V předjaří jsme se s dvěma kolegy z redakce ocitli na místě jak vystřiženém ze zmíněného filmu v nadpisu. Bylo to nedaleko Hradce Králové, v malé vesničce zvané Dolní Černůtky. Nikdy jsem o ní neslyšel, ale vězte, že tudy kráčela historie. A jelikož se za pamětníka považuji a měl jsem co do činění s těmito kroky, podělím se s vámi o zážitky, které nás tam čekaly...
Návštěva u Mistra
Po mírném bloudění jsme se zatajeným dechem vjeli dodávkou do dvora venkovského stavení. Přivítal nás milý vousatý pán se slovy „... tak já jsem zatopil v kamnech.“ No, asi to bude třeba, protože návštěvu jsme plánovali na nějakou tu hodinu. Onen pán,Vladimír Hůlek, byl totiž elektrotechnik, který jako jeden z mála odborníků zasvětil život servisu a opravám výrobků slavné socialistické německé firmy Vermona.
Ti starší z vás jistě vědí, která bije, protože v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století tuhle značku potkávali nebo na ní hráli. V socialistickém Československu neměly kapely Marshally, Fendery, Voxe, Laneye nebo dokonce Mesa Boogieny. Hrálo se na Tesly a Vermony. Oproti výrobkům Tesla působily zesilovače a reprobedny Vermona jako zjevení, co se designu i výkonu týče. Připomínaly nám solidním provedením a čistým hutným zvukem vytoužené západní zboží, které vlastnil jen málokdo.
Ve vytopené dílničce plné měřicích přístrojů a šuplat s rozmanitými součástkami bylo útulno a vonělo tam kafe. Nachystali jsme záznamový strojek a fotoaparát a začal dlouhý „výslech“ hlavního herce a účastníka dávného příběhu. Propadli jsme se o mnoho a mnoho let zpátky a zjistili, jak to vlastně všechno začalo.
Příběh člověka
Prozraďte nám, jak jste se k servisu a opravám Vermony dostal.
Jsem vyučen přes sdělovací a zabezpečovací techniku na dráze. Začínal jsem s vagóny a telegrafy, což je dnes už asi muzeum. Chodil jsem do drážní školy v Praze-Bubenči a internát jsme měli na Kačerově. Na tramvaj jsme chodili do Michle a jelo se za šedesát haléřů tam a zpátky. Dnes by mi to asi nikdo neuvěřil. Psal se rok 1963 a pivo stálo korunu dvacet. Od dráhy jsem utekl, protože se mi to zdálo tak trochu jako středověk. Všechno stálo na místě a pokrok se nehýbal...
No ono se to asi moc nehýbe ani dnes...
Dráha byla vždycky stát ve státě. Tak jsem zvedl kotvy a v Hradci (Králové) existovala firma Jolana, která vyráběla elektrické kytary a tranzistorové varhany a varhánky. Tak jsem se zašel zeptat. Byl to dům, kde se říkalo Ve Mlejně, a nějakej pan Růžička tomu šéfoval. Potřebovali zrovna technika, tak mě přijali a pracoval jsem zatím na kytarách na konečné montáži. Seřizování a osazování elektronikou.
Který to byl rok?
No, to bylo tak 1969-70 a mezitím se ředitelství ČSHN (Československé hudební nástroje, pozn. autora) domlouvalo s Němci na nějakých dovozech. Němci si ale samozřejmě dali podmínku, že pro jejich výrobky musí být u nás servis. Tak mě vedení vyčlenilo, a než se začaly Vermony vozit, strčili mě do provozovny, kde se vyráběly ještě kolečkové varhany (něco na způsob legendárních Hammondů, pozn. autora). Jen konstrukce generátoru byla jiná.
