Jim Marshall
(29. července 1923 - 5. duben 2012)
Byla to zpráva jako blesk z čistého nebe. Může si člověk posté říkat něco o pokročilém věku, o prohlubujících se příznacích stáří, o nemocech, ale v případě legendárních osobností se zprávám o jejich skonu tak nějak pořád těžko věří. A v případě Dr. Jima Marshalla, OBE, tvůrce legendární již značky aparátů, zvláště. Ať už to vede člověka pak k jakýmkoli myšlenkám, nepřevládá v první chvíli nic jiného, než smutek.
Z hlediska tváře rocku jako takového je Jim Marshall legenda legend. Člověk, bez něhož by drtivá většina kytaristů nebyla tím, čím se stala. Jeho jméno, značka jeho aparátů, to je synonymum rockové hudby. A takto bychom mohli pokračovat dál. Za všechny další případy uveďme ale ještě jeden, nad jiné výmluvný. Jim Marshall je v každém případě jeden ze tří velikánů, kteří dali rockové muzice tvar. A tady je velmi zajímavý ten fakt, že produkty obou dvou dalších, Lea Fendera i Lese Paula (případně sem můžeme zařadit i tvůrce humbuckingu Setha Lovera), definovaly onen typický rockový sound ve většině fází vývoje této muziky právě ve spojení s aparáty Marshall...
James Charles Marshall se narodil 29. července 1923 v Kessingtonu, v Londýně. Roku 1937, poté, co se vypořádal s vážným onemocněním, začal ve svém volném čase zpívat s jednou místní kapelou. Přitom ale zjistil, že by ho hodně bavilo hrát na bicí, takže časem přesednul na bubenickou stoličku. Roku 1949, po dvou letech intenzivního studia u Maxe Abramse, si otevřel svou vlastní bubenickou školu a v průběhu padesátých let se stal jedním z nejvyhledávanějších učitelů tohoto nástroje.
Roku 1960 si v Hanwellu, v západním Londýně, otevřel svůj první obchod, zaměřený nejdříve na bicí nástroje a jejich komponenty. Postupem času ale svůj sortiment rozšířil především o kytary a zesilovače. Kamarádi bubeníci sebou totiž do obchodu vodili své spoluhráče z kapel a ti se stále pídili po nových nástrojích a zesilovacích soupravách. Marshall dokonce začal během roku 1961 ve své garáži stavět na objednávku menší PA systémy a basové bedny. A právě tehdy začal přemýšlet o zesilovači, který by kytaristům vyhovoval po všech stránkách. Svou koncepci opřel o stovky různých názorů, které si za ta léta hraní, učení a prodávání vyslechl, a také o konstrukci komba 1959 Fender Bassman 4 x 10”, který byl mezi kytaristy velmi populární (ale také velmi drahý). Oslovil tedy Kena Brana, odborníka na elektrotechniku, a začali vyvíjet svůj první model. A ten se objevil na trhu v září 1962. Šlo o hlavu JTM45 a bednu, osazenou Celestiony G12 (koncem roku dokonce stylem 4 x 12”). Tak a bylo to. A když nyní uvedu trochu již otřepaně znějící frázi, že zbytek je historie, tak v tomto případě je to naprostá pravda.
Nemůžeme zde uvádět celou historii značky Marshall. Ale s každým dalším rokem tyto aparáty získávají patinu klasiky a jakýkoli model, který vlastníte, má naprosto jedinečný rodokmen a své místo ve vývoji hudby. Jsou to zařízení, která výrazně podtrhují kytaristovu osobnost, jsou vysoce variabilní, jsou spolehlivá a prostě - hrají, mají tón, jsou konkrétní, jsou to prostě Marshally, nejlepší, nejprověřenější a nejtypičtější aparáty kytarového světa. To mi jistě potvrdí každý vlastník těchto stacků či komb. Patří sem v průběhu času (abychom vyjmenovali aspoň ty nejsignálnější) modely a řady 1959 (z roku 1966), Master Volume (1975), JCM800 (1982), jubilejní stříbrná série 2555 (1987), JCM900 (1989), výroční 30th Anniversary 6100, JCM2000 (1998), VS2000 (2000), MG (2002), Mode Four (2003), Handwired (2005), výroční JTM45/100 (2005), Vintage Modern (2006), JVM4 (2007), JVM2 (2008) a třeba signature model YJM100, který jsem měl také v rukách a testoval právě pro toto číslo právě v tento čas...
Na závěr této vzpomínky bych chtěl říct něco osobního. Když jsem poslouchal text Ladislava Vostárka v legendární skladbě Oldřicha Říhy Katapult, tak jsme jako začínající muzikanti hltali obrat, ve kterém do tmy hlediště „svítí rudé oči Marshallů“. Když jsem šel na vojnu, k fotkám svojí holky jsem si přibalil i část jednoho katalogu s Marshally, který jsem tehdy schraňoval. A pak, po letech, jsem se k těmto aparátům dostal, hraju na ně, píšu o nich, testuji je jak pro Muzikus, tak i v rámci workshopů, a roku 2005 jsem se Jimem Marshallem setkal při předvádění jeho aparátů osobně. A na to nezapomenu. Zkrátka, Jime Marshalle, díky! Vaše aparáty vždy byly a budou srdcovou záležitostí a klasikou každého rockového kytaristy. Tak, a dnes to zkusím všechno otočit na 10!
