Tom Petty & The Heartbreakers

Mirek Linhart, 3. 6. 2003

Nedávno, v březnu 2003, byla do síně rock'n'rollové slávy uvedena kapela, která svými přímočarými melodickými písničkami a vyzařujícím optimismem oslovuje spoustu hudbymilovných lidí po celém světě již skoro tři desítky let. Tato skupina nikdy neměla potřebu prezentovat se pomocí velkých audiovizuálních show. Její koncerty jsou příjemnou ukázkou neokázalého muzikantství a kytarový zvuk, na kterém kapela stojí, patří k tomu nejlepšímu, co dnes můžeme slyšet. Navíc oba kytaristé téhle formace jsou známými sběrateli a "fajnšmekry" v oblasti "vintage" nástrojů. S ohledem na všechny tyto skutečnosti pro nás může být zajímavé vědět, na co hrají.

Hlavními představiteli The Heartbreakers jsou zpěvák a převážně doprovodný kytarista Tom Petty a sólový kytarista Mike Campbell. Spolu tvoří i autorský tým, ve kterém vznikala většina "srdcelámajících" hitů. Pettyho tažné beglajty doplňuje Campbell vkusnými vyhrávkami a kytarovými sóly, které udivují svou účelností a lehkostí. Demonstrují, že není třeba za každou cenu zahrát co nejvíce not za vteřinu. Pro každé aranžmá Petty s Campbellem velmi pečlivě vybírají i typy nástrojů tak, aby se co nejlépe zvukově pojily a obohacovaly. Výsledkem pak bývá příjemný, plný kytarový zvuk, který již není třeba "mršit" efekty. Je zvláštní, že při tomto výběru nepotvrzují staré pravidlo: máme-li na jedné straně v nahrávce např. strata přes fendera, na stranu druhou zvolíme lespaula skrze marshalla. Velmi často naopak vybírají podobně znějící kytary a oba používají téměř shodné zesilovače. (Asi proto The Heartbreakers neznějí jako kytarový orchestr.)

Nejoblíbenější elektrické kytary Toma Pettyho jsou Rickenbacker 320 a Telecaster, který vyrobil na zakázku Toru Nittono z L. A. Guitar Works, dále pak starý dvanáctistrunný Rickenbacker 360, Gibson Firebird, '58 Gibson Flying V, '64 Fender Stratocaster. Z akustik má prý pak nejraději Gibson J-200, Gibson Everly Brothers Model a dvanáctku Guild 212. Ve studiu i na pódiu Petty nejčastěji používá aparáty Vox AC-30 nebo silnější Vox Super Beatles pro čistý zvuk a drsnější barvy dostává z dvou blonďatých '65 Fender Bassmanů, přičemž jeden je zapnutý do originálního 2 x 12" zavřeného boxu a druhý do Fender Leslie bedny. Jednoduchý "pedalboard" obsahuje: Vox Wah, Ibanez Tube Screamer, Red Llama Fuzz, Boss CE-1 chorus, Boss RV-3 digital reverb. Ve studiu nahrává i přes Danelectro Daddy-O distortion.

Typickou kytarou Mikea Campbella je prastarý Fender Broadcaster ('49 nebo '50), dále Gibson SG, Gibson Firebird, černý Rickenbacker 320 speciálně vyrobený pro Campbella (má širší krk a silnější kobylkový snímač), Gretsch Tenneseean, '68 Gibson Les Paul (Goldtop), zakázková dvoukrká elektrika 12/6, postavená Danem Ferringtonem, a akustické kytary Gibson J-45 a dvanáctistrunka Martin D-12-20. Kromě těchto kousků vlastní ještě asi pět desítek dalších kytar, z nichž většina jsou sběratelské rarity. Prý by si s nimi mohl otevřít krám. Na elektrické kytary natahuje struny Ernie Ball .010-.046" a na akustiky Martin Marquee Light. Mezi nejoblíbenější aparáty Mikea Campbella patří blonďatý Vox AC-30 z počátku 60. let, Kustom 250 (hlava s bednou černé barvy a velmi futuristického designu), blond Bassman (hlava a zavřený cabinet, jako má Petty) - tuto sestavu vozí na koncerty, a ve studiu ještě kromě nich používá Fender Princeton z první poloviny 60. let, Fender Deluxe z let padesátých, nový Ampeg Rocket a malý Marshall Lead 12. Efektům se prý vyhýbá, jak jen je to možné.

Mike Campbell zároveň i alba Toma Pettyho & The Heartbreakers produkuje a některá z nich jsou nahraná v jeho vlastním studiu. Kytarové aparáty snímá nejčastěji mikrofonem Shure SM-57 zblízka a občas přidává ještě jeden kondenzátorový mikrofon jako ambientní. Podle svých slov však prý velmi často kvůli pohodlí kytary nahrává přes Kustom 250 hlavu zapojenou do speaker simulátoru Palmer a pak rovnou do pultu. (Studio má mimochodem vybavené klasikou, jako jsou: 24stopáky Studer a Otari, pulty Neve 1024 a Soundcraft, monitory Genelec a ProAc a nejrůznější staré lampové limitery a mikrofonní předzesilovače.) Záporný vztah Mikea Campbella k používání efektů se promítá i do jeho produkční práce. Zásadně prý nepoužívá reverb na zpěv a vyhýbá se mu i při míchání základů. Prostory získává využíváním ambience (přirozeného dozvuku místnosti) při nabírání do pásu, nebo pomocí delaye. Zpěv nechává suchý, jak jen je to možné, proto nahrávky The Heartbreakers znějí, jakoby kapela hrála přímo před vámi. (Holt kdo umí dobře zpívat a hrát, nemá zapotřebí skrývat se v nepřehledných tajemných prostorách.)

V českých rádiích bohužel písničky Toma Pettyho & The Heartbreakers moc slyšet nejsou, ale to celkem není nic tak divného, neboť jsme už zvyklí na to, že chceme-li poslouchat dobrou hudbu, musíme jít za ní. (Zatímco kdejaké kraviny se na nás hrnou horem dolem!) Nedávno se na našem trhu objevilo výborné DVD zachycující koncert Pettyho a jeho družiny v The Fillmore, legendárním sále v San Franciscu, a navíc ve vrcholné formě! Při jeho shlédnutí jsem pochopil, proč zesnulá česká hudební legenda Petr Kalandra po návštěvě Spojených států tak nadšeně popisoval hudební zážitek z této kapely. Vážení kolegové, nenechte se zmást většinovým obsahem mého nedokonalého článku, není to v jejich jistě skvělém vybavení, ale Tom Petty & The Heartbreakers "to mají zatraceně v pazourách."

Diskografie

1976 Tom Petty And The Heartbreakers

1978 Your Gonna Get It

1979 Damm The Torpedos

1981 Hard Promises

1982 Long After Dark

1985 Southern Accents

1985 Pack up The Plantation Live

1987 Let Me up

1989 Full Moon Fever

1991 In to The Great Wide Open

1993 Tom Petty and the Heartbreakers Greatest Hits