Na budoucí nové provozovně určené na Vermonu nás pak bylo třináct. Klavírníci, harmonikářskej, houslař, tři technici, vedoucí a kancelářské síly. Opravovali jsme muzikantům jak starší, tak i nové aparatury i nástroje. Z Německa proudily nové a nové výrobky a měli jsme servis pro celou republiku. Pak už jsme nějak přestali stíhat, protože se jezdilo i mimo podnik na stacionární varhany, a proto byly zřízeny provozovny v Olomouci a Bratislavě. Pro celé Čechy jsme byli jen tři technici. Z německé výrobny v Klingenthalu jsme si objednávali součástky a náhradní díly. Každý rok jsme také jezdili do Německa na školení, které trvalo týden, a účastnili se ho technici z východních zemí. Jen ze Sovětského svazu tam nebyli, ti měli samostatné školení a nikdy jsme se nedopátrali proč.
V jakém jazyce probíhalo školení?
Všechno v němčině, ale každý stát měl překladatele. Bylo to ovšem analogové zařízení. Němci vyráběli pro celý východní blok muzikantské vybavení, které bylo mnohem lepší než naše. Tesla se moc na muzikanty nesoustředila. Muzikantské nářadí sloužilo jako zesilovač pro rozhlasové ústředny třeba na vesnici, když přivezli mléko.
Díl první - klávesové nástroje
Kdy se vlastně začaly Vermony a Regenty vyrábět?
Klávesové nástroje Vermona vznikly v roce 1972. Byly to varhánky Matador 26, tranzistorové a přenosné, v té době docela pohodlné.
Mám malou historku: Když jsem začínal hrát v kapele v roce 1971, tak jsme právě takové varhany měli a strašně se rozlaďovaly, zřejmě vlivem kolísání napětí v síti. Ladili jsme je jakýmsi potenciometrem podle kytary, což dnes působí asi hrůzostrašně :-) Ale zněly fakt parádně...
No to byl asi jiný typ nebo šlo napětí pod 180 V.
To bylo klidně možné, hrálo se ve starých hospodách...
Tak to jste asi měli typ MP3 a byly osazeny ještě germaniovými tranzistory.
(Tady Mistr otevřel kamínka, přiložil polínko a empétrojce jsme se laškovně zasmáli.)
Tak a teď otázka. Weltmeister a Vermona byla jedna firma?
No obě ty značky sídlily pod jednou střechou.
Jaké byly tak ceny za elektronické varhany?
Všechny modely se vešly tak do dvaceti tisíc.
Ale to byly tenkrát slušné peníze...
Muzikantům to většinou koupila nějaká fabrika nebo SSM a oni to třeba do roka splatili, protože chodili hrát. Dnes je to, myslím, mnohem těžší. Koupíte nástroj za šedesát až sto tisíc, a kam půjdete hrát? Splatíte ho do roka?
Já hraju od začátku sedmdesátých let a pamatuji si, že taky nebyly velké honoráře, kapela třeba dostala tak tři sta až pět set500 korun za večer. Většinou právě kupovaly kapelám vybavení organizace, protože skupina nemohla hrát, pokud neměla tzv. zřizovatele, což byly nějaké závodní výbory, kulturáky nebo právě SSM. Takže komunisti a svazáci. Jaká byla poruchovost výrobků Vermona?
Myslím tak dvacetiprocentní, ale spíše to bylo neopatrným zacházením. Muzikanti polili varhany nebo zesilovač pivem atd.
To se děje i dneska :-)
Velké problémy byly tam, kde se hodně kouřilo při hraní. Zanášelo se spínání. Přál bych vám to vidět, když se takový nástroj otevřel. A taky záleželo na tom, jestli se hrálo často. Pak spínání fungovalo. Když šel hrát někdo jen na Silvestra, tak měl problém.
(Tady pan Hůlek začal listovat v pamětní druhé knize zakázek. První se ztratila a nenašla a podle záznamů vzpomínal na různé opravy.)
No a pak to od roku 1983 kleklo, myslím výrobu i dovoz.
Nebylo to vlivem toho, že sem začaly proudit častěji výrobky ze Západu?
To ne! Kdy vznikla OSA? Muzikanti přestali hrát...
Tak to je zajímavá informace pro Muzikus - muzikanti přestali hrát!
Do té doby kapely hrály od dvou do dvanácti lidí v různých lokálech. Žilo se. Dvakrát týdně se chodilo na zábavy, čaje. Zamlada jsme vymetli všechno.
Vy sám hrajete na nějaký nástroj?
