První, co už jsme věděli dopředu, bylo, že letošní výstava ve Frankfurtu zaznamenala docela zásadní změnu. Doslova by se dalo použít pořekadlo: Škatule, škatule, hejbejte se! Výstavy si pro tento rok prohodily, a to zcela zrcadlově, svoje výstavní haly. Na plánku se to poznalo tak, že co bylo červené, bylo modré, a naopak.Nejvíce diskutovanou příčinoutéto výměny pak byl vzestup celého průmyslu zábavních a koncertních technologií, a tudíž vzestup nároků na výstavní plochy, tedy výstava Prolight and Sound, zatímco, jak se zdá, Musikmesse a vystavování hudebních nástrojů rozhodně konjunkturu nezažívají. Fenomén internetu nebo zpomalení, či až zastavení, inovací a nových objevných řešení mohou být jedny z hlavních příčin. Asi ani nelze zanedbat vliv NAMM Show v kalifornském Anaheimu. Výstaviště s přesunem avizovalo i nový koncept, který nyní směřuje k oddělení obchodních a dealerských aktivit od prostých návštěvníků. Navíc s příklonem ke koncertům a oslovení i širšího publika než jen aktivních muzikantů. Nepřítomnost některých velkých značek, resp. zastoupení jen německými obchodníky, není dobrým znamením. Nicméně výstava je přesto obrovská a pořád je na co koukat a na co si zahrát, co vyzkoušet. Na následujících stránkách vám přinášíme, co zajímavého a nového bylo k vidění a slyšení.
Vox Starstream
Jak sama fima Vox říká, kytara Stratstream je určena pro ty, kteří chtějí opustit klasickou cestu kytary a vydat se směrem nového vnímání tohoto nástroje. Zajistit by to mělo dvojí snímání, tedy magnetické a piezo. Celé je to podpořeno DSP procesorem s efekty. V paměti máte uloženo dvacet sedm zvuků a šest si jich můžete uložit se svým nastavením. Dle mne, i podle prezentace kytaristky na stánku, je to, stále kytara, nicméně se zajímavým zvukem, což lze hlavně přičíst piezosnímači.
Zoom Aero RhytmTrack AR-96
Tato věcička připomínající trochu létající talíř napovídá, kterým směrem by se mohly ubírat elektronické hudební nástroje. Ale to ukáže čas. Zoom ARG v sobě nese hned několik funkcí: sekvencer, syntezátor, bicí automat, looper a MIDI kontrolér. Bílý kruh je citlivý na dotyk a funguje jako klasické pady. Asi nejvíce zajímavé je zabudování akcelerometru a bílý kruh jde uchopit do ruky a přemění se na jakousi elektronickou tamburínu. Snímaným pohybem (přes modrý zub - Bluetooth) pak lze řídit různé funkce a parametry. Chvilku jsem si na futuristický nástroj „brnkal“, ale to vám povídám, bez tréninku to nepůjde.
Hala Rock meets Pop
Vzhledem k tomu, že truck Boss byl dvoupatrový, tak jsem se kvůli vám úzkými schůdky vysoukal nahoru a udělal fotku. Z ní si můžete udělat představu, jak velké jsou haly na Frankfurtském výstavišti. Tahle hala 11 je přibližně střední velikosti. Pro představu, kterou si asi těžko dokážeme představit, mají všechny haly rozlohu půl milionu metrů čtverečních.
Mattisson Bass Series IV TT
Pod křídly EBS postavil tuto baskytaru Anders Mattisson. Na první pohled jsem tak zahlédl trochu „Ikeu“, pak sem ale nakonec ocenil jednoduchost designu, a hlavně ergonomický přístup do vyšších poloh. Sám nejsem zastáncem hry na basu v těchto polohách, ale ti, kteří se zde pohybují, přístup jistě ocení. Ladění hmatníku zajišťuje True Temperament Fretting System, což je vidět na zakřivených pražcích. Zahrát mne nenechali, což je vidět z cedulky pod strunami.
