Polská skupina WWO (We Wlasnej Osobie) měla koncert v pražském klubu Roxy v rámci křtu hiphopové kompilace East Side Unia 3. Vznikla přibližně roku 1996, kdy se sešli její hlavní protagonisté Sokol a Jedker. Nedávno se k nim přidal jeden z nejlepších současných polských hiphopových DJs Deszczu. Texty WWO jsou výhradně v polštině. Skupina je proslavena jejich kvalitou a její popularita v Polsku stoupá s každým odehraným koncertem a vydaným albem. Poslední deskou WWO je album W Wyatkowych Okolicznosciach vydané u vlastního labelu Prosto. S Jedkerem jsem se sešel několik hodin před koncertem a celý hodinu a půl dlouhý rozhovor se nesl ve velice svěžím a přátelském duchu.
Na úvod otázka, podle které si vás určitě čtenáři Muzikusu zařadí. Považujete se za muzikanty, nebo spíše za umělce?
Určitě za muzikanty. Děláme přece muziku, ne? Snažíme se do toho dát kousek sebe samých. Není to tedy jen o smyčkách a syntetických bicích. Na začátku to bylo velice jednoduché. Měli jsme jen diktafon a rapovali jsme si jen pro zábavu. Totální underground. Později, když jsme se dostali na určitou úroveň, bylo to po vydání našeho prvního alba, jsme si chtěli své druhé album nechat vydat u nějakého z velkých polských labelů. Chtěli jsme se více soustředit na texty a management a organizaci nechat na profících. Bohužel nám to nevyšlo, a tak jsme založili vlastní značku, u které vydáváme jak naše alba, tak i alba jiných polských hiphopových skupin.
Jaké si myslíš, že člověk potřebuje schopnosti a talent, aby se dostal tam, kam se podařilo dostat vám, tedy na špičku polské scény?
Talent? Hlavně zdravý rozum. Nikdo z nás nemá hudební vzdělání. Začali jsme jako nadšenci s diktafonem. Učíme se po cestě a za pochodu. Chceme být sami sebou. Nechceme vypadat jako někdo jiný. Naší velkou inspirací je francouzská hiphopová scéna. Je to podle mě současná špička evropského hiphopu a odvážím se říct, že jako číslo dvě se prosazuje právě Polsko. Začíná to tady být opravdu slyšet a cítit. Bylo potřeba hodně peněz, aby se to tu takhle rozjelo. Aby se objevily peníze, muselo tu být hodně kvalitních umělců. Teď se hiphop stává v Polsku dobrým obchodem. Dříve to byla jen velká, čistě undergroundová scéna. Ten posun se pozná nejlépe na tom, jak se dokáže muzikant hraním své hudby uživit. Když hraje skoro zadarmo a musí si vydělávat ve vedlejším zaměstnání, aby se vůbec udržel naživu, je v hlubokém undergroundu a měl by se posunout dostatečně citlivě o něco blíže ke komerci. Nechat si něco ze své samostatnosti, ale najít si způsob, jak si hudbou dokázat vydělat na chleba. Když se hudba stane tvým jediným zaměstnáním, hodně se zvedne úroveň a pak už to jde samo.
Zkoušíte vůbec? Kolik času trávíte ve zkušebně?
Za ta léta, co hrajeme na koncertech, toho máme nazkoušeno spoustu. Teď se vůbec kromě koncertů na zkoušky nescházíme. Já třeba zkouším neustále. Pořád přemýšlím o nových textech. Když řídím auto, když jdu po ulici, když snídám, když večer usínám, prostě pořád. S vydáním každého alba odehrajeme tak sedmdesát až sto koncertů. Koncerty jsou skvělou praxí, a když jedeme na koncert někam ven z Polska, je to pro nás vždycky skvělá lekce. Protože jsou ale naše slova a texty v polštině, byl to problém, hrát v jiných zemích. Polština není zrovna rozšířený jazyk. Když jsme poprvé dělali koncert venku, už ani nevím, co to bylo za zemi, byli jsme opravdu nadšeni. Představovali jsme si, že vylezeme na pódium a budeme mít před očima stejně rozhýbané fanoušky, jako když hrajeme doma. Tehdy naše muzika nikoho nerozhýbala a dopadlo to katastrofálně. Byla příliš postavená na textech, kterým lidé, nevládnoucí polštinou, nerozuměli. Tehdy jsme se poučili a začali klást trochu více důrazu i na hudbu samotnou, tedy na doprovod.
Jakým způsobem tedy skládáte alba? Snažíte se je protlačit i do zahraničí?
