Stále mladistvý vzhled a neuvěřitelný elán z něj nedělá zrovna aspiranta na označení stárnoucí rocková hvězda. Nicméně je to tak.
Čtyřicet let běhání po pódiích hovoří za vše. Díky jeho skřekům v písní Karel nese asi čaj ho znala z televize i kdejaká babička až na východě tehdejšího Československa. Vilém Čok.
Kdepak malý Vilda k muzice přišel?
K muzice mne přivedli rodiče. Kupovali desky, Pavla Nováka, Olympic, Rebels a jiných rock‘n’rollovych hvězd. A já poslouchal a poslouchal. Nastoupil jsem na lidovku na kytaru, ale těžce mne to nebavilo. Vydržel jsem tam čtyři roky. Hlavně teorie mne děsně prudila a nudila. A když si uvědomíš, že většina rockových muzikantů stejně noty nezná... Stačí jim značky a technika.
Pražákům je hej, ty jsi Pražák?
Ano, ale až od svého pátého dne, protože jsem byl vypuštěn na svět v Mladé Boleslavi.
První kapela byla...?
Založit kapelu jsem zkoušel už na základce, protože se mi podařilo získat v jednom roce desky Nazareth, Kiss, Uriah Heep a CCR. A to rozhodlo. Ty nahrávky mi vždycky při poslechu zvedly adrenalin. Založil jsem v páté třídě se spolužákem skupinu Exploze, a ta nám vydržela skoro až do devítky. Hráli jsme takový ty besídky, kde se drhnuli Bachmani (B.T.O.), Sweet, Slade... Táta mi půjčil staré ruské rádio Selena, do kterého se muselo narvat dvanáct baterií, tzv. buřtů, a přes to jsem honil kytaru. Mám ho dodnes, protože to je fakt rarita. Potom přišel do kapely Jirka Křivka, který byl podstatně zdatnější kytarista než já, tak jsem vzal basu, a tím vznikl vlastně z Exploze Zikkurat, a já se stal basákem.
Takže Zikkuratem to začalo. A jak šly kapely, ve kterých si hrál, dál?
Zikkurat hrál v letech 1977 až 1982 a byl fakt strašně úspěšnej. Třeba festival Pražsky jazzový dny jsme úplně rozsekali. Krásný recenze se o nás psaly. V tom osmdesátém druhém jsme hráli na parníku Děvín nějakou „soukroakci“. Byl tam i Michael Kocáb a hodil mi lano do Výběru. Po jeho zákazu jsem dostal nabídku do Mopedu, kterej tehdy měl pěkně našlápnuto. Vyhrál nějaké festivaly a byl dost oblíbenej. Tak tam jsem byl asi dva roky. Potom mne pozval na hostování do Stromboli Michal Pavlíček, a navíc se obnovil v roce 1986 Výběr, a začali jsme znovu hrát. S Klaudou za bicima místo Hrubeše. V osmdesátým devátým se dal Michael Kocáb na politickou dráhu, Výběr pozastavil a já založil Novou Růži. Po Růži přišlo Delirium Tremens, později Delirium. V roce 2000 jsem si řekl dost, protože vyčerpání už bylo fakt velký. Jak z koncertování, tak dalších činnosti okolo muziky. Dál jsem si tři roky pauzu a v roce 2003 založil Bypass, se kterým jezdím dodnes. Jinak předloni jsme oprášili Růži, a za rok vždy absovujeme něco okolo deseti pěkných koncertů. A co je důležitý, stále v původní sestavě, i po dvaceti třech letech!
A čím ještě plníš své finanční konto? Co muzikály?
Nějaký korunky si samozřejmě přivydělávám v muzikálech. Začalo to Pěnou dní v divadle ABC a rolí Smrti. De facto tým z tohoto muzikálu přešel později dělat Ježíše. Potom už šel jeden za druhým Excalibur, Johanka z Arku, Golem a teď Angelika, kde hraju francouzského krále, což je teda fakt děsná p... Tato role mne opravdu baví. To nešlo odmítnout, i když jsem si říkal, že už bych mohl dát muzikálům vale. Navíc muzikály mi pomáhají rozvíjet herectví i zpívání, a hlavně přes zimu si vždycky dobiju v divadlech baterky, abych byl schopen podat na rockových kolbištích adekvátní pěvecký, a hlavně fyzický výkon.
