Po delší odmlce bych chtěl opět navázat na cyklus reportáží Martina Heřmanského o českých výrobcích elektrických kytar, a proto jsem oslovil jednoho z generace nejmladší - Honzu Vlasáka (28). Jsa odrostenec města Baníku, matku měst jsem mírně podcenil. Alespoň v tom smyslu, že restaurace "U klokana" (místo určené ke srazu) nemusí být v Praze nutně jen jedna. A tak jsem po menších navigačních eskapádách mohl konečně zasednout, zakoupit dvě desetistupňová piva a zpěváka, fotbalistu a v našem případě hlavně kytaráře, již výše jmenovaného, pořádně vyzpovídat.
Jak jsi k téhle práci přišel? Můžeš popsat své začátky?
Někdy ve čtrnácti, patnácti jsem na trampu s kamarády našel rozbitou mandolínu, která potřebovala opravit, tak jsem jí vzal domů a začal ji dávat dohromady. I když jsem ji nikdy neopravil, začaly přibývat další, ale abych se přiznal, spíše jsem je ničil, než opravoval. Později jsem se dostal na školu do Lubů u Chebu, ale tam mě to vůbec nebavilo. Naštěstí někdy v sedmnácti jsem navštívil dílnu Rosti Čapka, který vyrábí mandolíny a bendža. To byl můj první kontakt s opravdovou výrobou, prací s materiálem, lakem apod. Můj první opravdový nástroj byla basa, bezpražcový jazzbass. Teď jsem se zrovna někde dozvěděl, že vůbec neladí (smích).
Vymýšlíš si raději své modely nástrojů, nebo se necháš inspirovat již zavedenými tvary?
Vidíš. Tím bych chtěl apelovat na všechny lidi, kteří by chtěli něco vyrobit, aby společně se mnou vymysleli nějaký tvar, který by byl jejich vlastní a odlišoval se od všech ostatních. Hodně si třeba nechám poradit od muzikantů. Na tom v podstatě zakládám svou výrobu už od počátku. Všechno konfrontuji s hráči, protože oni na ně hrají, pro ně jsou určeny. Nemá smysl vyrábět jen podle sebe. Já do toho dám know how ve smyslu, jak a kde můžou ty snímače být, k jakému materiálu se hodí, jaká k nim menzura apod. Nejvíc mě zajímá každého představa o výsledném charakteru zvuku nástroje. Pak si ho můžu zhruba představit a navrhnout.
Myslíš, že v otázce vývoje elektrických kytar a baskytar se může přijít ještě na něco nového?
Tento dotaz bych mohl klidně přenést třeba na problém vývoje hudebních stylů. Člověk si vždycky myslel, že už nic nového nemůže být, ale vždycky bylo. Takže se o to občas i snažím, ale na druhou stranu lidi, kteří ke mně pro nástroje chodí, jsou většinou dost konzervativní a mají jasnou představu. Taky za těch sedmdesát let vývoje elektrické kytary jsou některé charaktery zvuku již pevně zavedeny a i při menší změně je už vlastně těžké určit, je-li dobrý nebo špatný. V zásadě můžu říct, že třeba u kytar máme dva základní typy jako Fender a Gibson, u bas třeba Jazzbass a Precission. A zbytek je hlavně v rukou.
Všiml jsem si, že některé nástroje vyrábíš pod značkou Vivian a některé necháváš "čisté"? Nechtěl by ses už nějak zavést, zapracovat na distribuci apod.?
Tak toto jsem docela zanedbal, zatím jsem necítil nutnost něco podobného udělat. Taky díky tomu, že si lidi cestu k nástroji vždycky naštěstí našli.
Co se týká materiálu k výrobě, preferuješ nějaké? Máš nějaké tajné zásoby?
Jestli nějaké zásoby, tak především zahraniční. České nepoužívám vůbec, hrají úplně jinak než originály. Materiály odebírám ze stejných dřevařských závodů a pil jako některé nejmenované světové značky. Ten materiál je naprosto totožný.
Sušení. Přírodní cestou nebo digitální sušičky?
Zrychlenému způsobu sušení se už asi nedá ubránit, těžko bych asi sháněl přírodně vysušený honduraský mahagon. Ze způsobu povrchové úpravy krku nanáším hlavně šelak, který se používá třeba u houslí a dalších klasických nástrojů, protože je hodně příjemný do ruky. Na těle, tam už má povrchovka velký vliv na zvuk. Vosková politura mi připadá hodně naturální, naopak tón lakovaného nástroje je o něco měkčí, sametovější.
A snímače?
Snímač je vlastně takový mikrofon. To, co znamená mikrofon pro hlas, to snímač pro kytaru. Tak jak se každý typ mikrofonu nehodí pro různé snímání hlasu, nemusí se hodit každý snímač ke každému materiálu nebo kytaře. S tím víceméně laboruji. Používám hlavně značkové snímače. Např. Alnico snímače jsou standardní záležitostí, která tady bude asi už navěky i přes svou nedokonalost. Samozřejmě se také s každým potencionálním zákazníkem dohodneme, jaký typ snímače by vlastně chtěl. Z aktivních snímačů používám EMG, které a vůbec celá jejich technologie jsou vymyšleny naprosto skvěle. Akorát zvuk EMG snímačů je hodně moderní, lidi nemusí být na něj úplně zvyklí a někdy se mu brání. Z aktivní elektroniky mám nejraději Aguliar, to je podle mě opravdu špička. Z tuzemsky vyrobených jsem něco vyzkoušel, ale nebyl úplně spokojen, a sám bych se tedy do toho vůbec nepouštěl. Tímhle bych ten nástroj asi pravděpodobně zkazil, než vylepšil.
Souhlasíš s názorem, že nástroj s postupem let "zraje", nebo se jedná o další z muzikantských mýtů?
Podle mě by měl hrát od začátku. Pokud nehraje od prvního natažení strun, asi se už nikdy nebude jednat o nějaký význačný kus.
Mně osobně jsi asi nejznámější jako výrobce "Vlasákových jazzbassů". Studoval či pitval jsi nějak podrobně originály?
No viděl jsem celkem dost starých a legendárních nástrojů, ale dám hodně i na svou intuici. Stejně jako muzikant skládá intuitivně svou písničku...
Třeba, že bys jel do Warvicku na čumendu?
Ne, to nedělám.
Jestliže přijde někdo za tebou s nápadem víceméně hloupým, rozmluvíš mu to nebo "můj zákazník můj pán"?
Ne ne. Spíše se budu snažit na něj při konfrontaci určitým způsobem zapůsobit, že sám pochopí, že je to nesmysl.
Doslechl jsem se, že jednu kytaru vlastní i Bono z U2? Tak jak to vlastně bylo?
No, protože mám strašně rád U2, napadla mě myšlenka udělat kytaru dle předlohy jejich loga z turné Elevation a to nástroj ve tvaru srdce. Od té chvíle se začal odvíjet celý ten příběh a nápad věnovat Bonovi kytaru. Vůbec jsem netušil, jestli a jakým způsobem ho najdu, ale nakonec se mi podařilo mu ji předat po sedmihodinovém čekání v den jeho narozenin. Určitě to stálo za to a celou tu akci pokládám za svůj veliký osobní úspěch.
Nakonec Honza ještě upřesnil, že záruky nástrojů jsou doživotní, nahodil klokaní dres a utíkal rozdat pár přihrávek a gólů. Já jen už dodávám předem vyškemraný seznam již spokojených majitelů. Takže milý čtenáři, máš-li chuť se připojit.
Robert Kodym, PBCH, Robert Balcar, Roman Holý, Milan Cimfe, Lukáš Chejn, Honza Jakubec, Pavel Mrázek, Robert Nebřenský, Pavel Karlík, Tomáš Uhlík a další...