Samozřejmě se pár nadšenců v zahraničí najde, ale podvědomě asi moc nepočítáme s nějak zvlášť velkou zahraniční kupní silou. Každé naše album je absolutní unikát. Snažíme se je složit jako knihu. Chceme, aby dalo dohromady příběh a celé působilo kompaktně. Když pak složíme takové album a povede se to, přehození páté skladby za sedmou by třeba tuhle budovanou atmosféru a ten příběh úplně zkazilo. Udělali jsme si vlastní label Prosto. Chtěli jsme nezávislost na velkých labelech v Polsku. Začátky byly těžké, ale povedlo se. Nedávno jsme představili značku oblečení a máme své vlastní studio. Jak jsem říkal před chvilkou, je to díky tomu, že polský hiphop začíná vydělávat. Když odehrajeme dvacet koncertů, můžu si koupit auto. Ne, že bych měl vozový park! Peníze samozřejmě investujeme do techniky ve studiu, do labelu a tak dále. Začali jsme hrát roku 1996. Myslím, že jsme měli štěstí a chytli jsme tu správnou vlnu. V Polsku je teď asi pět nebo šest skupin, které se uživí hraním hiphopu a my jsme jednou z nich.
Co si myslíš, že ze skupiny v undergroundu udělá skupinu komerční?
Komerčními se nikdy stát nechceme. Myslím, že když skupina opravdu nechce, komerční se nestane. Jsme tolik populární taky proto, že tohle o nás lidé vědí. Vědí, že nechceme ke komerci a že jsme nezávislí. Když píšeme texty nebo skládáme doprovod, nemyslíme na to, jak to potom všechno prodáme. Starosti s prodejem přijdou, až když je hotové album. Polovinu žádostí o rozhovory odmítáme. Nechceme se objevit na titulních stranách a chceme si zachovat soukromí. Myslím, že není nutné, aby každý věděl, jak vypadají naše obličeje. Chceme si prostě zachovat nezávislost. Na druhou stranu ale třeba na promotion dáváme stejně jako velké labely. Náš rozpočet při vydávání desky nebo při promotion turné je stejný a možná i větší než to, co nabízejí Sony Music, nebo EMI. Když děláme klipy, většinou tam neukazujeme obličeje. Snažíme se dělat reklamu své muzice a ne obličejům. Spousta lidí se snaží buď pomocí svého vzhledu propagovat svou muziku, nebo naopak pomocí muziky propagovat sama sebe.
Teď z trošku jiného soudku. Jak se díváte na muzikanty? Používáte také "živé" nástroje?
Muzikantů si velmi vážíme. Když nahráváme album, často si je zveme do studia. V našich skladbách jsou třeba slyšet živé bubny, kytary, trubka a další. Máme Deszczu, jednoho z nejlepších DJs v Polsku. Dřív hrál se skupinou Warszawski Descz (asi nejznámější polská hiphopová skupina, pozn. aut.). Právě on vždycky říká, že se cítí před gramofony jako v kleci. Že nemůže hrát všechno, co chce, protože gramofony nemají tolik možností jako třeba piáno nebo kytara. Vždycky říká, že by chtěl hrát víc, ale že nemůže. V poslední době se stal producentem a produkuje vlastní muziku. V naší muzice není doprovod vyloženě na prvním místě. Naše hudba je založená na textech, a proto se také více soustředíme na vokály. Kdybychom měli živou kapelu, asi by to bylo složitější, a právě vokály by tím mohly utrpět.
Čím se nejvíce zabýváte ve svých textech? Dá se v nich najít něco společného? Jaká je vaše hlavní životní myšlenka?
V textech se hodně zabýváme problémy ve společnosti a kulturou ve městech. Nejsme pesimisté a nechceme před těmi problémy utíkat. Hlavní myšlenkou je asi to, že každý je svým vlastním pánem a dokáže všechno, k čemu se odhodlá a pro co se rozhodne. Razíme heslo, že v jednoduchosti je síla. Občas se dá něco jedním slovem vyjádřit mnohem lépe než několika odstavci.
Kdy ses poprvé dostal na pódium?
To bylo někdy v roce 1996. Nebyl jsem ještě WWO. Nahrál jsem tehdy svůj jediný track. Někdo ve Varšavě si ho poslechl, zavolal mi a povídá: "Za pár týdnů tu máme koncert Run DMC, chceš být jejich support?" Tehdy tam vystupovalo jako support několik dalších skupin jako Molesta, nebo právě Warszawski Descz. Na tom koncertě byly čtyři tisíce lidí a já jsem byl vůbec poprvé na podiu. Byla to velice zvláštní zkušenost. Co se týče jen WWO, na našem koncertě bylo nejvíce dva tisíce lidí. Mohlo jich být ještě aspoň o tisíc víc, ale hráli jsme v jednom varšavském klubu, který měl kapacitu jen dva tisíce. Ostatní museli zůstat venku. Obvykle je na našich koncertech tak patnáct set lidí. Vždycky to záleží na kapacitě klubu, ve kterém hrajeme. Několikrát se u vchodu strhla rvačka, protože už nechtěla ochranka dovnitř nikoho dalšího pustit.
Díky za rozhovor Jedkere. Určitě o vás v Čechách ještě uslyšíme.
Určitě zase brzy přijedeme. Doporučuji navštívit náš web www.wwo.pl. Najdete tam spoustu ukázek z našich alb a program našich vystoupení.
