V dnešním díle rozeberu část sóla Johna Coltranea ze skladby Duke Ellingtona Take the Coltrane. Podle mého názoru vůbec jedno z nejlepších bluesových sól. Coltrane tu používá jak modální přístup s užitím pentatonik, tak i bebopové postupy s alterováním dominant, které hraje na delší časový úsek, a tím vytváří mnohem větší napětí než bebopeři.
Tuto skladbu najdete na albu John Coltrane & Duke Ellington z roku 1963, kde dále hrají např. Jimmy Garrison - kontrabas nebo Elvin Jones - bicí.
Chorus #1
Je založen na modálním přístupu s použitím dórských stupnic:
1. - 4. takt: Dm7
5. - 6. takt: Gm7
9. - 12. takt: Am7
Chorus #2
13. takt: G7 bebopová stupnice
(průchodný tón f#)
15. - 16. takt: G7alt (Abmmaj7)
18. - 19. takt: sestup Cm7, Bm7
21. - 24. takt: Am7, případně Ammaj7 (tón g#)
Chorus #3
Použití pentatonik:
25. takt: Dm7 pent.
26. takt: Gm6 pent.
27. - 28. takt: G7alt (Abmmaj7)
29. - 31. takt: Am7 pent.
32. - 36. takt: Am7
Pozn.: Am7 pentatoniku (tóny a,c,d,e,g) můžeme použít přes celou formu G7 blues, ovšem je to pouze pro zpestření sóla, nedá se na tom stavět celá improvizace, po chvíli by začala působit monotónně.
Chorus #4
37. takt: Dm6 pent.
38. takt: Dm7 pent. s průchodným tónem e
39. - 40. takt: G7alt (Abmmaj7)
41. - 44. takt: chromatický sestup
Gm7 - F#m7 - Fm7 (E7alt)
45. - 48. takt: Am7
Příští díl bude věnován Michaelu Breckerovi a jeho sólu do RHYTHM-CHANGES.