Nemohu vynechat dotaz na film Pražákům je hej. Jak je to s fikcí a pravdou v něm?
Film Pražákům je hej není zase až tak velká fikce. Většina scén je natočených in natura. A konkrétně ta scéna s mým proběhnutím sklem se skutečně stala v roce 1986, kdy jsem v koupelně proběhl skleněnýma dveřma a rozsekl si pravou ruku tak, že jsem čtvrt roku měl pauzu a modlil se na rehabilitacích, abych ještě vůbec mohl hrát. Naštěstí mne dali dohromady, ale bohužel dodnes mám necitlivý prostředníček, prsteníček a část dlaně. Díky tomu musím hrát od té doby trsátkem.
Tím se zpět dostáváme k Výběru. Jak to tedy bylo?
No oslovil mne Michael na té lodi, ale upřímně, moc se mi tam nechtělo. Ta jejich muzika byla taková divná, trochu jazzu, jazzrocku, punku a rocku. Nevěděl jsem, co si mám myslet. Jenže už odcházel Ondra Soukup ke Gottovi a oni potřebovali nutně basáka. Bylo to těžký rozhodování, které mi ale ulehčil Jirka Křivka, s nímž v té době byla fakt složitá komunikace. Vlastně díky tomu se rozklížil Zikkurrat, a já měl jasno. Takže jsem vlastně díky Jirkovi udělal kariéru s Výběrem. Díky. Jirko! (smích)
Na začátku jsem se trochu rozkoukával, protože kluci jsou fakt dobří muzikanti, ale jak mi později tvrdili, strhnul jsem je energií svého pohybu na jevišti, kde se zatím toho moc nedělo. Začalo to punkrockové hemžení na pódiu. Navíc už měli připravený materiál na desku (tu zakázanou), na kterou já přispěl Václavským Václavákem. Ona si spousta lidí myslí, že jsme hned od začátku měli koncertně na růžích ustláno, ale nebylo tomu tak. Na začátku jsme vymetali malinké kluby pro pár lidí. Já si pamatuju klub ve Staré Boleslavi, kam na nás přišlo třicet sedm platících lidí.
Fakt jsme ze začátku museli zatnout zuby a postupně to vytahovat nahoru. A když jsme to dotáhli nahoru, přišel v osmdesátém třetím zákaz. Prý děláme ideologickou diverzi. Po koncertu v Hradci Králové přišla StB, naložila nás do aut a odvezla poprvé k výslechu. Jako vedlejší důvod byl daňový únik. Michael Kocáb totiž zprodukoval přes Pražské kulturní středisko hraní v Mnichově v nějakém cirkusu. My si navíc k těm několika hraním ještě domluvili dva koncerty navíc, nechali vytisknout plakáty atd. A komančům to posloužilo jako důvod zákazu vystupování. Takže do roku 1986 jsme nehráli. Potom Výběr opět začal, ale v roce 1989 to Michael Kocáb rozpustil kvůli své politické kariéře a od té doby je PV jako pták Fénix. Hlavní důvod, proč to vlastně je, jak je, vidím v tom, že každý jsme individualita a máme své projekty, které nás živí. A dát potom dohromady čas a energii od každého z nás na Výběr, je strašně složitý. Bohužel není kapelní kontinuita. Na druhou stranu jsme aspoň fanouškům vzácní.
Přejděme k tvému nástrojovému vybavení.
Víš, já rozlišuju hraní ve Výběru a v Bypassu, kde jenom zpívám. Ve Výběru a Nové Růži mám několik bas. Sandberg 5 (dělaná na zakázku) a Yamahu TRB5, honím je přes aparát Eden, hlava Traveller 550 a bedny 4x 10” plus 1x 15”. Razím teorii, že čím je cesta zvuku basy jednodušší, tím je lepší, což mi poradili dva skvělí basáci ze Stromboli, Guma Kulhánek i Jirka Veselý. Čili nemám žádné efekty na basu, kromě těch v zesilovači. A používám vysílačku Sennheiser G2 kvůli pohybu.
