMP–1, Poweramp Marshall EL34, Line 6 POD XT PRO, box Marshall 4 x 12?“ Celestion Green Back, box Line 4 x 12?“
Efekty
Tube Screamer Ibanez TS 9, kytarový procesor Roland GX 200, wah-wah Cry Baby, Whamy pedál DigiTech, Delay Line 6
Basová kytara
Basové noty jsou na tomto výtvoru nahrané v prvé řadě na basu Fender Precision Bass 1979. A v řadě druhé na Marcus Bass z dílny Petra Jurkoviče.
Co se strun týče, tak na „dědovi?“ jsem používal struny D`Addario XL Nickel Wound. Čtyřicítky. Aparát byl použit tento: konec Lonely tranďák 1 kW, preamp Ampeg SVT PRO a box Ampeg 4 x 10?“.
Bicí
Bicí souprava Sonor Delite Vintage Maple (22 x 17?“ velký buben, 10 x 8?“/12 x 9?“/14?“ x 12?“ tom-tomy, 16 x 16?“ floor-tom
Malé bubny: Sonor Delite Vintage Maple 14 x 5?“, Sonor Designer Vintage Maple 14 x 8?“, Pearl Chad Smith Signature Series 14 x 5?“, Pearl Steel Shell 14?“ x 6 1/2?“, Pearl Free Floating Systém (Steel) 14 x 6 1/2?“ a Amati 14 x 4?“.
Hardware – Sonor řada 600 a Hi-hat Designer
Drum Pedal - Pearl Eliminator P-2002C
Stolička – Tama HT 430 Round Rider Trio
Činely: 13?“ Sabian AAX Stage Hats nebo 13?“ Istanbul Agop Hi-hat, 8?“ Sabian AAX Splash, 14?“ Han Chi Chinese World Percussion, 18?“ Paiste 2002 Rock Crash, 10?“ Paiste Signature, Splash Medium Thin, 20?“ Sabian HH Leopard Ride, 20?“ Meinl Amun Medium Ride, 16?“ Paiste 2002 Medium Crash, 15?“ Istanbul Mehmet Thin Crash, 14?“ Sabian AA Rock Hats, 18?“ Sabian AAX Chinese, 18?“ Istanbul Alchemy Power China, 17?“ Istanbul Mehmet China
Blány:
Malý buben
1. batter (vrchní) Remo Ambassador (písek)
2. resonant (spodní) Remo Ambassador snare
Tomy
1. Remo Emperor průhledné
2. Remo Diplomat nebo Remo Ambassador
Velký Buben Evans EQ2
Paličky Balbex Signature Series
Zvukový modul ddrum 4, ddrum snare pad, ddrum triggers (tom, snare, bass a drum)
Metronom Tama Rhythm Watch RW100 (5)
Obaly na bubny Hardcase
Obal na paličky Balbex
Vybavení do provizorního studia na statku. Na toto se nahrávaly kytary a zpěvy na statku:
PC, AKG C 114 B–XL II AKG studiový mikrofon, pět směrových charakteristik; TA Precision 8 D Tannoy aktivní digitální studiový monitor 8?“, 120 W LF, 60; SF LX7II16ch Soundcraft FOH/monitor mix 16/4/2, 6 auxů.
