Všechno na světě pro holky v  první řadě - Tom S. Englund ze švédských Evergrey

Jako prvního do seriálu o muzikantech, kteří jsou ve svých kapelách hlavními postavami či dokonce kapelami sami o sobě, jsme vybrali Toma S. Englunda ze švédských Evergrey. Tento skladatel, kytarista, klávesák a především znamenitý zpěvák svolil k rozhovoru při zastávce své kapely v Bratislavě na společeném turné s americkou kapelou Kamelot. Klávesák Rikard se občas taky nadšeně připojil.

Ze seznamu vybavení, které nyní používáš je na první pohled očividná tvá spolupráce s Caparison Guitars. Především proto, že máš na svědomí i svůj vlastní „signature model“. Co tě vedlo k tomu,podílet se na tvorbě vlastního modelu?

Tom: V minulosti jsem byl sponzorován značkou Ibanez, ale tím, že se jedná o tak velké jméno, jsem neměl pocit plné podpory. Když jsem se pak přes známého dostal ke značce Caparison, ozval jsem se jim sám, jestli by měli zájem o spolupráci, a vyšlo to.

Co je jedinečného na tvém modelu a jak moc jsi byl zapojen při jeho tvorbě?

Tom: Mám jich ve skutečnosti víc. V podstatě jsou tři, které definují můj vlastní model. Na těchto exemplářích jsou upraveny snímače, pozice ovladačů hlasitosti a pochopitelně znaky na hmatníku. Jsou to pouze mé osobní úpravy modelu, který již mají v nabídce.

Nepochybuji však, že sis dal záležet na tom, aby si s jejich pomocí dosáhl zvuku, který ti je nejbližší. Osobně bych ho definoval deskou Solitude, Dominance, Tragedy a popřípadě skladbou She Speaks to the Dead.

Tom: Přesně. Bylo to právě v té době, kdy jsme si začali hrát s mikrofony, a podobně, abych dosáhl zvuku, který bych si přál.

Nedá se tedy pochybovat o tom, že jsi u Caparison spokojen.

Tom: Tato spolupráce je fantastická. Mám tisíciprocentní podporu a dostal jsem doposud asi patnáct kytar.

Zajímalo by mě rovněž, jestli se snažíš dále vybavení rozvíjet a objevovat nové možnosti?

Tom: Abych řekl pravdu, nezajímají mě moc detaily... pedály, kabely a podobné hovadiny. Nejlepší je, když zapojím kytaru do zesilovače a hraji. Pokud to funguje a jsem spokojený s výsledkem, tak se toho držím.

Jak ses vůbec dostal k muzice?

Tom: Jako dítě jsem vyhrál při nějaké soutěži v zábavním parku singl Radio Gaga od Queen. Poté jsem se zaposlouchal do synthpopu a kapel jako Depeche Mode nebo zvěrstev jako Thompson Twins. Dalo by se říct, že jsem byl tehdy proti rockerům (smích). Nějakou dobu nato jsem se dostal na koncert Def Leppard, viděl ty zástupy holek po koncertě a řekl jsem si: „Tohle chci v životě dělat.“ (smích)

Jak se tedy zrodili Evergrey?

Tom: Kapela byla založena v roce 1995, ale první desku jsme vydali až v roce 1998, takže to chvilku trvalo. Ve skutečnosti jsme nahráli demo velmi rychle a dokonce jsme okamžitě získali smlouvu, ale nedostali jsme zas tak rychle zaplaceno. (smích) Potřebovali jsme tedy dva až tři roky, než jsme vydali debutové album.

Jaké máš vzpomínky na začátky a jak to vůbec fungovalo? Napsal jsi většinu materiálu sám?

Tom: V té době jsem napsal v podstatě vše sám. Vypomáhal mi občas náš tehdejší kytarista Daniel. Když odešel po naší druhé desce, získal jsem pozici hlavního skladatele v kapele, ale dodnes stále spolupracuji se všemi.

Když nyní přejdeme na jiné velké téma, jak vůbec přistupuješ k psaní nového materiálu? Vychází nějaké nápady třeba z jamování?

Tom: Je to velmi různorodé. Nové album je toho nejlepším příkladem, jelikož jsme na to zbyli jen Rikard a já. Nekontaktovali jsme ostatní členy, dokud jsme nevěděli, jestli budeme vůbec schopni dát něco dohromady. Společně jsme však napsali poměrně rychle tři skladby a řekli jsme si, že to zvládneme. Tak jsme psali nový materiál, zatímco jsme sháněli nové členy. Rovněž poměrně rychle se i noví členové zapojili do tvůrčího procesu. Sám Marcus se mnou napsal dvě skladby. Teď to fungovalo tak, že jsem dal něco dohromady, poslal to Rikardovi, aby mi řekl svůj názor, a obráceně. Nebo mu zavolám a řeknu: „Mám tohle a zahraj mi k tomu něco na tenhle způsob,“ a tak dále.

Rikard: Jamujeme jen když už máme nějaký nápad a chceme ho popřípadě rozvinout.

Tom: Když máme lepší představu o skladbě, tak začínáme řešit ostatní věci, jako jak přesně by skladba měla znít apod.

Máš pocit, že existuje nějaký podstatný rozdíl mezi stylem psaní, který jsi používal na začátku kariéry a dnešním?

Tom: Řekl bych, že dnes je to jako na začátku naší kariéry, ale na albech od Recreation Day po Torn to bylo jiné. Byla to éra postavená na kytaře, jelikož Henrika nadevše zajímala kytara. (smích) Je to možná nečekané, ale já rád skládám na klávesách. Ovšemže skládám na kytaře, ale hlavní harmonie získávám při hraní na klávesy.

Neměl jsi tentokrát třeba pocit, že ostatní, především Henrika, postrádáš při procesu psaní?

Tom: Taky mě to překvapilo, ale práce šla od ruky více než kdy jindy. Řekl bych, že to byl nejsnazší proces tvorby. Rikard měl na svých bedrech tentokrát více odpovědnosti a myslím, že jsem nikdy nenapsal album tak snadno.

Abych řekl pravdu, trvalo mi nějakou dobu, než se mi zalíbila nová deska. Mám rád všechna vaše alba, ale právě u tohoto nového jsem měl pocit, že je nejpřímočařejší ze všech. Když jsme se spolu bavili před dvěma lety, shodli jsme se na tom, že tento titul drží Monday Morning Apocalypse. Dle mého názoru nová deska MMA ho přebila už proto, jak rozmanitá mi přišla minulá deska Torn s dokonce až s progresivními vlivy. Proto jsem měl pocit, zda ti neschází přísun nápadů z více zdrojů, jako byl třeba Henrik?

Tom: Musím ti říct, že tentokrát s tebou nesouhlasím ani trochu. (smích) Mám právě pocit, že toto je asi nejrozmanitější album, jaké jsme udělali od dob The Inner Circle. Tak to já cítím. Monday Morning Apocalypse je ale oproti Torn velmi přímočaré album, ale... tak já to cítím. To je na muzice krásné...

... že si na ni udělá každý svůj upřímný názor.

Tom: Rozhodně. Pro mě je tam šedesát šest minut nadupaných hudbou. Nachází se tam vše, od akustických kytar, chorálů, všechno. Pro mě tam je obrovské množství rozmanité práce.

Kromě hraní se věnuješ již řadu let i produkci svých alb...

Tom: Od alba Solitude, Dominance, Tragedy.

Baví tě produkce po těch letech třeba i víc než samotné skládání hudby?

Tom: Rozhodně. Teda asi ne víc než psaní, ale mám to asi tak nastejno. A navíc to jde ruku v ruce. Do toho se věnuji produkci jiných kapel. Člověk se neustále učí novým věcem. Nejvíc jsme se asi přiučili při nahrávání Monday Morning Apocalypse, jelikož jsme pracovali s dvěma velkými profesionály. Tvrdá práce tě vždy někam posune, a tu jsem dělal posledních patnáct let. (smích) Věřím, že tomu tak bude i nadále. Měli jsme to štěstí, že jsme pracovali s takovými lidmi, kteří nás dokázali kočírovat a udržet ve správném směru.

Rád bych nyní přešel na artwork, který je velkou součástí vaší kariéry. Na minulé desce Torn jsem byl fascinován tvorbou Reného Asmussena. Do toho vám přebal dělal Mattias Noren, se kterým jste spolupracovali na drtivé většině svých alb. Proč jste nyní využili služby Michaela Gullbradsona?

Tom: Když už došlo k tak zásadní změně v sestavě samotné kapely, měli jsme chuť zkusit něco úplně jiného. Upřímně, přebal je pro mě méně důležitý než cokoliv uvnitř bookletu. Přestože nahrávací společnost je vždy opačného názoru, protože podle nich je to to, co prodává, a tudíž nejdůležitější. Tentokrát jsme chtěli použít komiksový styl, který tu vidíš. Už jsme to chtěli udělat mnohem dříve, ale doposud jsme nepoznali nikoho, kdo by uměl kreslit rukou a jeho tvorba by se nám zamlouvala.

... abych k tobě byl upřímný, artwork na nové desce mi přišel doposud nejslabší. Jsem rád, že vaše priority jsou jinde. (smích)

Tom: (smích)

Pojďme nyní na téma alkoholu. Na záběrech z tourbusu, které se objevily na vašem DVD, je vidět, kolik vozíte s sebou flašek značky Jack Daniel’s (smích). Navíc jsem vás viděl několikrát popíjet i během koncertu, ať už to bylo na Masters of Rock či na Graspop v Belgii. Jaký je váš názor na alkohol a drogy obecně?

Tom: To jsou dvě odlišné věci. Nezajímají mě osudy jiných muzikantů. (smích) Piju, protože... nevím... mám to rád a nějak už je to se mnou spojené v hudebním světě. Drogy jsou mi cizí.

Hráli jste někdy s kocovinou nebo pod vlivem alkoholu?

Tom: Jednou jsme hráli hodně opilí, v Dánsku. Všichni odešli, proto jsme něco takového udělali naposled.

Ale pár panáků při koncertě taky neublíží?

Tom: Ne, především při posledních několika skladbách. Nikdy nepijeme dřív, než když zbývají dvě až tři skladby do konce.

Ptám se, protože jsem tě nejednou viděl s podivnou křečí v obličeji, kdy jsi sám nebyl spokojený s precizností své hry.

Tom: To se může stát, když zrovna vstanu nebo jsem totálně střízlivý, protože nejsem žádný p**raný John Petrucci. (smích)

Nemůžu zapomenout, když jsem se na vás byl podívat v pravé poledne na Graspop, s hroznou kocovinou. Popili a bavili jsme se spolu večer předtím, a když jsem se tě zeptal, jestli to zvládneš zítra, odpověděl si suverénně „Nope“. Opravdu se dá říct, že jsem od vás viděl lepší vystoupení než tehdy.

Tom: (smích) Ano, ale tehdy jsme navíc měli hodně technických problémů. Jeho klávesy nefungovaly, na monitorech nešel zvuk, takže když vezmu všechno v potaz, tak to bylo celkem OK.

Není nic výjimečného, že se na nové desce podílela i tvá žena. Tato tradice se drží od první desky, a asi to tak nepochybně i zůstane.

Tom: Dosáhlo to takové úrovně, že i ona má svou fanouškovskou základnu mezi fanoušky Evergrey. Dostává jak hromadu emailů, tak i zpráv na Facebooku apod. Nikdy by však na našich deskách nebyla, pokud bychom necítili potřebu obohatit danou skladbu. Dokonce se i autorsky podílela na dvou skladbách. Napsala refrén pro Frozen a Out of Reach.

Pokud se nepletu, i tvá dcera se představila na nové desce. Má opravdu krásný hlas, ale jak vás napadlo ji zapojit? Má s tím snad co dělat obrázek na zadní straně?

Tom: Inspiroval mě právě tento obrázek. Vytváří to právě tu chladnou atmosféru, které jsem chtěl dosáhnout. Chtěl jsem, aby to znělo jako hlas ze snu, a to se povedlo.

Ještě mě napadlo, proč jste změnili konec skladby Wrong pro účely videa? Verze na albu má z mého pohledu údernější a trochu i atraktivnější konec.

Tom: Nahráli jsme dvě verze, protože si nahrávací společnost nepřeje jako videoklip skladbu delší než pět minut.

Rikard: Měli jsme trochu problém s tím, jak ukončit tuto skladbu. Přišli jsme s těmito dvěma nápady, a bylo tedy přirozené použít obě verze na jiný způsob. Líbí se nám obě, ale především jedna z nich je atraktivnější pro rádia.

Vím, že si na tuhle otázku odpovídal jistě už mnohokrát, ale pro účely našeho seriálu se tě musím opět zeptat na texty a témata, na které se zaměřuješ. Kde bereš inspiraci? Pracuješ s osobními zážitky, či jsi inspirován jinou hudbou, filmy nebo soundtracky jako mnozí jiní?

Tom: Je to vždy velmi osobní a postavené na tom, co jsem buď já nebo mí blízcí zažili. Na nové desce je mnoho skladeb o vztazích v kapele od dob alba Torn. Někdo řekl, že nová deska je „rozvodová“. (smích)

Napsal jsi někdy něco o vztahu mezi tebou a tvojí ženou?

Tom: Ne.

Tohle téma je zapovězené, co?!

Tom: Ani bych ti to neřekl (smích)

(smích) Vždycky mě zajímalo pozadí skladby Trilogy of the Damned. Na limitované edici alba Recreation Day je úvod jakoby odříznutý a nezačíná tak nějak přirozeně. Kdybych neslyšel nelegální verzi tak pět let staré, kdy se mi ji podařilo sehnat v Bělehradě, myslel bych si, že to byl záměr.

Tom: Bylo to v období, kdy jsme nahrávali na pásky. Něco se stalo a už se to nedalo spravit.

Rikard: Přesně si vzpomínám, o co šlo. Ta skladba byla prvotně použita jako bonus pro japonskou verzi desky In Search of Truth a poté byla použita i pro celosvětovou limitovanou verzi alba Recreation Day už s touto chybou. Ale na té japonské verzi je skladba v pořádku.

Tom: Nějaké pako udělalo chybu a my už jsme s tím nemohli nic dělat.

Na to se mi Tom pochlubil, že se jich smůla držela i tentokrát, protože skladby na zadní straně desky jsou ve špatném pořadí. Už s tím znova nic neudělají, ale je to pro ně opět motivace být ještě pečlivější a sama kapela si je vědoma skutečnosti “co si člověk neudělá sám, to nemá“. To jim však nezabránilopodepsat mi jak novou, tak všechny desky od té doby, co jsme se viděli naposled. Navíc jsem požádal Toma o osobní věnování na plakát. Reagoval na poslední položenou otázku, a napsal: „Don’ t you just love the beginning of the Trilogy of The Damned?!“ Volně přeloženo: „Není snad začátek Trilogy of The Damned nádherný?!“