V Bypassu jsem si vymyslel pedalboard na zem, protože si veškerý zpěv efektuju sám. Zvukaři jen řeknu, ať si nastaví implicitně slabounký hall, a zbytek si už řídím sám z pódia. Používám bezdrát mikrofon Sennheiser Evolution G2 a ušní odposlech IEM G3. Efekty mám TC Helicon VoiceTone D1, T1 a E1, multiefekt Boss SE-50 plus pedál ART.
Kdo ti dal nejvíc, co se týče basy?
Nejvíc jsem se naučil od Gumy Kulhánka v době, kdy hrál se Stromboli a já tam hostoval. Tam mi ukázal spoustu různých fintiček. Ale úplná modla na začátku mé kariéry byl pro mne Vláďa Padrůněk.
Jakou posloucháš muziku, pokud vůbec nějakou posloucháš?
Poslouchám všechno, co se týče rockový muziky. Ale nechci zůstat jen u těch starejch dědků. Třeba teď si nejvíc pouštím americkou kapelu Alter Bridge. Za to vděčím synátorovi, který má velký přehled o nových rockových kapelách. Ještě je dobrý, když si nějaký rockový velikán udělá vedlejší projekt. To mne baví studovat.
... a cvičíš?
No, moc necvičím, respektive jen když už musím něco konkrétně. A má to jeden jasnej důvod. Dělám totižý manažera, PR manažera, producenta, skladatele, zpěváka... a to mi pohltí veškerý volný čas. Už deset let si píšu itinerář, a to každý den hodinu po hodině, co budu dělat. Byla to nutnost, kterou po letech hraní úročím, a jde mi to čím dál líp. Jen si musíš v hlavě srovnat, co nebo kdo má v dané chvíli přednost.
Co máš v plánu pro nejbližší měsíce?
V současné době dojíždíme první půlku koncertu po vydání desky Zbožňuju tvou buchtu, která se skvěle prodává a lidi fakt dobře reagují na nové písně. Potom si dám oraz aspoň tři měsíce. Jsem momentálně unavenej. Buchta mne vyčerpala. (smích) Na jaře potom rozjedeme druhou půlku koncertu k ní, a občas si zahostuji se Stromboli.
Jak si udržuješ kondičku? Když jsme spolu hráli, viděl jsem na vlastní oči, že se teda nešetříš.
Hele, to jsem řešil nedávno, protože přišel čas, kdy jsem se musel rozhodnout, zda padnu na temnou stranu života, anebo to zkusím prosvětlit a vydržet co nejdýl. Tak jsem se rozhodl dělat ten bigbít ještě dlouho a začal jsem plavat, běhat, hážu nožema a střílím.Rád plánuju a celý život se mi to osvědčuje. Kdo je připraven, není ohrožen. Plánuju vydání desky, plánuju PR, plánuju koncerty. Baví mne to a chtěl bych to ještě dlouho dělat, i když mne to hodně vysává. Třeba příprava poslední Buchty mi trvala tři roky. Rok jsme to točili... Já byl tak hotovej, že jsem v tom studiu zvracel z vyčerpání. Lidi pod pódiem to nevidí, a ty se musíš usmívat... někdy trochu nakřivo. (smích)
No a na závěr otázka, kterou pokládám každému: Co bude s muzikou obecně dál? Bude něco nového? Zatím se jen omílá stále to samé dokola?
Je fakt, že poslední éra něčeho nového byl punk. Od té doby se jen fúzovalo a modifikovalo. Myslím, že nějaký zásadní hudební prvek se neobjeví, ale v rámci fúzí může vzniknout něco opravdu zajímavého. Jsem skeptik v tom, že by se moderní hudba mohla ještě někam posunout. Ale nikdy neříkej nikdy... hahaha.
Skeptici tedy zatím v mých rozhovorech vedou. Vildo, díky za příjemné povídání a přeji ti ještě hodně rockových Buchet.
www:
