Ozvláštnění rockové muziky ženským vokálem bylo vždy vítaným krokem. Dosáhlo to dokonce takové úrovně, že na přelomu tisíciletí byly kapely se zpěvačkami opravdu na každém rohu. Tento trh se však po letech pročistil a zůstalo jen několik nepostradatelných stálic s osobitým rukopisem. Jedním z nich jsou i holandští Within Temptation, kteří si prošli gotickými začátky a zakotvili dnes u svého chytlavého rock/popu doplněného o nepostradatelné symfonické efekty. Rozhovor jsme pro váš pořídili na loňském ročníku festivalu Masters of Rock.
Šaty dělají člověka a frontwoman
Jako frontwoman se velmi ráda oblékáš do výrazných kostýmů a je to již neodmyslitelná součást tvé živé prezentace. Co tě na tom tak fascinuje?
Sharon (den Adel, zpěv): Móda nabízí neskutečné možnosti a se mi líbí především velmi moderní outfity. Rovněž si dávám záležet na rozmanitosti svých kostýmů.
Zpěvačka Sharon si od začátku kariéry vypracovala originální pódiovou choreografii, kdy se celým tělem, a především rukama, pohybuje do specifických spirál. Někomu to může přijít na první pohled zvláštní, ale už to k ní tak nějak patří.
S kým spolupracuješ na své garderobě?
Sharon: Aktuálně mě obléká holandský módní návrhář Jan Boelo. Dnes večer budu mít na sobě kostým z jeho aktuální kolekce.
Je náročné se během vystoupení převlékat?
Sharon: Ano, proto se snažím mít jednoduché kostýmy a pokud možno pouze střídat bundy a kabáty. (smích)
Dost fanoušků překvapila tvá spolupráce s Arminem Van Buurenem. Jak na tuto zkušenost vzpomínáš?
Sharon: Před pár lety jsem byla v takovém rozpoložení, že jsem nechtěla dělat jen rock a metal, a hledala jsem určitý druh odreagování. Nabídku od Armina jsem dostala už mnohem dříve, ale až tehdy mi to přišlo správně načasované. Myslím, že je výsledek povedený, obecně mám ráda taneční hudbu. A nejen to, mám ráda i klasickou hudbu a reggae.
Sharon a její dlouholetý partner, kytarista kapely Robert Westerholt, mají spolu již tři potomky: dceru Evu-Lunu a dva syny, Robina Aidena a Logana Arwina.
Máš pocit, že tyto různé spolupráce a hudební preference měly vliv na žánrové směřování kapely? Přece jen jste se hodně posunuli od temných gotických počátků.
Sharon: Může se to tak zdát, ale já mám pocit, že na našich albech jsou stále výrazně slyšet odkazy na kapely, které nás poznamenaly v mládí - Iron Maiden, Metallica, ale taky Chris Isaak.
Ruud (Jolie, kytara): Myslím, že vývoj byl v našem případě tak nějak přirozený. Jsou kapely, které dodnes hrají to, čemu se věnovaly ve svých začátcích, ale my se opakovat nechceme a vždy hledáme nové možnosti projevu. Proto když si porovnáš všechna naše alba, každé je svým způsobem jiné. Stejné je to u našeho posledního alba The Unforgiving, kde je nejen náš klasický rukopis, ale taky spektrum nových zvuků a technik. Velmi rádi experimentujeme. Jak říkala Sharon, když dosáhneš určitého věku, máš tendenci se vracet ke svému mládí a věcem, co tě tehdy fascinovaly. Shodnu se se Sharon, ale hlavně se Stefanem (nový kytarista kapely, pozn. autora), který má velmi podobné vzory jako já. Hrajeme spolu již asi rok a měli jsme šanci se více sblížit. Na kytaru jsem začal hrát kvůli Iron Maiden a dodnes zůstávají mými velkými vzory, stejně jako další kapely z osmdesátých let, třeba Anthrax a Metallica. Do toho moji rodiče dost poslouchali country, což mě taky do určité míry poznamenalo. (smích) Jako muzikant, který svou práci bere vážně, musíš dát prostor i jiným žánrům, ne jen tomu, kterému se věnuješ, abys mohl dále zrát.
