The Wall 2004 - s Filipem Benešovským o zajímavém projektu

Michal Staněk, 22. 3. 2005

The Wall 2004 - s Filipem Benešovským o zajímavém

Po dvouleté pauze se uskutečnilo na plzeňském náměstí republiky koncertní a scénické ztvárnění fenomenálního projektu The Wall.

Již v roce 2002 se podařilo duchovnímu otci české adaptace Filipu Benešovskému oživit projekt Rogera Waterse v pražském klubu Futurum. Letošní zpracování se od minulého lišilo jak místem, tak obsazením i dalšími inovacemi. Vyzpovídal jsem Filipa Benešovského a hlavním tématem rozhovoru bylo: jak se dělá v Čechách zeď?

Jak vznikl nápad vytvořit The Wall?

Napadlo mě to na jaře roku 2000. Jednak jsem vždy sympatizoval s tvorbou Pink Floyd a jednak tu jsou i jisté velmi výrazné paralely mezi životem Watersovým a mým.

Přípravy na minulý koncert trvaly asi šest měsíců. Jak to bylo tentokrát?

Přípravy trvaly zhruba stejně. Jediné přerušení, které se uskutečnilo, bylo kvůli natáčení nové desky skupiny Neřež.

Vytvořit živou verzi koncertu The Wall, zvláště na velkém pódiu, vyžaduje velkou přípravu v mnoha různých ohledech. Mohl bys popsat, co vše to obnáší? Co je první věc, která se musí k uskutečnění takovéto akce zajistit?

První věcí je jednoznačně sehnání peněz od sponzorů. Abych byl já po koncertě "na nule", bylo třeba sehnat 190-200 000 Kč. Výhodou bylo, že jsme nebyli závislí na vstupném, jelikož festival Na ulici žádné vstupné nemá a návštěvnost na takovéto akci je jednoznačně zaručena. Další výhodou byl prostor plzeňského náměstí, který nám byl poskytnut zadarmo. A protože Zeď byla udělána pseudokvadro, museli jsme přivézt ještě zadní část PA (přes 7 kW). Vepředu bylo "festivalové" PA i světla. Jednou z mála nevýhod při hraní venku je závislost na počasí a denní světlo při začátku představení.

Jak se shání sponzoři, s čím je oslovuješ?

Mám kamaráda, který má firmu MAT Elektra, a ten už mi před časem slíbil, že se stane hlavním partnerem akce. Dále jsem sháněl sponzory přes známé nebo se Zlatými stránkami v ruce. Když obvoláš padesát firem, tak se najde alespoň jedna, která zaplatí například repliky cihel, ty jsou neskutečně drahé. Samozřejmě každá nese logo firmy. Občas se povede sehnat dobrého sponzora, ale je to práce věru nepříjemná a muzikanta netěší. V dnešní době jsou sponzoři na peníze skoupí, a když už je někomu dají, je to do sportu. Mají zřejmě zažité, že na muziku se dnes už nechodí. A k mé nabídce - nabízím jim spoustu věcí včetně prezentace v tiskovinách, na letácích a také místa pro jejich stánky na náměstí, kde budou během dne lidi, a navíc nemusejí platit za prostor. Také je tam raut pro sponzory, kde mohou získat spoustu užitečných kontaktů. I přesto je poměrně těžké někoho získat.

Jak byla náročná stavba pódia?

Začali jsme stavět o půlnoci den předem. Celý den se jen stavělo a zkoušelo.

A nástrojové obsazení na pódiu?

Dvoje bicí, tři kytary, dvoje klávesy, saxofon, dvě basy, čtyři sboristé, klarinetista, akordeonista a dětský sbor.

Jakým způsobem jste nahráli ruchy?

Ruchy a dotáčky některých nástrojových partů jsme nahráli ve Studiu Master u Jana Militkého v Plzni a u Vladimíra "Ravena" Kučery v Praze. Dvakrát se ve Zdi dělaly half-playbacky, protože tam místy je i symfonický orchestr. Chtěl jsem, aby nahrávka zněla uvěřitelně, a tak jsem vzal syntetické základy z minulé Zdi, přepsal je do not a natočili jsme je u Ravena na živé nástroje a přimixovali k původním. Jsou tam dopsány první housle, druhé housle, violy, violoncella, první a druhé trumpety, trombony a smíšený sbor. Minule jsme to vše dělali na klávesách nebo v počítači, a zvláště u žesťů je ten zvuk mnohem lepší. Všechny ty lidské "mikrochyby" tomu dodávají na živosti.

Jak se zvučila scéna, míchaly ruchy do živého hraní?