Trochu na kytaru, na španělku. Dřív to bylo všechno jinak - uměl jsi hrát, tak jsi mohl hrát v kapele.
Myslíte tedy, že OSA způsobila nějaký propad v účinkování kapel?
Těžký propad! To víte, říká se, že za každé zapísknutí na prsty se musí zaplatit.
Opravoval jste také jiná zařízenínež varhany a zesilovače?
Byly to pružinové hally (reverby, pozn. autora), vlastně licence Hammonda, a taky páskové přístroje na echo. Třeba česká Echolana nebo Dynacord apod.
Dostaly se vám také na opravu nějaké lampové zesilovače značky Regent?
Taky jsem nějaké opravoval. A teď se od varhan dostáváme k elektrickému pianu. Je to piano String. Mělo integrovaný generátor a jeden integrovaný obvod, který mohl vyrobit celou oktávovou chromatickou stupnici. Pak se děliči dělilo vždy o oktávu dolů. Vzniklo v roce 1987.
Udělám malou odbočku. Funguje ještě dnes Vermona?
Ne ne. Jen Weltmeister a vyrábějí harmoniky. Ale nakonec pak přišel jejich keyboard.
Hm. Tak to si vůbec nepamatuju, to už tady kapely hrály na Rolandy, Korgy a Yamahy. Dalo se to vůbec zvukově srovnat s těmito značkami?
Tak to asi ne, zvuk byl takový bzučivý. Mělo to ale nějaké rytmické doprovody. No a tím vlastně výroba Vermony v oblasti klávesových nástrojů skončila. Už nedokázala konkurovat soundu osmdesátých let. Celosvětově byla hudba poznamenaná zvukem syntezátorů a vůbec kláves.
Byla nějaká konkurence v rámci východních zemí?
Nevím o ničem, a jestli se něco vyrobilo, tak se to k nám nedováželo. V ČSSR se vyráběly elektronické varhany Vega od roku 1978. Taky jsem viděl něco z Polska, ale to byla hrůza a děs.
(Další polínko do kamínek, usrkli jsme kafe a nachystali se na další povídání.)
Díl druhý - zesilovací aparatury
Nejdříve k nám přišel basový zesilovací aparátek pod označením Regent NV3. Designem se podobal trochu Dynacordu, měl bassreflexní skříň a zesilovač lampový s pěti lampami. Výkon asi dvanáct wattů. Reproduktor měl dvanáctipalcový. Byl o ně dost velký zájem, tak se dovezlo ještě dvě stě kusů.
V kterém roce?
Tak v rozpětí 1978-81, ale výroba začala tak myslím 1974. Pak se dovezl další aparát, který měl již skříň na dva reproduktory. Byl to v podstatě Böhm (zakladatel firmy ještě před německým znárodněním), jen se přepsalo logo. Design byl totožný. Výkon třicet wattů a používal se na kytaru a varhany. Zesilovač byl již osazen pružinovým hallem. V koncovém stupni byly už elektronky EL34.
A další?
No pak Regent 60. Klasický elektronkový s dvěma EL34 na konci, ale měl čtyři vstupy. Spíše tedy univerzální, což se dalo použít i na zpěv pro menší kapelu. Pak už začaly modely tranzistorové. V předzesilovači i na koncovém stupni byly křemíkové tranzistory. Byla to dlouhá řada rozličných modelů s různými obměnami.
No to si pamatuju. Bylo to moderní a muzikanti se zbavovali těžkých lampových aparátů a vyměňovali je za úžasné tranzistorové. Dodnes to mnohé z nich mrzí. Jsem jeden z nich, protože jsem hrál na staré originál Fendery ze šedesátých let, které byly za pár korun. Co bych dnes za to dal, mít je doma! Ale takový byl trend.
To jo. Vermona také vyrobila mnoho typů tranzistorových kytarových komb s různým výkonem. V podstatě to všechno byly modifikace. Také se objevil šestivstupý mixážní pult s pružinovým hallem.