Tak jde čas s Within Temptation
Metalové kapely, které mají ve svém středu zpěvačku, byly vždy považovány za zajímavé ozvláštnění především letních festivalových maratonů. Na jejich úlohu se ale posluchači v hudebním světě dívají různě. Na jedné straně tu jsou badatelé se slabostí pro ženský zpěv, a na druhé ti, pro které jsou termíny jako Evanescence či Nightwish téměř sprostým slovem. Je pravda, že i formace s něžným pohlavím u mikrofonu podléhají módním vlnám. Mnozí se tu chtějí přiživit na popularitě žánru, ale jen čas určuje, kdo na scéně přežije.
Polovina devadesátých let se na evropském kontinentu nesla v rozkvětu souborů, které dnes známe jako „female fronted bands“. Kapely jako The 3rd and the Mortal (obecně považovaná za zakladatele žánru doprovázená tzv. druhou generací), The Gathering, Flowing Tears, Nightwish a právě Within Temptation napomohly globálnímu zájmu o tuto specifickou metalovou odnož. Holandští Within Temptation, které založili, dnes již manželé, Robert Westerholt a Sharon den Adel, dali na tehdy populární velmi hutný a chladný metalový sound, doprovázený střetem něžného ženského zpěvu a mužského growlu (tzv. „Beauty and the Beast“).
Fanoušci, kteří dnes plní arény při koncertech této formace, jsou jen velmi zřídka schopni strávit temné gotické začátky svých idolů. Debut Enter však do tehdejší rozmanité scény výborně zapadl i díky brilantnímu výkonu zpěváka George Oosthoeka. Přestože se tento holandský mistr growlu, známý také z formace Orphanage, nikdy nedočkal zaslouženého úspěchu, je vždy vítaným hostem při významných koncertech své bývalé kapely i přes svá bláznivá gesta. Within Temptation se totiž po následujícím EP The Dance vydali přístupnější cestou na kultovním albu Mother Earth. Rostoucí zájem o ně je nejlépe patrný na DVD z následného turné po Beneluxu, kde písně jako Mother Earth, Ice Queen, Our Farewell určují jasné budoucí směřování kapely.
Na dalším albu The Silent Force již vydaného u GUN/BMG se zdatně poprali s velkým očekáváním a vydali další velmi silné a vyrovnané album, plné atraktivních singlů, které plnily vysílací časy, dokonce i v mainstreamových hudebních televizích. Nejen pro zaryté fanoušky je DVD, které mapuje následné turné a jeho zastávku na ostrově Java v Holandsku, obklopeném zaoceánskými loděmi při měsíčku, opravdovým zážitkem. Následné album The Heart of Everything beze sporu ukojilo rostoucí hlad fanoušků, byť na něm kapela vsadila až moc na jistotu. Přespříliš se v té době opírá o vybudované autorské postupy a vokálně zrající Sharon si užívá volnosti a ještě častěji než kdy předtím používají skladby k seriálům či jako soundtracky k počítačovým hrám. V neposlední řadě nachází kapela čím dál větší zálibu v duetech -(What Have You Done feat. Keith Caputo - i těch mimo domovskou formaci. Z toho nejkontroverznější je hostování Sharon u holandského DJe Armina Van Buurena, z čehož vznikla taneční In and out of Love. Stejně jako u mnoha jim podobných formací, jsou neodmyslitelnou součástí symfonické efekty, které sice v některých případech působí odděleně od zbytku skladby, přesto silně podporují chytlavé refrény. Jasným příkladem je DVD Black Symphony, kde si pro ještě reálnější dojem přizvali i osmdesátičlenný orchestr a další hosty, včetně žánrové souputnice Anneke van Giersbergen.
Po letech chvály se poslední album The Unforgiving dočkalo mnoha rozdílných názorů. Kapela se posunula ke kytarovějšímu zvuku, popovější produkci, ubrala na symfonických efektech a zapojila vůbec poprvé příběhový koncept, prezentovaný převážně komiksem. V neposlední řadě mezi sebou Within Temptation uvítali dva nové členy: Mika Coolena (bicí), Stefana Helleblada (kytara), a to především kvůli novým rodinným povinnostem členům kapely. Skupina za svůj poslední počin sice schytala dost negativní kritiky kvůli změně zvuku, ale většina se shodne na jednom: Nebojí se přirozeného vývoje a skladatelské schopnosti kapely jsou neoddiskutovatelné.