Na pódiu jsme se neobešli bez premixů. Takže všechny akustické kytary, dětský sbor a klávesy kromě Hammondů byly míchány na pódiu a posílány do hlavního mixu. Využili jsem digitální pult Yamaha, který byl naprogramován tak, aby se na každou píseň změnilo nastavení pro odposlechy, zvuky malých bubnů a sólových zpěvů. Pak stačí zmáčknout knoflík a vše bylo nastaveno na konkrétní písničku.

Jak je známo, filmová, koncertní a studiová verze The Wall se liší. Jak jste vyřešili tento problém?

Na koncertě byly použity i písně, které na desce nejsou. Je to například skladba The Few Last Bricks, jež byla hrána pouze naživo. Byla vydaná pouze na limitované edici koncertní verze. Další píseň, kterou jsme hráli, byla When the Tigers Broke Free. Není sice na desce, ale je na The Best of Pink Floyd a ve filmu. Je to asi nejotevřenější Watersova zpověď. Dále byly použity nejrůznější verze písniček - dával jsem to dohromady z filmové verze, studiové, koncertní i z Watersovy současné podoby písní. Nakonec ještě proběhla The Tide is Turning, tou Waters končil berlínskou The Wall.

Technická reportáž

Pódium pro Zeď se začalo připravovat tedy v noci z 14. na 15. srpna. Na zadní konstrukci byla umístěna pohyblivá světla Future Light MH 660 stejně jako na vrchních dvou konstrukcích. Dohromady bylo těchto pohyblivých světel asi 25. Většina mikrofonů byla značky Sennheiser a zapůjčila je firma Panter. Na zpěv se použily kondenzátorové mikrofony e865 v mikroportovém provedení, na sólovou kytaru a Filipovu baskytaru to byly vysílačky e172, na velký buben e602, na bubínek e903, na tom tomy e604 a na over-heady a hi-hat e614.

Zvuk

Na mixpultu Yamaha Promix 01 se míchaly oba malé bubny, sólový a mužský sborový zpěv. Premix se dal nastavit tak, že na potřebnou skladbu se pouhým zmáčknutím tlačítka změnilo nastavení pro odposlechy a hall nebo gate na bubíncích. Klávesy (8 manuálů) se předmíchávaly na mixpultu Soundcraft. Hammondky se pro věrohodnost a podobnost zvukům Pink Floyd "přikrmovaly" kytarovým zesilovačem a byly propojeny přes leslie bednu. Analogový syntezátor Roland procházel prozměnu flangerem. Baskytara, elektrické kytary a mikrofony sboristek se posílaly přímo hlavnímu zvukaři.

Celé PA bylo rozděleno do dvou částí, aby dohromady vznikl pseudokvadrofonní zvuk. Přední část (před pódiem) byla ozvučena aktivními systémy Nexo a zadní část (za diváky) systémy Montarbo (výkon 7,25 kW). Ty byly nezávislé na zvukaři a sloužily jen pro ruchy, které se do živého koncertu míchaly po vzoru velkých mistrů. Spouštěné byly z digitálního rekordéru Roland VS 1680 a z discmanu. V případě discmanu se nejednalo o kvadrofonní zvuk v pravém slova smyslu, ale o stereo, které bylo zapojeno křížem: systém Nexo byl použit jako L a Montarbo jako P. Roland VS 1680 byl zapojen následovně: hlavní výstup L a R pro PA Nexo (procházel tudíž hlavním pultem) a výstup aux - L a R pro PA Montarbo. Tady se tedy jednalo o skutečně kvadrofonní zvuk. Kapela na jevišti hrála celou dobu pouze stereo.

The Wall 2004 live!

Troufám si říci, že takovéto koncertní ztvárnění The WalI je v evropském měřítku ojedinělé. Podle odhadů se přišlo podívat a poslechnout si asi 6000 lidí. Na koncertě se objevilo i scénické ztvárnění některých scén z filmu - jako například proslov Pinka před davy lidí, Doktor z písně Comfortably Numb, devastace Pinkova pokoje v písni One of mMy Turns , pochodující školáci a na konci již zmíněné zboření zdi. Vše bylo zahráno pochopitelně ve velice věrných kostýmech. Stejně jako film The Wall, koncert na plzeňském náměstí byl velice silným a emotivním audiovizuálním zážitkem.

NA KONCERTĚ SE PODÍLEJÍ

Filip Benešovský - baskytara, zpěv

Jan Militký - sólová kytara

Jiří Neužil - klávesy, hammond organ, zpěv

Jakub Doležal - saxofon, klávesy, zpěv

Martin Kopřiva - bicí

Tomáš "Kobdzey" Kašpar - bicí, klávesy

Vít Sázavský - kytara, sbor

Peter Čerevka - kytara, zpěv

Theodor Whang - zpěv, klávesy

Václav Vávra - baskytara

Lada Soukupová - sbor