Bylo to vynuceno dobou, protože ve východním bloku nebylo mnoho výrobků na ozvučování zpěvu. Jsem vlastně původcem, protože na těch našich německých školeních jsem nadhodil myšlenku, že by bylo třeba pro naše kapely něco takového udělat. Vzal jsem tužku a papír a načrtl schéma a design, jak bychom si to asi představovali. Němečtí hoši se zamysleli, a do roka do dne byl mixážní pult na světě.
Na ten si dobře vzpomínám, měl šedesát wattů a byl fakt na tu dobu velmi dobrý aparát a za pěknou cenu. Takový socialistický powermix.
Mělo to totiž dvojité korekce a ještě ve stejném designu se dělaly aktivní odposlechy patnáct wattů. Takové trojúhelníkové bedny. A ještě se vyráběly menší komba tak do dvaceti wattů, spíše tak na doma. Ale měly linkový výstup a daly se propojit s větším mixem. Pak se objevily zesilovače, které obsahovaly více integrovaných obvodů, což na opravy byla trochu potíž. Němci se dost snažili a každým rokem uváděli nové modely.
Když se podíváte zpět, tak můžete nějak srovnat, jestli měli lepší lampové, nebo tranzistorové zesilovače? Mohli nějak konkurovat Západu? Myslím speciálně v konstrukci.
Jestli tahali rozumy od západních sousedů, třeba Solton, Dynacord nebo z Anglie, tak to asi jo, ale byl problém „pajcovat“ japonské věci. To si nikdo netroufl. Japonci měli svoji technologii, svoje integrované obvody, do kterých nevidíte, a taky v té době v Evropě nebylo moc japonských výrobků. Taky byl problém kvality součástkové základny a kvality použitých materiálů, což dost pokulhávalo. Takový potenciometr musel mít odolnost, protože muzikanti se se svým nářadím moc nemazlí. A co se týkalo součástek, tak byly spíše vyráběny pro průmyslové účely, a ne speciálně pro hudební použití.
Hm, a máte představu, kolik měla v osmdesátých letech továrna Vermony zaměstnanců?
Vidíte, to ani nevím. Oni nás do výroby nikdy nepozvali.
Myslíte, že to bylo z hlediska konkurence, že vás jako servismany ani nevzali podívat se do výroby? Nebo z jakého důvodů, bylo to nějaké tajné?
To fakt nevím. Pod ruce jsme se nedívali... Co bychom taky viděli? Jak tam nějaká holka tahá ze šuplíku součástky a pájí je k sobě.
V jakém rozsahu se dovážely náhradní díly do Čech?
No leckdy to byly lodní kontejnery. Reproduktory ve stovkách kusů, ale vždycky se všechno prodalo.
A když srovnáte kvalitu německých a českých reproduktorů Tesla, které myslím nebyly tak špatné?
Repro Vermona byly lepší pro muzikanty, byly tvrdší a víc výkonné, ale nemohly se srovnávat se západními. Ve výrobních závodech RVHP nebyl nikdo schopen namotat do cívky plochý drát. Ten je pro konstrukci rozhodující. Závity jsou blíže u sebe a můžete zmenšit magnetickou mezeru. Když se zmenší např. o dvacet procent, tak se zvětší magnetické pole a zvětší se tím účinnost. Tím reproduktor dostává větší citlivost, až přes sto decibelů, a tím je i výkonnější. Když je malá účinnost, tak se to dohání výkonem. Když je velký výkon, tak se zahřívá cívka a vznikají ztráty. Někam se to nacpat musí :-). Kompenzovalo se to větším počtem reproduktorů, ale tím se zvětšovaly rozměry beden a taky samozřejmě váha. Byl to problém technologický. S tím Vermona zápasila. Reproduktory se ve Vermoně nevyráběly. Byly to produkty nějaké tajné německé firmy.
A máte nějakého osobního favorita z výrobků Vermony? Třeba taky tajného :-) ?
Je to ten šedesátiwattový powermix, na kterém jsem se podílel.
(Tady odbočím - Vladimír (kolega šéfredaktor) si totiž přijel pro opravené historické kombo Regent s dvěma repráky, a když jsem se zeptal, jestli ta komba byla poruchová, tak se mi dostalo odpovědi, že určitě ano, a že ještě budou. Tak vidíš, Vladimíre, cestu do Černůtek už znáš...)