Nejprodávanější holandský subjekt urazil od svého založení dlouhou cestu, a přestože jen málokdo miluje jak jeden z prvních temných hitů The Dance, tak opravdu taneční nový singl Sinéad, tahle sebranka se na trhu umí udržet.
Naposled, co jsem vás viděl, to bylo před pár týdny na festivalu v Madridu (Sonisphere). Rád bych se zeptal, jak jste si užili vystoupení, ale ty, Ruude, jsi měl tendenci neustále chodit k technikovi a stěžovat si na problémy se zvukem. O co šlo a jak tyhle problémy řešíš?
Ruud: Vážně?
Sharon: Měl jsi problémy s odposlechy!
Ruud: Dost často zaleží na tom, jaké máme s sebou vybavení, protože ne vždy můžeme mít s sebou to svoje. Dnes naštěstí ano, protože preferuji osvědčenou technologii. Například předevčírem jsme hráli v Bejrútu a měli jsme vše půjčené. Většinou je vše v pořádku, ale nemusí tomu tak být vždycky. Myslím ale, že v Madridu byly problémém odposlechy, což tě může dost potrápit, když neslyšíš pořádně, co se děje kolem nebo jak hraješ ty sám. Obecně mě jen tak něco nerozčílí, ale na druhou stranu beru svou práci vážně, a když mi někdo svou neschopností brání v podání dobrého výkonu, můžu se i trochu naštvat. (smích)
Po šestnácti letech kariéry se Within Temptation vypracovali do úrovně nejprodávanější holandské formace s třemi milion prodaných alb a DVD.
Když se chce, tak to jde
Kapela jako taková se za ty roky posunula i na soukromé úrovni. Jak se vám daří skloubit soukromý život s tím osobním? Například je patrné, proč tu dnes není Robert (kytarista kapely a manžel Sharon), protože ty jako hlavní postava kapely si nemůžeš dovolit zůstat s dětmi doma.
Sharon: Počet rodičů v naší kapele neustále roste a je potřeba se tomu přizpůsobit jako v kterémkoliv zaměstnání. Ale v mém případě jsme moderní rodina. My se snažíme spojit dva rozdílné světy, jak to jen jde. Já koncertuji a Robert je doma s dětmi, ale zároveň píše nové skladby.
V kapele došlo v poslední době ke dvěma podstatným změnám sestavy. Stefana (kytara) jsme již načali, ale jak se vám obecně daří zapojit do pracovního procesu oba nové členy?
Sharon: Stefana známe již řadu let a příležitostně s námi spolupracoval, nejen na našem posledním albu. Proto jsme se nebáli ho zapojit i do našich životů. A Mike (bicí) se už několikrát osvědčil jako spolehlivá náhrada, když byla potřeba.
Ruud: Mike je taky jedním z mých nejlepších přátel přes dvacet let, což je výborné doporučení k pohovoru. (smích)
Jako Čech velmi rád sleduji, že při práci na orchestrálních pasážích často jezdíte do Česka. A nejste to jen vy, ale i třeba takoví Dimmu Borgir a Paradise Lost. Jsme v této oblasti vážně o tolik lepší než jiní?
Martijn (Spierenburg, klávesy): Bylo to nesmírně snadné a znalosti orchestru byly velmi profesionální. Stačilo se jen dostavit, posadit se a vše bylo rázem hotové a připravené.
Původní klávesák kapely, Martijn Westerholt, opustil kapelu kvůli nemoci a po uzdravení založil další úspěšnou holandskou symfo-metalovou formaci Delain.
Fanoušek kapely si může o vašem způsobu psaní udělat určitou představu z nejrůznějších DVD, co vydáváte, ale taky se to dost často vyvíjí. Jaký proces je pro vás dnes nejpřirozenější?
Sharon: Je to opravdu různé. Někdy začneme pianem a vokály, jindy je to zase akustická kytara. Orchestrální pasáže jsou spíše takové ozvláštnění.
Ne mnoho metalových kapel se může pyšnit pozicí svěřenců Sony BMG. Cítíte z jejich strany nějaký tlak na směřování tvorby?