Sbip,
německý výrobce elektrických smyčcových nástrojů, se chlubí revolučním pojetím - zvuk není snímán elektroakusticky jako u většiny podobných nástrojů na trhu, ale ryze elektromagneticky jako u elektrických kytar. Zuby si prý téměř vylámali na optimální kombinaci strun a snímačů, což se jim podařilo údajně až po třech letech vývoje. Snímače si nakonec dělají sami, struny jsou kovové Fisoma od Lenznera. Každá struna, jak na houslích, tak čelu i kontrabasu, má vlastní, výškově nastavitelnou kobylku. Kytarová ladící mechanika spojuje výhody klasických kolíků ve spojení s dolaďovači. Krk, který je vlastně i tělem, je z hliníku s ebenovým hmatníkem. Zajímavé jsou ceny. Basa i housle za cca třináct set euro, ale čelo už za osmnáct set.
Gibson Petera Framptona
Les Paul a Harley-Davidson. Některé věci jsou prostě úžasné a není třeba je komentovat.Zeď snů
Bílá kráska jménem SG
Vyndal jsem ji z pouzdra, jemně polaskal, něžně uložil zpátky, zamáčkl slzu a vydal se dál...
Zeď snů
Věřte mi, opravdu, všechno byly Gibsonky.
Yamaha TransAcoustic LL-TA/LS-TA
Před časem jsme psali o pianu TransAcoustic, kde inženýři z Yamahy umístili elektroakustický měnič přímo na desku piana, kterou tím rozezvučeli. Ta pak fungovala stejně jako membrána reproduktoru. Letos stejný systém zamontovali do akustické kytary. Ze zabudovaného efektového procesoru pak poslali do měniče reverb a chorus. Výsledek? Zahrál jsem si a... akustická kytara s reverbem a chorusem. Bez zesíku.
Yamaha Revstar RS720B/Bigsby
Máme přislíbeno, že už brzy budeme moci otestovat kytaru Yamaha z nové řady Revstar. Série byla navržena k padesátému výročí firmy. Vývoj, za pomoci muzikantů a hudebních nadšenců z Londýna, Los Angeles a Tokia, trval tři roky. Design je inspirován motocykly Café Racer, které byly populární v Londýně okolo roku 1960. Byly konstruovány více na rychlost než pro pohodlí. Název se ujal, když byly využívány na krátké cesty mezi kavárnami a bary. Z vystavovaných modelů mne osobně zaujal Revstar s tremolem Bigsby. Brzy uvidíme a uslyšíme spojení historie a tradice s novými technologiemi.
Na spojených výstavách
Musikmesse a Prolight + Sound to vesměs v halách hučí, hlučí, duní - nejvíce snad v hale Classic Meets Jazz, kde byla většina vystavovatelů dechových nástrojů. Zcela v kontrastu k této skutečnosti byla hala 3.0 Sound+Audio, věnovaná právě tomu nehlučnějšímu - reproduktorům a reprosoustavám těch nejvyšších kalibrů, nejtišší. Nehledě na hluková omezení pořadatelů, vystavovatelé své soustavy povětšinou vůbec nepouštěly, neb by tím stejně nic nedokázali, jen by návštěvníky spíše „přizabili“. Takže to nakonec byla největší oáza klidu na výstavišti, kde bylo možno bavit se i šeptem. Všechna čest.
Gibson Les Paul
Už jsem sahal do peněženky, ale pak...
Že korpus klavíru
nemusí být vždycky ze dřeva, se sice tak nějak tuší, ale málokde jsou u nás k vidění, protože “neklavíry” se v Česku prostě nedělají. Tam si bylo lze na ně i sáhnout, neřku-li i kloudně zahrát. Použité materiály byly kromě toho dřeva taky plexi čili polymetylmetakrylát nebo sklolaminát.
Velice zajímavě vyřešené
šlapky značky Stable čínské firmy Grojack Industrial Co., Ltd. Třeba zajímavě napadnutá dvojšlapka, kdy jednu palici ovládáte normálně špičkou či chodidlem a druhou patou. Kdysi s podobným nápadem přišla firma The Dualist, ale tam běhaly palice proti sobě - jedna vpřed, druhá vzad. Dalším zajímavým nápadem je dvojšlapka pro razantní bušiče, kdy jdou obě palice současně na blánu pro razantnější úder. Samozřejmě nechybějí dvounožní kardanové dvojšlapky, šlapky jednoduché i ostatní bicí mechanika. Jenom škoda, že ty bubliny na pedálech ojeli z produkce DW.
Řada činelů Bliss
od nově vystavující kanadské firmy Dream. Jediní netureční a nečínští výrobci činelů letos na veletrhu. Má už snad být i v aktuálním jednání jejich prodej v Česku. Vypadají velice pěkně.
Tihle automatičtí
přes MIDI řízení bubeníci, vlastně paličkostroje, hrály na stánku polské firmy Poly End z Olsztynu. Naposled jsem něco podobného viděl na koncertě Pata Methenyho v Brně posledního června 2012 (viz Muzikus 6/2012, str. 40-49), ale tyhle vypadaly trochu funkčněji, současněji a učesaněji.
Solidně a poctivě
udělaná menší a středně velká PA, bodová i line-array, od americké firmy Clair Brothers.Příjemný konstrukční detail u malých PA beden švédské firmy Prophon - teleskopický stojan pro reprobednový satelit je vůči hmotě reprobedny vyvážený pružinou, takže po uvolnění západky vám padající reprobedna ani nezlomí klíční kost ani nic nezničí, ale nepadajíc, pomalu a elegantně vyjede do své nejvyšší polohy, odkud ji můžete bez dřiny mírným tlakem sesunout, kam potřebujete.
Zavedená švýcarská firma
Voice Technologies z Zürichu předvedla pěknou sadu in-ear sluchátek, pak klopových a vodě odolných mikrofonů. Všecko měli tak mrňavé, že mohli s výhodou ušetřit na velkém stánku, což se i stalo. Mechanické hodinky se už po světě tolik neprodávají, ale jejich mikrohračičkářská tradice se prostě nezapře.
Velice netradičně
a zajímavě mají vyřešeny ráfky i mušle na slovinských bubnech Manic Drums z Lublaně. Ráfky jsou částečně rozdělené a každá mušle má navíc jeden klips. Díky tomuto mechanismu lze vyměnit blánu na bubnu rychleji než u prostého šroubování. Vypadají taky velice pěkně.
„Frajeřina v honbě
za vintage designem, který ale staré přístroje nikdy neměly. Bavlnou opletený kytarový kabel německé firmy Sommer Cable s konektory TRS-jack s dřevěnými kryty. Kolegové podotkli, že některým kytaristům by prospělo, kdyby měl konektor ze dřeva i ty kontakty. Vedle laděných
kovových bubínků Hapi Drum a různých tibetských mís jsem na stánku německého obchodníka s touhle veteší Afro Ton našel mnou dosud neviděný dřevěný Sun Drum. Těmi rolničkami v dřevěných žlábcích se jednotlivé segmenty tohoto bubínku ladí a naladěny zní velice pěkně.
Classic meets Keys
Takto pořadatelé nazvali halu 9.0 do které se pokusili naštosovat vše s klávesami - tedy jak klasické strunové klavíry a pianina, tak elektronické klávesy a dokonce akordeony. Faktem je, že akordeony obsahují dnes běžně MIDI i zvukové moduly, a často je mívají i klasické klavíry a pianina. Na druhou stranu špičková, ryze digitální piana, jsou osazována různými druhy kladívkových mechanik, aby se mechanická odezva a pocit hráče co nejvíc přiblížily klasickým klavírům, takže kolikrát nelze rozhodnout jednoznačně, kdo do jaké kategorie patří. Přičteme-li neúčast nebo zmenšení expozic některých tradičně vystavujících firem, nejeví se tento krok pořadatelů až tak nelogicky. Na obrázku klavír anglické firmy Phoenix Piano System, která se připojila k častému trendu využívání uhlíkových vláken a svůj nástroj, který je údajně prvním komerčně dostupným klavírem z tohoto materiálu, nazvala příhodně Carbiano.
T-Rex SoulMate
Pět boutique pedálů v jednom: Møller, Mudhoney, Replica/Reptile and Room Mate. Čistě analogové, bez digitálních převodníků. Takže jsem nasadil sluchátka a jal se brnkati. Musím říci, že mne velmi zaujal. Uznávám, že pedalboard a krabičky jsou prostě základem. Ale přirozená lenost zapojovat, propojovat, vymýšlet zapojení... Hledáte-li něco místo pedalboardu, tohle by vám nemělo uniknout.
Ohlédnutí frankfurtská, 2016tá
Ranní mumraj aut na dálnici a letadel kousek nad ní, k tomu na obzoru budova ve tvaru právě ostrouhané tužky pro mě znamená jediné - že budu muset, a rád, překonat únavu z cesty a unavit se ještě víc a radši celodenní, vlastně dvoudenní, promenádou po betonových pavilonech, kde je nachystán další dvojveletrh Musikmesse a Prolight+Sound, tentokrát A. D. 2016. Nesnadno o nich napsat něco nenapsaného, když jste tam skoro po stopadesáté, naposled předloni, ale zkusím.
O rozšoupnutí jejich termínů už víte. Na Prolight+Sound bylo letos přisouzeno nejvíc výstavní plochy světlům a jevištním konstrukcím. Je to logické, když desek se nahrává čím dál míň a muzikanti už nejsou živi z tantiém, ale poctivou dřinou naživo.
Pro mě největším překvapením na veletrhu Musikmesse, tentokrát nemilým, byla absence všech zásadních bicích firem, co jich po světě je. Proč ty nejzavedenější výrobci bubnů a činelů přenechali prezentaci Číňanům a Turkům? Že by proto, že se v Číně už beztak většina levnějších bubnů vyrábí? Anebo bojkot? Nedohoda? Požadavky či přitvrzení podmínek z něčí strany? Krize? Apokalypsa s koncem světa? Nedověděl jsem se. Některé zavedené, Paiste a Sonor, byly sice uvedeny v katalogu, ale stejně pak na place nebyly. Že existují nějaké firmy jako Ludwig nebo Paiste by se tam jeden dověděl jenom z postavených starších podpisových souprav v letos nově vytvořeném Drum Campu.
O jiných, třeba o Tamě, DW, Meinlu nebo Zildjianu, ani takhle. Bubny tedy letos na veletrhu samostatně vystavovali vlastně jenom kazihrouti téhle vzpoury - japonští Sakae, pak malí bubnoví rukovýrobci a Číňani. Činely pak jenom nová kanadská firma Dream, opět Číňani a Turci. Z Turecka tam nastoupily firmy, o něž jsem i přes svůj letitý zájem zavadil poprvé, takže i špatné události mohou někdy něčemu pomoct.
Vůbec, co se týká čínské produkce, pomalu jim už i na Dálném východě dochází, že nejen opajcováním čehokoliv lze přežít a tržně uspět a jsou proto vidět i první nesmělé známky vlastní čínské kreativity, což je určitě dobrá zpráva.
Když jsem schovával letošní výstavní katalog, napadlo mě vyhrabat v příslušné krabici taky katalogy starší, kdy jsem na veletrhu byl v tomto století a taky o nich psal, tedy aspoň ty, co mi tam zbyly, a pokusil jsem se o malé, sice hodně děravé, ale přece jenom jakési porovnání.
Přestože jsem se na hromady bubnů těšil a cítím se tak letos trochu jejich absencí vyšplouchnut, přeju frankfurtskému veletrhu dlouhá léta další slávy a navíc i světovým výrobcům bicích, ať se příště domluví s vystavovateli líp.