Vyráběla se tedy řada pro kytaru, klávesy a basu?
Ano, pro každý nástroj byly zvlášťní modely.
Vyráběla Vermona nějaká efektová zařízení?
Dělal se phaser. A taky ekvalizér, mimochodem docela povedený a v pultovém provedení. Byl tranzistorové konstrukce devítipásmový s tahovými potenciometry. Phaser byla krabička na stole a kabelem na zem měla vyvedený šlapkový spínač.
Tedy na dnešní dobu dost divoká konstrukce...
Určitě. Nemělo to napájení baterkou, jen přes síť. A dostáváme se k dalšímu mixu. Tentokrát dvanáctivstupovému, který byl stereo a měl dva ručičkové VU metry. Tenhle typ se pak rozšiřoval až do šestnáctivstupového a tam už označovaly úroveň volume LED diody.
Tak to pamatuju - poslední Vermona - taková obluda.
Dalším výrobkem byl automatický bubeník R9.
Tak to je bomba. To soudruzi z NDR tlačili na pilu, aby taky v Sovětském svazu měli automatického bubeníka.
Nebyl tak špatný a v českoé kapele se uživil, protože v tom byly evropské rytmy. Ale nebylo tam disco.
Tak to je fakt divné, v osmdesátých letech disco kralovalo hudbě...
No vyřešilo se to tak, že se jeden podobný rytmus překonstruoval a bylo z toho perfektní disco.
No a pak se narodilo echo Vermona. Digitální mašinka. Nebylo moc povedené. Neměl jsem ho rád.
(Teď jsme plynule přešli na rozhovor, jak vlastně Vermona skončila. V prostorách továrny je pravděpodobně firma Framus-Warvick, odkud vycházejí prvotřídní evropské kytary, basy a aparatury.)
V současné době jste také vytížen opravami?
No moc ne. Kdo si zavolá, tak tomu to opravím. Dnes mají kapely pochopitelně jiná vybavení. Ale vzpomínám si, že ještě po revoluci používali Vermony kolotočáři. Mělo to relativně silný výkon a dalo se sehnat za pár korun.
Opravoval jste také zesilovač nějakému známému muzikantovi?
No nějaký občas přišel, ale už si moc na ty jména nepamatuju, přece jen už je to nějaký ten rok.
Takže provozovna na opravy byla v Hradci Králové a tam jste i bydlel?
Jasně, tady jsme na chalupě.
Spravujete i jiné aparáty a zařízení než Vermonu?
Tak sporadicky, někdo sem něco donese, tak se bavím.
A co vás ještě baví?
Tak teď jsem se soustředil na servis a opravu holandského výrobce stacionárních varhan Johanus, které se instalují do kostelů, kulturních zařízení nebo obřadních síní po celém světě ve špičkové kvalitě. Už využívají samplů na zvukových kartách v široké škále varhanních rejstříků.
A další zájmy?
Taky se zabývám radiokomunikací. Vysíláním a přijímáním radiových signálů z celého světa. Jezdím na závody a tak...
(Ohřáli jsme se, nafotili spoustu snímků z bohaté dokumentace a dobových prospektů, které pan Hůlek vlastní, dopili kafe, vtrhli do večerního mrazíku a vydali se již za tmy ku Praze. Na pumpě na hradecké dálnici jsme do sebe šoupli teplou polévku a pivo z plechovky a zůstal v nás zvláštní pocit z doby minulé. Pro mnohé jistě romantický, protože jsme byli mladí a hráli bigbít. Doba pokročila, nástroje a vybavení muzikantů prodělávají kosmický věk, ale dýchla na mě a na kolegy taková ta poctivost a řemeslo, díky kterému dnešní muzikanti i posluchači užívají pokroku. A kdejaký hudebník chce mít vintage zvuk a používá k tomu modelery a simulátory. I když už nějaký ten bigbít pamatuju, tak jsem vlastně moc rád, že jsem tuhle vintage dobu zažil a hrál na kytaru právě tenkrát. Byly to doby objevování. Hledali jsme nástroje, zesilovače, bedny, efekty, zvuky - ale především dobrou hudbu, která s námi dodnes žije.)