Sharon: Vyhovuje jim, co děláme, a necítíme žádný tlak. Můžeme si tak dělat, co chceme. (smích) Myslím, že jsme i dokázali, že si to můžeme dovolit, protože naši hudbu vyhledává stále tolik fanoušků.
Tvé nejrůznější spolupráce jsme již zmínili, ale co obecně děláš jako zpěvačka, aby ses neustále zdokonalovala? Jak často cvičíš?
Sharon: Vůbec! (smích) Nemám ani trenéra zpěvu, což mluví za vše. Zkouším spíše věci, co mě zaujmou, a nechávám se inspirovat jinými kapelami a nejrůznějšími žánry. Velmi ráda poslouchám nejrůznější hudbu. Dost se mi líbí Pendulum, Breaking Benjamin nebo kapela, která už taky hraje nějaký ten pátek, Shinedown. Každý den objevuji zajímavé kapely, které mě inspirují, a nechte se překvapit, co z nás vyleze příště. (smích)
Máš nějakou vysněnou spolupráci?
Sharon: Velmi ráda bych spolupracovala s Pendulum. Ale zaslechla jsem drb, že se brzy rozpadnou. Obecně to záleží na druhu skladby, protože to musí jak pasovat tobě, tak je potřeba, aby tě to umělecky i někam posunulo a obohatilo.
S vaším koncertováním jsou již nadobro spojeny videa v pozadí. Nelimituje vás to?
Ruud: Občas! Rád bych si dal improvizované osmiminutové sólo, ale není mi to dopřáno. (smích)
Sestava
Sharon den Adel - zpěv
Robert Westerholt - kytara (od 2011 pouze studiový hráč)
Jeroen van Veen - basa
Ruud Jolie - kytara
Martijn Spierenburg - klávesy
Mike Coolen - bicí
Stefan Helleblad - kytara
Kontroverzní artwork
Názory na kvalitu nového alba se shodují, ale s přední stranou už to tak jednostranné není. Jaké jsou vaše pocity?
Sharon: Ne, cover opravdu není nejlepší. (smích) Byl to ale zajímavý experiment. Dost nás tlačil čas a zvolili jsme nejaktuálnější pracovní verzi, protože jsme na nic jiného už neměli čas. Celkově jsem s prezentací komiksů velmi spokojena a myslím, že dopadly velmi dobře. Byla to naše komiksová prvotina a jistě je co zlepšovat, ale bereme to jako první velkou zkušenost s tím, že se k ní možná někdy vrátíme.
Ruud: Rád bych si dal improvizované osmiminutové sólo, ale není mi to dopřáno. (smích)
Sharon: Počet rodičů v naší kapele neustále roste a je potřeba se tomu přizpůsobit jako v kterémkoliv zaměstnání.
Vaše nejoddanější fanoušky, kteří se do komiksu ponořili, by jistě zajímalo, jak vlastně podoba komiksu vznikala. Dali jste autorovi (Steve O’Connell) základní zadání a volnou ruku?
Ruud: Na začátku přišel se svým nápadem sám Steve, a ten jsme jen trochu poupravili. Ale celkově to oběma stranám vyhovovalo.
Sharon: My jsme ho požádali, aby přišel se svými nápady na základě našeho velmi hrubého zadání. Pak už šla práce velmi rychle od ruky. Líbí se nám, že se čtenáři velmi rychle do příběhu ponoří.
Jak byste popsali svou show divákovi, který vás neměl šanci doposud vidět?
Ruud: Hodně energie, protože to, co dáme publiku, se nám několikanásobně vrací zpět. Stává se tak z toho úžasný zážitek pro obě strany. Rovněž si dáváme záležet na zmiňovaných video efektech. Je to zajímavý balíček, který má v sobě jak poctivou muziku, tak i něco pro pokoukání. Myslím, že to není taková nuda. (smích)
Diskografie:
Enter (1997)
The Dance EP (1998)
Mother Earth (2000)
Mother Earth Tour DVD (2002)
The Silent Force (2004)
The Silent Force Tour DVD (2005)
The Heart of Everything (2007)
Black Symphony DVD (2008)
An Acoustic Night at the Theatre - Live (2009)
The Unforgiving (2011)
www:
