Dnes se podíváme na nejzákladnější parametr, který zcela zásadně ovlivňuje princip práce hudebních softwarů, hlavně DAW (Digital Audio Worksation - Nuendo, Logic, Sonar, Cubase, Melodyne...), a tím je latence (zpoždění průchodu audio signálu systémem). Pokud AD převodník zdigitalizuje zvuk (což se děje "ihned"), tak doba následného zpracovaní v počítači již je dána celou řadou věcí. Je jasné, že jde o to, aby toto zpoždění bylo co nejmenší. Výkonnost počítačů je v dnešní době již ve většině případů dostačující a nejzákladnější součástí, která latenci ovlivňuje, je ovladač - driver, tedy software dodávaný se zvukovou kartou a řídící komunikaci mezi počítačem a kartou.
Audio signál po digitalizaci (vzorky, samply...) se zpracovává po dávkách, které se načítají do vyrovnávací paměti - bufferu. Driver určený pro audio aplikace umí velikost či počet těchto bufferů měnit a tím přímo ovlivňovat latenci. Zpoždění pak měříme v milisekundách. Dá se říci, že rozlišovací schopnost (slyšitelnost zpoždění) se začíná projevovat od 20 milisekund výše. Pod 10 milisekund už to bývá dostačující. Nejlepší systémy se dostávají i k hranici okolo 2 milisekund. Obrázky vám nyní ukazují okna, kde se dá u Nuenda a Logicu latence nastavit. (msgv)
Velikost bufferu je objektivnější údaj než milisekundy, i když o skutečné délce latence nevypovídá, tu ovšem nemohou zaručit ani případně uváděné milisekundy: skutečná aktuální latence totiž závisí nejen na kapacitě CPU, ale také na aktuální zátěži procesoru, která zase závisí na aktuální konfiguraci aplikace (počet a charakter aktivních plug-inů, audio stop atd.) - proto nejsou hodnoty uvedené v milisekundách žádnou opravdu relevantní zárukou.
Pro synchronizovaný záznam v reálném čase je samozřejmě ideální latenci co nejvíc minimalizovat - při dokončovacím mixu může být malá kapacita bufferu naopak nedostačující.
Důležité je zkrátka vědět, že latence je dynamický jev - příliš dlouhá latence nemá žádný vliv na kvalitu zvuku, ale příliš krátká může zvuk degradovat.
